LukasB.453 komentáře u knih

spolu s "útokem na jižní pól" je to pokus přehledně a čitelně zmapovat veškerou historii dobývání pólů; samozřejmě je to zkresleno redakční uzávěrkou někdy v průběhu velké války a autor se vymezuje proti angličanům a američanům a vyzdvihuje němce (a nizozemce a skandinávce). ale se všemi výhradami je to výborný a základní úvod do polárnické literatury.

14.04.2023

skvělá kniha (doporučuji číst zároveň Freuchenovo Moje mládí v Gronsku, ostatně, byli tam mnoho let spolu a potkávali ty samé inuity) a Velíškovy ilustrace jsou jedním slovem kongeniální. my tady u nás žijeme v jakési erbenovsko-němcovské zvrácené představě o tom, co je to pohádka či pověst, o tom, jak to musí být napínavý příběh a hlavně musí být hepík pro toho, kdo porušil všechna pravidla - a to je pěkně prosím hloupost, pověsti, pohádky a mýty jsou na světě proto, aby se předávaly z generace na generaci a potvrzovaly, že je svět v pořádku a že je třeba ctít jeho řád (ježibaba má prostě jeníčka a mařenku upéct a sežrat a šmytec, nemají se co sami potulovat po lese a ničit bez ptaní cizím lidem chaloupky)

2 14.04.2023

vlastně nejlepší ze všech verneovek. na gymnáziu jsme měli v prvním ročníku (88/89) podivuhodný předmět zvaný "základy odborné přípravy", primárně to bylo určeno pro holky, co se na střední škole nechají zbouchnout a ve studiu nepokračují, aby uměly aspoň něco použitelného pro praktický život pomocné síly v kanceláři nebo za šaltrem na poště. měli jsme na to paní učitelku Böhmovou, a ta na první hodině prohlásila, že vůbec nechápe, proč má učit takový předmět, když je chemikářka a neumí podvojné účetnictví, psát na stroji ani vařit kafe, a zadala nám tajuplný ostrov jako povinnou četbu a pak jsme probírali jednotlivé tradiční "kýblchemie", od koksování uhlí přes vysoké pece a vápenky a výrobu skla a výbušnin po vaření mýdla (vše tak, jak je v knize popsané technologiemi z hloubi 19. století). zpětně to bylo to nejužitečnější a nejhutnější co mi gymnázium dalo (následně jsem studoval technický a nikoli humanitní obor).

aktualizace:
ještě jsem si vzpomněl, že se mi do rukou kdysi dostalo takové napůl žertovné dílko, rozbor činnosti kolonistů z hlediska řízení a organizace prací, a v jeho rámci byl vypracován podrobný harmonogram veškeré práce odvedené kolonisty, a výsledný potřebný čas byl spočten na několik stovek let práce pěti až šesti mužů.

11 13.04.2023

syrový plátek masa po africku solí a pepřem posypaný patří k mým oblíbeným jídlům, a vždy si vzpomenu na barbarský kmen ňam-ňamů a na ďábelského náčelníka, který useknuv nepříteli paži popadl jí a s chutí se do ní zakousl.

jedním slovem skvělé! veršíky jednoduše a častuškově odsejpají, a je v nich vtip, šarm i moudrost.
a abych si vomočil - i varování před pitomou slovanskou vzájemností.

a doporučuji též kvasihavlíčkovské pokračování od Pavla Hořanského (vl. jménem Jan Novotný, 1978, Petlice 1988, dostupné online) - jak jsou dopisování klasiků zpravidla blbé, tak tohle je dobré. veršíky odsýpají odrážejíce realitu 70. let 20. století)

4 13.04.2023

skvost. formou i obsahem. vivat Paseka - a jediná škoda, že to není na originálním "anglickém papíru".

2 13.04.2023

knížka má jednu zásadní vadu - je příliš tenká. ach, jak bych si přál aby mistrovi byl v chaloupce v Mukařově dopřán delší život plný pevného zdraví, a aby kniha dosáhla tloušťky Zrzavého Orma (se kterou má mnoho společného)

1 13.04.2023

je to svým způsobem takový mach a šebestová - utržené sluchátko nosí kdekdo už pětadvacet (?) let a stopařova průvodce má v matlacím telefonu každý už více než dekádu (a gůglujeme přes dvacet let). tuhle před pár lety jsem to předložil nezletilým synkům, a k mé velké radosti bez problémů nadšeně nasedli na vlnu, přestože mobilní telefon i gůgl znají co rozum brali.,

zásadní generační odpočinková kniha "kluků co jsme podobně staří a co spolu mluvíme". když zrovna nezapomenu, tak jeden den v květnu nosím ručník. a když jsem ještě jezdil v devadesátkách jako student stopem, tak s nevtíravě leč viditelně nošeným strakatým ručníkem.

12 13.04.2023

(SPOILER) autor je ke čtenáři vlastně strašně nefér. rozehraje si tu emzáckou absurdní grotesku se směšným Billym Pilgrimem, čtenář se směje div mu bránice nepopuká, a najednou se přistihne, jak se směje tomu, jak čtyři hladoví promrzlí muži bloudí několikátý den ve sněhu za frontovou linií, dvěma z nich zbývá jen několik minut života, a jednomu necelý týden a najednou se čtenář začne cítit naprosto hnusně, čemu že se to vlastně směje. a čteme dál, a najednou nevíme, jestli se zrovna smějeme nebo pláčeme.
a nakonec se vrátíme k té nezáživné první kapitole, kde se vlastně nic nedělo a trerou jsme jen tak přeletěli a pochopíme, že autor nemohl jinak.

5 13.04.2023

moje první "dospělácká" kniha (bez obrázků a s nedětskou velikostí písma), vydání z roku 1949 v překladu Hany Šnajdrové-Bílkové, četl jsem na pionýrském táboře po první třídě (hu, to je už přes čtyřicet let), a úplně mě vzala a dostala - na to můžeš vzít jed, jak jsem se tenkrát chtěl stát rytířem štěstěny. a před pár lety jsem poprvé (!) shlédl film z roku 1990, a bylo tam úplně všechno přesně tak, jak jsem si to vysnil, znovu jsem málem plakal, když umřel starý hajný Tom, a znovu jsem toužil až vyrostu být takový správný chlap jako byli doktor Livesey a kapitán Smollet.

8 13.04.2023

(SPOILER) uváznutí v ledu, ztráta lodi, vlečení záchranných člunů, nalezení útočiště na sloním ostrově, amputace chodila jednoho plavčíka, přestavba jednoho člunu k plavbě na otevřeném bouřlivém moři, plavba ze Sloního ostrova na Jižní Georgii, a přechod hor zakončený sjezdem stráně do neznáma, a pak zvuk sirény z fabriky. To je medvědí maso v nejsyrovější formě!

v podtextu ovšem prosakuje i skutečná realita polárních výprav - nebylo to jen samoúčelné chlapácké dobrodružství, ale i velmi nákladná záležitost, a většinou byla taková výprava posledním zoufalým pokusem věčného zkrachovance vydělat prachy - nasmlouvat pozorování (meteorogické a oceánografické - to pro vlády a vojáky, přírodovědné pro univerzity, geologické pro podnikatele), vybrat zálohu, zastavit a zadlužit všechen majetek, a doufat, že se výprava vrátí, dostane prachy za pozorování, a organizátor výpravy vydá knihu a uspořádá přednáškové turné (účastníci výpravy měli zpravidla smlouvu, kolik nejdříve let po veliteli smí vydat svoji knihu aby nekonkurovali). Návrat Shackeltonovy výpravy byl do evropy zmítané velkou válkou, a o nějaké instantní a samoúčelné polární dobrodružství v situaci, kdy miliony vojáků umírali v zákopové válce nikdo nestál, a výprava tak fakticky znamenala další v řadě neúspěchů a krachů, jimiž byl Shackletonův život lemován.

3 13.04.2023

kniha mého dětského snění. následně mě trochu zklamalo, že (téměř) všechny příběhy oplývají spoustou nepřesností, snad proto, aby to bylo lákavější pro dětského čtenáře (?).

a Joshua Slocum byl fakt bourák.

1 13.04.2023

jejejej, jak já nemám rád moravské zelí, a navíc ještě s ohřívanými nafouknutými blbouny z knedlíkárny. to "u nás" (tedy na Mělnicku, Nymbursku, Poděbradsku a Boleslavsku, odkud pocházejí moji předkové) se kysané zelí pěkně sleje, propláchne aby nebylo tak kyselý, a téměř nasucho se dusí na cibuli oprskané na sádle, a při tom se tak trochu řízeně připálí a někdy se přidá maličko cukru a zkaramelizuje a krásně obarví a ovoní. Jak to rozdušené zelí co zrovna teče zaklechtané moukou vůbec někdo může jíst? Brrrr! A knedlíky se "u nás" dělají houskové (správně ze slaného žemlového těsta pečeného na plechu, ale může být i z zgumovatělých rohlíků), tak trochu na způsob karlovarského knedlíku, s hladkou a hrubou moukou půl na půl, a žádné vaření v ubrousku, pěkně mokrejma rukama uplácat šišky a šup s nimi do horké vody. jak to vůbec někdo může dělat jinak.
Švindlovej bagr!"

6 13.04.2023

nejlepší a ryzí Čapek bez toho jeho zatraceného pozdějšího lidičkovství.

4 13.04.2023

spolu s Božími muky nejlepší Čapek. kousek Bedy Foltena je v každém z nás.

2 13.04.2023

v popisech středověkých bojových a loveckých scén se Sienkiewitzovi nikdo nevyrovná.
zapamatoval jsem si "dostal ji až lejno vypustil" (při ulovení zubra šipkou z kuše)

3 13.04.2023

nejlepší z májovek (mám Vilímkovské vydání s roztomilým starobylým překladem a jiné mu nesahá po kotníky). massa Bob je můj favorit (ne, není směšný, je to hrdina srovnatelný s Bobíkem ze čtyřlístku) , příhoda se skunkem zaměněným za opossuma a příhoda s útěkem před medvědem šplháním na břízku mě ve vzpomínce vždycky rozveselí. a úsloví "hořčicoví indiání" nebo "chytrý jako moucha" pilně používám.

6 13.04.2023

spolu se synem lovce medvědů nejlepší májovka (tedy ten syn lovce je ještě o fous lepší). od dědečka jsem kdysi dostal Vilímkovské (první české?) vydání, které dědeček dostal jako dítě jako knihu již tenkrát "bazarovou", je tam na první stránce jakýsi nápis inkoustem starobylým písmem s ročením 1909. překlad je to divukrásný, "rci ještě slovo a utluku tě", rychle na kůň", "ona krajina zove se planinou kůlů" a další skvosty.

doplnění o pár měsíců později:
člověk se furt učí. táhne mi na padesát, a teprve dnes jsem se od kolegy z Mexika naučil, že ve španělštině se dvě L čtou jako J. takže tortilla se čte tortija,a Llano estacado se čte jano estakádo.

2 13.04.2023

závan ze starých časů alpinismu. vytýkána je nezáživnost, nestrukturovanost, malá popisnost tůr - ale tohle je přece Kugy! mnohokrát jsem si na něj vzpomněl (na popis hřebene Ponc) a snažil se být vznešeným mužem a chodit po ostří skalních koní vzpřímeně a často brojím proti horám omotaným a rozvrtaným jako politováníhodné tělo svatého šebestiána překlad Františka Kroutila (toho Kroutila!) je úžasný.

12.04.2023

dávám si do ostrého protikladu ke dni trifidů (byť ten je o nějakých dvacet let starší). den trifidů je psaný jazykem řemeslné detektivky a postavy jsou uvěřitelné a děj není přitažený za vlasy, a při čtení si říkám "tak by to fakt mohlo být". Malevil je literatura (jako fakt jo), ale za vlasy přitažená a tak nějak po francouzsku sebestředně pitomá. tak to být rozhodně nemohlo. zaujme, ale nepřesvědčí. dobré scifi/postapo prostě musí ctít selské zákony zachování a archimedovskou fyziku, jinak je to pouhé fantasy.

7 12.04.2023