Lenka.Vílka komentáře u knih

Vlastně moc dobrý a při zemi díl!

Celý tenhle díl je fajn. Po dlouhé době nekomplikovaný milonem postav. Ale místo toho jsem dostala přímé dobrodružství se zdroji. A je mi úplně jedno, že vlastně celý díl působí jako vata. Chtěla jsem klasická dobrodružství Flashe? Chtěla. A tady jsem to dostala. Vážně mi to chybělo. A jo, na konci se vlastně dozvíme, že děj bude pokračovat tam, kde měl pokračovat na začátku tohohle dílu. Ale tuhle odbočku potřeboval především Barry. Aby si dost věcí uvědomil. A já si to s ním moc užila

Moc bavil Commander Cold. Jenom jsem doufala, že se za oponu jeho postavy koukneme víc. Ale potěšilo, že i tak prošel stejnou cestou poznání jako Flash. Takže moc ok.

(Jako vždy...kresbu už neřeším. U Flashe je vždycky top.)

9 17.09.2023

A je to tady. Závěrečná část nejen příběhu Bana, ale zároveň celýho Batmana. A bylo toho třeba, protože poslední díly byly tak trochu zasněný a zmatený v určitých aspektech, které asi dost lidem vadily. Ale já už mám jasno delší dobu: Tom King je na Batmana prostě king. A jak se mu povedlo tenhle příběh zakončit?

Ou yeah! Druhá část je pecka ve vedlejších linkách. Hned na začátku všechno začne dávát smysl a příjemně zaklikne. Opět Kingovo bravurní nelineární vyprávění, doplňování vsuvek, dovysvětlování a doplňování prázdných mezer. Takže pokud má někdo blbou hlavu, bude mít (opět, jako vždy u Kinga, natož v téhle koncovce) v hlavě trochu guláš. Ale určitě jim i tak bude chutnat neskutečně moc! Není nad dobrou komiksovou žranici!

Celý díl je opět jedno velké psycho, poměrně dost ujeté na konci a prostě celý takový Kingovský, (Nějak jsem téma Kingama, a jinýma literárníma králema, tuhle dovolenou zaplavená!) se skvělou kresbou. Byl to skvělý díl a krásné zakončení série. Děkuju!

10 11.09.2023

Bachmanovky jsou pro mě tak trochu jiná kategorie Kingovek. Očekávám od toho mnohem víc deprese. Protože Srovnáno se zemí v mojí hlavě bylo dlouho. A bylo mi dlouho smutno. Blaze jsem měla půjčeno z knihovny tehdy dávno, kdy jsem Mistra ještě tolik nežrala. Takže jsem moc ráda za nové vydání v paperbacku. Protože vím, jak u mě dopadla minulá Bachmanovka a Blaze je podobně laděná kniha. Došlo opět k nebezpečnému žmoulání skoro hraničící s poničením knihy?

Jo, rozhodně jo!

Problém je v tom, že když máte hlavní postavu tak neskutečně sympatickou (byť sympatie mají ze začátku spíše rovnítko ke slovu "lítost", z čehož se i přes ty všechny věci dál textem stane skutečná sympatie), tak je blbý mu nefandit, přestože dělá něco špatnýho. A především hloupýho. Což by bylo lepší před Blazem nezmiňovat. Nebo vám rozmáčkne hlavu jako zralý meloun. Udělá to nerad, ale když je někdo zlej a hnusnej, tak co jiného zbývá?!

Za mě úplně skvěle popsané to, jak to má někdo v hlavě "trochu pomíchané". A ty rozhovory s dávno mrtvým Georgem byly vážně moc fajn. Ale slova jsou málo, činy jsou víc. Je třeba dokončit plán, který spolu měli předtím. Unést malé dítě kvůli výkupnému...
Ale nic není nikdy takové, jak si to dva naplánují. Především, když z těch dvou zůstane už jenom jeden...

Skvělá a především hodně emotivní kniha, která na konci dopadla jako Srovnáno se zemí. Ať žije paperback! Ať žijou emoce! Třikrát hurá králi!

17 11.09.2023

Silná kniha? Jo.
Černá krabice začíná nenápadně, byť jde Hill rovnou k věci. Jenže potom se mistrně vrací s přidáváním informací ohledně všeho a jde mu to moc dobře. Vzpomíná a doplňuje informace a najednou se ten nevrlý a nesympatický Jude stává trochu snesitelnějším, a mě s každou další kapitolou přestávalo být jedno, kdyby teda nakonec umřel. Vlastně jsem doufala, že se to nestane.

Kniha sama o sobě není nijak zvlášť děsivá, ale má skvělou atmosféru, a je vážně napínavá. Částečně road trip, kde se utíká před duchem, a zároveň trocha toho hledání sama sebe, a poznání toho, co je v životě skutečně důležité.

13 11.09.2023

On? King. On!
Ok, tak tohle byl přesně ten bizárek, který mám nejraději. Skoro celá kniha je o "něm", o Kingovi. A to bylo naprosto vtipný, ujetý a další kamínek do mozaiky toho, co jsou hrdinové zač.
Ale...hledání kočičky bylo taky fajn!

7 11.09.2023

Proroctví Part II? Jo :)
Pokračuje litý boj mezi dobrem a zlem. A je to skvělý! Fajn je, že se víc dozvídáme o té temné stránce. Že být hrdina z vás může udělat akorát debila, pokud jste jím do té doby nebyly, a to festově.
Sice už je tam na mě moc postav, tak snad jich v budoucnu dost zařve, ať se mi to pročistí  :D

7 11.09.2023

Naprosto skvělý díl? Jo!
Celá ta věc s proroctvím, které způsobí konec světa je super. Hlavně když se neví, kdy to bude. A hlavně když minutu na to zaútočí...no, cosi, co vypadá dost ujetě a dá všem zabrat. Což je oznámeno celý třídě S, během schůze, na kterou přišel i Saitama. Super? Super! :D A potom přijde řežba, která byla doposud asi nejvtipnější z celé série. A že byly navíc ty cizáci vošklivý, že jo?!
(Super kontrastní kresba pod obalem.)

7 11.09.2023

No, tak tohle bylo neskutečně krásné! V téhle knížce Murakami využívá všechno, co umí nejlépe. Vyprávěč, který sedne každému, protože je jako my všichni. Nejistý, nad vším pochybuje, než se pořádně rozhoupe, houpačka jeho života se sama zastaví, dost věcí zkazí, svým způsobem se v našich očích snaží působit lépe (myšlenka: "A to mi říkáš až teď?!", mě napadla hned několikrát), stejně jako v očích ostatních, protože to zase opět voře kvůli svým nejistotám. A kvůli neustálému vrácení se k minulosti, ke své kamarádce z dětství, která je v dospělosti vlastně něco jako přelud. Ale co když se z iluze, vzpomínky, zvláštní střelky na životním kompasu a dětské naivity po letech stane skutečnost a reálná žena, stále tak stejná, ale zároveň neskutečně jiná, najednou stojí v jeho baru?

A ta poslední věta! Začínám být na jeho posledních větách závislá!
Navíc, ten význam názvu knihy je vážně pravdivý.

Na jih od hranic, na západ od slunce je kniha obsahující skvělý příběh a jsem moc ráda, že jsem autora začala číst. A klidně ten dovětek budu psát ke každé jeho další knize, protože to štěstí se neustále prohlubuje. Jo, udělala jsem to znovu  :)

20 11.09.2023

Kdybych měla Afterdark shrnout jednou větou, bylo by to: "Krása střídá nádheru."
Protože Afterdark je jako vesmír. Tenhle popis by asi dával smysl jenom tomu, kdo Murakamiho čte rád a nemyslí si, že je přeceňovaný autor.

A jak to tedy myslím? Jde o to, že příběh téhle knihy je na jednu stranu strašně triviální, ale na tu druhou je strašně osudový. Protože všechny ty příběhy, které se dějí, jsou jako zrnko písku na poušti. Jedno ovlivňuje druhé, samy potom tvoří celek, ale zároveň jsou jednotlivě speciální. Všechny tyhle mikrokosmosy totiž tvoří jeden velký kosmos, který je všechen kolem nás. Ale jaký má každý z těch mikrokosmosů vliv na další mikrokosmos? Co se stane, když jeden z těch mikrokosmosů zanikne? Zanikne kvůli celý kosmos nebo vznikne další mikrokosmos, aby ho nahradil? Protože na těhle detailech vůbec nezáleží, kdyz za chvíli bude další noc a další příběh může začít?

Afterdark je velice krásná kniha napsaná vtahujících stylem a jsem moc ráda, že jsem autora začala číst. A klidně ten dovětek budu psát ke každé jeho další knize, protože to štěstí se neustále prohlubuje :)

13 11.09.2023

No, tak tohle bylo něco!

Autorku mám ráda a baví mě její styl psaní. To je podle mě ta nejdůležitější věc, se kterou musí každý čtenář vzít Vypravěče do ruky. Protože pokud to tak necítíte, nedáte šanci příběhu, který je psaný tak, aby ve vás rostl. A budete si říkat: "Tak to je fajn, jak aurorka chodí furt kolem horký kaše, zvláštně, sic krásně, u toho blekotá, ale dostane se někdy k pointě? Jako co to je jako?!". A to by byla škoda. Protože to, jak autorka celou dobu jemně naznačuje. Jak vás nutí vymýšlet si v hlavě své scénáře, o co přesně jde, protože se bráníte představě, že prostě jenom vykrádá "knihu knih" (o kterou jde, vás napadne hned po přečtení anotace). Což působí jako skvělý zastírací manévr. A je mi jasný, že kdo od Anny Bolavé ještě nic nečetl a vadí mu styl psaní, knihu kvůli tomuhle možná odloží. A to je pro něj dobře. Nebude vědět, že to byla největší chyba jeho života. Ale my ostatní, my to budeme vědět. My budeme vědět svoje. A to je pro nás dobré...

Moc doporučuju  :)

18 26.08.2023

Naprosto perfektní kniha!

Celý to začne strašně nenápadně. Pojďme dělat padoušský věci a buďme zlobivý! Jenže jak se postupně odhalují věci a já dozvídala víc o postavách, úplně mě ten příběh pohltil. Nejenom kvůli samotné Nimoně, která byla úžasná, vtipná, dojemná. Ale taky kvůli ostatním postavám. Ano, hlavní trojka je prostě perfektní. A jejich cesta za poznáním sebe i ostatních byla dokonalá. Možná občas trochu brutální, nejistá, ale nakonec to všechno každému z nich začalo dávat smysl. Takže super :)

Kresba mi sedla a neměla jsem vůbec žádný problém. Je to takové, jaké to být na má. Na první pohled možná nezaujme každého, na ten druhý, třetí (atd) je v tom snadné najít krásu a křehkost. Úplně stejně jako v postavách :)

11 21.08.2023

Začnu netradičně: Po mně potopa, Melmoth, Nestvůra z Essexu.
Ale smysl to dává. Proč? Aby bylo jasné, proč se mi kniha Melmoth líbila. Protože jsem se hned po pár stránkách začetla do krásných slov autorky, jak skládá věty, jak stupňuje vyprávění, jak se "stará" o své postavy. Přesně jako v její prvotině, která pro mě bude asi už napořád pomyslný top její tvorby. Ale fajn by bylo, kdyby napsala něco nového :)

Tak jaká je tedy kniha Melmoth?

Šlo by to napsat jednoduše: skvělá kniha, kterou by si měl přečíst každý. Problém je v tom, že tímhle tvrzením se částečně sama stávám aktérem a přivádím na scestí, kde už čeká Melmoth, aby podala ruku.

Ano, největší sílou téhle knihy není příběh samotný. Ten je možná prostředek, kterým se jede, ale není řídič. Jde především o to, co si ze samotného příběhu odnese čtenář a jak se v něm vyprávění usídlí. Proto ty různé příběhy z různých dob a míst. Proto ty změny stylu vyprávění, někdy oddsobnělé, až to mrazí, někdy skoro až apelující na čtenáře, že tohle je skutečnost, které je součástí. Protože se vypráví o našem skutečném světě...

Melmoth (ať už kniha nebo Poutnice samotná) si hraje se čtenářem od začátku až do konce. A já si užívala právě to, jak je kniha zpracovaná a jak je napsaná. Jak mě nutí, abych jenom nečetla, ale celá se do příběhu ponořila. A přestože je celá kniha perfektní, jako vždy dá Sarah Perry na poslední stránce finální úder, který mě čtenářsky rozdrtí.

Takže opět děkuji, že tahle kniha byla napsaná a vydaná. Ať už autorkou nebo Melmoth. Přeci jen, na tom nezáleží. Záleží na něčem jiném. Zda máte připravenou prázdnou židli...

10 20.08.2023

Zaujala mě anotace. Proto jsem doufala, že dostanu přesně to, co jsem čekala. A stalo se :)

Základní zápletka je strašně fajn. O místě, kde jsou lidé soběstační, oříznutí od ostatních, přesto prosperující a nic jim nechybí. A do téhle komunity přijede Dasein. Není první zvenčí, ale ti předním...nedopadli dobře. Vlastně i Dasein má první noc zvláštní "nehodu" a stále se dějí zvláštní věci. Pomůže to, že jeho milá je místní? Přestože tam jede i z důvodu pozorování. Jak se z téhle šlamastiky dostanou všichni zúčastnění? Tohle mě vážně dost zajímalo!

Takže...detektivka se silnou milostnou linkou se sci-fi nádechem. Perte to do mě!!!

Ano, kniha se moc povedla. Začátek je takový pomalý, kdy se pouze odkrývají věci a přichází se té santarožské partě na kloub. Jenže potom, potom začnou věci dávat smysl a přijde přesně to, co každý od Herberta očekává. Filosofický rozebírání neskutečných rozměrů. Protože druhá polovina byla jízda. Nechci nic prozradit, ale popis toho, jak to v komunitě funguje...po vnitřní stránce. To bylo napsaný strašně dobře. Vtáhlo mě to. A přestože se vlastně tahle cesta nabízí hned od začátku jako jediná schůdná, jde především o ten skvělý popis. A tady to prostě fungovalo geniálně.

Skvělá kniha :)

7 15.08.2023

A je tady konec.

Konec velkého dobrodružství plného legend, příběhů...no, a taky krve, násilí, pomsty, ztráta...ale především naději, lásky, rodiny. Poslední díl je vlastně jeden velký boj a hrdinové nedostanou ano chvilku odpočinku. Ale tak to má být. Ve velké finále. A jak už zbývalo jenom pat stránek, zachránilo mi hned být smutno po těhle postavách...

Závěr se moc povedl a byl příjemná tečka za už tak moc skvělou sérií. Vážně se těším, až budu číst znovu :)

8 10.08.2023

Málokdy po dočtení knihy u mě nastane moment, že nevím, jak zformulovat myšlenky. Tahle kniha je totiž kousek, který je strašně těžké uchopit a popsat slovy. A uvědomuji si, že ne každý z ní bude nadšený. Ale kdo z ní bude nadšený? Ten kdo má doma oltáříček s podobiznou Jeffa Lemira a nosí mu obětiny? Takže pro mě. Děkuji :) jako pokaždé :)

11 07.08.2023

Už dlouho jsem v knize nečetla tak silný začátek příběhu jako právě tady!

Nechci o knize nějak zbytečně psát, protože mám pocit, že cokoli napíšu, bude prozrazení něčeho, co si každý musí v knize prožít sám. Něco, s čím se musí sžít. A možná proto je právě ten úvod tak silný. Úvod, který rozhodne, zda Alici pochopíte a sžijete se s ní. Protože to je hlavní podmínka, aby se vám kniha líbila. Musíte jí pochopit. Musíte pochopit Alici, June, květiny a všechny Květiny. Jinak je pro vás tahle kniha ztráta času. Protože to neprožijete.

("Věř svému příběhu. Jen ho musíš vyprávět pravdivě.")

Protože tahle kniha je na jednu stranu buď obyčejná nebo neskutečně silná. Asi záleží především na tom, jak se na ní napojíte. Příběh Alice Hartové je totiž tak křehký, až skoro hrozí, že ho myšlenkou rozdrtíte, když ho budete moc analyzovat. Protože k užití si téhle knihy je třeba srdce a duše, ne žádný chladný a mozkový přístup. Protože historie je tady, aby se opakovala pouze v jediném případě. Když uvěříte, že nejste dost silný. A to se potom tak moc bojíte, že skončíte jako váš otec, až se z vás stane vaše matka. Jenže ne vždy to musí být pravda. Máte přece rodinu, vaše Květiny a květiny. Co je víc?

Na závěr bych ráda zmínila celé zpracováno knihy. To prostě musíte vidět, jinak tomu možná neuvěříte...

13 06.08.2023

Ano, Prokletí bílého rytíři není hubený komiks. Má poměrně dost stran, ale každá stránka za to stojí. Přestože je příběh v základu dobrý, v dost momentech jsem cítila, že je toho moc. Hrnulo se to na mě a já si dějem připadala zavalená. Nemohla jsem dýchat z jiného důvodu, než který v knihách oceňuji. Prokletí bílého rytíře je dobře napsaná kniha, ale měla jsem problém s určením si v sobě, jestli to už není moc. Jestli tahle kniha přináší něco nového každému čtenáři. A já se vlastně první dvě třetiny knihy dívala na klasický příběh, který byl pokroucený přesně tak, jak mu to Black Label dovoluje. Bohužel to bylo na všem vlastně nejlepší. Závěrečná třetina je vrcholem knihy. Ale otázkou pro mě zůstává, zda to je skutečně vrchol nebo jenom předem daná pravda akčního finále...

Jestli se něco vážně moc povedlo, je to kresba. Sean Murphy si dává hodně záležet na detailech a vždy mě zaskočilo, že i po tolika přečtených stranách mě zvládnul překvapit jak třeba rozvržením panelů nebo různými maličkosti, které jsem musela vstřebat. Ale bohužel ve výsledku to ve mě vyvolalo úplně stejné pocity jako děj samotný. Dohromady to vlastně funguje. Ale fungovala by každá složka zvlášť? Nemyslím si. Na to děj není tak pohlcující. Vyhrála kvantita nad kvalitou? Rozhodně.

Sean Murphy naservíroval veveři, která je dobrá, ale mě svým pojetím a vším tím mým přehnaným zahlcením během čtením, úplně nesedla. Přesto si myslím, že se jedná vlastně o kvalitní knihu. Možná by stačilo truchu všeho ubrat a dopadla by kniha u mě lépe. Tak snad někdy příště.

9 06.08.2023

No, tak tohle bylo hodně. Ve všech směrech a ve všech ohledech.

My proti vám.
Příběh o tom, co bylo potom.
Příběh o tom, co je nenávist.
A už jenom zbývá zjistit, kdo je ten skutečný "my" a "oni" tohohle příběhu.

Asi takhle...do My proti vám mi trvalo o dost déle začíst se, ale potom to bylo už v pohodě. (Lokální krizovka.) Byť uznávám, že se mi líbilo právě to, co dost lidem nejspíš ne. Tady se mnohem déle buduje ten konflikt, který staví na následcích, emocích a touhách lidí v návaznosti na minulé události. Je to jako ta (ne)příjemná půl hodina před bouřkou, kdy si stále říkáte "Jako teď už?". A je pravdou, že to může být možná pro někoho náročné. I na mě text padal trochu jinak, než jsem zvyklá. Jenže potom se to zlomí a všechny ty momenty (kterým věříte, že jsou skutečné) a všechny ty postavy (kterým věříte, že skutečně dýchají) prostě uhodí jako vlna.

Prostě čistá esence příběhů Backmana.

Další skvělá kniha. První díl byl fajn, přesto bych řekla, že My proti vám Medvědín předběhlo o prsa čínské plavkyně. Za mě spokojenost.

18 03.08.2023

Já to prostě miluju! Hned to úvodní počítání  času podle věku! Ale je tam proměnná. První čtyři roky života si nepamatuju!  :D
(Ale teď se pokusím být trochu vážnější. Trochu. Možná. Nemám na to náladu...)

Jo, a možná je tam spoiler...

Takže...moje druhé dostaveníčko s Jackem Reacherem je tady. A jak dopadlo? No, dopadlo dobře. Narozdíl od těch blbců, který si řekli, že je dobrý nápad Reachera unést. Ale omlouvá je to, že nevěděli, kdo je a Reacher byl náhodou na stejném místě jako ten, koho unést chtěli. Tedy, ta, kterou chtěli unést. Agentku FBI, která je dcera náčelníka generálního štábu americké armády a neteř prezidenta USA. A na druhé straně někdo staví místnost, ze které by se neměl nikdo dostat. Hmm, kdo uhodne souvislost, dostane od mě tři Reacherovi Bludišťáky...

Vzhledem k tomu, kolik mám rozečteno sérií, jsem si slíbila, že alespoň jednu knihu ročně dám. Hele, nepovedlo se, od "Jatek" je to už nějaká doba a asi si je přečtu někdy znovu. Protože tady jsem byla ve svém živlu od úvodních stránek. Jak to že ode mě tedy "Jatka" dostala jenom čtyři hvězdy?! A ten komentář k nim je taky dost trapnej, mmch Leni. A asi to nebude tím, že "A přece nezemřeš" čtu v paperbacku. Nebo kdo ví, třeba mám hříšný myšlenky kvůli (jak jsem zmiňovala u "Jatek") kvůli tomu upgrade adaptace, kde už Reacher rozhodně nevypadá jako Tom Cruise. Ale popojedeme, ještě není deset večer...

Úvod je fajn. Má spoustu vtipných momentů a je to napsaný fakt dobře. Taková pohodička dvou lidí, který někdo unesl. Až na to, že já jako čtenář jsem jenom zvědavá, co ta hlavička Reacher vymyslí.

Prostřední část je naprosto bombastická kvůli tomu, kam ty naše dva uneseňáky odvezou. (Jako jo, ta představa je naivní, ale tohle je Amerika. A hororový filmy nám ukazují, že tam je možný všechno.) A o co celkově jde. Fakt napínavá a zábavná část na čtení. Navíc. Máme tady FBI, která dělá svou práci překvapivě dobře. To se děje málokdy. Ale zároveň to trochu smrdí, ne? O to víc to potom bylo vtipný. Protože oni rozluští všechno, co čtenář ví, i to, co neví, a přibližují se svému cíli. Ví všechno! Tedy krom toho, že Reacher k bandě únosců nepatří. To je náhoda, co?

A záporáci? No, na to, jak to mají teda všechno geniálně připravený...tak udělají přesně to stejné, co udělá každý podobný: skoro všechno to vykecají. Oni to prostě Reacherovi řeknou!!! Měla bych se jako čtenáře cítit hloupě, že je to plný dvou nejhorších klišé? No...vlastně ani ne. Přeci jenom, stejně to tak máme nejraději. Záporáci musí být trubky!  :D Aby si to o to víc zasloužili. A já si ten moment poražení užila o trochu víc. Prostě tak zhruba polovina je "walking simulator" a funguje to :)

No, a závěr je prostě pecka, která je skvělá akční jízda. A v rámci předchozího děje zasloužená.

"A přece nezemřeš" je fajn kniha, která je žánrově trochu rozmáchlejší. Není to tolik detektivka jako předchozí díl. Akce je v ní o trochu míň, ale zato je tam jedna sekvence, která je fakt ble. A ta paradoxně nemá společného nic s litrama krve. Jo, jo, moje dva největší stachy. A je to silně konspirační. Ano, je to kniha z roku 1998, ale v mnoha ohledech strašně aktuální. Protože pracuje s prvkem fanaticky přesvědčovaných lidí o něčem. A potom stačí přijít na to, jak podobný lidi fungují a vy sami je přesvědčíte o čemkoliv, byť jste jejich vězeň. Třeba že vás satelit probudí na dálku přesně v deset hodin. Já jsem sice u toho pobavila, ale hned na to mi došlo, že je rok 2023 a stále je dost lidí, kteří by tomu bez problémů uvěřili taky...

Takže jo, na "Varovný signál" se těším. Snad dřív než za takovou dobu zase a dodržím ten rok. A v prosinci se uvidíme u druhé série seriálu :)

12 21.07.2023

Na zadní straně knihy jsou dvě doporučení, která ví, o čem mluví: Lee Child a Mark Gearney. Každý, kdo čte tuhle knihu, by měl vědět, kdo tihle dva pánové jsou. Jenže je tam ještě jedno doporučení. A toho by se měl bát i samotný Jack Carr! Chuck Norris. Ten má citačku i na přední stránce. Nejvíc mě ale zaujalo, co napsal Lee Child. Ale z Chucka mám bobky, kdyby se ptal  ;) jo, jo, velký! (Ale je taky pravda, že o knize jsem se dozvěděla až díky teaseru na adaptaci, takže mě překecal Chris Pratt, ale ani slovo Chuckovi!) Zpátky k Childovi ale. Co tam píše se, je docela vtipný vzhledem k tomu, co sám autor napsal do předmluvy. Ale zpátky ke knize. Ano, nakonec jsem se ke čtení dostala až po perfektní seriálové adaptaci (opět, ani slovo Chuckovi! Prostě to nevyšlo, ok? Ok?!?!) a jo, fakt se to četlo moc dobře...

Ten příběh je dobře vystavěný, má hlavu a patu. A vůbec mě nerušilo, že vím, co se bude dít dál. Prostě jsem byla absolutně vtažená do vyprávění. Nechci se moc rejpat v ději. Protože tohle je kniha, kterou si přečte pouze fanda žánru, a ten jí má už nejspíš dávno přečtenou. Nebo ten, kdo viděl seriál a ten tudíž ví, o čem to je, a chce si dodatečně přečíst knihu. Dělá to tedy můj komentář nějak přínosný? No, asi ne, ale dějí se ve světě i horší věci...

Proto bych ráda zmínila dvě věci: čtivost a technickou popisnost.
Kniha je totiž narozdíl od své adaptace je naprosto odproštěná od emocí. A to plně respektuju. Protože je něco jiného, když čtěte čtyřista stran a díváte se na osm hodin materiálu v televizi. Je znát, že Jack Carr není spisovatel. Ale i tak je to dobře napsaný. Sem tam jsem mu něco tedy odpustila, ale těch momentů bylo málo. Proč? Právě kvůli autentičnosti. Píše to i v úvodu. Je to kniha o tom "co by kdyby" a je tedy důležité napsat to pořádně, když tu možnost a informace máte. No, i kdyby to znamenalo svému hrdinovi kompletně vypnout emoce. Ano, někdy emoce dávají sílu a někdy jsou nepřítelem číslo jedna. Tohle knize vytknout nelze. Chlap, který už nic nemá, nemá co ztratit a ví, že na konci tak jako tak umře, stačí mu, že se ve své odplatě dostane do nejdál. "Tato kniha vypráví příběh o odplatě." To je první věta předmluvy. A autor se toho držel. Co může být pro někoho problém (ale musí to očekávat vzhledem k tomu, kdo je autor), že bude tak popisný ohledně taktiky, zbraní a akce. Já to strašně moc ocenila. Bavilo mě to číst a užívala jsem si každou stránku. Přeci jen, dotváří to komplexnost příběhu.

Takže jo, Na seznamu smrti doporučuji, těším se na druhý díl a těším se na pokračování seriálu :)

9 17.07.2023