lidunka1 komentáře u knih
Asi takto: číst se to dá, ale pokud knížku nepřečtete, o nic nepřijdete.
Líbily se mi vtipné narážky na generační rozdíly: kojení na veřejnosti, tetování, volná výchova. A dlouhodobé vztahy a jejich stereotypy popisuje autorka trefně: " Ty jsi pořád mlel! To jsi nemohl aspoň něco říct?"
Zmatená bolavá doba po 2.světové válce. Vše je vzhůru nohama. Hedvika hledá sama sebe. Velmi dobře napsaná kniha. Kolik lidí prošlo oběma válkami a komunismem. Třeba obojí moji prarodiče. Kolik lidských charakterů se v těžkých dobách vyprodukuje!
Takovou knihu jsem přesně potřebovala: břitký humor, postavy, které nejsou černobílé, občas v textu problesklo nějaké moudro.
"Přítelkyně se mnou na pohřeb mého otce nešla. Náš vztah ještě není hřbitovní."
"Potom kněz prohlásí, že otec vždy stavěl blaho ostatních nad své vlastní
Leda hovno. Mámu posílal do rohu kuchyně a nám neustále připomínal, že sousedovic děti jsou lepší."
U málokterý knih se člověk zasměje i poučí zároveň. A klidně i pobřeží....
Velmi čtivé kniha, barevné a těžké lidské osudy. Komunistické básničky, který se dnes člověk směje, láska i zrada, chudoba i bohatství, zrození i smrt. Bravurně napsáno.
Knížku jsem četla v posteli při nachlazení. Moje první knížka od autorky na doporučení naší knihovnice. Skvěle napsaný příběh, který krásně plyne. Vřele doporučuju.
Autorka psát umí, čtení mě bavilo. Na mě až příliš mnoho sexu. Při čtení mi došly dvě věci: žít ve lži se nevyplácí a člověka to trhá na kusy a sex je opravdu silný motor. A život se ve vteřině může změnit z pohádky v tragédii.
Knížka je nenáročná a čte se hezky. Po Hory zpívají o těžkém životě ve Vietnamu a Modlitbě za Černobyl to byla lázeň pro duši. Hezký je popsán rozdíl mezi životem v Londýně a na skotské venkově. Já jednoznačně hlasuju pro venkov. A je tu i dobře naznačeno, jak obtížné je vyrovnávat se s traumaty.
V knize se střídají vyprávění hlavní hrdinky a její babičky. Krutosti vietnamské války a komunistického režimu byly příšerné. Paradoxně jsem knihu četla ba dovolené, kde jsme měli pohodičku a spoustu jídla. Bylo mi až stydno, když jsem četla o hladomor. Kniha je skvělé napsaná a úplně mě pohltila. Vřele doporučuji. Jen nečtěte, pokud máte právě nějaké náročné období.
Velmi silné svědectví lidí. Občas pro mě hodně útržkovité a špatně srozumitelné. A znovu se mi potvrdilo, že ruský či běloruský člověk je jurodivý. Pro nás že západu je jeho jednání někdy nepochopitelné: poslouchat rozkazy a jet hasit reaktor bez ochranných prostředků. Neúcta k člověku jako jednotlivci, fušersky postavená jaderná elektrárna!, lži a manipulace. A z výpovědí lidí mrazí. Silně na mě zapůsobilo, jak ženy milovaly své může a jejich lásku nic nezastavilo. I my jsme byli touto havárií zasažení, i u nás se zvedl výskyt rakoviny či problémy těhotných žen.
Kniha mě úplně vytáhla. Tři prolínají se příběhy za 2.světové války. Kniha je napsaná výborně, ale téma náročné.
Tato kniha na trhu chyběla. Nejde žít kvalitní a pravdivý duchovní život, budeme-li popírat své emoce a tělesnost.
Kniha je výborně napsaná. Roky po válce byly opravdu šílené. Komunisté rozeštvávali, rodiny byly rozdělené. Příběh je velmi věrohodný. Určitě si přečtu od autorky další knihy.
Mě to prostě nebavilo...Nebudu to nijak rozebírat. Autorky si velice vážím, ale knížka mě nezaujala.
Co všechno dokážou někteří lidé udělat pro Boha? Jak krásné je, když někdo dozrává k pravé hluboké lásce a je svědectví pro druhé lidi jako hlavní hrdina! Poutavý příběh plný hledání, bolesti, lásky, moudrosti. Mně podobné příběhy pomáhají uvědomit si, jak báječně si žiju v prostředí milující rodiny a v dostatku všeho.
Velmi čtivé kniha. Před autorem smekám. Nevěděla jsem, že komunisté dokonce odebírali nepohodlným občankám novorozeňata. Tuto knihu si přečtěte, protože je prostě skvělá.
(SPOILER) Knížka se výborně čte. Je to silný příběh, tedy vlastně dva. Jen nemám ráda ty romanťárny, že se Nico objeví přesně v den svatby nebo bratr žije rok přímo se sestrou v domově důchodců. Tohle mi vadí i ve filmech a myslím, že je to příliš pohádkové. Ale hezky jsem si u knížky odpočinula.
Část, kterou napsala Simona Votyová, se mi líbila víc. Číst o tomtéž s jiným řešením mě už příliš nebavilo. Mám ráda knihy ze života, ale příliš se do příběhů vžívám a nedělá mi to dobře. Být znásilněná je pro ženu strašné trauma často na celý život.
Literárně je kniha podle mého názoru lepší průměr.
Jsou to krátká zamyšlení na každý den a každý měsíc má ještě společné téma např. vděčnost, slavení, jídlo. Moc milé hladivé texty, potrava pro duši.
Je to intelektuálně náročnější kniha, ale výborně napsaná. Yalom prostě umí. A nadchne člověka pro filosofii a psychologii. Některé moudré věty si chci vypsat.
Knížku jsem přečetla jedním dechem. Na začátku autor píše, že ho máma nechtěla a pohodila ho do škarpy. To se mě hluboce dotklo že dvou důvodů: sama jsem děti mít nemohla a za druhé jsem četla v autobuse po cestě za malým dvoutýdenní synovcem. Při soudním líčení jsem si říkala, že by neměl být souzen Helme, ale jeho máma, táta, vychovatelé. Hluboce mě dojalo, když se Helme po obrácení jezdí omlouvat všem, kterým ublížil. Ta kniha člověka nakopne ke konání dobra.