Mezi středověkem a renesancí

Soubor studií na vzrušující, neotřelá a delikátní téma, třeba pověry z doby husitské. Prof. Šmahel umí informace vytěžené z celoživotního výzkumu podat čtivě a poutavě.

Kde jinde by se také člověk dozvěděl, že se moralistům nelíbily šaty „nevkusných tvarů, například pivního korbele“, a ty příliš krátké, „odhalující zadnici“? Že u dvora se hrálo divadlo o dobytí Jeruzaléma i s loděmi, věžemi a muezziny? Že Eustache Deschamps málem přišel o oko při turnaji? Že homilie obsahovaly vsuvky typu „babo, nespi“? Že při kázáních Konráda Waldhausera po sobě mládež házela kamínky? Že tělo Václava IV. bylo údajně husity buď spáleno, nebo roztlučeno, nebo mu byla sťata hlava? Že při pohřbu Ladislava Pohrobka kolem oltáře defilovalo procesí černě oděných koní, což pobuřovalo kališníky? Že ve středověku závodili nazí běžci? Že valdenští byli zřídka gramotní? Že Václav byl hrdý na svůj údajný původ z Tróje? Že vynášení Morany se postihovalo interdiktem? Že Petr Chelčický nazval antiku „noc pohanské nevědomosti“? Že... zkrátka doporučuji.

A moc se mi líbí, jak prof. Šmahel vystihl humanistickou epistolografii: „jalová elokvence, pochlebnictví, výrazová nabubřelost, přemrštěné citace klasických autorů, myšlenková mělkost“.
PS. Kniha není tak tlustá, jak vypadá, protože velkou část tvoří poznámkový aparát.

číst dále...

---