Luccinda komentáře u knih

Musím přiznat, že Malý život bylo to nejnáročnější, co jsem v životě přečetla, a to jak po stylistické, tak po obsahové stránce. Hlavně ze začátku jsem bojovala s touhou knížku odložit, dlouho jsem se nedokázala zorientovat v postavách a dějových liniích a hodně mi při čtení vadilo, že události na sebe chronologicky nenavazovaly. Autorka mi to svým psaním nijak neulehčovala, její styl vyprávění nejde označit jinak než jako komplikovaný. Časem si to ale tak nějak sedlo a jakmile jsem se začala dozvídat o minulosti hlavních hrdinů, knížka si mě získávala víc a víc.

Zlom nastal ve chvíli, kdy se příběh zaměřil na postavu Judea a jeho hrůzné dětství. Říct, že mě jeho osud zasáhl by bylo málo. Přesto ale Jude nepatří k postavám, které bych si bezpodmínečně zamilovala, právě naopak. Můj vztah k němu prošel všemi fázemi od nepochopení a nenávisti až k přijetí a lásce a za to má autorka můj velký obdiv! Knížka také skvěle operuje s náročnými tématy, ať už se jedná o sebepoškozování, pokus o sebevraždu, zneužívání či drogovou závislost.

Ve finále mě trošku mrzelo, že se příběh zaměřoval výhradně na postavu Judea, který tak zastínil zbylé tři kamarády. Nicméně právě Jude se v průběhu čtení stal středobodem mého vesmíru a proměnil Malý život v knížku, kterou budu navždy nosit ve svém srdci.

8 27.07.2020

Juliet Youngová píše dopisy své mrtvé mamince a nechává je na jejím hrobě. Declan Murphy, na první pohled potížista, během soudně nařízených veřejně prospěšných prací najde jeden z Julietiných dopisů a odepíše na něj. Juliet a Declan se ve skutečném světě nemohou vystát, ale na papíře se z nich stávají spřízněné duše.

Tak tahle nesourodá dvojice si mě získala hned na první straně! Díky tomu, že se v knížce střídají kapitoly z pohledu obou postav, jsem mohla od samého začátku sledovat, jak se postupně vyvíjí jejich vztah k tomu druhému a dokázala se do nich naplno vcítit, takže jsem to s nimi celou dobu prožívala. Dopředu mě hnala také touha zjistit, co se stane, až Juliet nebo Declan zjistí, s kým si vlastně celou dobu dopisovali, a jak na to potom budou reagovat. Vztahy „hate to love“ v literatuře přímo zbožňuju a Dopisy ztraceným nejsou výjimkou. Romantická linka je tu naprosto přirozená, oba hrdinové na sebe skvěle reagují a vy prostě chcete, aby na konci skončili spolu.

Dopisy ztraceným jsou jednou z těch YA contemporary, které vám mají co předat. Myšlenky obsažené v této knize mě donutily o věcech přemýšlet, navzdory silnému tématu se ale knížka četla neuvěřitelně lehce, jako bych vůbec nečetla o smrti a ztrátě blízké osoby. Ty pocity tam ale byly – bolest a zoufalství, ale také láska a naděje na nový začátek. Autorce se povedlo napsat smutný a dojemný příběh plný emocí a já ho tak můžu s klidným srdcem označit jako jednu z nejlepších YA contemporary, co jsem kdy četla.

8 27.07.2020

Hned na první stránce mě knížka vyloženě vcucla do příběhu, neměla jsem absolutně žádný problém se začíst. Zásluhu na tom má především hlavní hrdina, který si od samého začátku jde tvrdě za svým, má to v hlavě srovnané a ví naprosto přesně, co chce. Postupem času se blíže seznamujeme s prostředím vesmírné lodi a s Emmettovými "soupeři", díky čemuž jsem měla pocit, že se v knížce stále něco děje. Samotný příběh mi přijde neskutečně originální a naprosto skvěle vymyšlený, tajemná hmota Nyxia mu dodává tu správnou (tajemnou) atmosféru a mimozemská planeta je už jen pomyslnou třešničkou na dortu. A přesně v ten moment, kdy by se mohlo zdát, že děj knížky začíná být trošku stereotypní, BUM! Přijde zvrat jak blázen, a pak další a další. Na konci knížky jsem už vůbec nevěděla, čemu mám vlastně věřit, závěr potom skvěle naladí na pokračování, které bych už moc ráda držela v ruce...

6 11.02.2019

Tak tohle byla pecka! Knížka byla od samého začátku velmi čtivá, stránky mi doslova mizely pod rukama. V celém příběhu bylo velké množství dějových zvratů, které jsem většinou vůbec nečekala a absolutně jsem si netroufla odhadovat, jak by to celé mohlo skončit. Koncept vílího dvora je v Krutém princovi moc hezky zpracovaný a já jsem si ten svět prostě zamilovala. Hlavní hrdinka byla naprosto úžasná - sebevědomá, nebojácná, šla si za svým (občas i přes mrtvoly) a hlavně to měla v hlavě srovnané. Zalíbil se mi i Cardan a doufám, že v dalších dílech dostane ještě více prostoru. Doporučuju!

2 05.11.2018

Tohle bylo obrovské zklamání, knížka se špatně četla, byla nudná a plná stále se opakujících informací o Straně. Všechno podstatné bylo řečeno v první třetině knihy, potom už se autor pouze opakoval. Děj veškerý žádný. Postavy byly velmi nevýrazné a vůbec jsem se do nich nedokázala vcítit, na konci mi bylo prakticky jedno, co se s hlavním hrdinou stane. Myšlenka byla fajn, i když ji nevnímám jako aktuální.
Knihu bych zkrátila tak na 100 stránek, pak by se to možná číst dalo...

9 30.03.2018

Na knížku Co mě naučil tučňák jsem narazila v Levných knihách a zaujala mě jak svým názvem, tak i obálkou a ilustracemi, které jsou vskutku nádherné. A musím říci, že mě neskutečně překvapila. Neobyčejný příběh o neobyčejném přátelství, tak by se dala popsat tato autobiografie s prvky cestopisu, která nám může nabídnout vtipné a zároveň dojemné počtení. Najdeme zde trošku ekologie, trošku politiky, trošku dobrodružství, ale hlavně pořádnou porci lásky. Protože kdo by nemiloval Juana Salvadora...

Tuto knihu doporučuji úplně všem, protože rozhodně stojí za přečtení. Možná by si díky ní lidé uvědomili, že na této planetě nežijeme sami, a že na světě existuje spousta tvorů, kteří kvůli nám a našemu pohodlí trpí. A pokud patříte mezi ty, kterým osud divokých zvířat není lhostejný, určitě si knížku přečtěte, protože vás chytne za srdce.

7 29.01.2018

Schválně jsem si tuto knížku nechala na zkouškové období jako oddechovku, po které s radostí stáhnu v pauzách mezi učením. Bohužel musím říct, že mě příběh natolik nudil, že jsem téměř vždy zůstala u skript a kniha dál ležela na nočním stolku.

První dvě až tři kapitoly ještě šly, o nějakém humoru ovšem nemůže být řeč, a to jsem člověk, který se obvykle směje každé hlouposti. Je možné, že se příběh časem rozjede a začne být i trochu vtipný, ale to se já už nedozvím, protože jsem knihu po téměř padesáti stranách zaklapla s tím, že to asi není nic pro mě. A to se mi stalo skutečně poprvé. Příběh mne absolutně nazujal, postavy jakbysmet. A když se do toho všeho ještě začaly míchat kapitoly z minulosti, to byla ta pomyslná poslední kapka.

Dávat knize nějaké hodnocení by asi nemělo smysl, vzhledem k tomu, že jsem přečetla jen pár stránek. Nicméně až se ke Stoletému staříkovi někdy v budoucnu vrátím (a věřím tomu, že ode mě druhou šanci dostane), budu se nesmírně snažit dostat se alespoň do poloviny a třeba mě ještě mile překvapí.

Já si nemůžu pomoct, mě se knížka líbila. Ještě teď jsem naprosto fascinována myšlením hlavní hrdinky, místy jsem ji dokonce obdivovala za její schopnost zachovat si chladnou hlavu i v těch nejhrůzyplnějších situacích.

Příběhově nám Metoda 15/33 sice nepřináší nic nového, ale vzhledem k žánru zde jde především o psychologii postav, a tu autorka vykreslila naprosto dokonale.

Celkově hodnotím knížku velmi kladně, byla napínavá od začátku až do konce a vzhledem k její tloušťce jsem ji měla přečtenou hodně rychle. Nevadily mi ani časté skoky z přítomnosti do minulosti a odbíhání od tématu, stejně jako filosofické úvahy, které k psychologickým thrillerům zkrátka patří.

1 09.01.2018

Co k tomu říct? Začátek knížky vypadal hodně slibně, téměř okamžitě jsme byli vtaženi do děje, a já jsem se na každou další kapitolu opravdu těšila. Nicméně, jak rychle mé nadšení přišlo, tak rychle také odešlo. Zhruba od poloviny knížky už jsem se musela do čtení vyloženě nutit. Autor sice téměř vynechal své oblíbené filosofické úvahy (alespoň na začátku), takže se knížka četla relativně dobře, ale příběh se mi zdál naprosto nesmyslný. Absolutně jsem nepochopila jakékoliv jednání ze strany jednotlivých postav, zvláště pak hlavního hrdiny. Ovšem to nejhorší na celé knížce byl její konec. Takové to napětí, které jsme při čtení mohli cítit na začátku, se ke konci pomalu ale jistě vytratilo. A samotné rozuzlení celého příběhu bylo - já ani nevím, jak to mám říct - zkrátka strašné.

Co se týče kladů, musím vyzdvihnout zejména prostředí, které na mě působilo tou správnou tísnivou atmosférou. Také celý nápad s metrem jako útočištěm před jadernou válkou se mi moc líbil. Zpracování na mě ale bohužel moc nezapůsobilo.

Z celé série se mi nejvíc líbil první díl, který měl jednoznačně nejlepší příběh, a pokud bychom pominuli Arťoma a jeho úvahy o smyslu života, tak se i docela dobře četl. Druhý díl rychle plynul, v knížce se stále něco dělo. Ovšem příběh veškerý žádný, proto nejslabší díl série. Poslední díl mě bavil zhruba do poloviny. Byl sice lepší než ten předchozí, ale jinak nic moc.

3 05.12.2017

Musím říct, že se mi druhý díl Metra četl poměrně lépe než ten první, uvítala jsem, že téměř úplně vymizely nudné filozofické úvahy, a celkově měla kniha mnohem větší spád.

Na druhou stranu, příběhově tato kniha nesahá té předchozí ani po kotníky. Po celou dobu čtení jsem neustále čekala, kdy se tam konečně objeví nějaký zvrat, něco, co by příběhu dodalo jakousi hlubší myšlenku, jako tomu bylo u prvního dílu. Ovšem čekala jsem poněkud zbytečně. A to ani nemluvím o postavách, které autor ztvárnil na můj vkus velmi povrchně a bylo zkrátka nemožné vytvořit si k nim nějaký "citový vztah".

Stejně jako u Metra 2033 jsem i tady měla pocit, že autor sice dokáže do nejmenších detailů promyslet a následně i popsat prostředí postapokalyptického světa včetně jednotlivých stanic moskevského metra, ale příběh a postavy psát zkrátka neumí.

Přesto knížku hodnotím jako průměrnou, číst se to dalo. A vzhledem k vysokému hodnocení závěrečného dílu série hodlám dát autorovi ještě jednu šanci a přečtu si i Metro 2035, přestože mě první dvě knihy docela zklamaly.

1 19.11.2017

S touto knížkou to bylo jako na houpačce. Chvílemi jsem se od ní nemohla odtrhnout a jindy jsem se musela vyloženě nutit číst dál. Hodně mi vadily všudypřítomné filozofické úvahy o smyslu lidské existence a dle mého názoru, kdyby v té knížce nebyly, četla by se daleko lépe.

Na druhou stranu se mi moc líbilo prostředí moskevského metra, kde se příběh odehrává. Je vidět, že si s tím autor dal práci a všechno promyslel do nejmenšího detailu. Ani příběh není nejhorší, jen jsem měla problém s postavami, protože mi žádná z nich, včetně hlavního hrdiny, zkrátka nějak nedokázala přirůst k srdci.

Nakonec jsem první Metro ohodnotila čtyřmi hvězdami, a to proto, že mě hodně překvapil konec, který je opravdu hodně zvláštní. Rozhodně se chystám přečíst i zbylé dva díly série a jsem zvědavá, jaké příběhy si pro nás autor přichystal tentokrát.

4 15.11.2017