Luxiee Axony komentáře u knih

Tahle kniha se bohužel za mne vyloženě nepovedla. Na základě anotace jsem si říkala, jak super a neotřelý by příběh mohl asi být a jak by bylo super využít něco takového ve výuce literatury na učilišti (zejména, mám-li ve třídě Roma i Vietnamce). Po přečtení ale skutečně nemohu jinak než dát palec dolů. Tady se opravdu skutečně nic nepovedlo.
Otázka, kterou si kladu, je, kdo má být tedy cílový čtenář. Hlavním postavám je 16 let a studují na střední škole. A ačkoliv je kniha vyprávěna z perspektivy jedné z hlavních postav, máte spíše pocit, že jste se dostali do hlavy velmi nepravděpodobné postavě - šestnáctiletý Rom ze sídliště, který se zajímá o vědu, z 80 % hovoří spisovně, má potuchy o až skoro archaických frazémech a starém umění? Nehledě na to, jak otravné je jeho neustálé lamentování... Jazyk i mentalita celkově zcela, ale opravdu zcela neodpovídá postavám, jejich věku, prostředí... Postavy jsou opravdu hodně těžko uvěřitelné a žádný z mladistvých, kterého učím, by toto vyprávění opravdu nenadchlo a klepali by si na čelo.

Další problém vnímám v natlačení všemožných "aktuálních" témat do textu (chudoba x bohatství, stereotypy, válka na Ukrajině, náboženství, konspirační teorie...). Ovšem jakoby násilím (nepřirozeně) a z perspektivy hlavní postavy až akademicky moralizujícím způsobem.

V neposlední řadě by člověk řekl, že jedním z cílů bude narušení určitých stereotypů (což by se vzhledem k postavám nabízelo), avšak u určitých postav jsou spíše posilovány, až do absurdních výšin - například v případě matky Nany - Natálie. Tam se podle mne autor inspiroval filmem Protivný sprostý holky, neboť i vybrané pasáže jako by citovaly dialog matky Reginy Georgové...

A příběh? Vyloženě o ničem, spíše jen jako kulisa k natlačení výše zmíněných témat.

Škoda, potenciál by byl, zpracování však podle mne nenadchne ani dětského, ani mladistvého a rozhodně ani ne dospělého čtenáře.

Asi jako ostatní velmi oceňuji, jak autorka vystihla tamní mluvu, propojenost postav a dobré vykreslení jejich charakterů na pár stranách.
Ač se na první pohled nezdá, jedná se o dobrou reflexi určité společnosti, která o mnohém vypovídá. Snad to bude odstrašujícím příkladem novým generacím, které by se už neměly toliko řídit tradicemi, nýbrž rozumem.

Nevím, jestli jsem jediná, ale na jednu stranu nechápu takové přehnané nadšení. Toto téma je u spousty autorů už tak vyčerpané, že už mne téměř nemohlo nic překvapit. Z hlediska syžetovosti je to skutečně dobrá práce, ale pokud jste četli mnoho knih o šoa, už vás to tolik prostě nenadchne.

Toto je opravdu skvost. Nádherně zpracované, jak po grafické, tak po informační stránce. Takhle nějak bych si představovala zpracované středoškolské "učebnice" :).

Jsou to příběhy každého z nás. Jděte po městě a uvidíte je tam. Všechny. Zahleďte se jim do obličejů a všechno bude jasné. Celý svůj život hledají svoje vnitrozemí, svoje nitro, sebe. Ale stále ho nenachází.
Protože lidi jsou jako mraky, pořád se tak nějak ztrácej a nacházej (Rudiš, Grandhotel).

Jak vystihnout jedním slovem? Smutné.

Za mne veliké zklamání. Zkusím další autorčiny knihy, zřejmě budou lepší. Rozhodně mi přijde zbytečný ten formát. Také ty roviny - skutečně se v tom člověk ztrácí. Opakování... No. Uvidíme, jak na tom budou další.

Oproti předchozím dílům výrazné zklamání. Nejvíc mne otravovaly asi povídky od Jůlie. Celkově koncept knihy a závěr knihy je velikým zklamáním. Autorka ze sebe umí vydat víc.

Ohromně zajímavý příběh. V první chvíli jsem vůbec netušila, že je kniha podle skutečnosti. Když jsem zjistila, že ano, příběh nabral úplně jiných rozměrů. Hrozně jsem toužila další tajemství žítkovských bohyní postupně odkrývat.

Celá kniha je koncipována ohromně zajímavě - ať už autentickými dokumenty z archivů, náhledem do života samotné Dory v současnosti a celkově propletenost jednotlivých témat a příběhů s návazností na skutečné dokumenty, literaturu, osoby apod.

Určitě se ke knize ale budu muset vrátit. Nedávala jsem příliš pozor na symboly, které byly následně klíčové.

Těším se na další knihy K. Tučkové - Vyhnáhní Gerty Snirch mne nadchlo stejně tak. Její konceptualizace historických témat je rozhodně zajímavá.

Wow! Fakt neuvěřitelná fabulace. Je neuvěřitelné, kolik témat, opravdu závažných a aktuálních témat se vejde do jednoho příběhu.

Knihy nabité hořkým vtipem s atmosférou socialistického Československa patří prostě k současným českým nej. Ty nepřestanou bavit.

Lidé se neustále ohánějí tím, jak je "dnešní" morálka zkažená. Jsme stále stejní, jen dnes o všem mluvíme otevřeně a na rovinu. Jako Aristofanés. Příjemná komedie, která možná mnohé překvapí.

Já jsem k příběhům o Americe nikdy příliš nelnula. Vždy si čtu raději příběhy z evropského prostředí. Pak jsem se seznámila s Allanem Ginsbergem a Kvílením, slyšela přednášku o beat generation a všichni víme, že pro pochopení celé této generace je Na Cestě klíčová kniha.

Upozornění: Při čtení knihy máte neustálé nutkání jet na čundr!

Neuvěřitelný příběh...

Takový souhrn Večerkovy Staroslověnské epochy českého písemnictví a Staroslověnštiny. Je tam krásně a stručně vysvětlen historický kontext + gramatika staroslověnštiny. Doporučuji všem, kteří se staroslověnštinou nebo obdobím staroslověnského písemnictví zabývají.

Úžasná kniha plná romantických motivů. Popis Wertherovo vnitřního "já" mne nejednou dovedl k slzám.

Tedy. Ta mne štvala od začátku do konce. Smutný příběh dokonale odpovídající tehdejší době.

Velmi zajímavý dialog. Nejvíce mne zaujala teze o reinkarnaci.

Vše, co mohlo, tak už snad bylo řečeno :). Tato kniha nemá obdoby. Nejsem žádným fanouškem žánru fantasy, ale tento příběh mne bude doprovázet (a především inspirovat) až do smrti :).

Sluneční stát mi není tak sympatický jako Utopie od T.Mora. Je v něm především obraz samotného autora, který si přál vytvořit stát dle svého náboženského a vědeckého přesvědčení.

Fenomenální kniha, na kterou by i moje hodnocení bylo krátké.