LooneyCZ komentáře u knih

Život někdy přináší situace tak nečekané, že by je ani autor s hodně divokou fantazií nevymyslel. Znám to z vlastní zkušenosti. V knize Malé zázraky je 12 právě takových skutečných životních příběhů. Věřím, že se opravdu staly, ale zároveň si říkám, jestli není lepší číst příhody vymyšlené a leckdy uvěřitelnější. Tyhle pravdivé mě totiž příliš nezaujaly.
Možná kdyby si autorka vybrala tři, čtyři nejsilnější témata a víc je rozpracovala, nepůsobilo by to jako četba z časopisu Chvilka pro tebe (nebo jak se tyhle perly žurnalistiky jmenují). Jenže ony jsou všechny příběhy jaksi plytké a tak trochu na jedno brdo. Ke konci navíc začínají být nudné a bez pointy. Poselství, pokud tam je, se opakuje: žádná věc se neděje jen tak; nemoc nebo nepříjemnost nám má ukázat, že potřebujeme změnu, protože něco je špatně; zdraví ovlivňuje i naše psychika. OK, něco na tom je. Jen to možná šlo sdělit jinak. Jednou a pořádně.
P. S. Román K. Dubské Člověk Gabriel se mi dost líbil, takže Dcery asi vezmu na milost. Rozsáhlejší příběhy jdou autorce zřejmě líp.

3 03.10.2020

Je fajn poučit širokou veřejnost o tom, co je to Aspergerův syndrom, ale časem už mi všechna ta vysvětlení a přirovnání začala být protivná. Kniha je obecně hodně rozvláčná, některé pasáže se opakují, jiné jsou tam navíc, závěr je poměrně předvídatelný (ačkoli jsem čekala, jestli třeba nenastane nějaký naprostý zvrat, a to mě nutilo knihu dočíst). Romantická linka nesmí chybět. A řešení kriminálního případu je dnes taky v kurzu. Takový hollywoodský film pro nenáročného diváka, který ovšem pojednává o závažném tématu. Za srdce mě to ovšem nechytlo, asi nejsem cílová skupina této autorky. Nemůžu to úplně označit ani za oddechovku, snad kdyby to mělo jen polovinu stran. Vyloženě špatné čtení to ale nebylo.
Co musím vytknout je redakce a překlad. Spousta překlepů, chybějících písmen i slov a záměna příjmení na straně 318, kterou jsem nejdřív považovala za záměr. Taky v překladu mi pár věcí nesedlo (co mi utkvělo): opravdu by teenager řekl autopsie místo pitva? Nedaly se Henryho vtipy přeložit alternativně tak, aby byly vtipné (nebo aspoň pochopitelné) i v češtině? Neříká se spíš dalmatin než dalmatinec?
Asi už jsem holt po dlouhém soužití s překladatelem poněkud citlivější na určité věci...

3 04.03.2020

Hodně postav, různá místa v různých časech, prolínání vzpomínek a současnosti. Občas byl trochu problém udržet si v tom všem přehled. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla během pár dní, jinak bych se asi zamotala.
Jednotlivé dějové linky se postupně sbíhají, mezery ve vyprávění se zaplňují. Vše do sebe zapadne.
Jen ten jazyk mi trochu neseděl, byl místy moc "vyumělkovaný". Příběh mě ale natolik strhnul, že mi to vyloženě nevadilo.
Příjemně mě potěšily zmínky o Olomouci. A líbily se mi mýty, které Ráchel vypráví Danovi. I vyprávění o Indii. A na druhé straně tu byly další drsné zážitky z války a hrůzy, které se odehrály v Terezíně, Osvětimi, Bergenu. V poslední době jsem toho na toto téma přečetla možná až moc.
Ale Zvuk slunečních hodin jsem si prostě chtěla přečíst taky. A nejen kvůli Čtenářské výzvě. Je to ne úplně obvyklý příběh o lásce, válce a smíření.

3 07.05.2019

Znala jsem povídku, ovšem kniha mě nadchla ještě víc. Marně ji už několik let sháním.
Jak už tu bylo řečeno, ta obálka je opravdu příšerná.

3 29.11.2010

Už je to dávno, co jsem knihy od T. Dearyho četla, ale vím, že to bylo hodně zajímavé doplnění ke klasickému dějepisu. Taky se mi vždycky hrozně líbily ty doprovodné obrázky. Zkrátka dobrá oddechovka.

3 29.11.2010

Román mi doporučila paní knihovnice z naší vesnické knihovny. Autorka je totiž z Olomouce, a to mě zaujalo. Mám ráda, když se děj týká skutečných míst, zvlášť když jsou mi blízká. Příběh Sojky se však odehrává v období Velké Moravy takže jsem si zrovna tady tu regionální rovinu zase až tak neužila. Historické romány běžně nečtu, změna žánru mi ale momentálně přišla vhod.
Nakonec to nebylo špatné, ačkoli první dvě třetiny knihy mě zas až tak moc nebavily. Ne, že by to byla nuda, ale nestrhlo mě to. Posledních sto stran se děj rozjel a posunul od historie spíš k romantice, dočítala jsem se zaujetím, mělo to spád.
Nemůžu posoudit kvalitu historické části nebo hodnověrnost děje; namátkou jsem si ovšem googlila pár jmen a byla jsem překvapená, že jde o reálné postavy.
Jako vystoupení z obvyklé čtenářské komfortní zóny to bylo docela fajn. Půl hvězdy navíc za Holmuc, jsem lokální patriot

2 04.05.2024

Zajímavé postřehy o životě v Dánsku. Některé příspěvky by možná chtěly o pár odstavců zkrátit, nebo by si zasloužily pointu na závěr. Jako čtení k vodě nebo do vlaku to bylo fajn.

2 04.08.2023

Nedočteno. S touhle knihou jsme se prostě nepotkaly na stejné vlně. Jazyk mi připadal zbytečně překombinovaný. A děj? No, přiznejme si, že napsat deník tak, aby to bylo čtivé i pro cizího člověka, je dost těžké. Dala jsem tomu šanci cca 30 stran a vůbec mě to nechytlo. Navíc se přiblížil termín vrácení v knihovně a já se rozhodla tuhle výpůjčku neprodlužovat. Pravděpodobně bych knihu po nějakých dalších deseti, dvaceti stránkách stejně odložila.

Náhodou objeveno v místní knihovně, obal zaujal jak syna, tak mě. Ano, ten vtip s hlavou ve tvaru zadku je takový prvoplánový, ale nevidím v tom nic vulgárního. Někteří rodiče jsou možná trochu prudérní a opravdu jim to tolik vadí, mně to pobavilo.
Příběhy jsou zajímavé a pro menší čtenáře může být zajímavé jak luštění úkolů v prvním příběhu, tak náznak vyšetřování v druhém příběhu. Za mě dobrý a určitě sáhnu i po druhém dilu.

2 27.03.2023

Buď nejsem povídkový typ, nebo mi jen tahle kniha nesedla. Mnoho příběhů nemělo žádnou pointu, zaujaly mě asi tak dvě.

2 20.03.2023

Tohle bylo hodně podivné finské podivno. V hlavě mám spoustu námětů k přemýšlení a občas, když se rozhlédnu okolo sebe, mám pocit, že "svět se v p*del obracá". Podobně jako v téhle knize. Chjo.

2 02.03.2023

Nedočteno. Na straně 136 jsem usoudila, že mě to opravdu nebaví a ačkoli to dělám nerada, knihu odkládám. Jen jsem prolistovala druhou polovinu, abych se dozvěděla více o Léonine. Ostatní mi bylo tak nějak jedno. Navíc mi nesedl překlad. Kostrbaté věty a polovičatě přeložená příjmení: Iréne Fayollová a Gabriel Opatrný, Violette Dušičková, rozená Trenetová. Ne, tohle není můj šálek čaje.

Hodně syrové a drsné, stejně jako život ve šluknovském výběžku (aspoň tedy v mých představách). První cca třetina se mi zdála zajímavější; poté, co hlavní hrdina "dospěje", vyprávění trochu ztratí dech. Marná pouť jednoho ztroskotance, který se nesnaží uspět, spíš doufá, že se mu aspoň něco podaří v životě nepodělat.

2 19.06.2022

Pohádka o třech dějstvích, oddechovka pro ženy. Příběhy jsou čtivě napsané, svižné, ale konec se u jednotlivých příběhů vždycky jaksi vymkne z ruky - náhle přichází zvrat/náhoda, po které hrdinka "žije šťastně až do smrti" (snad jedině u Šárky zůstal konec otevřený). Závěrečné propojení všech tří linek pak sice působí optimisticky, a po všech těch lžích, zklamáních a životních selháních si člověk pro změnu zaslouží happy end, ale nebylo tu už přece jen trochu moc šťastných shod okolností?

2 28.05.2022

Už dlouho jsem u knížky nezažila tak rozporuplné pocity. Chtěla jsem číst dál a zároveň mě to celé rozčilovalo.
Nejdřív jsem si nadávala proč si zase půjčuju příběh mladé ženy, která neví co se životem. Po Amáliině nehybnosti tahle volba mírně zaváněla masochismem. Jenže Můj odpočinkový rok byl jiný. Hlavní hrdinka mě sice děsně štvala a já jen kroutila hlavou, že bohatí Američani už fakt neví co roupama, jenže čím víc se blížil konec, tím víc mě to kupodivu bavilo. Nedokážu přesně říct proč. Jen mi to celé připadalo jako mnohem menší marnost než u zmíněné Amálie. Byl to takový bizár, že jsem titulní postavu vzala na milost.
Myslím, že tuhle knihu buď milujete, nenávidíte a nebo se u vás při čtení střídá obojí, stejně jako u mě.
Vůbec jsem však nenašla ten černý humor avizovaný v anotaci a na předsádce. Buď mám jinou představu o humoru nebo jsem to prostě nepochopila. To je dost možné.

2 26.04.2022

Není to špatné, ale příběhy jsou tak trochu na jedno brdo. Alva něco vymyslí, vynález má mouchy, takže nastane nějaká šílená situace, ta se nakonec vyřeší. Následuje popis vynálezu a krátký komiks.
Ilustrace mě příliš neoslovily. Celkově je to spíše průměr - neurazí, nenadchne.

2 23.04.2022

Pro fanoušky MacomiXe je tahle kniha prostě nutnost! Pecka!

2 21.09.2021

Phryne nezklamala, jako letní oddechovka ideální.

2 25.07.2020

Některé texty jsou nápadité, jiné mi připadaly příliš pubertální. Občas jsou věty krásně hravé, jindy strašně pokulhává rytmus, drhnou a verš nevychází. Pár nápadů se mi líbilo (třeba Říman), jiné mi připomněly básničky z humoristického časopisu Oraz (to už je snad dvacet let, co jsem ho četla a smála se - některé pitomé říkačky si pamatuju dodnes) a některé rýmy jako by vyloženě opisovaly od Plíhala (do garáže/doga ráže). Zkrátka, sbírka mi připadá hodně nevyzrálá a nevyvážená. Novější Soukupovy věci (na Instagramu třeba) se mi líbí trochu víc, nicméně i v téhle knize se vtipné kousky najdou. Ilustrace mě neurazily, ale ani nenadchly.

2 20.02.2020

Kniha "Ke dnu" se mi líbila, ale tomuhle něco chybělo. Stačilo by trochu víc poodhalit proč vlastně Anna byla taková, proč skončila sama se svými bylinkami. Jestli byla šílená nebo jenom "taková svá". Chyběl mi závěr. Prostě se nemůžu zbavit dojmu, že to vlastně bylo o ničem, ačkoli to vlastně nebylo úplně špatné čtení . Těžké hodnocení.

2 16.08.2019