MaláKnihomolka komentáře u knih

Máte rádi romantické pohádky? Pokud ano, pak tu pro vás mám tip na začátek nové série od Melanie Harlow. Já osobně mám ráda, když je v knize nějaké to drámo, větší zápletka apod., ale občas taky potřebuju zvolnit, upustit páru a jen číst. Aniž bych musela přemýšlet proč se v ději stalo to či ono.

V Neodolatelné poznáváme Frannie, jednu z Sawyerovic dcer, která by se ráda osamostatnila z "nadvlády" svých rodičů, především své matky. Frannie je už nějakou dobu zakoukaná do finančního ředitele Macka, jenže ten je otcem tří malých dcer a rozvedený. Jakožto svobodný otec toho má už takhle nad hlavu a myslí si, že o deset let mladší Frannie nemá co nabídnout.
Stačí však jedna zasněžená noc, která měla skončit jen polibkem, aby se vše pěkně zašmodrchalo.

Věkový rozdíl mi v této knize nepřišel zas tak strašný, ovšem chápu záměr autorky. Osobně se mi nejvíc líbily Mackovi dcery, byly skvělé, vtipné, rozumné, ale pořád děti. Chemie mezi Frannie a Mackem je naprosto jasná hned od začátku. Ona je laskavá, milá, vstřícná. On býval mariňákem, teď je otcem na plný úvazek. Snažil se, jak jen mohl, aby všem třem dal zaslouženou lásku, postaral se o ně, zabezpečil je. To mě bavilo. Jinak celkově vás, jak už jsem zmínila, děj ničím obzvlášť nepřekvapí. Navíc se zde najdou i docela spicy scény, které jsem si užila, jelikož příjemně zpestřily děj. Heh. Jen teda například označení "mušlička" mi už po x knihách přijde docela úsměvné.

Asi už to víc nemusím okecávat. Pokud hledáte milou oddechovku, potom doporučuju zkusit tuto.

*Někdy mám pocit, že je vychovávám správně a jindy zase, že jim škodím. Ale většinou spíš vůbec netuším co dělám.*

1 15.09.2023

Již počtvrté se vracíme do městečka Green Valley. Krásného prostředí Skalistých hor, které si jednoduše zamilujete a nejradši byste se tam také podívali.

Jednou z hlavních postav v Nových vyhlídkách je Cole, kterého známe z druhého dílu - Nových slibů. Seriálová hvězda z Netflixu, jenž sem utekl před novináři a jedním velkým skandálem.
Potom tu máme Annie, ta se objevila ve třetím dílu - Nové sny. Annie se probudila po několika měsících z kómatu a musí se znovu naučit základní věci jako je chůze, psaní, řeč, ale také jak zase znovu začít žít.
Lehce se nám zde mihnou i ostatní postavy z předchozích dílů, nejvíc se však dočkáte Leny, která se s Annie skamarádí. Jsem ráda že má autorka díly takhle hezky propojené a pořád se tak vídáme se známými tvářemi.

Co se týče děje, Annie převezme nácvik Betlémské hry, aby se pak v návaznosti mohl konat její letní tábor pro děti. Ale co se nestane? Jako pomocný režisér se k Betlémské hře připlete i herec Cole Jacobs a začne hru převádět do současného světa. Což se Annie nezamlouvá a jasně mu to dá najevo. Reportér? Bloger? Airbnb? Jednoduše se nedokáží na ničem shodnout. Najdou si k sobě nakonec cestu? Nebo jsou z až moc rozdílných světů?

Já osobně rozhodně oceňuji kombinaci automechaničky a herce. Skvělá kombinace. Potom taky humor, i ten kousavý mezi hlavními postavami. Romantická linka? Třešnička na dortu. Chemie fungovala a scénka se sáňkováním ? Za mě nejvíc top! První díl zůstává sice moje numero uno, Nové vyhlídky jsou však v těsném závěsu. Bohužel konec byl docela rychlý a snesl by o pár stran navíc, jinak je to úžasný návrat do mého milovaného knižního prostředí. Nerada se s ním zase loučím, takže snad brzy zase vyrazíme za Samem v New Chances. Sama tu mimochodem už taky lehce poznáte a já se na něj vážně těším.

Děkuju @knihydobrovsky a @katevalter za možnost být ambasadorkou této knihy

1 19.07.2023

Kdo mě sleduje už nějakou dobu tak ví, že první díl série Made jsem si zamilovala. Napsat dobrou eroťárnu (romanťárnu) s mafiánským prostředím se zdá asi docela lehký, ale napsat to tak, aby to nepůsobilo lacině, si myslím že je docela oříšek. A za mě v tomhle Danielle Lori umí chodit. I druhý díl se mi četl prakticky sám, ale nějak mi nedosahoval na první díl, který tak u mě pořád o něco vede.
Christian a Gianna měli skvělou chemii, o tom žádná. Plus to jiskření by nepřehlédnul ani slepý. Jenže až tak moc posedlého chlapa jako byl Christian bych teda úplně nechtěla, co si budeme. Pomalu se bát mluvit třeba s kamarádem (mužského pohlaví), aby ho ten můj nezabil, nevím nevím. Jinak je to prostě kus chlapa, za kterým se otočí pomalu každá sukně. Ačkoliv to, čím si v minulosti prošel je silný kafe, to musím uznat.
Gianna mě docela bavila, nevadila mi její výstřednost, ale místy jsem jí nechápala a možná bych jí někdy i majzla za její chování #sorrynotsorry. Ovšem její přeřeky, kdy ji Christian opravoval, stály za to. A ano, její otec by potřeboval přejet bagrem, za to jak se k ní choval. Jednoduše, být ženou v mafiánském gangu není procházka růžovým sadem.

Osobně mi tu chyběl nějaký zvrat, akce přeci jenom to prostředí si o to úplně říká. Navíc jedna situace se vyřešila dost rychle s bez problémů, přitom se z toho dal krásně vytřískat právě nějaký zvrat v kombinaci s chladným Allisterem, kdy by si čtenář řekl wow!

Konec byl pak takový no, nebudu lhát, čekala jsem že to tak bude, což by mi nevadilo, ale zase to bylo vyřešeno stylem hop šup konec.
Sladká nevědomost u mě zůstává na pomyslné první příčce.

1 16.06.2023

Osobně mi zde byli hlavní postavy o dost bližší než Kate a Aidan z prvního dílu. I to, co milovali mi bylo bližší. Přeci jen jsem taky milovník rostlinek atd. Nechci tu hned na začátek vše vyzradit.
Hope byla takové milé, usměvavé sluníčko, ačkoliv přišla o někoho blízkého. Takovou osobu byste rádi měli za kamarádku. To samé platí pro Yeonjuna. Tihle dva mi jednoduše rychle přirostli k srdci.
Docela mě zamrzelo chování matky Hope. Ano, prošla si taky ztrátou a to nikdy není lehké, jenže způsob, kterým svoji bolest řešila Ačkoliv její táta mohl taky něco podniknout.
Plus děj, který se odehrával v Londýně, Brightonu (kde jsem sama byla a miluju to tam). Hned mi bylo bylo smutno, že se tam nemůžu zatím vrátit. Ale alespoň jsem si zavzpomínala na moře apod.
V tomto příběhu hraje velkou roli i hudba a přátelství. Takže pro hudebně nadané knihomoly tu máme jedno příjemné čtení. A pokud máte taky občas rádi změnu romantické linky, pak se zde můžete setkat právě s friends to lovers. Což já můžu. Postupné seznamování hlavních postav, kdy bylo poznat jak se ty city mění, rostou Bylo mezi nimi opravdu cítit pouto.

Kniha Všechno co jsme ztratili měla minimálně pro mě velký potenciál, který ale bohužel autorka nevyužila. Stejně jako ostatním mi tu chyběla nějaká akce, která by děj okořenila. Takhle se to místy už vcelku táhlo a pokazilo to hodnocení, protože na plný počet to není. I tak jsem si ji však ráda přečetla. Plus nevím zda jsem ráda, že na konci zůstala jedna věc otevřená, či nikoliv. Já jsem fanda úplně uzavřených konců, pokud možno.

1 07.04.2023

Musím říct, že tohle byla asi první kniha, kde jsem se setkala s PPP. Důležité téma, o kterém se zas tak moc nemluví. Proto oceňuji linku s touto nemocí, kterou autorka do příběhu zakomponovala. Ukáže vám, jak to může vypadat, jak člověk s touto nemocí přemýšlí, jak se cítí, jak sám sebe vidí. Překvapilo mě, že může vědět jak to není dobré, ale přesto jej uspokojuje vidět v zrcadle jak postupně mizí. No, nejde o lehké téma. Přesto si myslím, že byste této knize měli dát šanci. Je to docela bichlička, ale mně se hned od začátku četla dobře. Stránky mi mizely před očima. Mít víc času a nálady na čtení, tak jsem ji přečetla mnohem dřív. Navíc autorka nevycházela z nějakých odborných knih apod., ale z vlastních zkušeností, takže se vám hlavní postavě lépe porozumí.

Líbilo se mi, že okolí nebylo lhostejné jak na tom Rose je. Zajímali se, snažili se jí nějak, alespoň trochu pomoct. Sice se to nezlepší tím, že do toho člověka jednou za čas dostanete kousek jídla, ale alespoň se snažili.

Nemusíte se bát, že byste četli přes 550 stran jen o PPP. Někdy se i zasmějete, budete číst o strastech i radostech studentů maturitního ročníku a hlavní linka, která se prolíná příběhem, je romantická. Fandové zakázaných lásek si tu přijdou na své, protože jde o vztah učitel x studentka.

Pár menších výtek mám. Například konec byl na mě trochu hrr. A zajímalo by mě například co matka Rose. Každopádně citát na konci knihy je top.

Děkuju autorce @terka_pise a @nakladatelstvi_canc za možnost přečíst si eknihu. :)

1 24.03.2023

„ᴛʜᴀᴛ’s ᴛʜᴇ ᴛʜɪɴɢ ᴀʙᴏᴜᴛ ᴀ ᴋɴɪɢʜᴛ ᴡʜᴏsᴇ ᴀʀᴍᴏʀ sʜɪɴᴇs, ᴛʜᴏᴜɢʜ. ɪᴛ’s ɴᴇᴠᴇʀ ʙᴇᴇɴ ɪɴ ʙᴀᴛᴛʟᴇ.”

ᴊᴀ́ ᴠᴀ́ᴍ ɴᴇᴠɪ́ᴍ, ᴀʟᴇ ᴍᴀ́ᴍ ᴘᴏᴄɪᴛ ᴢ̌ᴇ ᴊsᴇᴍ ᴄ̌ᴇᴛʟᴀ ᴊɪɴᴏᴜ ᴋɴɪ́ᴢ̌ᴋᴜ ɴᴇᴢ̌ ᴏsᴛᴀᴛɴɪ́. ᴘʀᴠɴɪ́ ᴅɪ́ʟ, ᴋᴛᴇʀʏ́ ᴊsᴍᴇ ᴄ̌ᴇᴛʟɪ ᴠ ʀᴀ́ᴍᴄɪ ᴅᴏʙʀᴇ́ ᴄʜᴀʟʟᴇɴɢᴇ ʙʏʟ ᴘᴇᴄᴋᴀ ᴀ ᴘᴏ ᴛᴏᴍ ᴋᴏɴᴄɪ ᴊsᴇᴍ ᴄʜᴛᴇ̌ʟᴀ ᴠᴇ̌ᴅᴇ̌ᴛ ᴊᴀᴋ ʙᴜᴅᴇ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ ᴀᴠᴇʀʏ ᴘᴏᴋʀᴀᴄ̌ᴏᴠᴀᴛ. ᴛᴇᴅ̌ ᴊsᴇᴍ ᴀʟᴇ ʟᴇʜᴄᴇ ᴢᴋʟᴀᴍᴀɴᴀ́.
sʟᴏᴠɴɪ́ sᴘᴏᴊᴇɴɪ́ "ᴍᴀʟᴀ́ ᴘᴀɴɴᴏ" ᴍɪ ᴜᴢ̌ ᴘᴏᴍᴀʟᴜ ᴢᴀᴄ̌ɪ́ɴᴀʟᴏ ᴠʏᴠᴏʟᴀ́ᴠᴀᴛ ᴛɪᴋ ᴠ ᴏᴋᴜ. ᴢᴠʟᴀ́šᴛ̌ ᴋᴅʏᴢ̌ ᴜᴢ̌ sᴇ ᴛᴏ sᴇᴍ ᴘʀᴏsᴛᴇ̌ ᴀɴɪ ɴᴇʜᴏᴅɪʟᴏ. ᴀᴜᴛᴏʀᴋᴀ ᴠʏᴜᴢ̌ɪ́ᴠᴀ́ ᴋʀᴀ́ᴛᴋᴇ́ ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟʏ ᴀ ᴄ̌ᴛᴇ sᴇ ᴛᴏ ᴊᴇᴅɴᴏᴅᴜšᴇ, ᴊᴇɴᴢ̌ᴇ ᴛᴀᴅʏ ᴘʀᴏsᴛᴇ̌ ɴᴇ̌ᴄᴏ ᴄʜʏʙᴇ̌ʟᴏ. ɴᴀᴠɪ́ᴄ ᴍɪ ᴛᴜ ᴀᴠᴇʀʏ sᴘɪ́š ʟᴇᴢʟᴀ ɴᴀ ɴᴇʀᴠʏ, ɴᴇᴢ̌ ᴀʙʏᴄʜ ᴊɪ́ ғᴀɴᴅɪʟᴀ. ᴠᴇ̌ᴛšɪɴᴜ ᴋɴɪʜʏ ɢᴀʙʀɪᴇʟᴀ ɴᴇsɴᴀ́šɪ́ ᴀ ᴘʀ̌ɪ ᴊᴇᴅɴᴇ́ ᴠᴇ̌ᴄɪ ɴᴀ ᴋᴏɴᴄɪ ᴋɴɪʜʏ, ʙᴜᴍ, ʟᴀ́sᴋᴀ ᴊᴀᴋ ᴛʀᴀ́ᴍ. ᴋᴅʏ? ᴊᴀᴋ? ᴘʀᴏᴄ̌? ᴊᴀ́ ᴠ ᴛᴏᴍ ɴᴇᴠɪᴅᴇ̌ʟᴀ ᴘᴀᴋ ᴀɴɪ ᴛᴜ ᴄʜᴇᴍɪɪ. ᴊᴇšᴛᴇ̌ ᴢ̌ᴇ ᴊᴇ ᴛᴜ ᴘʀᴀ́ᴠᴇ̌ ɢᴀʙʀɪᴇʟ. ᴛᴇɴ ᴛᴏ ᴘʀᴏ ᴍᴇ̌ ᴅᴏᴄᴇʟᴀ ᴢᴀᴄʜʀᴀɴ̌ᴏᴠᴀʟ. ɴᴀᴠɪ́ᴄ ᴊᴇ ᴛᴏ ᴋʟᴀsɪᴄᴋʏ ᴋᴜs ᴄʜʟᴀᴘᴀ ᴀ ᴛᴏ ᴍʏ ᴠ ᴛᴇ̌ᴄʜᴛᴏ ᴋɴɪʜᴀ́ᴄʜ ᴍᴜ̊ᴢ̌ᴇᴍᴇ, ɴᴇ?
ʟɪ́ʙɪʟᴏ sᴇ ᴍɪ ᴛᴏ ᴛᴀᴊᴇᴍɴᴏ ᴏᴋᴏʟᴏ ᴊᴇᴊɪ́ ʀᴏᴅɪɴʏ, ᴋᴛᴇʀᴇ́ sᴇ ɴᴀᴋᴏᴜsʟᴏ ᴛʀᴏᴄʜᴜ ᴠ ᴘʀᴠɴɪ́ᴍ ᴅɪ́ʟᴜ ᴀ ᴛᴀᴅʏ sᴇ ᴋᴏɴᴇᴄ̌ɴᴇ̌ ɴᴇ̌ᴄᴏ ᴅᴏᴢᴠɪ́ᴍᴇ, ᴏᴅʜᴀʟɪ́ᴍᴇ ɴᴇ̌ᴋᴛᴇʀᴀ́ ᴛᴀᴊᴇᴍsᴛᴠɪ́. ɴᴀᴠɪ́ᴄ ɴᴇ̌ᴊᴀᴋᴀ́ ᴛᴀ ᴀᴋᴄᴇ ᴊᴇ ᴀᴢ̌ ᴋᴇ ᴋᴏɴᴄɪ ᴋɴɪʜʏ, ᴊɪɴᴀᴋ sᴇ ɴɪᴄ ᴍᴏᴄ ɴᴇᴅᴇ̌ᴊᴇ. ᴍʏsʟɪ́ᴍ, ᴢ̌ᴇ sᴇ ᴢ ᴛᴏʜᴏ ᴅᴀʟᴏ ᴅᴏsᴛᴀᴛ ᴏ ɴᴇ̌ᴄᴏ ᴠɪ́ᴄ ᴀ ɴᴀ ᴘʀᴠɴɪ́ ᴅɪ́ʟ ᴛᴏ ʙᴏʜᴜᴢ̌ᴇʟ ɴᴇᴍᴀ́.

2,7/5 ⭐️ ᴀʟᴇ ᴍᴏᴢ̌ɴᴀ́ sɪ ᴛᴏ ᴊᴇšᴛᴇ̌ ʀᴏᴢᴍʏsʟɪ́ᴍ…

1 29.12.2022

ᴅɴᴇs ᴊsᴇᴍ ᴋɴɪʜᴜ ᴅᴏᴄ̌ᴇᴛʟᴀ ᴀ ᴍᴜ̊ᴢ̌ᴜ ʀ̌ɪ́ᴄᴛ, ᴢ̌ᴇ ᴊsᴇᴍ ᴏᴘʀᴀᴠᴅᴜ sᴘᴏᴋᴏᴊᴇɴᴀ́ ᴀ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ sᴍʀᴛᴋʏ ᴇʟʟɪᴇ sᴛᴏᴊɪ́ ᴢᴀ ᴘʀ̌ᴇᴄ̌ᴛᴇɴɪ́.
ʟɪ́ʙɪʟᴏ sᴇ ᴍɪ, ᴊᴀᴋ ᴀᴜᴛᴏʀᴋᴀ sᴠᴇ̌ᴛ sᴍʀᴛᴇᴋ ᴠʏᴍʏsʟᴇʟᴀ ᴀ ᴊᴀᴋ ʜᴏ ᴘᴏᴊᴀʟᴀ. ʜɴᴇᴅ ɴᴀ ᴢᴀᴄ̌ᴀ́ᴛᴋᴜ ᴠʏʀᴀᴢɪ́ ʜʟᴀᴠɴɪ́ ᴘᴏsᴛᴀᴠᴀ s ᴋᴀᴍᴀʀᴀ́ᴅᴇᴍ ᴅᴏ ʜᴏsᴘᴏᴅʏ, ᴄᴏᴢ̌ ᴊsᴇᴍ ᴛʀ̌ᴇʙᴀ ɴᴇᴄ̌ᴇᴋᴀʟᴀ, ᴀʟᴇ ʙʏʟᴏ ᴛᴏ ғᴀᴊɴ, ᴢ̌ᴇ ᴛᴏ ғᴜɴɢᴏᴠᴀʟᴏ ᴊᴀᴋᴏ ᴜ ɴᴀ́s.
ᴢᴀ́ʀᴏᴠᴇɴ̌ ᴊᴇ ᴋɴɪʜᴀ ᴘʟɴᴀ́ ɪɴᴛʀɪᴋ, ᴢʀᴀᴅʏ ᴀ ᴛᴀᴋᴇ́ ɴᴀᴘᴇ̌ᴛɪ́, ᴘᴏ ᴄᴇʟᴏᴜ ᴅᴏʙᴜ ᴅᴇ̌ᴊᴇ, ᴄᴏᴢ̌ ᴊᴇ ᴢᴀ ᴍᴇ̌ ᴅᴀʟšɪ́ ᴘʟᴜs, ᴘʀᴏᴛᴏᴢ̌ᴇ ᴠᴀ́s ᴛᴏ ɴᴜᴛɪ́ ᴄ̌ɪ́sᴛ ᴅᴀ́ʟ. ᴇʟʟɪᴇ ᴍɪ ʙʏʟᴀ ʀᴇʟᴀᴛɪᴠɴᴇ̌ sʏᴍᴘᴀᴛɪᴄᴋᴀ́, ᴏʙᴄ̌ᴀs ᴛᴇᴅᴀ ɴᴀ ᴍᴇ̌ ᴀᴢ̌ ᴍᴏᴄ ᴛᴠʀᴅᴏʜʟᴀᴠᴀ́, ᴀʟᴇ ᴊɪɴᴀᴋ ᴊsᴇᴍ ᴊɪ́ ғᴀɴᴅɪʟᴀ ᴀ ᴘʀ̌ᴀ́ʟᴀ, ᴀʙʏ ᴊɪ́ ᴛᴏ ᴠʏšʟᴏ. ᴏᴠšᴇᴍ ᴊᴇᴊɪ́ sᴏᴜᴘᴇʀ̌ɪ… ɴᴇ̌ᴋᴛᴇʀ̌ɪ́ sᴇ ᴄʜᴠɪ́ʟɪ ᴛᴠᴀ́ʀ̌ɪʟɪ ᴛᴀᴋ ᴀ ᴘᴀᴋ sᴇ ᴢᴀᴄʜᴏᴠᴀʟɪ ᴜ́ᴘʟɴᴇ̌ ᴊɪɴᴀᴋ. ᴘʀᴏsᴛᴇ̌ ɴᴇᴠɪ́ᴛᴇ ᴋᴏᴍᴜ ᴠᴇ̌ʀ̌ɪᴛ.
ᴀᴜᴛᴏʀᴋᴀ ᴠʏᴜᴢ̌ɪ́ᴠᴀ́ ᴏᴘʀᴀᴠᴅᴜ ᴋʀᴀ́ᴛᴋʏ́ᴄʜ ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟ, ʙᴏʜᴜᴢ̌ᴇʟ ᴠšᴀᴋ s ɴᴀ́ᴢᴠʏ, ᴋᴛᴇʀᴇ́ ᴠᴀ́ᴍ ᴄ̌ᴀsᴛᴏ ᴘʀᴏᴢʀᴀᴅɪ́ ᴅᴇ̌ᴊ ᴅᴏᴘʀ̌ᴇᴅᴜ. ᴛᴏ ʙʏʟᴏ ᴍɪ́ɴᴜs ᴛᴇ́ʜʟᴇ ᴋɴɪʜʏ, ᴀʟᴇ ᴠ ᴅʀᴜʜᴇ́ᴍ ᴅɪ́ʟᴜ ᴜᴢ̌ ᴛᴏᴍᴜ ᴛᴀᴋ ᴘʀʏ́ ɴᴇɴɪ́. ᴘʟᴜs ᴍɪ ᴅᴏᴄᴇʟᴀ ɴᴇsᴇᴅᴇ̌ʟᴀ ᴊᴍᴇ́ɴᴀ, ᴋᴅʏ sᴇ ᴍɪxᴏᴠᴀʟᴀ ᴄ̌ᴇsᴋᴀ́ ᴊᴍᴇ́ɴᴀ s ᴄɪᴢɪ́ᴍɪ. ᴀ ɴᴀ ᴢᴀ́ᴠᴇ̌ʀ ᴄᴏ ᴍᴜsɪ́ᴍ ᴢᴍɪ́ɴɪᴛ, ᴊᴇ ʀᴏᴍᴀɴᴛɪᴄᴋᴀ́ ʟɪɴᴋᴀ. ᴏᴅ ᴢᴀᴄ̌ᴀ́ᴛᴋᴜ ᴅᴏsᴛ ᴘʀ̌ᴇᴅᴠɪ́ᴅᴀᴛᴇʟɴᴀ́, ᴀʟᴇ ᴍɴᴇ̌ sᴇ ʟɪ́ʙɪʟᴀ.

1 23.12.2022

ᴊᴀ́ ᴊsᴇᴍ ᴢ ᴛᴇ́ʜʟᴇ ᴋɴɪʜʏ ᴍᴏᴍᴇɴᴛᴀ́ʟɴᴇ̌, ᴄ̌ᴇʀsᴛᴠᴇ̌ ᴘᴏ ᴅᴏᴄ̌ᴛᴇɴɪ́, ʟᴇʜᴄᴇ ʀᴏᴢᴄ̌ᴀʀᴏᴠᴀɴᴀ́. ᴘʀᴠɴɪ́ ᴄ̌ᴀ́sᴛ ʙʏʟᴀ sᴜᴘᴇʀ ᴀ ᴅᴀʟᴀ ʙʏᴄʜ ᴊɪ́ ɪ 4 ⭐️. ᴊᴇɴᴢ̌ᴇ ᴛᴀ ᴅʀᴜʜᴀ́ ʙʏʟᴀ ᴘʀᴏ ᴍᴇ̌ ᴏ ɴᴇ̌ᴄᴏ sʟᴀʙšɪ́.
ᴀʟᴇ ᴢᴘᴇ̌ᴛ ɴᴀ ᴢᴀᴄ̌ᴀ́ᴛᴇᴋ, ᴛᴇɴᴛᴏ ᴅɪ́ʟ ᴊᴇ ᴅᴏᴄᴇʟᴀ ᴊɪɴʏ́ ɴᴇᴢ̌ ᴏsᴛᴀᴛɴɪ́, ᴘʀᴏᴛᴏᴢ̌ᴇ sᴇ ᴏᴄɪᴛᴀ́ᴍᴇ ᴠ ᴊɪɴᴇ́ᴍ sᴛᴏʟᴇᴛɪ́. ᴛᴀᴋᴢ̌ᴇ ᴢ̌ᴀ́ᴅɴᴇ́ ᴍᴏʙɪʟʏ, ᴛᴇʟᴇᴠɪᴢᴇ, ᴀᴜᴛᴀ, ᴋᴛᴇʀᴇ́ ʙʏ ᴀᴜᴛᴏʀᴋᴀ ᴍᴜsᴇʟᴀ ᴠʏʀ̌ᴀᴅɪᴛ ᴢ ᴘʀᴏᴠᴏᴢᴜ. ᴛᴏ sᴇ ᴍɪ ᴏᴘʀᴀᴠᴅᴜ ʟɪ́ʙɪʟᴏ ᴀ ʙʏʟᴀ ᴛᴏ ғᴀᴊɴ ᴢᴍᴇ̌ɴᴀ.
ᴊᴇʟɪᴋᴏᴢ̌ ᴢ ᴠᴇ̌ᴛšɪɴʏ ᴄ̌ᴛᴜ ʀᴏᴍᴀɴᴛɪᴋᴜ, ɴᴇᴠᴀᴅɪʟᴀ ᴍɪ ᴢᴅᴇ ᴀɴɪ ʀᴏᴍᴀɴᴛɪᴄᴋᴀ́ ʟɪɴᴋᴀ ᴠ ᴘʀᴜ̊ʙᴇ̌ʜᴜ ᴄᴇʟᴇ́ ᴋɴɪʜʏ. ᴍᴏᴢ̌ɴᴀ́ ᴛᴏ ᴢᴀᴍɪʟᴏᴠᴀ́ɴɪ́ ᴘʀᴏʙᴇ̌ʜʟᴏ ᴅᴏᴄᴇʟᴀ ʀʏᴄʜʟᴇ, ᴏᴠšᴇᴍ ᴢᴅᴇ ᴍɪ ᴛᴏ ɴᴇ̌ᴊᴀᴋ ɴᴇᴠᴀᴅɪʟᴏ, ᴋᴅʏᴢ̌ ɴᴇᴊᴅᴇ ᴠʏʟᴏᴢ̌ᴇɴᴇ̌ ᴏ ᴄ̌ɪsᴛᴏᴜ ʀᴏᴍᴀɴᴛɪᴋᴜ. ɴᴀᴠɪ́ᴄ ᴊsᴇᴍ sɪ ɴᴀ ᴛᴏ ᴜ ᴅᴀʀᴄʏ ᴜᴢ̌ ᴛᴀᴋ ɴᴇ̌ᴊᴀᴋ ᴢᴠʏᴋʟᴀ. ᴊᴇᴅɴᴏᴅᴜšᴇ, ᴅᴀʟšɪ́ ᴄ̌ᴛɪᴠʏ́ sᴛʀᴀšɪᴅᴇʟɴʏ́ ᴅᴜ̊ᴍ ᴢ ᴊᴇᴊɪ́ʜᴏ ᴘᴇʀᴀ. sɪᴄᴇ sᴇ ᴜ ᴛᴏʜᴏ ɴᴇʙᴏᴊɪ́ᴍ, ᴘʀᴏᴛᴏᴢ̌ᴇ ᴛᴏ ʙʏ́ᴠᴀ́ sᴘɪ́š ᴅᴜᴄʜᴀʀ̌sᴋʏ́ ᴄ̌ᴀᴊɪ́ᴄ̌ᴇᴋ, ᴀʟᴇ ᴛᴏ ᴍɪ ɴᴀ ᴛᴏᴍ ᴘʀᴀ́ᴠᴇ̌ ᴠʏʜᴏᴠᴜᴊᴇ. ᴀʟᴇsᴘᴏɴ̌ ᴍᴜ̊ᴢ̌ᴜ ᴄ̌ɪ́sᴛ ɪ ᴠ ɴᴏᴄɪ ᴀ ᴠ ᴋʟɪᴅᴜ ᴘᴀᴋ sᴘᴀ́ᴛ. ᴏᴅ ᴛᴇ́ᴛᴏ ᴀᴜᴛᴏʀᴋʏ sɪ ᴛᴀᴋ ɴᴇᴊsᴘɪ́š ɴᴇɴᴇᴄʜᴀ́ᴍ ᴜᴊɪ́ᴛ ᴢ̌ᴀ́ᴅɴᴏᴜ ᴋɴɪʜᴜ. ᴘʀᴏ ɴᴀ́s ᴘᴏsᴇʀʏ ᴊᴇ ᴛᴏ ɪᴅᴇᴀ́ʟ.
ᴍɪᴍᴏᴄʜᴏᴅᴇᴍ, ᴋᴏɴᴇᴄ ᴏᴘᴇ̌ᴛ sᴛᴇᴊɴʏ́. ɴᴇᴍᴏʜʟᴏ ʙʏ ᴛᴏ ᴀʟᴇsᴘᴏɴ̌ ᴊᴇᴅɴᴏᴜ ᴅᴏᴘᴀᴅɴᴏᴜᴛ ᴊɪɴᴀᴋ?
ᴘ.s. ᴊsᴇᴍ ʀᴀ́ᴅᴀ ᴢ̌ᴇ ɪʟᴜsᴛʀᴀᴄᴇ ᴊᴅᴏᴜ ᴛᴇɴᴛᴏᴋʀᴀ́ᴛ s ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜᴇᴍ.

1 18.11.2022

Po přečtení další knihy zjišťuji jak talentované autory máme i tady v ČR. U Hry na druhou jde hlavně o emoce, city a celkově na vás kniha prostě zapůsobí. Navíc je napsaná neskutečně čtivě, takže vám stránky budou mizet před očima.
Jediné, co mě pak mrzelo bylo, že těch stran nebylo víc. Vůbec by mi nevadilo třeba trochu víc poznat Bena. Ten mi byl sympatický, hlavně mi byl blíž věkem a tak jsem pro něj měla větší pochopení. Nela byla zajímavá postava a bavilo mě, že jsme mohli pozorovat příběh z jejího pohledu. Tohle bylo poprvé, co jsem se v knize setkala s větším věkovým rozdílem a navíc ta starší byla žena.
Romana… já ani nevím. Nemůžu říct že by mi například vadila nebo bych ji vysloveně neměla ráda, ale úplně jsem jí asi na 100% neporozuměla, nesedělo mi zcela její chování, jenže nejsem matka, takže těžko říct.

U konce mi bylo smutno, pomalu až do breku, ale celkově to byl moc krásný příběh Nely a Bena. Navíc na začátku každé kapitoly najdete citáty, které jsem vždy ráda četla. Jednoduše to shrnu: emoční jízda je u této knihy zajištěna.

4,5/5 ⭐️

1 29.05.2022

Nejsem sice zrovna náruživý čtenář básní, každopádně občas si něco takového ráda přečtu. Osobně se mi líbily například sbírky od Amandy Lovelace, ale absolutně mi nesedla Rupi Kaur.
Teď jsem dostala příležitost přímo od Adama Pýchy, přečíst si jeho sbírku Držet břitvu na tepu doby. Samotná obálka se mi líbila hned, přesně jak se říká, v jednoduchosti je krása a i na dotek kniha působí příjemně. Teď však k samotnému obsahu. Bylo několik částí, které jsem nepochopila a něco bych do knihy asi ani nepoužila. To, co se mi líbilo, jsem si označovala lepíky a několik jich tak v knize mám. Nejvíc se mi líbila poslední část, tam mám lepíků nejvíc a kdyby byla celá kniha v podobném smyslu jako poslední část, tak si myslím že by se mi to líbilo o něco víc. Takže, zasmála jsem se, několik částí mě zasáhlo víc, u některých mi upřímně zůstával trochu rozum stát.
Stále u mě vede Druhá šance, v tom se dle mého autor našel víc než v básních a próze. I když jsem u toho musela mnohem víc držet pozornost.
Ještě jednou děkuju Adamovi za poskytnutí knihy k recenzi. Snad se jednou také dočká podpisu.

3/5 ⭐️ bylo to takové půl na půl, plus do hodnocení zahrnuji povedenou obálku.

1 27.05.2022

Již 7. díl ze série Strašidelných domů. Stále mě baví tyhle lehce strašidelné duchařiny číst, ale mrzí mě že Darcy stále jede podle jedné a té samé šablony. Knihy mají často mnohem větší potenciál, jenže toho není využito naplno. I když musím říct že mě Rookward docela bavil a znechutilo mě co se v něm stalo. Plus by mě zajímalo jestli byl tedy Guy příbuzný předchozí rodiny či ne. Měla bych víc otázek, ale tohle je asi jediná, kterou vám nic nevyspoileruju.
Ovšem zpět k opakujícímu se příběhu… hlavní postava nemá peníze, náhodou přijde levně k domu, ve kterém se ale událo něco strašného, proto dům nikdo nechce/ neobýval a prý tam straší. No, jenže proč tomu věřit, že? Nejlepší je tam na několik dní jet, ideálně úplně sám. A konec? Taky vždy stejný. Tím nechci říct že by to bylo špatné, ale 7 knih na hodně podobné bázi? Třeba Kořist nebo Hlasy v bouři jsou taky super, autorka psát umí, jen to chce prostě změnu. Já v jejích knihách pokračuju protože se lehce čtou a pro mě je tam strašení tak akorát, abych potom v klidu usnula. Oceňuji i doplnění ilustracemi, které to skvěle doplnily. Jenže někdy o pár stran dopředu a lehce vám tak spoilerují dopředu děj, což je škoda.

3,5/5 ⭐️

1 26.05.2022

Na začátek chci pochválit obálku, ta se opravdu povedla. Stejně tak jako nápad na svět, který autorka měla. Tady ovšem přišel kámen úrazu. Většinu nás ten svět zajímal, ale děj jen klouzal po povrchu, moc jsme se toho nedozvěděli a celkově jsme z té fantasy stránky dostali jakožto čtenáři minimum. Což byla škoda, chtělo to dotáhnout do konce. Já fantasy s romantickou linkou jinak miluju.
Hlavní postavy byli fajn, jen mi nijak nepřirostli k srdci. Možná jediný Kal, kterého tam ale tolik nebylo. Co však bylo velkým plusem, je autorky humor. Několikrát jsem se smála a hlášky mě moc bavily.
Autorka má i čtivý styl psaní, jen jsem v tom postrádala nějakou jiskru a proto jsem knihu četla hrozně dlouho, bohužel.

Jednoduše, skoro 400 stran bylo jen o sázce mezi Lis a Romainem, což by asi ani tolik nevadilo, jenže mně ta jejich sázka nebavila, od začátku bylo jasné jak to skončí a bylo to pak jen takové motání v kruhu.

Nebylo to špatné, šlo spíš o nevyužitý potenciál. Jestli se dočkáme další knihy, tak autorce ráda dám ještě příležitost. A pokud se mi dostane více Kala, tak se zlobit nebudu, že jo.

1 30.04.2022

Víte proč tak miluju knihy od Laury Kneidl? Protože nepíše klasické přeslazené romanťárny. Její příběhy jsou nejen krásně napsané, ale vždy mají i nějakou přidanou hodnotu a to se mi líbí.
V knize Někdo jiný se konkrétně setkáváme s rasismem, předsudky a cukrovkou. Zrovna s rasismem a předsudky se setkáváme určitě každý dost často a tenhle příběh mi ukázal jak nepříjemné to může těm lidem být. Skrývat své koníčky, protože by vás okolí nepochopilo. Nebo láska mezi lidmi rozdílné pleti.
Auriho s Cassie jsem si oblíbila již v prvním díle této série - Někdo nový. Tady jsem si k nim však vyšlapala cestičku ještě blíž a osobně mi ti dva sedli o něco víc než Mikey s Julianem (jejich příběh mě ale dostal víc emočně).
Mrzelo mě chování lidí k Aurimu, ale zároveň mě mrzelo i to, že se nedokázal postavit za Cassie a nechal hlavně shazovat i sám sebe.
Jinak to byla jednoduše milá, krásná romantika, kdy přátelství přerůstá v lásku. Konec nepřekvapí, což mi nijak nevadilo, asi by mi to naopak zlomilo srdce.
Mimochodem, pokud jste četli duologii Nedotýkej se mě, tak se zde můžete těšit na chvilkový návrat někoho dvou postav.
A nesmím zapomenout že už teď jsem si zamilovala jednu postavu, která bude mít hlavní roli v třetím dílu - Někdo, kdo zůstane. Tak prosím, prosím ať už je. Potřebuju ho víc.
4,5/5 ⭐️

1 26.03.2022

„Něco tě může bolet, a přesto můžeš být statečná.

Jen co jsem viděla na bookstormingu tuhle krásnou, zelenou obálku, bylo mi jasné, že knihu Už nikdy tvá si budu chtít přečíst. Německé autorky, jež vychází pod REDem tu romantiku umí psát opravdu skvěle, ale tady mě první díl bohužel lehce zklamal.
Nejsem fanda příliš mnoha popisů a tady autorka popisovala snad každou věc v okolí, vše pro mě až příliš rozpitvávala. Proto se přiznávám, že jsem se místy nudila a chtělo se mi některé odstavce přeskakovat.

Co se týče děje a autorčina nápadu, ten se mi naopak moc líbil! Renovace Mulberry Manaion studenty byla zábava. Nebáli se práce, když se něco pokazilo, snažili se to opravit, když vypadla elektrika, vzali to se smíchem. Zvládli si udělat hezkou atmosféru, užít si čas s přáteli. Co se potom týká postav, ve vile jich bylo celkem osm. Mě ovšem sedla víc postava, která bude hlavní v dalším dílu - May. Kvůli ní a Wesleymu si ten druhý díl pravděpodobně budu chtít přečíst. Ráda bych však ocenila, jak autorka každého ze studentů zvládla popsat tak, že byl každý jiný, svůj.
Avery s Edenem si oba procházeli těžkými životními situacemi. Víc blízký mi byl Eden, ačkoliv si od ostatních držel odstup, jeho myšlenky, pocity se mě dotýkaly více, než jak tomu bylo u Avery, na té mi něco lehce vadilo.

Shrneme si to, pokud máte rádi popisy, podle kterých si můžete vše představit a hledáte emocemi nabitý, plný myšlenek k zamyšlení, milý příběh o ztrátě, nalezení, zlomeném srdci, rodinných problémech, ale také lásce a přátelství, potom s chutí do Už nikdy tvá.

„Knihy jsou víc než jen slova, která autor nebo autorka zvolí. Tvoří je také to, co do nich vloží čtenář v podobě jeho myšlenek a pocitů.

06.03.2024

Přemýšlím, že to tu nebudu moc okecávat, jelikož je to přeci jenom pátý díl série. Snažím se nějak nespoilerovat, ale stejně nemůžu úplně slíbit, že mi něco neujede, přeci jenom si už nepamatuju co se kdy v kterém dílu stalo.
Pokud se ovšem bojíte, že když nebudete číst vše najednou, tak něco zapomenete, udělám vám radost. Autorky v každém dílu na začátku dávají shrnutí toho, co se již událo. Kéž by to tak praktikovali všichni, jejichž dílka mají x dílů. Hned by se mi nemusel pokaždé uškvařit mozek, jak se zoufale snaží vzpomenout.
Zároveň na konci knihy vždy najdete ještě "glosář & popis osob", abyste se mohli kdykoliv kouknout kdo je kdo nebo co je zač.

Teď už přímo k Odstínu smrti. Tohle mohla být vážně bomba kniha, ačkoliv musím odhlížet od té podobnosti s Lovci stínů od Cassandry Clare, kteří jsou moje srdcovka a na něž tenhle svět za mě prostě nemá.
Jenže u Osudu smrti mě mrzí, že mě bavil začátek knihy a konec. Jinak mi to přišlo, jako by se nic extra nedělo. Což je škoda, protože již zmíněné části byly bomba. Zvlášť ten konec, ten musím vyzdvihnout, že autorky umí nalákat na pokračování. To, co se tam stalo, ach jo, mě to normálně mrzelo.
Mám taky otázky, na které doufám, dostanu v šestém (posledním) dílu odpovědi.
Roxy se Shawem (ty dva jsem od začátku měla ráda), tu uzavřeli svoji kapitolu, po romantické stránce, závěru se prý ještě zúčastní. U nich jsem čekala na konci větší drámo, ale budiž. Nebylo to to, co jsem čekala, ale dejme tomu. Osobně se teď však o něco víc těším na Noční přísahu s Harper a Julesem. Jsem hodně zvědavá, jak se u nich příběh vyvine. Pokud víte, co se Julesovi stalo, pak mě asi chápete.
Jednoduše, pokud chcete boj, příšery, akci, napětí a třeba jste i fandy Shadowhunters, potom po této sérii koukněte.

3,5/5

23.02.2024

„Mou povinností je nenávidět ho, ale mým osudem milovat.

Upřímně, kdybych věděla jaký příběh v téhle knize na mě čeká, tak jsem po ní jen nekoukala, ale už dávno bych si ji koupila i přečetla. Příběh o životních rozhodnutích, rodině, lásce, životu v protektorátě.. Hlavně bych vyzdvihla právě dvojčata Soňu a Ester, ze začátku jsem byla trochu zmatená, ale když mi došlo kdo je kdo, o co jde, tak jsem nemohla přestat číst. O Ester se ještě víc dozvíme v druhém dílu Srdcem mojí babičky, takže tu si víc rozebereme kdyžtak příště. Tady byla zatím spíš okrajově, jakožto baletka v Plzni. Každopádně tu Ester, už jako babička, odpovídá na otázky své vnučky Kamily. Na světlo se tak dostává jedno z velkých rodinných tajemství. Ne všechno je tak, jak se zdá, nenechte se ošálit.

Jak se říká, zakázané ovoce chutná nejlépe. Řeší se tu totiž tehdy nemožný vztah mezi Češkou a německým inspektorem. Jak dopadne vám neřeknu, ale já to tak nějak čekala a bylo mi úzko.
Zároveň se tu řeší i rodinné vztahy, kdy má každý svůj pohled na věc. Různé životy se zamotávají, někteří odchází, jiní přichází, jedni jdou do odboje, jiní jdou s proudem a snaží se na sebe neupozorňovat.

Jednoduše, myslím, že kniha osloví hlavně ženy. Nejsou tu sáhodlouze popisovány historické události během druhé světové války, stránky ubývají před očima, hlavní postava v té době pracuje v nemocnici, nadbíhá jí nepřítel a štěstí je tu velmi vrtkavá záležitost.

Jediné, co bych já vytknula je, že někdy mohla jít autorka víc do hloubky, plus konec byl pak dost rychlý. Kdyby se o pár stran natáhnul, pobrečela bych si určitě stejně. Myslím, že tuhle knihu si užijí i ti, kteří stejně jako já nečtou zrovna úplně knihy, jež se odehrávají v období válek.

„Život není o tom, kolikrát padneš na kolena, ale o tom, kolikrát se dokážeš zvednout a jít dál.

Za poskytní knihy k recenzi a hlavně důvěru, děkuju moc přímo autorce @barbora.linke.

15.01.2024

Šestadvacetiletá Elena žije se svým přítelem Radimem klidný, zdánlivě spokojený život. Má vše, co by kde kdo mohl chtít ke spokojenému životu. Jenže pak potká Francesca. Sicilského farmáře a zároveň majitele obchodu s loveckým vybavením a zbraněmi. Najednou vidí, že ve svém dosavadním vztahu s Radimem není šťastná, chybí jí v něm vášeň. Tím se Eleně převrací celý život vzhůru nohama. Opustit život v zajetých kolejích, kde už není šťastná, pro vášnivý život s jedním sicilským mužem? To přece bude skvělé! Jenže není vše, jak se zdá a Elena se musí vypořádat s několika zapeklitými situacemi po svém.

Autorčin styl psaní je něco jako - co na srdci, to na jazyku. V tomto případě spíš v knize. Kdybych nevěděla o co jde, řekla bych, že jsem četla autobiografii. Celou dobu mi to tak jednoduše přišlo a o to víc, mě to bavilo.
Navíc je zde i značné množství humoru, sebeironických promluv hlavní postavy, kulturních rozdílů a dalšího, což knihu autenticky okořenilo.

Co se týká děje, Elena byla opravdu taková dáváš říci česká verze Bridget Jones. Komická, neřízená střela, která šla do všeho co ji napadlo a co ji život přihrál do cesty. Radim, no, takového chlapa bych osobně nechtěla, ačkoliv nebyl úplně špatný, nemohla bych asi unést ten životní stereotyp. Každopádně pořád lepší než Francesco. Prosím, pánové, nebuďte jako Francesco! Ten mi pil krev víc než ti neúnavní komáři do teď.
Myslím, že Eleně mohlo dojít několik věcí dřív, ale zároveň sama vím, že láska a zamilovanost nasazují člověku takové krásné růžové brýle, přes které není vidět opravdová realita. Víc asi neřeknu, ať se máte na co těšit. Každopádně si ke čtení vemte něco k jídlu i pití, jinak bude váš žaludek protestovat.

Co říct závěrem? Teorii býka zvládnete přečíst za den dva, zasmějete se, zamyslíte nad svými vztahy, protože kdo vybírá, přebere.

P.S. Nebojte se dát šanci českým autorům.

31.10.2023

Kluk potká holku.
Kluk odkopne holku.
Kluk holku požádá o ruku

Začnu asi z té estetické stránky. Už samotná obálka mi ke knize zrovna moc nesedí, zvlášť onen fešák (můj typ to není, což je jen taková vsuvka mimo), který má být Asher? A celkově mi to nějak odkazovalo na to, že to bude dark romance. Osobně se mi v tomhle směru víc zamlouvala obálka Nelítostného prince s jahodami, ty měly alespoň v příběhu opodstatnění a celkově to byla mnohem lepší mafiánská kniha než tato.
I podle anotace jsem čekala drsňáka a holku, která se jen tak nedá. Jenže to jsem se spletla. Tudíž jsem z knihy byla spíše zklamaná.

K hlavním postavám, Asher mi byl sympatický. Ačkoliv to tedy nebyl ten drsňák, jakého jsem původně čekala, ale co už, to se dalo v klidu přejít. Ovšem Lucy? Panebože ta holka byla na ránu a moc mi teda nesedla. Její chování mi většinou vtipné nepřišlo a na to, jak údajně asi měla být chytrá, když se dostala na školu, kam bylo těžké se dostat, jsem občas o té její inteligenci docela pochybovala.

Asher býval zabijákem a měl pletky s mafií, v minulosti. Tady už se toho dočkáte jen okrajově. Neočekávejte úplně zrovna erotiku, té se taky zrovna moc nedočkáte.

Zatím nevím, jestli budu v téhle sérii chtít pokračovat. Možná ještě dám šanci druhému dílu, jelikož mě zajímají hlavní postavy, které by se tam měli objevit. Uvidím, asi si počkám na recenze.

Zpátky k prvnímu dílu. Mám ráda citáty na začátku kapitol, je to takové zpestření pro mě a ráda si je čtu. Tady jsou všechny citáty takové na jedno brdo a to už mě moc nebavilo.
Bylo to prostě jako na horské dráze. Chvíli to bylo v pohodě, některé slovní přestřelky mě bavily a předvídatelnost děje mi nevadí. Už jsem takových příběhu četla víc. Tenhle se jim ovšem bohužel nevyrovnal. Ani ta chemie mezi nimi tu nebyla, prostě nic.

11.10.2023

Tentokrát ode mě nečekejte sáhodlouhou recenzi, ale spíš doporučení na jeden grafický román. Děj tu tentokrát také popisovat nebudu, pro ty, které čtení teprve chystají a ti co už četli, tak stejně ví.
Pro mě je Velký Gatsby jedna z několika knih, jež jsem si na střední škole oblíbila. A dobrovolně se přiznávám, viděla jsem jen film, který nám pustila češtinářka.
Proto jsem si Gatsbyho chtěla i přečíst, ale na klasicky psanou knihu bych si asi netroufla. Tudíž byl komiks skvělé řešení. Škoda, že už se F. Scott Fitzgerald nedozví, jaké mělo jeho dílo nakonec úspěch.

Tohle zpracování vám nezabere tolik času přečíst, ale budete se určitě kochat těmi krásnými ilustracemi, stěně jako já. Bylo to i zábavnější číst s ilustracemi než jen samotným textem. Navíc je vidět, že ilustrátor si s tím dal opravdu záležet. Zachytil na obrázcích lesklé pozlátko „jazzového věku“. Dočkáte se tu onoho slavného domu, večírků, automobilu. Je to elegantní a zároveň skandální.
Navíc je mi stále líto, jak se nakonec všichni ke Gatsbymu zachovali. Především Daisy s Tomem. Co všechno lidé udělají kvůli penězům..
Za mě tedy opravdu povedené zpracování této klasiky.

„Doufám, že bude hloupá. To je to nejlepší, co může holčička v tomhle světě být, hloupoučká kráska.”

„Až někdy dostaneš chuť někoho kritizovat, vzpomeň si, že ne všichni lidé na tomhle světě měli takové výhody jako ty.”

01.10.2023

Za poskytnutí knihy v rámci #spoluprace děkuju @humbookblogeri, @humbook a @endlessbibliophile. #humbookblogeri

Tahle kniha je jednoduše jedna velká pohádka. Takže fanoušci pohádek (jako jsem já) si zde přijdou na své. Každopádně jsem se zpočátku docela lekla, že moje hodnocení bude spíš tak průměr.
Micah byl hned na začátku knihy jako neřízená střela. Honem najít kluka číslo 100, se kterým bude mít svůj vysněný vztah. A když ho potká, tak na všechno jdou dost zhurta. No, nebudu kecat. Taky jsem hrrr člověk, takže jsem ho částečně chápala, ale místy už jsem měla sama chuť ho krotit. Micah mi celkově několika povahovými rysy úplně nesednul, ale Elliot to zachraňoval.
Nechci vám tu moc rozebírat další postavy, ať se máte na co těšit při čtení, až budete spolu s Micahem zjišťovat zda je stý kluk ten pravý. Jenom řeknu, že ke Grantovi bych měla nějakou tu výhradu, ačkoliv to jinak byl asi milý kluk.
Jestli je tu něco opravdu skvěle ukázáno, potom síla přátelství.
Na konci si spolu s Micahem uvědomíte, co je správně, pochopíte jeho pocity a vše do sebe jak jinak, než pohádkově zapadne. I když mu to mohlo docvaknout teda dřív, jelikož čtenáři je to od začátku nejspíš jasné.
Největší plus knihy jsou i moc povedené ilustrace, které příběh hezky dotváří a já jsem ráda, že se tam objevily.
Závěrem bych řekla, že je to fajn oddechovka pro duhové čtenáře. :)

11.07.2023