Lodja komentáře u knih

První republika+humor, skoro až anglický+tak skvělé postavy jako je slečna Barbora, Milouš a samozřejmě Saturnin=chvíle strávené opravdu královsky.

1 03.03.2014

Přišlo mi to hrozně nevýrazné. Četla jsem to před dvěma měsíci a už si málem nepamatuji, o čem to bylo. Jenom vím, že jsem to strašně chtěla mít z krku jako povinnou vánoční záležitost.

1 03.03.2014

Moje nejoblíbenější povídková kniha z kouzelného a trošku moc idealizovaného jazzového období. Ať jsou to ryze smyšlené šílenosti jako Podivuhodný případ BB nebo Diamant velký jako Ritz, melancholicky smutná dílka jako Sedliny štěstí, povídky s překvapivým závěrem jako Ach, rusovlasá kouzelnice nebo příběhy z úplně jiného soudku, všechny rozhodně stojí za to a většina vás nenechá jen tak je být, mávnout rukou a hned zapomenout.

1 03.03.2014

GRRM očividně rád zpívá, minimálně podle názvů svých knih. Musím říct, že utkvěla mi opravdu ta Píseň pro Lyu a že utkvěla, to ještě neznamená uchvátila. Zbytek povídek mi tak nějak splývá.

1 03.03.2014

Rowla má prostě tenhle svět zmáknutý a umí psát i jiné věci než přímo příběh Harryho. Pohádky jsou super a co se mi líbí snad ještě víc, jsou dodatky Albuse Brumbála, tak nějak brumbálovsky vtipné.

1 03.03.2014

Mám na tuto knihu takový rozporuplný názor. Markéta je fakt drsňačka, sportovní prvenství a nej... se v jejím životě hromadí neuvěřitelnou rychlostí a má můj velký obdiv.
Na druhou stranu, posuďte následující rozhovor:
"I když ještě si asi vezmu lyžařský brýle, myslím, že tam bude foukat," upozorňuji Adama.
"Dobrý nápad, taky si je vezmu," souhlasí a už si brýle nasazuje na čelo.

Každý cestovatel prostě není Zibura a nejsem si úplně jistá, jestli by měl psát knihu, když velká část z ní spíš působí jako satyrická facebooková stránka Nudné dialogy. Asi bych ji doporučila fakt jenom skalním fandům zimních aktivit.

"Je ještě nějaká polívka?" vyzvídám.
"Poslední tak tři loky."
"Můžu?"
"Jo."
Mňam, ta je dokonalá."

17.09.2018

Něco jako kombinace ukrajinského Trainspottingu a Mechanického pomeranče. Nejdrsnější a nejzajímavější byl pro mě začátek, potom už je to dost repetetivní. Vlastně docela obyčejný motiv "zamilovanýho kluka, kterej by byl úplně stejnej jako ty nebo já kdyby jenom nežil v roce 79 v tom hnusným jihosovětským prostředí." Asi je důležité si to opakovat a uvědomovat, že naše životy nejsou úplnou samozřejmostí, ale už jsem asi četla i zábavnější knihy na toto téma... A pořád se jaksi nemůžu ubránit pocitu, že Uljanenko se snaží šokovat tak trošku na sílu. Po přečtení něčeho o něm se to asi dá vyloučit, ale takový záblesk senzacechtivosti se tam pořád dá zahlédnout.

O mnoho, mnoho let pozdějc uprostřed všeech těch bojů, mezi lůzou, na světskejch večírcích budu do nekonečna hledat podobný oči, podobný pohyby, podobnej pohled...
Nic nenajdu, dokud nezešednu a dokud někým vyřčená myšlenka na opačný konci mýho života nebude už dávno vychladlá a ztvrdlá, zřejmá a tisíckrát vyslovená. Kolikrát musíte políbit ženu, abyste pochopili, že vám nikdy nebude patřit, stejně jako nebudete patřit jí: a v tom je ten nejopojnější jed života. Položil jsem hlavu na její prsa a dlouho ji tam nechal...

01.05.2018

Nějak mi celkově uniká kult této knihy... Přijde mi skvělé, že se odehrává v Alžírsku, takže člověk načichne k trošku jinému prostředí. Jo a to je tak všechno.

29.01.2017

Zajímavé téma, ale nic naplat, pořád se to opakuje, postavy se nijak zvlášť nevyvíjí a kvůli retrospektivnímu vyprávění znáte konec už od začátku. Sice mě to nijak hluboce nezasáhlo, ale četlo se to pěkně, prostě taková průměrná knížečka, kterou zapomenete přibližně tak tři dny po přečtení.

Jo a taky jsem začala být alergická na slovo děcka...

01.08.2016

A já jsem celou dobu čekala, kdy to mezi Péťou a Marjou začne trošku jiskřit a jejich láska bude působit opravdově. Očividně marně. Od romantického Puškina bych očekávala až sentimentální záplavu citů a dostal se mi popis povstání s dosti neuvěřitelnou zápletkou a neustálým ubezpečováním, že ti dva se mají fakt rádi...

19.06.2016

Úplně jiná padesátá léta, než na jaká jsme normálně zvyklí. Protože "povinností umělce je učinit každý okamžik neopakovatelným."
Můžete obdivovat, závidět, zavírat oči anebo vám to může být všechno upřímně jedno, ale Zbyněk Fišer prožil neuvěřitelný osud surrealisty na plný úvazek. A měl styl.

Tak s takto učebnicovým příkladem Mary Sue už jsem se dlouho nesetkala. ("Jsem krásná, umím malovat a zpívat, jsem chytrá, ale ostatní mě pomíjejí a šíkanují právě proto, že jsem až moc dokonalá." Ne, díky, nechci.) Je náhoda, že hlavní hrdinka se jmenuje Marie Zuzana? :)

04.10.2015

Sice přečteno za jeden večer, ale to nic o kvalitě nevypovídá, spíš o počtu stran...
Abych pravdu řekla, jsem hrozný cynik a při "typických dojácích" se častěji pohihňávám, než pláču, a proto mi Romeo, Julie a tma prostě nesedli. Celý příběh mi přijde hrozně naivní - Pavel schová úplně cizí Židovku, která se mu před pár minutami ještě nelíbila; Ester se udržuje v kondici tak, že dělá 20 dřepů denně; sice se vídají několik hodin každý den, ale nemůžou se sebe nabažit a Pavel odmítá kontakt s kýmkoli jiným... Je těch romanticky naivních hloupostí víc a já tedy nevím, proč by zrovna tahle knížka měla v celé řadě válečných lovestory vyčnívat, nemluvě o tom, že mi to trošku zavání Petrem a Lucií.

15.08.2015

Asi si o mě myslíte, co jsem to za naivní mladou komunistku a že čtu vlastně propagandu minulého režimu. Ano, našla jsem to jako krizovou četbu na chalupě v zadním pokoji, ale takhle dobře jsem se už opravdu dlouho nepobavila. Takže doporučuji přečíst, velmi nedoporučuji brát to vážně.

28.06.2015

Úplně mi to připomnělo knížky, které jsem hltala, když mi bylo jedenáct. Dobrodružné, s pár plochými postavami bojujícími proti zlu v jakékoli podobě a místy dost naivní.
Že by Milena položila režim jenom krásným hlasem? Že by se k Bartolomeovi přidali všichni člověkoně? Že by byla aréna lidem zbořena právě ve chvíli Milošova zápasu? Takových náhodiček anebo hůř deus ex machina se tam najde ještě víc, takže pokud toužíte po nějaké dobré depresivní dysutopické literatuře, nechce Zimní bitvu radši být.
Na druhou stranu, ještě před pár lety jsem tohle do sebe rvala ve velkým a mám pro tento typ knížek docela slabost. A přes ty hloupé nedokonalosti to mělo správnou atmosféru, hlavně v první části díla. Takže pokud toužíte po nějaké dobré dětsky temné a pohádkově hororové literatuře, Zimní bitvu být nenechávejte.

P.S.: Potvrzuji, že Kathleen Ferrier zpívá opravdu přenádherně!

26.12.2014

Ze začátku si člověk říká, co je to za Robinsona. Postupně to ale přechází v dost psychologicky jedinečný zážitek a posledních padesát stránek je fakt skvělých. Ovšem prokousat se tím Robinsonem...

24.09.2014

Možná to trošku zavánělo americkým kýčem, ale vidíte moje hodnocení - i tak si mě to naprosto získalo! Přečetla jsem to téměř jedním dechem, přestože chemie, němčina a biologie se kupily a kupily. Prostě to za to stojí!

16.09.2014

Čekala jsem opravdu hodně, takže jsem trošičku zklamaná. I když se mi to docela líbilo a přečetla jsem to vcelku rychle, myslím, že z 20. let minulého století by se dalo vyždímat víc...

09.09.2014

Přijde mi, že Stříbrná židle má naprosto nezapomenutelnou, ale taky neopakovatelnou atmosféru. Takový zážitkový cestopis s dobrým koncem. Ne, velkolepé vysvobozování prince, který je zaklet vskutku důmyslně. Ne, taková silnější pohádka s trošku vyšším smyslem . Vidíte, ani to neumím pořádně popsat, asi to budete muset přečíst sami :-)

02.06.2014

Poprvé jsem to ani pořádně nedočetla, podruhé už jsem se teda "hecla" a nějakou vleklejší část přetrpěla a pak už to odsýpalo. Ale jak bych třeba Kaspiana dokázala převyprávět pozadu a třikrát za sebou, Kůň mi tak nějak splývá, vím jen, že mi přišlo hrozně zvláštní, že jsou tam dospělí Edmund, Zuzana a Lucie (tuším). Holt asi nemám ráda koně.

02.06.2014