lenny0753 komentáře u knih
Opět výborná kniha, pokračování novinářského působení zpravodaje ČT v Číně. Zaznamenává každodenní střet s čínským komunismem. Někdy jsou to historky "zábavné" a téměř k neuvěření, jindy z toho dost mrazí.. z čínské rozpínavosti a tolerování této aktivity západním světem, zejména ve světle dnešních událostí.. stejně tak jakákoliv její absence úcty k něčemu živému, ať už obyčejného člověka nebo přirody. Snaha o zasahování do práce novinářů, kteří popisují realitu v zemi skrz českou vládu. Jak je zmíněno v knize... Čína je trpělivá. Je dobře, že se k tomu pan Etzler vrátil a všechny ty šílenosti sepsal a vydal. Skvělý nápad je doplnění knihy QR kódy, kdy si jednotlivé reportáže, o kterých je řeč, můžete pustit ihned online.
Zajímavý příběh z období 2. světové války, kdy se propletou osudy tří postav, které spolu na první pohled nemají nic společného. Četlo se to relativně dobře a dynamicky, v postavách nebyl díky značení jednotlivých kapitol zmatek. Jen tomu chyběla hloubka, aby se čtenář do příběhu lépe ponořil a těžko si také hledal k postavám vztah. Kniha na mě působila chladně a odtažitě.
Kniha přečtená téměř na jeden zátah. Na rozdíl od jiných knih s podobným tématem se mě kniha po dočtení poslední stránky pustila a nezanechala ve mě žádné hlubší emoce. Je to čtivé, to ano, ale pozornost hodně odvádělo „kdo je kdo a kdo kým byl než je tím, kým je teď“.
Skvěle napsaná kniha. Moc se mi líbil styl, ve kterém byla vedena, velmi lehce jsem se vžila do prostředí i pocitů hlavního představitele. Knih, které se zabývají životem vězně KT po skončení války mnoho není, proto jsem ráda, že se p. Beneš k napsání takové knihy (navíc jako prvotiny) rozhodl. Dále také musím pochválit korekturu a zajímavý vzhled knihy, která ve svém názvu odkazuje na hlavní představitele. Děj příběhu nerušivě doplňují vzpomínky chlapce na události před začátkem knihy a v průběhu tak dochází k pochopení jednotlivých souvislostí. Čtenáře to tak udržuje i přes nemalý počet stránek stále v pozornosti. Doporučuji.
Příjemná knížka, kde se hodně rozebírá církev a vztah k Bohu. Žel, čekala jsem něco i mimo tuto sféru, což, kromě popisu účasti v taneční souteži mnoho nebylo. Zároveň bych uvítala alespoň naťuknutí tématu, kterým se církev zrovna moc nechlubí.. Jinak na mě paní Kopecká působí přes řádky velmi sympaticky, krásná osoba uvnitř i navenek. A fotky v knize jsou toho důkazem.
Knížka ve mně zanechala po dočtení hluboký dojem. Byla psaná i s větší mírou psychologického pohledu, takže se člověk postavám více přiblížil. Kdyby čtenář nevěděl, jak to celé dopadne, tak by to byla dost napínavá knížka. I takhle jsem měla místy pocit, že by to snad mohlo dopadnout dobře :-) Bylo tam hodně informací, detailů, úryvků z dopisů, popsaná náhrdelníková aféra, záznamy z procesů atd. Opravdu velmi povedené a panu Zweigovi velké díky za takovouto práci!
Knihu bych mohla rozdělit na několik částí, jelikož to není jen o vyšetřování případu, ale čtenář se dozví také o historii anarchismu, o vztahu mezi Alžbětou a Františkem Josefem, přečte si jejich korespondenci, dozví se něco o soukromí Alžběty, jak to bylo s jejím synem Rudolfem apod. Tyto témata se jemně prolínají, takže ani nevadí, že kniha přeskakuje z jednoho tématu na druhý. Obohatilo mne to více než jsem čekala. Jen jsem si zpočátku nemohla zvyknout na podobná jména Luigi Lucheni a Lechét, hodně se mi to pletlo :-)
Pro knížku jsem se rozhodla na základě oblasti, kde se případy odehrávají a která je pro mě srdeční. Případy jako takové jsou celkem zajímavé, ale to zpracování.. věty jsou tolikrát tak zbytečně natahované, až jsem z toho získala pocit, že autor potřebuje naplnit nějaký minimální počet stran (spousta zbytečných slov a přirovnání, velká písmena). Určitě by to šlo lépe.
Jsem zvyklá číst příběhy z prostředí koncentračních táborů, kriminálek, ale tohle byla hodně silná káva. Syrové a brutální. Nejmladší politický vězeň v ČSSR postupně střídá věznice a pracovní tábory, až se dostane do pekla jménem Minkovice. Sadismus dozorců nezná mezí. Hlad, žízeň, násilí, ponižování, příšerné a zdraví ohrožující pracovní podmínky. Takhle komunisté likvidovali mladé lidi, kteří jako puberťáci vykřikovali něco o svobodném státě. A nejhorší je to, že nikdo NIKDO z bachařů nebyl potrestán, naopak.. jeden byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu (Josef Vondruška) a další, kdo se na tom pekle podílel, dostal od Miloše Zemana státní vyznamenání za zásluhy o stát (Ludvík Karl)..
Nemám k tomu co vytknout. Rozhovor je vedený dobře a odpověď na závěrečnou otázku Byl horší nacismus nebo komunismus? mluví za vše.
Proč ten název? Čtenář by na prvním místě čekal nejméně psychologické rozbory vrahů, na tom druhém klasický rozhovor. Toho se dočkáme jen zpočátku, postupně se otázky kamsi vytrácejí, až nakonec získáme dojem, že tazatel odešel a respondet zůstal sám. Mně osobně to vůbec nevadilo, naopak.. otázky byly pokládané tak trochu ve stylu žáka ZŠ. Pan Štoček ale vykládá velmi poutavě, takže zmizení paní Bechynkové ani neřešíte. Také jsem nepochopila fotopřílohu - proč tam jsou fotky, které nijak nesouvisí s uvedenými případy?
Trošku náročnější, ale krásně zpracovaná kniha popisující období vládnoucího rodu Přemyslovců. Náročnější píšu proto, že pokud nejste odborníci, tak alespoň ze začátku budete občas používat slovníček (min. v sekci středověké módy :-) ). Popisován je zde (jak je z názvu patrné) královský dvůr, čili informace ohledně života "obyčejného" člověka jsou zde spíše okrajově. Kniha je rozdělena na 5 částí (Realita, fikce a ideály, Lidé na dvoře, Péče o rodinu a dvůr, Slavnosti na dvoře, Dvůr v prostoru). Osobně jsem byla potěšena i detailním záznamem o výstavbě Pražského hradu. Nutná knížka pro ty, kteří se zajímají o středověkou historii.
Velmi čtivá knížka od začátku do konce. Na čtenáře čeká 24 mrazivých historek, které chytí a nepustí. Často je v knize popsaný hovor mezi obětí a vrahem těsně před činem. Je otázkou, jestli byl podle skutečnosti nebo domyšlený autorkou pro lepší čtivost. Paní Žáková se tomuto tématu věnovala dlouze a do hloubky z obou stran, proto se domnívám, že uvedené rozhovory jsou popsány co nejvěrněji, což ještě více zvyšuje atraktivitu daného příběhu. Každopádně forma psaní ve mě vzbudila vzpomínky na dávné Stopy hrůzy..
Zákulisí práce STB a některé jejich jednotlivé pilíře. Věřit se nedalo nikomu. Je to malá knížka, čtení na víkend (pokud ovšem ten příval nespravedlnosti a brutality najednou snesete).
Podle popisu knížky jsem čekala zajímavé události, která se vážou na jednotlivá témata uvedená v anotaci. Místo toho jsem se dozvěděla to, co je napsáno v popisku.. a o nic moc víc. Kniha mi připomínala křivku krevního tlaku na měřiči.. nuda, pak něco zajímavého, zase nuda, chvilku něco zajímavého a tak pořád dokola, až jsem byla ráda, že jsem u fotografické přílohy a s knihou se rozloučím. Škoda, téma rozhodně zajímavé.
Přehledně uspořádané podle témat, kde se můžeme s alkoholem potkat, jaké to má rizika, dopady a případná řešení. Osobně jsem nejvíce ocenila příběhy ze života, které můžou čtenáři doplnit a v budoucnu z nich bude udělaná samostatná kniha, na kterou jsem hodně zvědavá.
Takto malá knížka určitě nedokáže plně rozvinout všechny ty události, které se před a po 89 na alternativní scéně udály, ale jako publikace typu "do kapsy" je to fajn. Určitě by mohl být rozhovor s p. Bergmannem rozvinutější, zvláště pak ke konci, kde naťukne srovnání dřívějších porevolučních aktivit s dnešním přístupem mladých, ovlivněných všudypřítomným konzumem a internetem. Já bych k tomu jen dodala, že zas tak černé to není a na (nejen) punkové a alternativní scéně se stále najdou lidé, zaujati pro věc, kteří pořádají různé charitativní či podporující akce, vaří pro chudé a jsou občansky aktivní. P. Bergmanna si vážím, nejen pro jeho dosavadní aktivity a nasazení v oblasti kultury, práv zvířat, ekologie, zachování svobodomyslného života, ale také, že si vše překlápí do svého života a žije tím, čím opravdu je. Punk zuřivej :-)
Knížka bez jediné uvozovky. Vše rychle utíkalo. Se Zuzanou vyrůstáme, procházíme jejím dětstvím, dospíváním a dospělostí. Nejprve zažíváme příjemné pocity, které se postupně mění v totální depresi. Knížka mě chytla a nepustila.
Rozhovor s panem Marešem mě natolik zaujal, že jsem knížku přečetla během jednoho víkendu. Každá odpověď byla zajímavá, často byly uváděny různé příklady z praxe a historky, člověk se zasmál i byl znechucen. Vřele doporučuji.