lukaflek komentáře u knih

zřejmě jsem knihu vůbec nepochopil – soudím podle toho, jaká má hodnocení a jak se kniha líbila mě. Velmi jsem se přemáhal, abych ji dočetl. struktura kniha (nerespektující chronologii ve vyprávění) se mi velmi líbila, popis normalizační nálady byl taky velmi pěkný, ale tyto 2 aspekty nejdou dostačující. mám rád i filozofování, kterého tam bylo požehnaně, ale na můj vkus to byly bezvýznamný věci, který by si zasloužily možná pár vět, nikoliv desítky stran. tak např. slovník nepochopených slov - autor mu věnuje přes 10 stran. mě ale připadá, že vyjádření, že různí lidé na stejné věci nahlížejí jinak není třeba zmiňovat vůbec nebo to zmínit v jedné větě, ale nikoliv to rozvláčně ilustrovat na 20 příkladech. Dobře chtěl tím přispět k popisu 2 různých osobností – budiž, ale bylo to dlouhý, předlouhý. nebo filozofování o vztahu těla a duše (když tereza pořád postává před zrcadlem): četl jsem „sobecký gen“ od Dawkinse a i když s ním člověk nemusí souhlasit, tak je to úplně jiný kalibr než rozjímání v kunderově knize, takže v knize mě to nezaujalo. Dále např. finální filozofický úder, který je zmiňován v různých recenzích: „Terezo, poslání je blbost. Nemám, žádné poslání. Nikdo nemá žádné poslání.“ Ok, to není bezvýznamný, to je důležitý, ale to by mělo být v učebnici společenské výchovy pro středoškoláky a nikoliv jako nosná myšlenka románu, který je považován za stěžejní dílo české literatury. Fakt jsem to nedal. Byl jsem moc zklamaný. Pokud je mé zklamání dáno nevyzrálostí, tak doufám, že někdy dozraju.

16 10.04.2013

z počátku mi přišel příběh nepříjemně natahovaný (až jsem autora podezříval, že potřeboval nahnat stránky) a vyprávěný takovou primitivní mluvou, že mě to dráždilo. po výletu čtverřice (pětice?) do hor ale tenhle opar zmizel a hezky se to rozjelo. pěkně napsané

4 08.09.2018

příběh byl zajímavý, ale velmi velmi rozvláčný - příběh zdenky a tomáše na konci je zdlouhavý, dostaveníčka katy a viktora dostávají podle mě moc prostoru ... že je centrálním bodem příběhu nemovitost, kam se jednotivé linie sbíhají, rozbíhají a zase sbíhají, je dobrý nápad, ale zase kolem nemovitosti spousta řečí, které by se daly zopakovat jednou (prostor, linie, bílá, světlo, onyxová stěna, zajížděcí okna) a stačilo by, ale autor je v pravidelných periodách mele stále dokola až je to otravné. a sexuální linie linoucí se celou knihou mi taky vadila. tak buď je to o sexu nebo o nemovitosti nebo o válce, ale hlavně pořádně. tohle bylo o všem dohromady a o ničem pořádně

4 20.10.2015

Oddechovka na dovolenkove cteni. Jedna strana jsou velci borci, druha uplni tupci - tj. nevyvazene. Sada nekolika kratkych příběhů ktere spojuji hlavni postavy. Zajimave historicke znalosti a zajimava predpoved toho co se skutecne stalo (zavislost ma rusku, jeho agresivita a vydirani)

3 15.07.2022

nedočetl jsem - místama jsem vůbec nevěděl kdo na koho mluví a o co vlastně jde. zkoušel jsem se několikrát dostat zpět, ale bylo to trápení

3 26.07.2021

z první části jsem měl dojem, že jsem mezi pubescenty, kteří si měří péro množstvím sprostých slov a ve druhé části byl chrabrý hrdina tak chrabrý až to bylo trapný. pokud ale odhlédnu od těchto dvou atributů, tak hlavně ve druhé části děj velmi svižně plynul a čtenáře vyloženě tahal za košili :) jo a překlad byl jeden z nejhorších - tolik překlepů jsem v knize snad ještě nikdy neviděl

3 25.05.2016

vůbec se to nedá číst - každou větu jsem přečet 5x a stejně jsem nevěděl, co se mi autor snaží říct

2 08.09.2018

líbilo se mi vyprávění, kde se prolínaly 2 časové linie a ta starší byla postupně dovysvětlována tak, že dovysvětlovala linii starší. taky mě moc mile překvapily některé humorný pasáže. konec byl ale na mě velmi rozvláčný a scéna se sexem mezi 11ti letými dětmi mi už fakt vadila

2 24.02.2018

pan vácha je nesmírně uvědomělý jedinec, slyšel jsem ho mnohokrát mluvit v rádiu a vždy byla radost ho poslouchat. nechápu sice, jak v sobě může vedle sebe nechat žít katolického kněze a evolučního biologa, ale když to zvládá, tak je to jeho věc :) jsem nereligionisticky zaměřený věřící (podle mě je i víra v evoluci pořád jen víra), religionismus je pro mě velkou záhadou a tak jsem byl rád, že jsem mohl číst knihu, která na víru v boha nahlíží bez jakéhokoliv přiklášlování a idealizace. to, co jsem měl možnost číst jsem nikdy před tím od žádného katolíka neslyšel (např. že bůh není vždy spravedlivý a laskavý) a musím říct, že mi to pomohlo se pomalu přestávat dívat na víru v boha s posměšným úšklebkem. sice někdy mi text připadal příliš spirituální a oči jsem otáčel v sloup (např. když jsem četl, jak je celý život na zemi jeden systém provázaný tak, že pokud se někdy zachovám špatně, tak na louce uvadne kytička), ale to mi vůbec nevadilo, protože je vidět, že pan vácha má svou víru velmi promyšlenou

2 01.08.2013

kdysi jsem četl formánkova prsatého muže, který se mi líbil. mluviti pravdu mi ale dalo pořádně zabrat, abych to dočetl. samotné téma mi přišlo zajímavé (člověk, který si vytrpěl své za nacismu a pak i za komunismu) - hlavně proto, že si uvědumuju, že tací lidé žili a možná ještě žijí. ten patos, který kolem tématu autor nabalil mi ale vůbec neseděl. rozumím, že autor při psaní prožíval zřejmě velmi hluboké emocionální pohnití, ale způsob, jakým tato pohnutí do textu vkládal se mi vůbec nelíbil.

2 01.08.2013

knihu jsem dnes po přečtení prvních 100 stran s lítostí odložil. nemám dostatečné teoretické znalosti problematiky, kolem které se kniha točí. kromě toho mi vadil rozvláčný děj - na těch prvních 100 stranách se prakticky vůbec nic nestalo. záměrně nedávám hodnocení, ale jen komentář, protože jsem knihu nedočetl celou. kdysi jsem od eca četl jméno růže a to s nadšením a velmi nerad jsem knihu po dočtení odkládal. jak je možné, že od jednoho autora jedno zhltnu a druhé vůbec nemohu polknout ...

tato kniha (podobně jako původ ctnosti) sehrála naprosto zásadní roli na přelomu mé puberty a adolescence. poskytla mi odpovědi na mnoho do té doby nozodpovězených otázek a velmi mě inspirovala. velmi doporučuji lidem, kteří se ptají jak? proč? a boží vysvětlení jim nesedí. vedle religionistického pohledu na svět zbývá buď pohled evoluční nebo chaos. červená královna poskytuje evoluční pohled na svět. jedna z mála knich, které jsem četl opakovaně

2 17.08.2012

měl jsem dost problémy knihu přeščíst do konce. několikrát jsem ji chtěl odložit, ale z úcty k panu glazarovi a taky proto, že nerad knihy nedočítám jsem ji neodložil a dočetl. četla se mi nedobře jen kvůli způsobu jakým je psaná. mnohdy jsem musel číst jenu větu několikrát, abych pochopil, co věta říká. obsahově je ale kniha nesmírně zajímavá. častokrát se pozastavuju nad tím, jak někdo zvládne po prožití takové hrůzy žít "normální" život. poslouchal jsem po několika dnech po přečtení rozhlasový pořad "příběhy 20. století", kde byly i sestřihy rozhovoru s panem glazarem (který už nežije) - pořad byl nesmírně zajímavý a alespoň pro mě mnohem víc srozumitelný než kniha, která, jak jsem napsal, mi nesedla způsobem, jakým byla napsána ...

2 25.07.2012

to se tak děsně táhlo! pořád dokola se mlátila stejná sláma, do detailu byly rozebrány různé vedlejší příběhy, u kterých jsem doufal, že se nakonec aspoň nějak propojí a dostanou svůj význam. ale nic. celá knuha by se dala zkrátit tak je 1/10

1 19.09.2019

první 4/5 bylo místama až nuda, takové rozkecávání. posledních 20 stránek strhujících

1 18.10.2017

začátek (který byl věnován obecné historii googlu) byl zajímavější než druhá polovina (kde se rozebíraly jednotlivé důležité milníky). někdy byl ale odstavec seskládán tak, že jsem ani po několikerém přečtení nevěděl, co tím vlastně chtějí říct

1 13.07.2017

podle me ta kniha vůbec není pro lehce zasvěcené amatéry, kteří se chtějí dozvědět víc, ale pro to, kteří chtějí vědět, kdo měl jaké číslo boty, kdo měl kolik koz a králíků a kdo se dostavil na kterou mši. těchto detailů je tam tak nepřeberné množství, že se v tom (alespoň pro mě) hlavní linie prakticky ztrácela. a číst tyhle nepodstatný detaily mi překáželo. cítím z knihy velkou snahu o objektivitu, ale ten detail je ubíjející

1 01.07.2017

jo, nebylo to jako originální trilogie, ale i tak to bylo poutavý. největší legrace bylo, když se lisbeth na konci knihy rozpovídala a vedla svoje monology - to by pan larsson myslím nikdy nedopustil ;)

1 09.08.2016

velmi inspirující kniha, ale (i když autor někdy střílí do vlastních řad) pro mě mnohdy vyznívala pozitivně/optimisticky. myslím, že by obsah bylo možné bez zbytečného ořezávání podstatných částí shrnout v polovině stran - příkladů je tam někdy až nudně moc.

1 01.10.2014

je neuvěřitelný, jaké podmínky dokázali přestát. když jsem si mnohokrát představoval, jak jsou v úplně promočeném oblečení, v mrazu a vichřici a to několik dnů ba i týdnů v malé lodi v nejbouřlivějším průlivu světa, tak mi naskakovala husí kůže. no vlastně mi naskakuje i teď, protože si to zase představuju ;) všichni přežili - měli štěstí, velikánský štěstí. při čtení mi místy vadily detailní zmínky "o počasí" (odkud kam foukal vítr) - nedokázal jsem si předtavit, kterým směrem se loď pohybovala, když se vítr opíral od jihojiho západu do pravoboku lodi a hnal je na západ od sloního ostrova, takže se vzdalovali od jižní georgie, která byla na východě. koukal jsem do mapy, ale stejně jsem to nedal. místama kniha ztrácela spád, když autor téměř den po dni popisoval kolik ulovili tučňáků, kolik tuleňů a kdo je zrovna stahoval z kůže. jsem ale hrozně rád, že se mi kniha dostala do ruky - o polárních expedicích jsem do jejího přečtení nevěděl téměř nic, teď mám alespoň trochu představu. díky petře! :)

1 03.05.2013