Lenka.Vílka

Příspěvky

Mezi krásou a ošklivostíMezi krásou a ošklivostíB. Greenwood

Pravdou je, že jsem nejdřív neměla v plánu knihu číst. Ale rozmyslela jsem si to na základě jednoho komentáře. Ten mě přinutil přečíst i další komentáře a tam jsem narazila na hodně podivnou věc. Kniha je přirovnávána k Lolitě. Já sice viděla jenom film, ale už podle anotace je jasný, že tohle s Lolitou bude mít společného jedině ten věkový rozdíl a následky. Jinak mi do toho nic nesedí. Ale nebudu se rozčilovat. Přečtu si nejdřív Mezi krásou a ošklivostí, na to Lolitu (konečně!), a teprve potom se budu případně rozčilovat.

Přečteno. Obsahuje spoilery. Možná...nejspíš.

S knihou jsem se prala a měla problém. Jako velkej. Je to čtivé, o tom žádná. Autorka je hodně popisná a lyrická, jak tvrdí i paní zezadu na knize. Ale jenom první polovina. Ta se mi vlastně taky líbila víc než ta druhá. Ale šlo spíš o to "jak" je napsaná. Strašně dlouho se táhnou ty dvě doby. Od doby, kdy se Wavy Kellenen seznámí a "kdy to přijde". Zajímavé je, že se strašně moc soustředí na ty okamžiky stmelování těch dvou podivýnů, ale když přijde na to, jak se jimi stali, tak autorce dojdou slova. Vždycky je to shrnuté do pár vět. Třeba to, proč Wavy nemluvila. Ale to ve škole to bylo vtipný. Že nebude v třídě s retardama (slova doby a autorky, ne moje vlastní), protože byla pro ostatní divná a jiná a nikdo už nezkoumal proč nemluví. Mě osobně to zajímalo hodně. Ale nedostala jsem víc než jeden odstavec vzpomínky. A takhle to bylo s hodně věcmi. Bohužel.

Číst knihu pro mě bylo těžký. Jsem zastáncem myšlenky: "Když to oba chtějí, můžou si dělat cokoliv, kdekoliv, kdykoliv a nikomu do toho nic není." Chyba lávky. V díře, kde neni co dělat a každý ví, co se děje i v rozích, kam nikdo nedosvítí, to najednou všichni prožívají. Viz způsob vyprávění. Kdo četl, ví jak to myslím. Vyprávění vedlejších postav (menší poměr textu) je tady asi jenom proto, aby mohli popisovat, jak vztah těch dvou působil na ně. A jedno víc ztracenější existence než ta druhá. Jasně, vaříme a potom prodáváme, vobčas i někdo umře, ale viděl jsi, jak se na ní minule koukal? To není normální. A ty ostatní? To byl skoro jako nástřel svědecké výpovědi před porotu (což bylo taky v knize vynechané). Protože jeden vyspěl moc brzo a ten druhý možná vůbec. A nebudem si lhát. Vzhledem k ději, a jak bylo i v knize řečeno, i přes to všechno je tohle vlastně ideální. Protože ta holka vážně nemá šanci na něco normálního a ať je ráda, že neskončí hůř. A kde končí normálno a začíná "normálno"?

Závěrečné drama mi přišlo zbytečné a uměle nafouknuté. Ale chápu, kdyby nešel Kellen do vězení, tak neskočíme časem. Všichni tam jsou v podstatě špatný, ale čtvrtá část byla prostě opruz z úplně jiných důvodů. Já si totiž říkala, že v téhle divné zemi jako je Amerika, jakto že tahle kniha mohla vyjít. Já tam nikdy nebyla, ale z toho jak jsem pochopila, je to země neomezené...hlouposti, plná možností...jak ze sebe dělat pobožnýho debila a hlavně to jejich puritánství je k nezaplacení. Takže chápete, že na mě bylo dost věcí moc. Hlavně ta vtipná scénka: "Dovolíš mi, abych se s tebou pomodlila? Požádala boha, aby tě vyléčil, sňal z tebe tvé neštěstí a učinil tě znovu úplnou?" To pro mě není víra v boha, se kterou nemám jinak problém. To je fanatismus víry jihu a to mi nedělá dobře.

Ale potom se na to kouknu z té druhé stránky. Cítila jsem se autorkou tlačena do pozice, kdy budu fandit téhle lásce? Jo, rozhodně. V knize byly věci "až moc daný" a kdyby to skončilo jinak, čtenáři by to autorce prostě neodpustili. Není tam žádná další cesta. Ani náznak jiné cesty s výsledkem, že to nešlo, tak se vrátilo na původní cestu. Nebyly tam žádné pochybnosti. Hlavně v poslední části.

Čili knihu vážně shrne první odstavec anotace (bacha, v knize je jiná než tady a neskutečně spoilerová!). Jo, je to love story. Není to (za mě až moc velký) drama, není to do hloubky rozebraný sociálno. Je tam od všeho trochu, ale ve výsledku málo. Nebyl to šokující příběh, protože jsem cítila, že sama autorka nezůstala nestranná. Se stylem: "Jasně, byl mezi námi konec, potkáme se po letech a zjistíme, že je tam stále všechno i po jiných vztazích." bych byla spokojená, ale takhle ne, ne a ještě jednou ne. Za mě sám o o sobě dobrý příběh. Pouze špatně uchopený. Autorka naznačila epickou love story, která překoná všechna úskalí, ale zapomněla, že by tím pádem měla udělat epický konec (holt si holka sama na sebe upletla bič), aby to nepůsobilo nevyváženě. Takže to na mě ve výsledku působilo nereálně. Až moc happy. Ale pravdou je, že tohle čtenář vlastně potřebuje. Šeď a depresi v realitě musí ředit knihy. Ale vážně nutně pokaždé?!

PS: slovenský preklad názvu je lepší. Víc se podobá originálu, který mi sedí víc než český překlad k obsahu...

předevčírem


Skrytá píseňSkrytá píseňV. Nazarova

Knihu jsem chtěla jenom vyzkoušet. Tak jsem to udělala. Co jsem zjistila?
Že není pro každého.
Že jsem ráda, že byla půjčena z knihovny.
Že jsem asi už stará, protože jsem nepochopila chování žádné postavy v knize.

Je to hodně o hudbě a potom prej pro čtenáře Dívky ve vlaku. Chápete tedy ten zásadní problém? Kdekoli se někdo ztratí, je to Zmizelá nebo Dívka ve vlaku. Jenže tahle kniha ani jednomu nesahá ani po kotníky. Taky je tam hodně hudby a hodně odkazů na hudbu. Jako jestli nic z toho neznáte, tak vám navození nálady hudbou bude k ničemu. A vlastně to nejspíš celý přeskočíte jako nepodstatné a navíc, takže vám přidaná hodnota, na které kniha staví svou jinakost, bude k ničemu. Pokud znáte, pojede vám vždy daný song v hlavě. Kdyby na konci knihy byl seznam skladeb nebo odkaz, kde to je celé v playlistu, tak by to bylo ok. Ale tady nebylo ani jedno z toho. Škoda. Ještě navíc k tomu mi vadila forma, kterou to je psaný. Myslela jsem, že zprávy budou jenom na začátku. Ségra neodepisuje, nejspíš kaput, po pár letech (já chápu, že byla ještě holka, když se to stalo, ale po tom všem, co se stalo, bych čekala, že dospěje dřív a dřív se pustí do "vyšetřování") začnu pátrat, co se stalo a přestanu psát. Ne, tahle holka stále píše zprávy své (údajně) mrtvé sestře, a vždy na začátek dá mood song. A potom jede normální vyprávění. S přímou řečí, reakcí ostatních, s popisy. Proč je celou dobu zvolená forma zpráv?! Ne, nepůsobilo to na mě zajímavě. Zdálo se mi to divný, trapný, nemám tenhle nelogický nesmysl ráda, protože takhle, touhle formou, nikomu nepíšete. Jenom než se hlavní hrdinka vyžvejkne, myslela jsem, že u toho usnu. Topila jsem se balastu slov, která byla navíc. Což mi obvykle nevadí, ale tohle bylo vážně nudně psaný.

Oceňuju snahu vydavatelství vydávat "i něco jiného" (nebo krytí, že jim lepší autory "kradou" jiná vydavatelství, a tak to jenom vypadá). Tj i jiné autory než z Británie, Ameriky, Austrálie a Skandinávie, jak to je ve většině středního proudu. Ale možná ti ostatní ví, proč od těhle experimentů dávají ruce pryč.

Ale musím napsat ještě nějaké plus knize. Ať nejsem opět označená jako "ta, která nemá ráda Omegu" a "ta, jenž soudí bez přečtení knihy". Ta obálka je hezká. Stačí?

Takže dík, Skrytá písni. Najednou mě přešla chuť uvozovat své zdejší komentáře ke knihám mood songem. Slečna z téhle knihy mi to znechutila. Jako sorry, ale vy když píšete své sestře, když se pohřešuje a vy nevíte, co s ní je a dáte tam mood song?! Ok, v tom případě to nemáte v hlavě v pořádku...

Navíc mě pobavil výběr songů. Hrdinka zná a poslouchá zároveň The Smiths a The Struts, takže to není zaseklá konzerva ani současná dámička a nezná Die Antwoord? Takže na straně 69 jsem přestala brát vážně výběr songů. Jí mnohem dřív.

A ještě ten aspekt sociálních sítí, kterým dalo korunu zamyšlení: "Stále si myslím, že je  trochu divný, že ona i Hannah tvrdí, že jsou tvý nejlepší kamarádky, i když nejsou přáteli na facebooku." Wtf? V hlavě jsem měla ohňostroj. Takže děti, pokud nejste kamarádi v životě a zároveň na netu, tak se to nepočítá. Kapiš? (Navíc ta věc, že když dvě mají rády tu třetí, neznamená to automaticky, že první a druhá se mají rády navzájem. Matematika přátelství v téhle knize dosáhla erroru.) A potom zamyšlení pokračuje: "Ale je taky možný, že se z přátel odebrali. Jenže soudě podle velikosti tohohle města se musejí znát." Takže už chápete, proč má kniha tolik stran?

A protože Nika je vážně hloupá, tak si na pomoc vezme dva vyhulence, fetku, divnou holku a ještě se kolem motá ex její ségry, ze kterýho je vykváklá (teda, ono stačí být v kapele a je z vás vykváklá, ať jste, kdo jste). No, nekupte to! Chová se jako kdyby byla na tripu za svou oblíbenou kapelou, ne jako holka, která chce zjistit, co se stalo její sestře. Jak jí mám potom jako čtenář brát vážně? Protože i ta Rachel, co ráda jezdila vlakem a měla ráda alkohol, byla ve výsledku dobrý (dobře napsaný) charakter. O téhle slečně jsem se dozvěděla co? Přemýšlím. Nevím. A jak brát vážně žánr, za který se kniha zkusila schovat? Protože...

...není to thriller, jak je velkým písmem (skoro stejné velikosti jako jméno autorky) psáno na obálce. Je to sonda do života současných dvacátníků, kteří jsou zahledění do sebe a nevidí nic kolem. Což mě nebaví. Ale výsledku bylo ono zmizení (nechci spoilerovat, proto stále používám slovo zmizení) vysvětleno prázdně a akorát víc ukázalo na nesmyslnost celého textu předtím.

Pamatujete, jak to bylo napínavý, když dřív skoro každá kapela dávala na své album Hidden Track? S MC to bylo těžší. Já nerada přetáčela kvůli poškození materiálu. U CD to bylo lepší. Zapamatuju si čas a příště posunu. Tahle kniha byla opravdu hidden track. Ke konci jsem vážně čekala, jestli tam nebude ještě něco zajímavého. Ale ne-e, nebylo.

Závěr byl tedy spíš k zasmátí. Kdy se čtenář dozví, co se všechno stalo a jak to bylo, vzhledem k tomu, kam nás autorka celou cestu vedla.

ZAČÁTEK SPOILERU
("Od tý noci nemohu vystát hlas Brandona Flowerse."...Já měla za to, že tak to má hodně lidí už od prvního alba The Killers. A to ani nikdo z nás nepotřeboval nikoho zabít!)
KONEC SPOILERU

21. května


Zpěvy hvězd a stínůZpěvy hvězd a stínůG. R. R. Martin

Knihu Zpěvy hvězd a stínů jsem četla souběžně s knihou Snové písně, svazek první.

Víc o jednotlivých povídkách u jednotlivých povídek.

Do hodnocení nejsou zahrnuty povídky, které jsem četla už v jiných sbírkách. Čili: hodnocení je matematický průměr povídek, které jsem ve sbírce četla poprvé.

20. května


Snové písně 1.Snové písně 1.G. R. R. Martin

Snové písně bych brala jako obyčejnou žďímačku peněz, ale ze sobeckých důvodu nemohu. Ano, dost povídek je i někde jinde. A já některé z nich už četla. Jenže třeba ke sbírce Písečníci a Písním mrtvých se nedostanu, takže sem se Snovými písněmi.

Víc o jednotlivých povídkách u jednotlivých povídek.

Do hodnocení nejsou zahrnuty povídky, které jsem četla už v jiných sbírkách. Čili: hodnocení je matematický průměr povídek, které jsem ve sbírce četla poprvé. Plus automaticky jedna navíc kvůli stavbě knihy (tentokrát výjimka, protože v případě Snových písní nejde hodnotit jenom povídky). Ale nebudu lhát. Na Mlha padá k ránu, Píseň pro Lyu a Ledového draka, jsem se na opětovné čtení těšila. Moc. Jednu povídku jsem ale nehodnotila, protože jsem jí nepochopila: Nezapomenutelná melodie.

Kniha je rozdělena na pět částí.
(Čtyřbarevný fanouš, Nestydatý profík, Světlo vzdálených hvězd, Dědicové Želvího hradu, Hybridi a hrůzy.)
Před každou částí má autor trochu času pro trochu slova. Mě to přišlo milý. Protože v ten moment vám dojde, že je to možná trochu víc osobní, než jenom pár povídek zase v další knize, než jinde, kde byly předtím.

Takže ono rozdělení a jeho obsah je vždy v kontextu doby, kdy to napsal, takže to dává dílu plusové body. A vážně se na něj může někdo zlobit, že je ta povídka slabší? Když se přizná k tomu, že to byla první, kterou napsal? Čtete povídky zasazené do kontextu, jak šel Martinův život a spisovatelsky se rozvíjel. Takže se toho vlastně dost dozvíte i o jeho životě. Taková hodně originálním způsobem pojatá autobiografie, řekla bych. A jak jsem psala k jeho jiné sbírce, "že v té době musel mít smutný období", on to tady v té knize píše. Hele, já to řeknu na plnou hubu. Tohle si přečtěte! Dozvíte se fakt hodně věcí.

("Ano, je to smutné, ale zatímco všichni moji kamarádi byli na Floridě a chlastali pivo s holkami v bikinách někde na plážích u Fort Lauderdale, já trčel doma v Bayonne a psal jsem."...ha! Ale kam to dotáhl von a kam voni!)

Jo, a taky moc hezký ilustrace.

PS: neskutečně mez pobavily první dva odstavce čtvrté části. Jak ale hezky Martin popsal své čtenáře, že jo? :D

PS2: Netopýři=Nightflyers

20. května


HoubařkaHoubařkaV. Hanišová

Tak tohle byla KNIHA. On ten příběh byl sám o sobě moc dobrý, ale jak to bylo napsané a jak byla propletená minulost s přítomností, knihu zvedlo na další level. Protože začátek je psaný lehčeji, párkrát jsem se i zasmála, aby potom autorka přitlačila a prozradila, co se tehdy přesně stalo. A jak to Sisi změnilo a jak se dostala tam, kde je.

Celá kniha je psána krásným stylem a celé ty košaté popisy věcí a přirovnání byly mnohem děsivější, než kdyby autorka napsala: "A stalo se tohle a potom tamto."

Rozhodně si přečtu další knihy autorky, protože Houbařka ve mě vyvovalala strašně moc emocí. Hlavně pocit zoufalství a zhnusení nad tím, co jsou lidé schopní udělat a obětovat, aby na první pohled vypadali jako dokonalé typy před společností, která je formuje, protože úspěch se nedopouští a jakmile nesplňujete kolonky byť o milimetr nebo se snažíte ukázat, říct pravdu, je to tvrdě potrestáno. Nejste hned raději za svoji průměrnou rodinu, kde nikdo nic nedokázal, takže si nemáte co přehazovat a prostě se máte jenom rádi? Jenom tak? Protože jste rodina? Já teda jsem...

16. května


BlacksadBlacksadJ. Díaz Canales

John Blacksad je řízek, jak má v žánru být, a já si čtení jeho příběhu užívala, a byla spokojená. Víc u jednotlivých povídek.

16. května


SíťSíťG. Johns

(Same Old War - Our Last Night)

Velká převelká škoda, že Síť je "díl bez kontextu k tomu dál". Protože u nás nevychází všechny ty ostatní série (což nádherně ukázala Válka velké trojky). Čili v tomhle díle jsou sešity, kterými končí VVT, které jsme už četli jinde, ale že by vyšlo pokračování? Ne. Proč? Začínám mít obavy, že o Zločineckém syndikátu se nedozvíme. Nějak se mi nezdá, že vyjde Forever Heroes, natož Forever Evil o syndikátu. Ach jo :(

Ale zpátky k Síti.

Začátek je klasika, která už byla napsaná na hodně místech. Liga pořádá nábor na nové členy. Takže to skončí, jak čekáte. Rubanice každého s každým. A potom cvak dějí se věci. Další cvak a hele, dějí se zase věci. Naprosto chápu, že pro normálního českého čtenáře má kniha nulový přínos, ale se nedá nic dělat.

Hodnotila bych jinak mít v ruce všechny související knihy. Takže dnes je všechno o kresbě. Ještě dodám, že jsem se bavila, ale jenom na začátku knihy. Potom už ne.

Ale co dál? Nervózně koukám kolem a nevím. Škoda.

Takže ve výsledku jsem i přes to všechno moc ráda, že jsem Síť četla až po Válce velké trojky a po Americké lize spravedlnosti. Jinak bych knihu a Bbart proklínala mnohem víc!

10. května


Trůn AtlantidyTrůn AtlantidyG. Johns

(Hlavně se neutopit: Across The Ocean - Our Last Night)

Nechci tvrdit, že jsem se nebavila. To bych se neodvážila. Jenom jsme se nemohla zbavit dojmu, že je to nějak divně poskládané. Strašně dlouho (za mě zbytečně) se řeší Cheetah. A to jenom proto, aby...no spoiler..., protože podle názvu knihy je jasné, že tady se budou hodně řešit kamarádi Arhtura. Přesněji jeho bráška a to, že chce pokořit souš. Konečně dostal záminku, tak toho s radostí využil.

Kdo tedy získá nadvládu nad trůnem Atlantidy?
(Protože zjištění, kdo a proč to všechno spunktoval, je vážně smutné. Ale nepochopila jsem to s Cheetah. A s tím, co udělala, když se dostala, kam se dostala. Myslela jsem, že se tam tedy ON ještě zjeví, ale nic. Třeba příště?)

Tématem je ovšem zaručeno, že se člověk vynadívá.  Všechna ta voda, blesky, víry, vlny, stvůry, bylo to nádherný. A jelikož je zbytek ligy mimo hru, přijdou na pomoc ostatní (bohužel jenom minimálně na to, s jakou pompou je přivítali na scéně). Hlavně dvoustranné kresby jsou naprosto luxusní a slintnete si.

("Atlantida? Já myslel, že ta je vymyšlená."..."Vymyšlená?"..."Mad Hatter přece taky není ze světa divů, nebo jo?")

Fajn, možná zvítězila forma nad obsahem, ale s@&e pes! Já se ráda nechám koupit :) Trůn Atlantidy je skvělý akční komiks, u kterého se budete bavit.

PS: díky za tuhle sérii. Protože Aquaman není trubka!

10. května


Flash 3: Ranaři vracejí úderFlash 3: Ranaři vracejí úderJ. Williamson

(Destroy All - Static-X)

Přečtěte si název a jste tam. Víte, co se bude dít. Ale nevíte jak. A že to jak bylo dobrý!

Ranaři něco kujou. A je jasný, že to bude něco víc. Protože úvodní past na Flashe byla hodně zajímavá. Teď už jenom jestli ustojí následky. Leonard je kujón a nedá Flashovi nic zadarmo. Takže nastane velká mela. Ustojí situaci?

Ale stejně mě víc zajímala ta druhá část příběhu. která má potenciálně hlubší následky než vypálený město Ranaři. Boomerang byl vtipnej a odvedl pozornost od toho dramatu, které vytvoří zjištěná tajemství. Že Wally zareaguje takhle mě nepřekvapilo. Co mě ale překvapilo, byla Iris. Ona si vážně myslí, že Barry je...? Wau!

Na pokračování se tedy těšit budete. Hodně. Ale nejdřív mezidíl crossoveru s Batmanem, takže to bude peklo v rámci čekání :(

Kresba krásná jako v předchozích dílech. Co na to dodat, že? Tady se dá barvičkově vyhrát a to kreslíři moc dobře ví. Za mě spokojenost.

08. května


Green Arrow 3: Smaragdový psanecGreen Arrow 3: Smaragdový psanecB. Percy

(Remember The Enemy - Ded)

Na tenhle díl jsem těšila. Anotace naprosto luxusní (stejně jako ostatní díly GA v sérii). Že je Oliver Queen mrtvý, jsme vyřešili minule. A vážně by mě zajímalo, kdy "vstane z mrtvých". Ale teď hraje prim Green Arrow a ten zažívá perné chvilky. Někdo na něj chce hodit vraždy, které vypadají jako kdyby je udělal on, ale to není pravda. Prostě dvě mouchy jednou ranou. Ale on to jen tak nenechává. Pro tenhle motiv mám slabost kdekoliv a kdykoliv. A v kombinaci slabosti pro Green Arrowa je tohle smrtící kombinace.

Nechci nějak spoilerovat. Ale pokud víte o co go s Green Arrowen a pokud víte, že "...znovu se představí jeden z nejznámějších arrowovských padouchů...", začnete si to už dopředu v hlavě filtrovat. Ale jo, byl super jako vždy ;)

(Ale šťournu si jako minule. Když záporák natáhne luk, tětivu má. Když vystřelí, tětiva asi zmizí do jiné dimenze. To se od minule nepoučili, nebo co?!)

Kresba je nádherná jako vždy. Jsem ráda, že hlavní tvůrce je stále stejný. Krásná kresba je pro mě důležitá (občas to prodá víc než příběh samotný). Ale tady je to dost o detailech. Třeba hned v prvním sešitu v lese. Prostě ty detaily. Už si stačí jenom představit vítr a vidíte, jak se hýbe každý lísteček.

Ale i s těmi ostatními kreslíři to šlo...kromě čtvrté části, kdy přijde na řadu Ferreyra. Ta byla dobrá. Jenom mi úplně neseděl styl, kterým je pojatá v rámci ostatního v knize (stejně jako jeho práce práce na předchozích dílech). Ale třeba dvojstrana s bouračkou byla na uslintnutí dobrá. Asi bych vnímala jinak, pokud bych četla po sešitech s přestávkou. Ale tam to zase sto násobně vynahradil obsah. Mluvím i o první strance v nemocnici. Je to klišé a my to všichni víme, ale stejně mám stejné reakce, když tohle říká hrdina. Jakýkoliv. Mám chuť ho obejmout, ty pucíku jeden, ale pokud nevyrazíš do noci, jednu ti ubalim :D

A opět, obálky jednotlivých sešitů v top kvalitě a 250% nadheře a dokonalosti.

07. května


NádechNádechP. Douglas

Měla jsem chuť na něco jednoduchého, protože vzduch kolem byl značně toxický. A jiná kniha na poličce nebyla. Pustila jsem si své oblíbené album a dala se do čtení. Co na tom, zítra mám volno. No, nakonec to dopadlo jinak. Poslechla jsem si jenom album, protože jsem po pár stránkách zjistila, že to nejde dohromady. Text knihy, který jsem držela v ruce značně pošpinil krásu textu toho, co jsem poslouchala. A potom jsem začala číst s vědomím, že tahle kniha bude průšvih. Nemýlila jsem se.

(Takže dnes žádná muzika, nechci plýtvat.)

První co zamrzí je obálka. Nemám tohle ráda. Kniha má být jako všechno jiného. Má mít originální obálku, podle které jí poznáte, pokud zapomenete název. Uvidíte obálku a pink, vzpomenete si na název knihy. No, tady si jenom řeknu, jak je obálka neoriginální, a budu proklínat banku fotek.

Obsah je takový celkem o ničem. Protože první co vás napadne (už po přečtení anotace), že za tou nenávistí je láska. Jenom se musíte knihou prokousat, aby jste to zjistili. Proto vás bude zajímat, co se tam musí všechno stát, aby po tom všem co udělal, dostal druhou šanci. V rámci děje jsem nepřišla na to, kdo z těch dvou je víc hloupější...

Protože vysvětlení všeho patří do kategorie shit happens, přestože nechci nic znevažovat. Není to pro mě dostatečný důvod pro všechno a reakci: "Jo, takhle, tak v tom případě je všechno ok." Proto za mě kniha nedává smysl. Protože zbytek je koláž situací, které jste četli už někde jinde. V lepších knihách, které smysl dávali víc. Kniha mě nedojala, ale byla jsem znechucená.

(Ale musím knize uznat jedno plus. Alespoň že Tatum má dobrý vkus na muziku. A ne trapné tuc, tuc, protože musí ukázat, jak je drsná. Čili, ani to byť na jednu hvězdu nestačí.)

A to, že je v podobných knihách Easy?, je urážka oné knihy. Nehledě na to, že ty dvě knihy spolu nemají nic společného. Snad jenom to, že tam je kluk/holka.

07. květnaodpad!


ŠelmaŠelmaA. Mayne

(Nepřišla jsem na to, zda je hlavní hrdina obyčejný hrdina nebo prostě klasický terminátor: My Hero - Foo Fighters)

Hodně rychle jsem pochopila, proč je kniha takový hit. Ve světě to je určitě klasická letadlová kniha. U nás by možná byla taky. Cesta Praha Brno je krátká. Proto hodně oceňuji, že Kalibr nově i nějaké tituly vydává současně jako paperbacky, přesto ne všechny. Co bohužel zůstalo, je ten debilní formát na výšku a papír, který z těch necelých čtyři sta stran dělá strašně těžkou knihu. Tím by jste někomu mohli už solidně ublížit. Ale nemůžu mít všechno, že jo? :)

Kniha není klasická detektivka. Hlavní hrdina Theo je normální chlap (relativně, pro potřeby děje, jinak by v knize nebyl), profesor na vysoké. Dívka, která byla jeho studentkou, je nalezená mrtvá, on si skoro ani nepamatuje, že jí kdy učil. Takže ze začátku tam není ani žádné tajemství, které by mohlo být odhaleno, které Theo na konci odhalí nebo Thea potopí. Takhle to na začátku působí. Zůstane to tak nebo nezůstane? Odpověď v knize.

Jenže potom se z Thea stane variace na Dívku v vlaku (ale tady nikdo nepije, jenom má problémy s emocema), protože mu na tom něco smrdí. Nevěří, že to má na svědomí medvěd (což čtenář anotace stejně ví, plus první kapitola) a pustí se tak nějak do vlastního vyšetřování. Protože je to všechno takové zajímavé a chce to prozkoumat. A prostor na to má, protože policie svého vraha už má. Nebo že by ten zamyšlený detektiv nebyl zase až takový trumbera? Odpověď v knize.

Je to spíš takový dobrodružně vzdělávací román o zajímavé věci. Protože...většina čtenářů stejně neví, zda ty technické věci a genetické věci sedí. A i kdyby neseděly, je to napsané poutavě a to stačí. U Marťana jsem taky neřešila, zda to má všechno autor správně (jak bych na to přišla, že jo? Zrovna já?!?!?!!), ale já jela na jeho vlně, kterou napsal dostatečně poutavě. Se Šelmou to bylo to stejné.

Nejsem si jistá, zda bych četla podruhé, ale na poprvé mě to vlastně bavilo. Je to něco jiného. Pointa všeho mi přišla uvěřitelná. Popis strohý, jak se teď převážně píše. A konce krátkých kapitol mi připomněly styl psaní Chrise Cartera. (Poslední věta je vždy odjištěný granát informací, ale nebouchne v první větě další kapitoly.)

Theo mi nijak zvlášť nepřirostl k srdci (to k dobrému hodnocení knihy nepotřebuju, jestli mám ráda hlavního hrdinu, tak pět. Jestli ne a je ještě k tomu vůl, tak odpad. Takhle nehodnotím.) Ale líbilo se mi jeho přemýšlení. Správnej divnej patron. Psáno v první osobě, ať se mu dostaneme pořádně do hlavy.

Obálka je ale nádherná. My holky jsme holt straky. Kdo knihu držel v ruce, ví, co tím myslím. To, co nejde vidět, pokud čtete eknihu.

Nehledejte za hodnocením nějaký chyták. Jasně, je to komerční tahák. Polovina lidí píše, že to bylo super a druhá že nudný průměr. Za mě kniha splnila to, co měla. Čas na trávě (s první polovinou knihy) utekl příjemně, četlo se mi dobře a začetla jsem se poměrně rychle. Tady fakt nejsou žádné dlouhé úvody. Do ničeho. Jasně, za rok si možná nevzpomenu, o čem kniha byla (dokud si nepřečtu tenhle komentář...proto se vždy tak rozepisuju), ale to, do háje, nevadí. Teď jsem si to užila. Ostatní jde stranou. Až budu toužit po hluboké sondě, mám na to jiné tituly. Ale dvojku asi přečtu.
(Ještě k hodnocení. Prostředek knihy se trochu táhl, ale dala bych tři, i kdyby se to netáhlo.)

Škoda toho, že hlavní hrdina furt ryl ksychtem do betonu a věčně ho někdo mlátil, ale on byl ok. Supermanovi to žeru, ale tady jsem měla problém....

("...dám vám na tu první dobu nějaké léky proti bolesti. Za pár dní uvidíme, jak se vám povede. A potom bych doporučila ibuprofen nebo pivo.")

(Taky jste si všimli, že poslední dobou knihy, které vycházejí u nás, a zároveň u našich slovenských bratrů, mají ve většině případů přesnější překladový název, který víc odpovídá tomu, o čem kniha je?)

06. května


Noční směnaNoční směnaS. King

(Z tohohle mě vždy chytnou chmury, podobně jako z celé sbírky: Invisible Wounds (Dark Bodies) - Fear Factory)

Hodnocení jednotlivých povídek u jednotlivých povídek. A tam je taky vždy komentář.

Jelikož je tohle o povídkách, ne o knize, do hodnocení jsem nezapočítala hodnocení povídek čtených jinde (Noční směna, Šroťák, Bojiště, Mrtví se někdy vracejí, Římsa, Nekuřáci, a.s., Poslední příčka žebříku, Na dobrou noc), tak se mi to zdá fér. Hodnocení mi vyšlo průměrem 3,6 zaokrouhlim to jako na kase v krámě.

Ještě dodám, že preferuji delší povídky. Tady je jich víc v průměru krátkých. Ale číst mě bavilo.

03. května


Alláhův hněvAlláhův hněvL. Kyša

(This Is Our War - Billy Talent)

Konečně jsme se dostali do vesmíru (jupí mi, to jsem si přála), protože popis toho všeho byl prostě super. A bavilo mě to číst. Přesto...nemohla jsem se zbavit dojmu, že čtu vlastně to stejné jako v první knize. Změna místa, ale furt to stejné. Ano, bavila jsem se, kulky svištěly, ale byla jsem něčím v knize překvapená? Ne. Škoda.

Tedy až na samotný Alláhův hněv. Po kterém se jmenuje celá kniha. Takže se tudíž opakuje koncept slepičky jako v prvním dílu. Než se tam dostaneme, stane se toho dost, a potom to celé vyřešení je takové až moc krátké.

Tak co, jdeme si po večerech kutit?!

Už minule jsem chtěla dát čtyři, ale překecala jsem se na pět. Dnes si čtyři okecám tím, že mi autor neměl sáhnout na Dawsonův svět. Něco se prostě neodpouští! Ale...text po tomhle velkém přešlapu byl prostě pecka. Jsem to ale dnes rozpolcená...

(Jinak odkazy na Buffy jsou v posledních letech strašně populární, taky jste si toho všimly?)

29. dubna


Poutník z MohamedaPoutník z MohamedaL. Kyša

(Cold Blood - Apocalyptica)

Začnete to číst a všechno je fajn. Teda vzhledem k situaci, kde se příběh odehrává, a v jakých podmínkách. Ten nápad je super. Takže máme super kulisy, dobrej a slušně napsanej příběh. Hrdinu, u kterého vám dojde poměrně brzo, že by jste vesmírem nemuseli letět vážně dlouho, než narazíte na někoho, kdo ho chce dostat. To se stává. Ale když má někdo kámoše, tak to jde. I když to znamená pustit se s jejich pomocí do sebevražedné mise. Ale motivace, proč do toho jít, je velká.

Takže jsem dostala přesně to, co jsem od knihy chtěla. Příběh, násilí, krev a kupec poctivý zábavy. Sice je to furt stejný scénář. Tedy: "Slepička chodí od čerta k ďáblu, aby kohoutkovi sehnala vodu. A nakonec jí sežene, ale mezitím se zaplete se všemi zvířátky z farmy, ale vodu nakonec sežene." To mi nevadí. Jenom trochu odpadne moment překvapení. Což autor vynahrazuje (naštěstí) jinými prďáckými věcmi. Jenom škoda, že na Zemi jsme byli tak dlouho. Nic proti Zemi, ale když je na výběr vesmír, vždycky jsem za směrem k vesmíru. Za což jsem chtěla dát o hvězdu méně, protože mě to stejným dílem mrzelo a štvalo. Ale pětce jsem prostě neodolala.

Závěrečná otázka přichází tedy tak nějak automaticky.

Vyšlo by někde jinde než v čechách bez toho, aby se kniha dostala na black list?
Stačil by někde jinde jenom pokus o vydání, aby se autor dostal na black list?

Až bolestně aktuální v době vydání i dnes. No, ale to je v pohodě. Stejně si myslím, že až nás ovládnou, jako první věc spálí všechny knihy, ať už jsou o čemkoliv. Takže to bude cajk, žádnej trest za knihu ;)

(No, snad se pod větou "upravené vydání" do jedné knihy, která letos vyšla, skrývá zároveň oprava překlepů.)

27. dubna


Sebevražedný oddíl 3: Vypálit do základůSebevražedný oddíl 3: Vypálit do základůJ. Ostrander

(My Revenge - Bury Tomorrow)

Konečně si sérii užívám, jak asi bylo zamýšleno autory od začátku. Věci dávají v celku smysl a jsou komplexní. A z minulého dílu máme tušení, že v tomhle díle to bude stát za to. Ale nejdřív...

Oddíl si dává voraz. To v praxi znamená hodně. Boomerang vyrazí krotit divoké šelmy, ale nějak se mu nedaří. Harley by ráda lumpačila, ale opět to skončí u nepřesvědčivého balení Flaga. Deadshot se staví za dcerkou. Ale nejhůř je na tom Wallerová. Mrtvá, kulka, srdce. Kdo to mohl udělat? (Obvinění padne a má to své následky, které tady nevykecám.)

("Nejsme hrdinové. Nechodíme "zachraňovat svět". Ale pomsta? Pomsta je náš styl.")

Ono se to v podstatě rozdělí buď jednou možnou cestou (že je Wallerová fakt mrtvá). Nebo tou druhou možnou (že Wallerová není ve skutečnosti mrtvá). Takže prostě pecka.

Bonusová potěšila a pobavila stejně jako celá kniha. Slabších pět, ale ne čtyři.

24. dubna


Wonder Woman 3: PravdaWonder Woman 3: PravdaG. Rucka

(The Truth - Good Charlotte)

Nebudu lhát. S knihou jsem měla problém jak se scénářem, tak s kresbou.

Příběh byl na mě moc rychlý. Po prvním díle pro mě nejspíš bude všechno asi moc rychlý, ale tohle byl mega rychlík. Naštěstí druhá polovina zpomalila a dostalo se mi klidu. Jinak bych hodnotila míň.

Kresba. Liam Sharp evidentně umí. Ale když nebyl na scéně on, celé to sklouzávalo někam, kde Wonder Wonan nechci vidět. Občas jsem měla pocit, že sleduju transvestitu, ne Wonder Woman.

Ale jinak ok. Známe "pravdu", tak snad se příště i někam posuneme. To bude fajn. Souběžně čtu sérii od Azzarella. Vždy to bylo vyrovnané, ale po třetí rebirthové WW Brian o fous vede.

24. dubna


Věř miVěř miK. Scott

(Trust Yourself - Bob Dylan)

Anotace je strašně fajn, protože o těhle věcech vevnitř po podobných událostech, by se mluvit mělo. Jenže autorka to zabila zpracováním. Což jsem trochu tušila při pohledu na její předchozí knihy, ale kdo nic nezkusí, nic nezjistí, že...

Ale tady bohužel nebylo co zjišťovat. Autorka vzala vážnou věc a zneužila jí jako prostředek jakého si (snad) zajímavého způsobu, jak vznikne důvod, proč rozjet YA romanci. Navíc se snažila na poměrně malý prostor narvat i jiná témata, které jsou každé sami o sobě dost závažné, že neměla dost času a prostoru všechno dotáhnout. Takže toho dost nakousne, ale řešení není adekvátní. 

Je tady princezna, která kvůli traumatu skočí na škole, a přestoupí na jinou, kde potká kluka, který jí zachránil život, ale sám tedy není žádný svatoušek. Ale už nedělá co dřív, přesto zůstal bad boy. Protože on byl dealer. A tady to pro mě začal bejt problém. Já Johna neuvěřila. Jako čtenář jsem Johna autorce nesežrala. Ten kluk prodával věci, který nemá slušnej kluk prodávat, ale když uviděl zbraň a následky jejího použití, sesypal se. Co?! Jako takovej dealerskej gangsta? Autorka vytvořila teoreticky zajímavý charakter a nevěděla, co s ním dál. Nějak bych i uvěřila tomu přesunu vztahu "zachránil jsem ti život...jsme kamarádi...ukaž se mi nahej". To všechno je ok. Hezky napsané. Přestože se to všechno sune do kulis stejných jako všude jinde. Škola, věčně je někde mejdan, všichni mlčí, když mají mluvit a mluví, když mají mlčet. Tedy, jedna věc tam nebyla a to mi radost udělalo.

Jako v každé podobné knize, kde je příběh jenom o "těch dvou", jsou i kamarádi. Když jejich pasáže překročíte o nic nepřijdete. Přestože se stejně nemohu zbavit dojmu, že jsou v ději úplně zbyteční. Navíc mi přijde, že jsou v každé knize úplně stejné charaktery a dělají ty úplně stejné věci. Proč? Kdyby byla série, budou v dalším dílu, a autor přece nemůže všechno vykecat v jedné knize (?).

Taky bacha na celkovou anotaci a obálku. Anotace je přestřelená a skoro jako k jiné knize.
Obálka je naprosto nevhodná k textu.
Z toho, co jsem četla, nemám potřebu číst cokoliv dalšího od autorky. Bylo to dobře napsané, text rychle mizel, ale kniha nezanechala žádné emoce ani pocity.
A taky jsem nepochopila, proč byl v knize epilog. Poslední odstavec knihu uzavřel dokonale. Ale v knize nemáš epilog o čase potom, nemáš současnou knihu, co? Ať už je v něm cokoliv...

23. dubna


Batman 3: Já jsem zhoubaBatman 3: Já jsem zhoubaT. King

(The War Inside - Mushroomhead)

Dnes začnu jinak. Dnes začnu frflánim. Název knihy. Nejenom, že byl změněn z původního (zkáza/zhruba), ale mě takhle přijde debilní. A už jste četli název čtvrtého dílu? Bude tam Joker a Riddler. No, a tady je Bane. Já bych to nepřekládala. Nebo vymyslela nějakou slovní hříčku, tohle je prostě málo.

V podstatě na začátku bych opsala to, co napsal memphisz. Batmekáč byl dokonalej. A potom hned začne rubanice Batman/Bane, která by byla jenom další tupá režba, pokud by nebylo prokládané těmi okny s Batmanem a Banem a jejich porovnávanou minulostí. To komiks posunulo na úplně nový level. Přestože děj ze začátku působí jednoduše, potom vám dojte jak geniálně to bylo napsané. Byla jsem z toho úplně vrrr. Další cílová destinace je Arkham, kde to je taky dobrej pocuc. A konec s Banem si musíte přečíst, i kdyby Batman nebyl vaše oblíbená postava. Což vlastně platí o celém rebirthu Batmana. Vážně to patří mezi to nejlepší.

Bonus neskutečně potěšil. "Nejlepší detektiv na světě?" Alfred je borec! A příběh s Bažináčem byl taky luxusní.

Kniha končí v zajímavém okamžiku. Přesně v ten moment a situaci, kdy chlap nechce slyšet ticho. Jo, tam skončí kniha a my budeme čekat drámo!

Kresba byla nádherná. Hlavně Bane, s tím si kreslíř vyhrál. Celkově kresba celé téhle Báťovi série je krásná, detailní a dojme vás stejně jako psychologické rozebírání Batmana. Dnes "ach" a "wau" korunované "oh shit", protože předchozí díly byly skvělý. Ale tenhle je přímo luxusní.

23. dubna


Do dáli se vinoucí chapadla NDo dáli se vinoucí chapadla N'rygothovaR. Upchurch

(The Past Is The Past - Tantric)

Svůj komentář k prvnímu dílu si pamatuju, takže: "Haleluja!" Dozvěděla jsem dost věcí, které jsem potřebovala, a které dokreslí holky. Navíc to zapracování do děje? To byl super nápad,takhle to udělat. Jo, Krysí královny, p@#o! Jsou to vtipný holky, které se musí poprat jak s démony, kteří chtějí zničit jejich domov, tak s démony své minulosti. Jo, kvůli tomu je to trochu vážnější, ale stále vtipné, drsné, drzé, sprosté, krvavé a zatraceně dobré. Emoční jízda. Konec...ach...vy víte, pochopili jsme, proč je taková. Takže s poslední stránkou jsem akorát naštvaná a musím jít zajíst vztek něčím jiný. Já chci další díl!!! Brek, brek...

Ďábel se skrývá v detailech. A tady jsou ty nejlepší věci právě v těch detailech, proto je kresba tak ďábelská. Hlavně bojové scény. Ty jsou tady zmáknuté lépe, než v kdejakém vysoce rozpočtovém filmu. Dnes opět na "ach" i "wau". Takhle se to má dělat, vážení...

21. dubna


RánaRánaM. Carey

(Tommy, třeba to jednou přijde: Find My Way - Nine Inch Nails)

Ty kráso! Tohle jsem nečekala. Příběh ze začátku skočí a vy koukáte. A možná si řeknete, že je to zbytečné a děj nikam nepoposune. Ale vydržte. Já na konci koukala a jenom se blbě usmívala. Ne kvůli jednorožci, který byl fakt borec, ale celkově kvůli příběhu, který nás dostane v další knize dál. Ano, podle názvu dalšího dílu je jasné, kam půjdeme. No, a doufám, že je jasné, pro koho půjdeme. Fakt mi chyběla. Možná proto jsem ráda, že děj byl kde byl a ... sakra, napsat víc, tak to všechno vykecám! Já si nemohu pomoct, ale za mě nejlepší díl. Kvůli tomu na začátku, ve uprostřed, jednorožci, tomu na konci. Kvůli té naději. Tohle se mi fakt ku&€=#sky líbilo.

21. dubna


ČarodějniceČarodějniceB. Willingham

(Looking For A Tornado - Chiodos)

Tohle byla pecka. Celou knihou se táhnou dvě časové linky a těžko si vybrat, která je lepší. Jenom se těšíte, až se spojí, a jestli to bude jenom velký průšvih nebo extra velký průšvih. Souhlas, v ději se moc nepohneme, ale tohle buduje do dalšího děje. A když je budování dobrý, je za mě i díl dobrej. Já jsem tedy spokojená. A snad bude příště mela roku. Temný o sobě hodně vykecal, Ambrož, co každého rád vidí, Baba Jaga. Prostě mňam...teda Mýty (vsuvka na konci byla prostě fakt moc milá).

20. dubna


SpasitelSpasitelJ. Nesbø

(Držím ti palce, kámo, ať to vyjde: Salvation Never Found - Bleeding Through)

Říkám si skoro: "To se snad nikdo nepoučí?"
K pravidlu numero uno: "Nezačínej si s Harrym, zařveš!", ještě jedno pravidlo: "Čtete sérii postupně!" Taky jste si všimli, že s přibývajícími díly je těžké napsat komentář, aby tam nebyl spoiler? Protože pokud čtete postupně, vidíte základní vzorec knih a postupně odhadnete jeho obměny (což se ale nedá říct o pachateli...tedy, kdo četl ví, jak to slovo pachatel v rámci Spasitele myslím...možná proto jsou knihy Nesba (nebo Nesbøa?)...) takový hitovky. Ale pokud začnete třeba od Spasitele nebo Sněhuláka, čumíte na text jako na zjevení. Takže s tím spojené: "Nečtěte komentáře ke knihám dřív, než jste je četli sami, navíc pokud nečtete postupně, ale v tom případě si za to můžete sami, protože nečíst tuhle sérii postupně je největšího chyba vašeho života."
Je to jaksi série.

Chápeme základní pojmy? Známe základní pravidla? Dejte mi sem Spasitele! Oteplilo se, takže je nejlepší čas na trochu promrzlého čtení! Knihu jsem měla doma půl roku a nemohla se začíst. Vylezlo sluníčko a hned to jde lépe. Zajímavé.

Nesnáším Nesba (nebo Nesbøa?)! A to jako vážně. Než se dostaneme k vraždě z anotace, Harry má ještě jeden případ (taky se dost táhne ještě z minula...čtěte sérii postupně!). Takže si hned říkáte, jestli se na konci najednou zázračně nezjistí, že i tohle mělo souvislost, přestože nevíte ještě nic, jenom, že tam je mrtvola. Hele, já už jsem snad pro všechny konspirace slepá a nevidím les přes strom.

Ve Spasiteli má spasitel dost prostoru. A taky trocha historie (to Nesbø rád) kvůli vrahovi (i když, kdo je v téhle knize horší. Vrah nebo (žádný spoiler) nebo dokonce (ne, ne, tady žádný spoiler). Ale že to bylo pořádně zamotaný, že jo?

Ale teď už fakt
POZOR ZAČÍNÁ SPOILER ZONE Kdo četl, moc dobře ví, že hledání alternativního konce (a to jak jste s koncem spokojení) asi dost záleží přímo na vás. Protože já to vážně netušila. Celou dobu mě nenapadlo, "kdo" dal peníze na stůl, proč je tam tedy dal a proč to chtěl na něj tak chytře hodit. Nic! Nesbø píše tak, že zpochybňíte to, jak by jste se v té situaci zachovali vy. Celé to mistrně přetočí. Já se přiznám. Nechala bych ho taky jít. Proto mu snáz odpustíte, že místy vykládá sám sebe, ba dokonce i jiné. Čtete jeho knihy, protože vás to vtáhne. Jeho knihy vás baví. A není to to hlavní a podstatné? Takže keci o jeho neoriginálnosti se mi zdají fakt směšné. Prostě musíte přistoupit na hru autora místo věčnýho remcání. Neberte Nesba (tady asi spíš Nesba než Nesbøa) moc vážně. A neberte moc vážně sebe. Furt je to literatura "zábavného charakteru". Až mě přejde chuť na zábavu, dejte mi kulku. Děkuji předem ;)
JO, A PRÁVĚ TEĎ KONČÍ SPOILER ZONE.

Nemohu se ale zbavit dojmu, že tahle kniha byla trochu lehčí na čtení, než ta předchozí. Děj dokonalý, ale lépe stravitelnější, řekla bych.

20. dubna


Shazam!: Monstrózní společenství zlaShazam!: Monstrózní společenství zlaJ. Smith

Chcete si užít tuhle knihu? Takže fantazii, dětskou hravost, tužku a papír do ruky, a jdeme na to!

(I'm Just A Kid - Simple Plan)

Začátek je dost "skákavý", ale neztratíte se v tom, ani kdyby jste cíleně chtěli. Billy je správný tvrdohlavý kluk, který se sice o sebe umí postarat, ale když si ho vyžádá čaroděj a chce po něm, aby to řekl (pst, nechci to zakřiknout, ať se taky neproměnim), a potom se hodně věcí změní. Pan Mozek chce zničit lidstvo (nebo je to trochu jinak?!) a tomu chceme rozhodně zabránit! Bavila jsem se, smála. Je tam i morální poučení. Ale hlavně ta zábava, na to se nesmí zapomínat.

("Ty máš schopnost vycítit životní sílu? To je dar bohyně Athény! Takovou moc nemám!"..."Jasně že ne. Jsi kluk."

Co však bije do očí je kresba. Od Jeffa Smithe jsem ještě nic nečetla. Je to celý moc hezký. Kresba je čistá a tak dětsky roztomilá. Ale ne hloupá. Celou dobu mě bavila. Akorát jsem si potvrdila, že si chci přečíst Kůstka. To bylo v pořádku. Ta dětská roztomilá srdíčka směrem k Shazamovi mě dostala a přesto nepůsobila infantilně. Ale pohled na Billyho? A celkově na děcka a všechny lidi? Jako kdyby utekl někdo z party z Plutony. Což je kresba, která se líbí. Mocinky moc!

Moc mě pobavil úvod od Alexe Rosse. A on měl pravdu. Najděte tu hravost a dítě v sobě. Nebuďte věčně napruzený. Potom si užijete víc věcí. Včetně tohohle komiksu.

SPOILER...Proč je na konci v šifře to, co tam je? Měla by to být jednorázovka. Že by nám Jeff Smith připravil ještě nějaké překvapko? :O ...SPOILER

17. dubna


JSA: Zlatý věkJSA: Zlatý věkJ. Robinson

(Když už, tak pořádně a se vším všudy: The Golden Age - Bush)

Komiks jsem začala číst a někde v třetině ho musela na chvíli odložit. Bylo to na mě pořádně těžké a hodně depresivní. Jako je pro mě vždy tenhle "Strážcovský feeling" vždy dobrý, a který byl využit už tolikrát a v tolika formách, že i kdyby to někdo neměl rád, prostě musí začít. Takže dík za info, že: "Tohle si musíš přečíst!"

Celý příběh perfektně sedí do doby, kdy se odehrává. Ten pocit zmaru a zbytečnosti hrdinů, je nádherně zpracovaný. Ale jde to vůbec? Přestat být ze dne na den hrdinou? Někdo to zvládne. Někomu se možná i uleví, než mu dojde pravda, že to nejde. A někdo to ví hned. Že to prostě nejde. A někdo se prostě nesmíří s tím, že by měl začít čas nových hrdinů. Válka ničí lidi, ideály i superhrdiny. Pravda je, že mě ke koupi navnadilo ono JSA a čekala jsem trochu jiný příběh, ale i tak to bylo neskutečně dobrý.

Ano, je tam ten děsně do očí bijící skok, který se do tempa tak nějak nehodí. Ale ve výsledku je to krásný přechod, který začne dávat smysl. Stydím se a kaju, až na konci mi došel název. A že tedy nejde od komiksu očekávat nic jiného. Protřelat a potom zapnout ;)

A ještě vsuvka, hlavní komiks vycházel v letech 1993-1994, ne jak je chybně na knize uváděno.

U starého komiksu jsem se upřímně od srdce zasmála. Ale méďa, kterému dal Punisher pěstí vyhrává. Čili Marvel:DC 1:0.

16. dubna


Mrtví se někdy vracejíMrtví se někdy vracejíS. King

(K dokreslení dokonalé atmosféry, ale jenom některých povídek: Counting Bodies Like Sheep To The Rhythm Of The War Drums - A Perfect Circle)

Asi jsem divná, ale já jsem na ty hubený knihy se žlutýma stránkama. Protože mám doma Noční směnu (fajn, to je taky babička, Mustang), přesto jsem neodolala a půjčila jsem si Mrtví se někdy vracejí. Obsahem zbytečná kniha, když mám Noční směnu, já vim. Jenže...asi jsem fakt divná.

Po dočtení jsem našla vztyčné body všech povídek a celkově se mi jejich výběr v knize líbil (jo, až na něco, sorry, výběr chápu, já ale zůstala neoslovena). Asi měl autor v těch letech zajímavé období. Ale to neznamená, že mě to všechno extra bavilo. No, já jdu teď napsat povídku o tom, co dělá moje žehlička, když se nikdo nekouká.

Komentáře k povídkám u jednotlivých povídek a jejich hodnocení taky tam.

Hodnocení knihy je průměr hodnocení jednotlivých povídek.

16. dubna


Šepot mrtvýchŠepot mrtvýchA. Jones

(Těmhle holkám to věřím mnohem víc než nějaký Amo Jones: I Need A Cowboy From Hell - Crucified Barbara)

Začnu úryvkem: "Do hajzlu! Co musí holka udělat, aby si tady vrzla. No vážně, obklopuje mě desítka nejrajcovnějších mužských exemplářů - no, vlastně teď osm, protože dva jsou moji bratři - některé z nich už přitahuju..."..."Každýho z nás přitahuješ..."..."A ani si nemůžu vrznout. Můj bejvalej je ulhanej hajzl, moje rodina jsou nepříčetní šílenci, můj brácha..."..."nevlastní, jestli hodláš mluvit o mě..."

Jako ten nevlastní bracha je mezi stehnama, jeden týpek zezadu a mluví se směrem k tomu třetímu, kdo dál přišel do místnosti (jo, to je ten druhej brácha). Jako chápete? Já jo, já chápu. Chápu, proč tolik lidí dá pět hvězdiček. Evidentně je to první scifi/fantasy série oněch lidiček. Ale zase to hází špatný stín na scifi/fantasy kvalitní literaturu (a s tím mám potom velkej problém). Ale co čekám od autorky z Nového Zélandu. Asi místním ten čistej vzduch dává zabrat. (No, snad byla poslední věta politicky korektní, teď jsou na to všichni nějak citlivý.)

Chtěla jsem něco napsat o ději, ale nevím, kde co vyškrábnout. Kdybych měla napsat obsah, tak mi to moderátor smaže kvůli vulgaritám. A ten ostatní "děj", který je vlastně vata, aby si tam všichni mohli hrát se svejma...fuj, to nebudu psát. Tady a dnes ne, jdu si blinknout. A vždy si vzpomenu, jak u dílu bylo původně u žánrů, ne "pro ženy", ale "dívčí romány". Chce se mi blinknout znovu.

Je to teda poslední díl? Děsí mě, že možná není. Vyřazená scéna byla...WTF. A na další stránce poděkuje svým dětem za inspiraci? WTF? No jo, pokud v posteli není míň lidí jak pět, kozel a tři koně, tak to není vončo. Vždyť říkám, Nový Zéland a jeho čerstvý vzduch ;)

11. dubnaodpad!


KultiKultiM. Zapata

(K tanci a poslechu: Dream: Before Their Eyes)

Dejte stranou ten fotbal, tak je tam všechno přesně tak, jak má být v podobných knihách. Jediný důvod, proč mám chuť dát vyšší hodnocení, je Sal. Většina hrdinek by v jejím případě byla nadrbaná a slintala od prvního momentu. Ale ne, ona si to nechala až na potom (a i tak mi to prostě nepřišlo trapný).
Respekt, sestro!

Protože ona ta holka jinak nebyla úplná blbka! A protože moje apka mi ukazovala 43% knihy přečteno a ona ještě furt myslela jenom na fotbal. Už jenom za tohle si kniha zaslouží palec nahoru.

Ale jako vždy. První polovina třetí třetiny se fakt táhla, protože to vždy bývá slepej bod. Ale s tím už čtenář tak nějak počítá, že? A nebudu lhát. Za věk postav jsem byla moc vděčná. Jinak bych knihu ani nevzala do ruky. A pokud čekáte trapnou romanci pro holčičky, kde je fotbal na vedlejší koleji, tak tahle kniha nebude pro vás to pravé ořechové. Píše holka, která nechápe pointu tohohle divného sportu...

(Jenom ten epilog si mohla autorka odpustit. Tohle fakt nemám ráda. Žádný prostor pro fantazii :( ...)

(Doneslo se ke mně, že je blázen, kterému chybí Rádio Lenka.Vílka 102,5 FM. V pohodě, po rekonstrukci studia se vrací v plné parádě!)

09. dubna


Ďáblův spárĎáblův spárL. Dearman

Kniha nudná asi jako nedělní souhrn zpráv. Furt se jenom mele. Hlavní hrdinka (já jí tak beru, přestože jsou kapitoly rozdělené podle třech postav a ještě linka v minulosti) není vyšetřovatel, je novinářka. Našla mrvolu, a sama má nějakou bu bu minulost, kvůli které se vrátila tam, kde vyrostla. Možná jenom moc srovnávám s mojí poslední čtenou knihou. Tam se sice taky dost mlelo, ale je rozdíl mezi mletím k ději a nudným mletím. Měla jsem problém se začíst a nebyla jsem vtažená do děje.

Nejspíš mi nesedla kniha jako celek. Detektivní román? Já nevím. Něco mezi detektivním románem a psychologických románem s tím, že obojí je takové odfláknuté.

Jedna hvězda za linku minulosti (bez toho bych dala odpad). Jinak bych možná odložila na stránce sto, protože na sté straně ze tří set ví čtenář jenom to, jak se mrtvá jmenuje, a že si jich na ostrově už "šlo zaplavat", trochu víc. Což není výsledkem pátrání policie, ale novinářky. Od všeho prostě málo.

A ono rozdělení podle jmen postav, byť strašně módní si mohla auorka odpustit. Stejně je tam většinu času novinářka, ten policajt míň a ten mladej? Aha. Minulost je oddělená kurzívou. Kapitoly nejsou ultra krátké a nestřídají se podle jmen za sebou. Kdyby byly číslované, mělo by to stejný efekt. Vždycky víte, kdo je na řadě, poznáte to podle textu. To by se mělo používat jako berlička, pokud je krátký úsek kapitol napsán tak, že se tam třeba jméno ani nezmíní. Takhle to působí zbytečně. "A proč to tam máte? Protože proto!"

Knihu jsem přečetla za dvě hodiny jako kdyby to nebyla detektivka, ale nějaký to čtení pro holky. Je to prostě lehčí čtení, hluboké myšlenky nečekejte. Jestli na to máte náladu, asi se vám kniha bude líbit. Námět byl dobrý, prostředí super, jenom to zpracování špatné, nezáživné a strašně nudné. Viz druhý odstavec ohledně zpracování onoho námětu.

03. dubna


ČíháníČíháníE. Rickstad

Víte, co je fajn na tom, že mám rozečných tolik sérií, a většinu knih čtu až hódně dlouho po tom, co vyjdou? Že jsen tuhle sérii mohla číst od prvního dílu. A že to byl dobrý díl!

Už jenom začátek mě dostal. "Tohle je Vermont, my nezamykáme." No právě, sice Vermont, který je jedna velká díra, ale v tom nezamčeném domě dostala holka políbení na čelo kladivem, a jak je nám v anotaci podsunováno, má to něco společného s prací majitele domu.
Jestli to vážně spojitost má, v knize.
A co všechno za vším stojí, v knize.

Celá kniha je taková klidná. Po dlouhé době hrdinka, která je prostě normální. Nepije, nemá trauma z dětství, ani práce (no, možná to ještě přijde) Jenom trochu zanedbává manžela, který jí to nevyčíta, ale láskyplně chápe. Vyšetřovatelka je sympatická a svou ukvapeností zase trochu jiná. Protože ona je prostě jenom ukvapená, ale během toho se nechová jako hlupačka, jak to staví jiní autoři (třeba někam rychle vlítnu a teprve potom si vzpomenu, že bouchačku mám doma, aby to bylo jako by napínavé. Zdravím Roberta a jeho Eriku! Sonja jí vytahuje často a ráda.). Sonja chce prostě pomoct. A to je rozdíl.

Krátké kapitoly, svižné vypravování, ve kterém jde víc než o potoky krve a popis nechuťáren (na to mám taky občas chuť), ale o vhled do lidí, jejich příběhu, vyšetřování formou výslechu. Na tuhle knihu nejspíš musíte mít náladu, řekla bych. A když nálada dorazí, čekejte dobrou jízdu.

MOŽNÝ SPOILER Autor to napsal dobře. Moc dobře. Vlastně nám dá hned několik podezřelých a lehce naznačí možný motiv. Ale zároveň buduje atmosféru, že neustále skáčete z jednoho na druhého. Žádné: psal jsem, došla mi motivace, tak jsem si na posledních dvaceti stranách vymyslel novou postavu, abych z toho vybruslil, a z té jsem udělal vraha. MOŽNÝ SPOILER

Poslední kapitolu jsem četla se zatajeným dechem a zaklapla se slovy: "Ty, kráso!" A došlo mi, jak moc chci číst další knihu autora! Protože ten podraz, který Metla zmiňuje ve svém komentáři, nic podobného jsem v žádné knize ještě nečetla. Na to musel mít autor hodně odvahy, aby kvůli tomu čtenáři nebyli naštvaní. Ale mě se to líbilo.

02. dubna


1 2 3 4 5 6 ... 42