
Příspěvky

Skvělá detektivka. Skvěle vše klapalo a četla se téměř sama. A pak… přišli templáři. Nevěřím v templářský poklad a už vůbec ne, že ho hlídal kostelník v Olomouci, který pro vlastní bezpečnost se ztratil po válce na Slovensko.
Kdyby se vynechali templáři, bylo by to dokonalé.


Pro mě jedna z nejlepších knih vůbec. Ukázka toho, co je člověk schopný obětovat pro svůj sen. Knížka se četla sama.
Film jsem také zkoušela, ale byl mnohem, mnohem slabší.


Moje nejoblíbenější.
Četla jsem ji několikrát a vždy tam najdu něco nového, co mě osloví.


Za příběh z války bych dala i hvězdy 4, ale za ten současný stěží jednu. Nevěřím, že může být žena, která tak myslí, mluví a jedná jako Bo. Nevěřím jí, že by jen tak pracovala v realitách a občas i jinde a nikdo si ničeho nevšiml. Nevěřím, že by mohla existovat vila, která od druhé světové války má veškerý nábytek a vybavení, že to komunisti nezabavili.
A tak bych mohla ve výčtu pokračovat. Jediné zajímavé je propojení s minulosti, ale i to nechápu. Proč platit tolik za hlídání vily, když v ní nikdo nebude a její majetek taky nikdo moc nechce.


Po každé knize od autora si myslím, že jsem četlo to nejlepší a pak přijde další kniha je je ještě lepší.
Úzkostem bych dala i 6 hvězdiček, kdyby to šlo.
Není to kniha o úzkostech, ale hlavně o lásce a jejích podobách. Milují všichni, jen chvíli trvá, než se jejich láska projeví.


Velmi strhující příběh. Jakmile jsem se začetla, nemohla jsem knihu odložit.


Prásk.
Nečekala jsem, že po Medvědínu může být něco víc dojemného, sportovního, smutného i veselého. Kniha je plná proher, výher, ale hlavně o soudržnosti obyvatel Medvědína.
Prásk. Prásk.
Medvědi serou na mech a všichni ostatní serou na Medvědín.
Prásk. Prásk. Prásk.


Velmi humorná knížka se skvělou gradací děje. Moment s králem a premiérem a izraelským agentem v důchodu byl jeden z nejlepších vrcholů, co jsem četla.


Skvělá kniha. Nemohla jsem ji odložit, tak moc jsem chtěla vědět, jak kapitán Croizer skončí. 640stran a stačily mi dva večery.


Milá a křehká vzpomínka na dětství. Neznám nikoho, kdo na den matek nerecitoval První dopis mamince nebo alespoň Večerní píseň.
Velmi milá sbírka.


Pro mě nejlepší kniha od Škvoreckého.
Má několik dějových rovin, ve kterých je na začátku náročné se zorientovat. Když ale přistoupíte na autoru hru, skvěle se pobavíte.


Kniha na téměř 300 stranách popisuje to, co by šlo říci pár větami.
Ten jeden bod je za velmi hezké fotky a ilustrace. Nic zajímavějšího v knize není.


Četla jsem několik podobných knih, ale tato mě zcela dostala. Tak moc jsem se dlouho nezasmála.
Teda až do listopadu, ale to ke stáří patří.
Pokud se octnu v podobné zařízení (a ne že bych to plánovala, nebo snad chtěla) doufám, že potkám podobné lidi a založíme spolu klub Staří-ale-ne-mrtví.


Irák napadne Kuvajt. Veškeré západní mocnosti potřebují vědět, co se chystá. Nikdo tam nemá své lidi. Až se ukáže, že Izraelci tam měli muže jménem Jericho. Najdou ho spojenci a bude spolupracovat? A skutečně dokážete během knihy uhodnout kdo byl Jericho?
Doporučuji vytrvat a překonat trochu delší začátek.


Věřím, že pro spoustu čtenářek je to srdeční záležitost, ale mě ani druhý díl nechytl. No, přečetla jsem to. Některé kapitoly byly lepší, chvílemi mi to však přišlo zdlouhavé a zbytečně popisné.
Samozřejmě by mě zajímalo, jak to bude dále, ale raději si dám chvíli pauzu a pak mě to třeba nadchne více.


Na jednom životě lze ukázat problémy 20. století.
A přes to všechno si zachová Róza životní elán a bojuje.
Několikrát za život přijde o všechno a vždy vstane a začne znova bojovat.


Hitler vyhrál válku a dějiny píšou vítězové, takže nikdo neví o koncentračních táborech.
Pak omylem jeden detektiv začne pátrat víc, než měl a pravda vyplouvá na povrch.


Přečetla jsem ji za jedno odpoledne. Skoro celou knihu jsem se prosmála. Jen některé hlášky byly trochu smutné, když si uvědomíte, jací lidé mezi námi žijí. Většina hlášek však byla úsměvných.


Moje smůla. Od knihy jsem čekala mnoho. A první polovina to splňovala. Popis konce války a první dny svobody, odsun Němců je velmi silný. Pak však kniha ztrácí dech. Hlavní hrdinka přestává být sympatickou ve srovnání s ostatními odsunutými. Nebojuje a přestává chtít. Více než němci se řeší, jak bohaté statky dostávají přivandrovalci odnikud, nedaří se jim a tak nově získaný majetek postupně předávají do vznikajících JZD.


Kniha se čte dobře, děj utíká. Je zajímavé sledovat osudy indiánů z pera spisovatele, který se této problematice běžně nevěnuje.
Jen jsem stále čekala nějaké větší překvapení.


Hodně pohledu do minulosti, trošku toho, co se děje teď a nakonec pár rad, jak nepodlehnout.
Stačil by mi poloviční počet stran anebo méně očekávání.


Nevím, ale čekala jsem větší zázrak.
Pokud bych zapomněla na svá očekávání, tak uznávám, že nápad je dobrý, zápletka ujde. Chvílemi však zbytečně natahuje popisy a dialogy a hůře se to čte.


Na začátku knihy jsem se velmi rychle začetla, kniha mě bavila. Jak vznikl nápad ji postavit, jak vše pokračovalo. Pak nastalo stěhování a zabydlování, ... a vila šla do pozadí.
S nástupem nacismu je vila v pozadí ještě více, sledujeme útěk rodiny do ciziny a jejich další životy.
Nakonec je i sladkobolný návrat dětí do vily, ale nějak to není už ono.


Miluji Dona Tillmana. Vše má promyšlené, přesný harmonogram každého dne, jídelníček na každý den v týdnu, každou následující minutu ví, co bude dělat.
Pak se rozhodně pořídit rodinu, má strukturovaný dotazník, ale žádná neodpoví 100% shodně.
Náhodou se do jeho života přiřítí Rosie. Nic neplatí, Don neví, co dělat. Jeho střet s realitou velmi pobaví.


Ač nejsem lékař, několik let jsem pracovala ve zdravotnictví a neznám knihu, která by lépe připravila na to, co čeká nováčky.
Ano je drsná, ale takové zdravotnictví je.


Mám ráda Haileyho knihy. Vždy je dost napětí, akce, trošku romantiky, správný hrdina. Navíc se vždy autor seznámí dobře s prostředím, o kterém píše, a já věřím, že se to mohlo stát.


Pro mě nejlepší knížka o hrůzách nacismu.
Fiktivní nacista, který po válce utekl do Francie, vzpomíná na válku.
Kniha pomáhá vysvětlit, proč se lidé přidávali na špatnou stranu, jak prožili válku a jak někteří i vyvázli.
Některé kapitoly se čtou velmi obtížně - bitva o Stalingrad, dobývání Berlína.
Zvlášť náročný je odstup hlavního hrdiny od všeho lidského.


Prošvihla jsem čas, kdy jsem měla knihu číst. Je dětská. Povedená, ale velmi přímočará.


Kniha o tom, jak by vypadala Amerika, kdyby Spojenci válku prohráli.
Kniha byla skvělá, zvažovala jsem i 5hvězd, ale vadí mi konec. Tedy kdyby nějaký byl.
