Lodja - Příspěvky

Harry Potter a Ohnivý pohárHarry Potter a Ohnivý pohárJ. K. Rowling

Nechápu, jak jedna jediná spisovatelka může mít tolik nápadů. Nemyslím tím hlavní příběh, ale takové ty hravé detaily, některé zmíněné třeba úplně mimochodem, tak ty jsou naprosto boží a dělají z toho neobyčejně silného příběhu ještě něco neobyčejnějšího! Pobertův plánek, Gringottovi, Komnata nejvyšší potřeby, hýbající se obrazy, Domácí skřítci a SPOŽÚS, Jinotaj, Chloupek, zvěromágové, telefonní budka, vlasy Tonksové, testrálové, Ufňukaná Uršula, vrba mlátička, myslánka, no a jmenovat bych mohla do nekonečna. Prostě fantazie!

A jenom tak mimochodem a pod čarou - vím, že je strašně in nadávat úplně na cokoli, ale Vladimír ani Pavel Medkovi si to opravdu nezaslouží. Kdo by dokázal přeložit Lenku Láskorádovou, Nebelvír nebo Kráturu? Nejsem sice pro Jindru Hrnčíře, ale myslím si, že bez těchto a mnohých dalších překladů by tam tak úplně nevynikla ta harrypotterovská poetika. A Sirius bez Siriuse? Vždyť je to stejně většinou v přímé řeči a já mít kmotra jménem Sirius, určitě bych mu neříkala Sirie, ale Siriusi. A navíc Severus bez Severa zní blbě, stejně jako Remus bez Rema...

15.08.2014


Padesát odstínů šediPadesát odstínů šediE. L. James (pseudonym)

Tuto knihu začal číst můj otec. Kam ten svět spěje?

06.03.2014


KrysařKrysařV. Dyk

Jakožto malá nevycválaná gymnasistka (která ještě k tomu valnou většinu knížky přečetla cestou z tréninku) říkám, že to mělo jenom epický děj, krátké kapitoly a velké písmo, geraltovského Krysaře a zajímavý konec. Za pár let možná pochopím nějaké hlubší alegorické myšlenky, dnes si z toho odnáším jenom: NESERTE KRYSAŘE!

23.01.2015


Malý princMalý princA. d. Saint-Exupéry

Jako menší se mi to docela líbilo. Jako dospělé se mi to nejspíš bude taky docela líbit. Ale teď, marná snaha, se v tom snažím najít tu filosofii a krásu, která tam očividně někde je. A zatím bohužel neúspěšně...

Edit po nějaké době:
Asi po třech letech, kdy jsem vyrostla (snad) nebo prostě zesenilněla musím dát zapravdu většině. Sice mě trošku mrzí, jak se to odrhlo a liščin citát najdete pomalu na každých druhých dveří ženských záchodů, ale možná právě to vypovídá o tom, že v Malé princi si něco najde každý a celá ta naše společnost není zase tak děsně v háji.

07.03.2014


Jozova HanuleJozova HanuleK. Legátová (pseudonym)

Jedna z nejromantičtějších knížek, co jsem kdy četla. A to bez klišé, bez lásky na první pohled, bez dvou mladých krásných Američanů na dovolené. Děkuji Elišce, Jozovi a hlavně Květě Legátové za tak silný zážitek!

15.08.2015


Rozmarné létoRozmarné létoV. Vančura

Ge-ni-ál-ní!
Celé je to tak roztomile absurdní, jak tu spolu tři postarší přátelé rozprávějí a připadají si při tom ohromně důležitě. A kouzelník Arnoštek je tak kouzelná postava!

Pravda, trošku mi uniká důvod, proč je do nás jako už do několikáté generace v hodinách literatury vtloukáno toto dílo jako taková hvězda na českém knižním nebi. Subjektivně jsem si ale tuto děvkařskou snobárničku užila velice!

"Tím lépe," odpověděl mistr, "nehněvej se, avšak pokud jde o moje chyby, jsou nenapravitelné. Viděl jsem dnes pradlenu, jež stála po kolena v Orši. Byla daleko ošklivější než Anna, a přece mi bylo jasné, že jsem se nepolepšil. Vezmi si tedy svoje nádobí a jdi za Arnoštkem, je to vzorný kouzelník a řádný manžel."
"Když tě slyším tak hovořiti," pravila paní, opásavši se starou zástěrou a vyškrabujíc hrnec,"zdá se mi, že ses s ním smluvil, abymě odvlékl."
"Nutíš mě, abych se vyjadřoval určitěji," děl Antonín,"nuže, jsi záletná ženská a spala jsi dnes v noci u Arnoštka. Dobrá, nevyčítám ti těla, aškoliv je tučné a škaredé, ale potrestám tě za pomlouvačný způsob omluv.
Ticho," dodal, když paní chtěla odpovídati, "připouštím, abys zůstala, ale nestrpím tvé řeči."
Potom si mistr vykasal rukávy a vykonal, co naznačil.

07. ledna


Alenčina čítankaAlenčina čítankaE. Petiška

Pro mě je to v porovnání s Martínkem jasná vítězka. Je to, pravda, dost podobné, ale zatímco z Alenky si pamatuji některé příběhy a hlavně svoje pocity, jak se mi to hrozně, ale hrozně líbilo, u Martínka ani ťuk. Asi jsem prostě feministka.
Nicméně dlužno uznat, že obě patří mezi mé absolutní špičky mezi dětskými knížkami a nechtěla bych vyrůstat mezi zmrtvýchvstalými příšerkami (myslím tím Monster high), když existují knížky jako je tato.

07.03.2014


KostičasKostičasS. Shannon

Mě to přišlo jako zbytečně komplikovaný mix Harryho Pottera (dobrý) a Stmívání (fuj fuj fuj!). Sice musím uznat, že se to četlo docela snadno, ale nenašla jsem si tam žádnou oblíbenou postavu (leda snad Liss, ale ta se tam moc nevyskytovala), všechno se motalo kolem Paige, Nicka, Strážce a opět slečny dokonalé úžasné vyvolené Paige. Lovestory mi tam taky spíš zavazela....

No, další díly si nejspíš přečtu, protože jsem zvědavá jako opice, ale na druhou stranu musím říct, že jsem čekala víc.

27.07.2014


ŽelaryŽelaryK. Legátová (pseudonym)

Snad první knížka, u které mi nevadilo, že vůbec nedodržuje nějakou časovou posloupnost, že v jedné chvíli je Lenka vzpomínána jako patnáct let zesnulá a za chvíli se společně s ostatními prohání po želarských vrších. Právě naopak - malá želarská tajemství se odkrývala jako kousky skládačky. Některé příběhy lepší, některé horší, ale jako celek to ve vás zanechá hlubokou stopu.

(Jenom ta Lucka snad musela být stará už když se narodila!)

15.08.2015


Doktor ŽivagoDoktor ŽivagoB. L. Pasternak

Ani si nedokážu představit, jak moc musel být Boris Pasternak moudrý, zkušený a pokorný člověk, protože filosofické a náboženské pasáže jsou naprosto ohromnou předností tohoto díla a tetelím se z nich blahem ještě teď. Dále z toho srší láska k Rusku a tomu zakletému národu, který snad nikdy nebyl plně svobodný a šťastný. Ohromně se mi také líbí, jak je vidět, že profláklé motivační citáty typu "za svoje štěstí si můžeš jenom ty sám" nemusí vždy úplně platit, že svět není černobílý a někdy ať uděláte cokoli, není to správně. Velká láska, nebo žena s dětmi? Zaprodat se líbivé myšlence, nebo ohrožovat svoje nejbližší? Když nad tím tak přemýšlím, asi jsem knížce ochotna odpustit příliš románově neuvěřitelné zvraty a občas přílišnou rozvláčnost, Jevgenije ex machina a odbočky k osudům náhodných kolemjdoucích. Dala mi toho totiž víc než bych právem měla za ty občasné chvíle nudy dostat.

12.05.2016


Na Větrné hůrceNa Větrné hůrceE. Brontë

Určitá rozervanost a tajemnost postav je v knihách obrovským plusem, ale to by tyto postavy musely mít také nějakou lidskou a nesobeckou stránku. A tu bychom u Catherine a Heathcliffa hledali asi dost stěží.

Mimo to jsme se s kamarádkou po zhlédnutí divadelního zpracování v brněnském Buranteatru bavily, jak na to ta Emily všecko přišla? Žena, která za celý svůj život poznala snad jenom špatné počasí a dívčí internáty a napsala knihu, která se jenom hemží lidmi s dosti sporným psychickým zdravím a chovají se k sobě tak neuvěřitelně uvěřitelně.

07.06.2016


Stařec a mořeStařec a mořeE. Hemingway

Jakub Vágner by mohl závidět :)
Jinak se mi nechce opakovat to, co tu vystihli mnozí přede mnou. Krásné, dojemné a poučné.

28.01.2017


Medvídek PúMedvídek PúA. A. Milne

Příběhy, které jsou tak moc kouzelné, až se mi těžko hledají slova. Není to vůbec žádná hloupá pohádka, ba přímo naopak - přímo srší milou originalitou, už jen třeba, že žádná z postav nemá mezi ostatními postavy a proto jsou i tak zapamatovatelné. Mnoho knih pro dospělé by se mohlo u Medvídka Pú inspirovat, protože tak širokou škálu různých charakterů jenom tak někde nenajdete. A proto se tedy, ať už s dětmi nebo sami, s chutí začtěte do Púa, medvěda, který bydlí pod jménem Novotný, miluje med a skládá písničky, za které se v dnešní konkurenci tucaček bez nápadu nemusí ani v nejmenším stydět. Určitě si ho zanedlouho zamilujete.

07.03.2014


Mikulášovy patálieMikulášovy patálieR. Goscinny

Ach jo, proč jsou vždycky vtipné jenom ty knížky o partě kluků (Mikuláš, Rychlé Šípy, Bořík a spol) a o partě holek nikdy? Moje feministické já se bouří, ale to já, které se chce bavit a smát, s chutí dává pět hvězdiček!

06.09.2014


Volání KukačkyVolání KukačkyR. Galbraith (pseudonym)

Rowlingová se zase nezdá! Snad se mi ještě nestal, že bych nějakou knížku od ní četla delší dobu než jeden týden. U Kukačky mě zvlášť bavil celý ten pokrytecký svět celebrit a "celebrit" a to, jak každému jde jenom o svoje dobro. (Brr, doufám, že takhle taky neskončím)
A rozuzlení mě hrozně hrozně bavilo a překvapilo. Upřímně řečeno, u Kukačky asi poruším nepsaný detektivkovský kodex a přečtu si to ráda znovu s tím, že si budu moct všímat malých detailů a hlavně ústředního padoucha.

03.04.2015


Netrpělivost srdceNetrpělivost srdceS. Zweig

Zweig prostě ví a ze způsobu, jakým si bere na mušku netrpělivost, strach vzepřít se davu a hlavně přehnaný soucit, prostě zamrazí.
Tragický, byť sám o sobě trošku patetický béčkový příběh, beru jako podkres pro výbornou psychickou analýzu hlavní postavy (napsat "hrdiny" by bylo doat zavádějící). Popis toho, jak se Toniho dílčí omyly a zbabělosti na sebe nabalují a stupňují, je fakt vynikající.

26.09.2016


Nesnesitelná lehkost bytíNesnesitelná lehkost bytíM. Kundera

Nejraději bych ji omlátila o hlavu některým svým spolužákům, kteří si v hodinách literatury zacpávají uši, aby jim neušel příběh. "Vždyť podstatou klasické literatury není příběh," chce se mi na ně vykřiknout. Mají zacpané uši, tak nic...

Přijde mi, že kdyby člověk svůj život okleštil na příběh, vzniklo by z toho "Olivie se rozešla s Janem, rok na to začala chodit s Pavlem, kterého si následně i vzala, měla s ním dvě děti, pak se rozvedla a umřela." Zní to nudně, ale troufl by si někdo o Olivii tvrdit, že je nudná, že nestojí za zmínku? Jsme bytosti plastické, které mají city, emoce, rozum, víru, své sny, strachy a naděje, a to všechno se v nás někdy snoubí, někdy pře. A tohle Kundera vypichuje - fakt, že Tomáš s Terezou zemřou je vlastně takový okrajový, nezáleží na něm a dozvídáme se ho už někdy uprostřed.
Všichni se tu tisíckrát poznáme, analogicky to přirovnáváme ke svému životu a zkušenostem a přece je každá postava úplně vevnitř jiná. Nejedná se však o karikatury typu "blbá sekretářka, přísný šéf", ale o uvěřitelné bytosti.

Celá Nesnesitelná lehkost bytí je hrozně samozřejmá. No vždyť jo, říkáte si, poznávajíce se v něčem na každé straně. Ale zatímco u běžných smrtelníků je to někde hluboko v podvědomí, Kundera s tím nekompromisně přichází ven, tahá naše niterná tajemství na světlo. Někdy jste rádi, někdy úplně ne, každým pádem, kvůli tomuto je pro mě Nesnesitelná lehkost bytí úplně výjimečná a příběh je v ní poslední příběh, který by vám musel zajímat.


Měla strašnou touhu mu říct jako nejbanálnější ze všech žen: Nepouštěj mne, drž mne u sebe, zkroť mne, zotroč mne, buď silný! Ale to byla slova, která nemohla a neuměla vyslovit.
Když ho pustila z objetí, řekla jenom: "Jsem strašně ráda, že jsem s tebou." Při její zdrženlivé povaze to bylo nejvíc, co uměla říct.

15.06.2017


Zlý začátekZlý začátekD. Handler

Nebudu to rozepisovat ke každé knize zvlášť, protože tato série je naprosto úžasná, moje snad úplně nejoblíbenější. Jistěže, musíte být tak trošku zvrhlík s odporným černým humorem, mít hodně rádi steampunk a počítat s tím, že některé motivy se prostě omílají pořád dokola. A přestože kniha někdy vypadá jako výkladový slovník a někdy slouží jako vyznání lásky fiktivního spisovatele fiktivní osobě, je prostě skvělá a každá věková skupina si tam najde své. Děti své úžasné hrdiny a jejich hororový příběh a ti starší úžasný černý humor se spoustou narážek a temným nádechem. Hrozně doporučuju!

Jo a kamarád David Pokora nechápe, proč mu závidím jeho jméno. Vy ano? :)

03.03.2014


PokáníPokáníI. McEwan

Když se řekne McEwan, snad každému se jako první vybaví Pokání. Je to samozřejmě i kvůli filmové adaptaci tohoto díla, které je sice skvělé, ale nebylo by bez této tenké, na první pohled průměrné knížečky. Oproti příběhu na papíru se film však jeví tak nějak prvoplánově "dáme tam krásnou Keiru, ohromíme scénou na pláži, dojmeme nakonec a vyždímáme prachy" a chudě, to knížka v sobě skrývá neskutečně silné drama, které vás nepustí od začátku do konce. Do neuvěřitelně silného a emocemi nabitého konce, při kterém se dostaví takový ten Ty vole, to snad ne efekt.

Skvělý příběh a asi nejlepší konec, co jsem kdy četla. (Osobně jsem ho obrečela tajně v koupelně).

03.03.2014


Bouře mečůBouře mečůG. R. R. Martin

Pro mne je to bezesporu nejlepší díl celé ságy. Přestože se zde začne rojit takové množství postav, že si téměř neustále říkám "A kdo je jako zase tohle?", třebaže jsem o něm četla před minutou. Přestože je knížka přímo zrůdně velká a absolutně se nedá nikam tahat. Přestože překlad je opravdu otřesný a nejsem dostatečně dobrá, abych četla v originálu. Přestože při každé Daenerysiné kapitole začínám mít chuť říct "Dracarys" a její části z knížky prostě vypálit. A přestože mi zabijí moji nejoblíbenější postavu.

Přes tohle přese všechno je Bouře mečů prostě úžasná! Ubíhá nezadržitelným tempem, kterému se ani nechce věřit a při kterém si říkáte "Ne, zpomal, ať mi to ještě chvíli vydrží." Příběh je z prvních dvou dílů skvěle rozběhnutý a Martin jenom stupňuje tempo a připravuje pro nás jeden zvrat a druhým a taky mraky otázek, z nichž některé vám odpoví a některé zase ne.

Moje paměť na knihy je asi taková, že si zapamatuji pouze hlavní linku příběhu a opravdu důležité postavy, žádného Freye ze třetího kolena. A proto se trošku červenám, když musím přiznat, že si nepamatuji všechny zvraty z Bouře a mám trochu guláš, co bylo v jakého díle. Ale co si pamatuji velmi dobře je dokonalý čtenářský požitek, který jsem z této knihy měla. A který bych přála každému milovníkovi fantasy knížek.

03.03.2014


Anna KareninaAnna KareninaL. N. Tolstoj

Nevím, co mě to popadlo, přečíst si ve třinácti letech Annu Kareninovou. Ze začátku jsem se sice trošku obávala, přece jenom dvě tlusté bichle s nezáživnou obálkou nejsou zrovna největším lákadlem, ale i tak jsem se do toho pustila a byla jsem nadšená. V prvním díle totiž děj odsýpá skvěle, že se ani nenadějete a Anna už je těhotná. Druhý díl zase tak úžasný nebyl - byla v něm cítit o dost temnější atmosféra, Anna začínala mít takové ty svoje šílené nálady a navíc děj jako kdyby byl už takový nějaký "těžkopádnější" - volby do družstva zemědělců na dvacet stránek, popis domu na deset stránek, no asi nic pro mě. Samozřejmě že příběh má velkou hodnotu co se týká té psychologické stránky a vší té atmosféry, ale kdyby v druhém díle bylo více příběhu a méně přemýšlení, ocenila bych to spíš.

Na co ale budu hrozně ráda vzpomínat, bude ta pozitivnější linie a tou je Levin+Kitty. Oba dva jsou tak úžasné a navíc uvěřitelné postavy, vyvíjející se a uvědomující si, že láska není jenom nějaké počáteční okouzlení hezkou tvářičkou, ale něco mnohem hlubšího. Z tohoto příběhu se dá skvěle inspirovat i v dnešní době. (Konkrétně mě přinesl něco jako, že ne každý dobrý člověk musí být vidět a slyšet na míle daleko a že dobré skutky jsou velmi často neviditelné.) Z linky Anny bych si asi moc dobrý příklad nebrala, z toho se dá jenom krásně poučit.

03.03.2014


KnížkaKnížkaH. Tullet

Jediná chyba téhle knížky (tedy pardón, Knížky) je ten, že je tak teňoučká. Jinak můžu jen potvrdit, že děti velmi baví a že slouží jako výborný a kreativní dárek, který potěší a mezi stovkami panenek nebo hrajících a blikajících šíleností se bude vyjímat nádherně.

07.03.2014


Denník Anny FrankovejDenník Anny FrankovejA. Frank

Skvělá a velmi silná knížka. Abych pravdu řekla, kam se hrabe Lustig vykrádající sám sebe, když máme Deník Anny Frankové, který není psán, aby dojímal davy lidí, ale neskutečně lidsky. Jak taky autorka mohla vědět, že se něco takového stane, že deník bude vydán a stane se takovou klasikou. Mě je snad ještě bližší, protože Anna je ve zhruba stejně stará jako teď já a nedovedu si představit sebe v její situaci, bez naprostého spojení se světem jenom s pár lidmi okolo. Docela ji obdivuji, že se nezbláznila a optimisticky doufala až do poslední chvíle. Budiž nám fotografie usměvavé Anny a její tragický osud varováním před podobnými experimenty, jako byla druhá světová válka.

07.03.2014


Pýcha a předsudekPýcha a předsudekJ. Austen

Tak jako Elizabeth přistupovala pyšně a s předsudky k Darcymu, já jsem přistupovala k této knize. Vždyť austenovská romantika je jasná četba pro staré panny a jsem já copak zatrpklá babka bydlící jenom s kočkou a svojí červenou knihovnou?
Nic naplat, děj mi prostě letěl pod očima jako zběsilý a najednou už jenom láska, svatba a konec. Až jsem nemohla uvěřit, jak to ta Jane Austenová dokázala, že jsem zase seděla, nevnímala okolí a posledních sto stránek přečetla doslova jedním dechem. Protože kdyby nic, tak minimálně za ty konce ona stojí.
A ještě si dovolím malé srovnání s Rozumem a citem, mojí první zkušeností s touto autorkou. Obě díla se mi velmi líbila, ale když se na to dívám zpětně, sídlo Dashwoodových bylo popisováno jako hotové nebe na zemi, dvě dívky, které učarují každému. Zatímco Bennetovic famílie, to je kurník, kterému se každý normální muž či žena musí vyhnout snad už kvůli dvěma nejmladším ratolestem. A přestože je to divné, jaksi intuitivně je mi ten kurník před sídlem světic bližší.

19.04.2014


Harry Potter a Princ dvojí krveHarry Potter a Princ dvojí krveJ. K. Rowling

Bezkonkurenčně nejlepší! Rowlingová je tak výjimečná v lektvarech, protože zvládla i ten nejsložitější recept na naprosto dokonalou knížku - hrst na jemno nasekaných školních strastí okořenila usušenými studentskými láskami, za slabého ohně povařila a postupně přilívala odkrývání historie hrozivého černokněžníka. Pětkrát zamíchala proti směru hodinových ručiček a přihodila ještě marinované tajemno, silný výluh z dobrodružství a ještě postavy mnohovrstevné jako cibule. Po dovaření ještě dochutila pár opravdu dobrými a vtipnými situacemi a Princ dvojí krve byl na světě.

Pokud je něco kniha mého srdce, tak určitě šestý díl Harryho Pottera.

15.08.2014


40 dní pěšky do Jeruzaléma40 dní pěšky do JeruzalémaL. Zibura

Neuvěřitelně vtipná knížka využívající absurdního humoru a narážek na českou maloměšťáckou (a jinou) kulturu. Ladislav je mému srdci blízký i tím, jaký je to "spořivý člověk" a jak rád podniká pěší výlety (v poněkud jiném rozsahu, ale myšlenka je stejná! :) Geniální je také to, jak nepodává zprávu o muslimech jako o krvelačných bestiích, co chtějí rozbourat EU, ale o obyčejných pohostinných lidech, co mají rádi svoji zemi. A poslední věc, co bych ráda vypíchla je takový originální optimismus. Žádné ohrané fráze, žádné zaslepené sluníčkářství, ale stejně se musíte polovinu knížky usmívat a říkat si, že když to zvládl on na rozpálené silnici uprostřed leda tak slunečnic, pro vás na luxusním chodníku při cestě do školy to přece není zas tak velká výzva.

Zvláštní je, že já prostě nedokážu číst tak víc než tři kapitoly naráz. Vedle postele mi to leží už dobrého půl roku a čas od času to někde otevřu a přečtu si pár stránek. Protože to jižní Turecko je přece jenom asi pořád na jedno brdo, ať je Zibura komik sebelepší.

23.06.2016


Mistr a MarkétkaMistr a MarkétkaM. A. Bulgakov

Jojo, té síly díl. Wolandovi a jeho nohsledům se nedá upřít, že mají styl a že jejich popichování celé pokrytecké Moskvy stojí za přečtení. Musím říct, že krutě satirickou kritiku jsem si přečetla s chutí a ráda, zároveň jsem už byla celá na trní a čekala nějaké to faustovské vygradování, kdy se teda konečně "dozvím", co je zlo a co je dobro, jak fungují a proč jednoho bez druhého nelze.
A namísto toho jsem si přečetla jeden fantaskní příběh o létající holce, odpuštění a pravé lásce. Tuhle zápletku bych ale radši přenechala Saxáně nebo jiné pohádce s menšími ambicemi... Vztah Mistra a Markéty je popsán hezky, ale velká láska se jako červená nit vine literaturou už pěkně dlouho a sama o sobě dech úplně nevyrazí. A tu filosofickou část jsem tam nějak neodhalila. Takže fantazárna dobrá, ovšem nemyslím si, že takovýto kult by kolem MaM byl kvůli fantasy prvkům a jedné velké a trochu divné lovestory. Cítila jsem se docela podvedeně...

11.06.2017


MyMyJ. I. Zamjatin

Zamjatin se živil jako konstruktér lodí - překvapuje vás to? Mě teda rozhodně ne! Ne, protože ta posedlost matematikou, logikou a rozumností je tu téměř hmatatelná. Žádná láska, ale jenom iracionální √-1 způsobující kompresi srdce.
Řekla bych, že to bude možná ten důvod, proč 1984 má mnohem větší slávu a čtenost než My, přestože inspirace je do očí bijící. Moje vlastní hypotéza je tak, že D-503 na rozdíl od Winstona v režimu vlastně spokojený a celou dobu je takový rozpolcený mezi Jednotým státem a I-330. Jeho odbojová činnost není dána vlastním přesvědčením nežít v nesvobodě, ale zaslepenou zamilovaností. Což pravděpodobně není pro čtenáře zrovna inspirující...

Fascinuje mě taky množství narážek na křesťanství a takových, že režim ho nevnímá jako nepřátelskou ideologii (jako to praktikovali soudruzi třeba v 50. letech), ale v mnohém se na něj odkazují. Dává to smysl, křesťanství je přece levičárna jako řemen. Naskýtá se proto otázka, jestli náboženství přinášejí svobodu, nebo otroctví... A líbí se mi, že na ni Zamjatin nedává jasnou odpověď, protože je to příliš zásadní věc, než aby na ni stačil pohled jednoho spisovatele. Jsem ale ráda, že téma jakoby pootevřel.



Ti dva v ráji dostali na vybranou: buď štěstí bez svobody - nebo svobodu bez štěstí. Ti ťulpasové, si vybrali svobodu - a pochopitelně pak celé věky toužili po okovech. Po okovech, chápete - v tom byl celý jejich světobol. Dlouhá staletí! A teprve my jsme přišli na to, jak znovu přivolat štěstí... Ne, jen poslouchejte, poslouchejte dál! Starověký Bůh a my za jedním stolem. Ano! My jsme Bohu pomohli definitivně přemoci ďábla - vždyť to byl on, kdo lidem našeptal, aby překročili zákaz a okusili zhoubnou svobodu, on - ten jedovatý had. Ale my jsme mu botou rozdrtili hlavu - rrup. Hotovo - zase máme ráj a jsme zase prostomyslní jako Adam a Eva.

26.11.2017


Myslete na děti!Myslete na děti!I. McEwan

"Právnické žvásty" mne kupodivu ani moc neobtěžovaly, přestože je mi tento obor skryt a zatajen. Ocenila jsem ale náhled na poměrně kontroverzní vztah a sondu dovnitř staršího člověka (protože mám pocit, že mladší generace - včetně mé osoby - mívá o té starší občas tendence si myslet, že city, emoce a vztahy jdou úplně mimo ně). A zdaleka nejhodnotnější shledávám etické problémy, před které byla Fiona nezřídka stavěna. Zachovala se správně?


"Obrovské štěstí, když přijdete na svět s náležitě zformovanými tělesnými orgány na správném místě, když se narodíte rodičům, kteří jsou láskyplní, nikoli krutí, nebo když se díky nějaké geografické nebo společenské náhodě vyhnete válce nebo chudobě. A jestliže to všechno naleznete, je mnohem snazší být bezúhonný a počestný."

07. ledna


Pět jazyků láskyPět jazyků láskyG. Chapman

Americká, naivní, zjednodušující, autor je někdy až moc velký egoista, ale přesto přináší úplně skvělou myšlenku, pro kterou si tuto knížku stojí za to přečíst. I přes vyjmenovaná negativa. Docela se těším na aplikování do praxe :)

"Mé sebevědomí určuje partnerova láska. Nakonec jestliže mě miluje, musí ve mně být něco, co je lásky hodno. Rodiče to možná tak jasně neviděli, možná mi dávali najevo nedůvěru, ale můj parter mě zná jako dospělého člověka a miluje ě. Má sebedůvěra roste z jeho lásky."

27. března


Společenstvo PrstenuSpolečenstvo PrstenuJ. R. R. Tolkien

Je mi to líto, ráda bych se taky zapojila do takové té LOTR mánie a řešila nejmenší detaily z Nedokončených příběhů či Silmarillionu, ale prostě mi celá triologie přijde hrozně chudá. Plná postav plošších než žehlící prkno (např. starý a moudrý pán, sexy mladý odvážný král, krásná elfka, popletení hobitci a mnoho dalších). Asi jsem proti tomu moc zaujatá, ale skutečně v tom nevidím tu hodnotu, co ostatní. A nebýt Sama Křepelky, postavy, která mi jako jediná opravdu přirostla k srdci, asi bych nedočetla ani první díl.

03.03.2014


Hobit aneb Cesta tam a zase zpátkyHobit aneb Cesta tam a zase zpátkyJ. R. R. Tolkien

Pro mě Hobit určitě převyšuje Pána prstenů. Sice se v něm zase "jenom" jde tam a potom zpátky, ale přijde mi, že zatímco Pán prstenů už má být takový dospělý a vážný, Hobit je prostě hobití - pohádkový, veselý a hravý.

03.03.2014


Bylo nás pětBylo nás pětK. Poláček

Bylo to na pět hvězd. Kvůli úžasnému jazyku a jemnému, dětskému, dokonalému humoru. Škoda jen, že knížka získala nálepku povinné četby, což z ní předem dělá něco nepopulárně nuceného.

04.03.2014


Rozum a citRozum a citJ. Austen

Myslela jsem si, že Jane Austenová mi nemůže nic dát. Já nejsem žádný velký fanda romantických knížek a o čem jiném Rozum a cit je? Ovšem když jsem se začetla, pochopila jsem, že tohle není lovestory pro důchodkyně, nýbrž jemný a citlivý příběh. Jemný a citlivý příběh s postavami, které jsou uvěřitelné, protože to nejsou učebnicoví záporáci a klaďáci. Prostě chybující lidé s řadou nedostatků jako každý z nás.

Tak třeba Marianna, temperamentní krásná Marianna, sice na první pohled sen všech mužů, ale třeba v soukromí je to přehnaně naivní dítě s hlavou v oblacích. Na konci knížky vstoupí do manželství z úcty, protože nemá na vybranou a protože chce pomoci starší sestře. Elinor se naopak může na první pohled zdát jako studený čumák, ale opět, zblízka je to rozumná a racionálně uvažující dáma, pečující o svou rodinu.
Z vedlejších postav máme paní Jenningsovou, starou a otravnou drbnu, u které Marianna chtěla bydlet jenom kvůli Wiloughbymu, ale později poznáváme, že tato dáma má kromě prořízlé pusy i velké srdce. Naopak paní Dashowoodová je sice dobrota sama, ale prakticky nic neumí, je neschopná a ufňukaná, takže tím spíš přidává Elinor starosti, než aby jí ulevovala. A nakonec ani toho Wiloughbyho bych úplně nezatracovala do pekel.

Za co knížka nemůže, ale i tak to tady musím zmínit, je její filmová adaptace. Čekala jsem něco stejně okouzlujícího, jako je kniha, ale dočkala jsem se jenom nějaké pochybné romance s pokřivenenými postavami (netvrďte mi, že Elinor byla taková puťka a že jí bylo pětatřicet!) Ovšem toto jsou problémy, se kterými bych měla jít spíš na čsfd.

Zkrátka a dobře, když se zpětně podívám na děj, tak musím uznat, že příběh opravdu trošku zavání béčkovou romantikou, ale pokud si vezmu formu a postavy a vzpomenu si, jak jsem knížku musela nutně v neděli večer s baterkou pod peřinou dočítat, musím uznat, že je to opravdu skvost. A vypadá to, že Pýchu a předsudek nenechám v knihovně dlouho čekat.

06.03.2014


Princezna nevěstaPrincezna nevěstaW. Goldman

Trošku přitažené za vlasy, ale jinak knížka splňuje vše, co je vám v aliteraci slíbeno - hrdiny, zbabělce, boje, zázraky, romantickou zápletku a mnoho dalšího. Knížka pro děti, protože je pohádková a zároveň knížka pro dospělé, protože jsou v ní humorné narážky, které pětileté dítě asi nepochopí (já sama jsem s ní určitě neskončila a věřím, že když se k ní vrátím, dá mi toho mnohem víc, než když jsem ji četla poprvé). Knížka prostě pro všechny generace, kontinenty, druhy povah nebo lidi všech vzhledů, protože každý si v ní něco musí najít. Dílo mi taky dost připomíná Hvězdný prach, takže všem jeho fanouškům to doporučuji ještě o to víc.
Navíc je vidět, že Goldman tímto příběhem žije, že sám v sobě má kus z malého kluka a že nikdy nezapomněl, jak si jako malý četl pohádky o statečných princích a krásných princeznách. A já věřím, že každý, kdo má tyto opravdové pohádky rád, tak si Princeznu nevěstu musí zamilovat.

07.03.2014


Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostíDějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostíL. Seifertová

Naprosto ideální "učebnice" dějepisu - dozvíte se plno zajímavostí i takových těch základních údajů, díky obrázkům si o dané epoše uděláte i nějaký obrázek (srovnávám s naprosto zbytečným a bohužel dobře známým biflováním dat a názvů dokumentů nazpaměť) a ještě se u čtení pobavíte. Já tedy musím říct, že Dějinám udatného českého národa a později i stejnojmennému seriálu vděčím za mnohé.

07.03.2014


Ještě jsme ve válce: Příběhy 20. stoletíJeště jsme ve válce: Příběhy 20. stoletíJ. Fantová

Názorná ukázka toho, že i komiksem může být zprostředkován velmi silný příběh a že ten někdy vydá za sebevíc slov. Četla jsem to snad desetkrát a pokaždé to na mě ohromně zapůsobí.

09.03.2014


Králové ClonmeluKrálové ClonmeluJ. Flanagan

Kdysi jsem pří čtení zrovna tohoto dílu s celým hraničářem sekla, tak jsem se bála, aby se nestalo to samé. Historie se sice do jisté míry opakovala, ale i tak jsem to úspěšně dočetla do konce a těším se na díly další.
Na začátku, POZOR SPOILER, se dozvídáme, že Halt je dvojče krále, jaká to náhodička. Upřímně, přijde mi to trošku jako moc velké tlačení na pilu. Kdyby nějaké příbuzenské vztahy s Ferrisem měla třeba Paulina, Rodney nebo co já vím, George, ani neceknu, ale Halt je přece jenom dost zásadní postava a na taková klišé by si podle mě měl dát pozor. Co se týče samotné formy knihy, nepřišla mi tahle tak dobrá jako ty ostatní. Tak 4/5 tvoří bloumání po nějakých clonmelských vesnicích a omílání, že ta sekta je fakt nebezpečná.
Abych ale jenom nekřivdila, u téhle se mi hrozně líbil začátek (jenom doufám, že Jenny neskončí s Gilanem, na to ho mám moc ráda) a konec. A taky, nic naplat, mám pro tuhle sérii a její postavy (a hlavně ach, ach, Horáce) slabost a pod tři hvězdičky bych nešla. Přestože děj sám o sobě není nijak uchvancancující, takové ty epizodní příhody stojí za to v každém díle. Takže i v tomhle.

28.05.2014


Halt v nebezpečíHalt v nebezpečíJ. Flanagan

3 hvězdičky patří jenom k oddělení dílů v rámci celé hodně dobré série. Bohužel, jak jsem u některých dílů trnula, aby to neskončilo a já si ještě mohla chvíli číst, u tady Halta v nebezpečí to úplně není pravda. A výjimečně mám i pár smysluplných argumentů!
Tak tedy hned název - stejný nešvar jako u Výkupného za Eraka. Prostě se napíše jméno jedné z postav a přívlastkem se popíše, co se mu bude dít. Jiné názvy jsou jednak hezčí a taky nevím, co si pod nimi mám představit - a to je podle mě správně. Další vada, a u té bych se nebála říct, že je ještě horší, je podle mě hrozně málo postav. V celé knížce jsou pořádně jenom 4 postavy a teda padouši Tennyson a Genovesané, ale o těch se spíš jenom mluví, než že by pořádně jednali. Řekla bych, že takhle by dostali za chvíli pěknou ponoru a měli by sebe dost. Taky mi tam jaksi chybí dámská společnost a už se těším na další díl, kterého se zúčastní dámy obě.
No a takové ty vady typu neoriginální vlastní jména a přílišná dokonalost postav, ty už nechávám plavat.
Co mě naopak hrozně bavilo, byl (již tradičně) Horác a jeho nově objevené maskovací schopnosti. Geniální! Je to sice slabší díl, ale stále to patří pod Hraničářova učně.

03.06.2014


DraculaDraculaB. Stoker

Asi jsem divná, ale z celé knížky mě bavil jenom začátek (Jonathan v Transylvánii). Potom jsem se nejenom nebála, ale spíš nudila a nutila se k tomu to dočítat s tím, že přece konec musí být u tak slavného románu strhující! Ten konec mě pak upřímně řečeno nudil nejvíc - čekala jsem nějakou epickou bitku po tom dlouhém putování a ono ne. Ale je to lepší než Stmívání, to zase jo :)

23.08.2014


1 2 3 4 >