Kniha Robinsonů

02.04.2024

Vyprávění o Robinsonech jako v mládí bylo oddechovkou. Trochu neuspořádané, ale věcné i zajímavě informující příběhy.

17.02.2024

Audiokniha.
Poslouchání v autě na dlouhých cestách, co s tématem knihy tak trochu ladilo. Zase jsem se cítil jako malý kluk když jsem poprvé četl příběhy Robinsona Crusoe.

13.04.2023

kniha mého dětského snění. následně mě trochu zklamalo, že (téměř) všechny příběhy oplývají spoustou nepřesností, snad proto, aby to bylo lákavější pro dětského čtenáře (?).

a Joshua Slocum byl fakt bourák.

26.03.2023

Pravzor všech robinzonů Alexander Selkirk měl štěstí v neštěstí, že se dostal na ostrov, kde byla pitná voda, a flora a fauna, která se dala jíst. Mnoho trosečníků ze skutečných příběhů v této knize takové podmínky nemělo. I když si dokázali zajistit základní lidské potřeby, dlouholetá samota a strádání byly tvrdou zkouškou jejich psychické odolnosti. Zajímavá kniha pro větší i menší kluky a holky!

01.01.2022

Jednotlivé osudy tzv. Robinsonů, jejich boj o holé přežití. Zajímavé byly všechny příběhy a nejvíc se mi líbily osudy vzbouřenců z lodi Bounty a jejich závěr na ostrově Pitcairnu, kde se jich vzájemně pozabíjelo celkem 5, jeden spáchal sebevraždu a pouze jediný přežil a dožil se 96 let a na ostrově strávil celkem 40 let svého života.

25.11.2021

Příběhy o osudech lidí, kteří měli tu smůlu, že ztroskotali.Samozřejmě se nemyslí životní ztroskotance. Autor čerpá že soudobých historických informací na dané téma a myslím, že čerpá dobře. Více převažuje tvorba informační a vzdělávací, ale i dobrodružství a napětí si tu místo najde. Pěkná záležitůstka. 4starsy.

08.10.2021

Skvělé vyprávění, do kterého jsem se vžil. Povinná četba pro všechny milovníky Robinsona Crusoe.

11.08.2020

Krásná kniha, pan Běhounek dokáže nádherně vystihnout atmosféru

16.11.2019

Kniha o následováníhodných lidech :)

26.04.2019

Kniha pěkně zabaví i poučí. Příběhy jsou čtivé a napínavé od začátku až do konce. Takovéto příběhy dokazují, co vše může člověk přežít. Potřebuje k tomu chytrost a vynalézavost, ale hlavně notnou dávku štěstí. Od Františka Běhounka jsem přečetl již několik knih. Všechny jsou podobné této a všechny se mi líbily.

01.02.2019

Skvělé dobrodrůžo pro kluky a holky všech věkových skupin :).
Poslouchala jsem audio, a jakkoli je osud robinsona zajímavý, tyhle touhy už mě přešly.
Ale nějaké vzpoury a bitky s piráty bych se účastnila ráda :).

09.04.2018

Kniha zpracovává skutečné příběhy trosečníků různých dob a národností: seznámíme se s dobrodružstvími Alexandra Selkirka, jež později posloužila Danielu Defoovi jako vzor pro jeho slavný román Robinson Crusoe, dočteme se o osudech robinzonů na galapágských ostrovech, budeme sledovat strastiplný úděl vzbouřenců z válečné lodi Bounty..

Citát z knihy, který mne oslovil:

Jako přístav je Juan Fernandez rozkošným místem. Vrchy jsou zarostlé krásnými lesy, údolí jsou úrodná, roklemi šumí četné bystřiny s čirou vodou. Na ostrově nejsou hadi a nežije tam také jiná „divá" zvěř než vepři a kozy, jichž jsem viděl dost, a snad také několik psů. Lidé se tam obejdou bez rumu a bez piva jakékoliv značky. Na ostrově není ani strážník, ani advokát. Žije se tam způsobem, který je vrcholem jednoduchosti. Pařížské módy nechávají ostrovany zcela chladnými; každý se obléká podle svého vkusu. Ačkoliv tam není jediný lékař, jsou všichni lidé zdraví a všechny děti hezké. Dohromady obývá ostrov pětačtyřicet duší. Dospělí pocházejí většinou z Jižní Ameriky. Požehnaný ostrove Juana Fernandeze! Nemohu pochopit, proč tě tehdy Alexandr Selkirk opustil. Moře vyvrhlo kdysi na okraji zátoky hořící loď. Požár byl sice uhašen, ale příboj vrak rozbil. Ostrované vylovili plující trámy a vystavěli si z nich domky, které tak získaly jakési lodnické vzezření.

08.02.2018

Rozhodně zajímavé čtení s informacemi, které pro mě byly nové, chvílemi dobrodružné a napínavé, ale většinou spíše učebnicové.

26.05.2016

Vždy když sahám po knížce od "staršího" spisovatele, mám strach, že nezvládnu archaismy. U Běhounka jsem se dočkala překvapení. Velmi příjemné popisy, nezdlouhavé. Doporučuji.

31.12.2013

Osudy mořeplavců, kteří nějakým způsobem se ocitli na pevnině ať již ztroskotáním lodi, vyhoštění z paluby každý divák nebo čtenář dobrodružných románů zná a je tedy zbytečné jej blíže seznamovat. Chci si spíše přiblížit uživatele portálu o odhodlané a bojovné povaze dvou námořníků. Jedná se o příběh Alexandra Selkirka a Johna Hopkinse. Jak prvý i druhý zakusili pobyt na ostrově v Pacifiku, kdy se museli o sebe postarat. U osoby Selkerka mám potvrzeno, že František Běhounek vycházel ze skutečeného pramene u osoby J. Hopkinse si nejsem jistý. Ať už byl tedy smýšlený nebo nebyl. Je pro mne směrodatné to, že oba nezpanikařili, spolehli se sami na sebe a přečkali zatěžkávací zkoušku. Právě autor knihy Robinsonů u příběhu druhého námořníka líčí jak se nepohodl s kapitánem a ten jej lstivě vysadil na skalnatém ostrově kvůli hledání pitné vody. Čtenář se při seznámení s životní linii námořníka nevyhne i drsným metodám, které musel dotyčný provést (lovení vodních zvířat) ale bylo to k zachování jeho existence, výroby dopravního prostředku, který mu zajistil možnost opět se dostat do civilizace. Ponaučení z příběhu, který je po všech stranách napínavý a osvěžující v dnešní době je to, že když člověk zůstane sám, nemá ztrácet naději k opětovnému navrácení do společnosti. Aby nezapomněl na svou řeč, může rozmlouvat s ochočenými zvířaty, u J. Hopkinse to byl tuleň a pelikán. Podle slov trosečníka, byli více než zvířata, stali se pro něj přáteli, kteří mu zpříjemňovali volné chvíle. I když k nim promlouval, rozvíjel své myšlení a v podstatě nemyslel jen sám na sebe, neboť když odplouval z ostrova, vzal je s sebou. Pro mne nezapomenutelná věta, když Hopkinse vylovili i s jeho přáteli z moře, zeptal se jej kapitán proč nesnědl tuleně, když ho převážel a měl hlad. Odvětil mu, sice jste mě zachránili ale je to můj přítel, raději bych Vás kapitáne snědl. Je to humorné až pravdivě vypovídající, nejen o smyslu chápání člověka ale i přítele zvířete. Dnes to působí s větším kontrastem, protože hledáme a někdy nenacházíme vzory ve společnosti, jedině ten, kdo něco velmi náročného zakusí, životní pohromu, nepřízeň osudu a překoná jej, nepodlehne nástrahám, toho můžeme brát za významnou a schopnou osobnost. Umí si poradit v těžkých situacích. Uživit se, postavit si chatrč, ochočit si zvěř a zvládnout se navrátit do společnosti lidí. I když někdy si říkám, jestli by nebylo lepší zůstat na místě, kde se nenachází civilizovaná lidská komunita. Za ideál rodu homo sapiens můžeme opravdu považovat domorodé obyvatelstvo, jak často slýcháme netrpí nemocemi, lék naleznou v pralese, chovají se podle svých tradicí, vášní a pudu ale jsou štastnější a energičtí.