ladyxx komentáře u knih

Žádné moderní akční krimi, ale pěkně poklidná detektivka s odhalováním minulosti ve stylu A. Christie (konkrétně tato něčím hodně připomíná Pět malých prasátek). Je tam náznak duchařiny, ale do poloviny knihy vymizí, vlastně ani nevíme, zda tam nějaký duch doopravdy byl - přece jenom starý dům s historií vraždy stojící na opuštěném místě anglického venkova svádí k "vnímání" nadpřirozena, zvláště nestabilní mysl vyrovnávající se se ztrátou partnera. Kniha nabízí několik morálních otázek týkající se lidských činů, citlivě je tam zakomponováno téma 2. sv. války. Příběh mohl být o něco kratší, a od finále jsem očekávala více. Hodně mi tam vadila postava Heather. Celkově se ale jedná o příjemné čtení jako dělané pro ponuré podzimní a zimní večery.

2 24.09.2020

Hlavní postavě Danielovi je dost podivným způsobem nabídnuta práce na starobylém rodinném sídle v lesích, ke kterému náleží zarostlá zahrada s hrobkou. Zdánlivě opuštěné místo ve skutečnosti obývá několik nadpřirozených obyvatel, jejichž úmysly nejsou hned zjevné. V knize je pár mrazivých momentů, není to ale žádný děsivý horor, spíše se jedná o fantasy pro starší čtenáře. Ponurá atmosféra sídla a zahrady je dobře vykreslená, postavy jsou sympatické (až na výjimky, že Kyle?). Abych jenom nechválila, občas čtenáře může zarazit nějaká nesrovnalost/nelogičnost v ději. Celkově se mi ale kniha líbila.

2 12.09.2020

Moje první kniha od této spisovatelky. Vybrala jsem si ji podle anotace na internetu do knižní výzvy, aniž bych se podívala na počet stran, takže v knihovně mě čekalo dost tlusté překvapení. Kniha není ani tak detektivka, jako spíše psychologický román o tom, jak se může štěstěna najednou k někomu otočit zády. Začátek je dost rozvleklý, což vzhledem k počtu stran ani nevadí. Dobře je popsané trauma hlavního hrdiny po přepadení, Břečťanová vila, vztahy mezi rozvětvenou rodinou Henessy. Po objevení lebky se to začíná rozjíždět, a až se přijde na to, komu patří ostatky, čtenář chce co nejrychleji zjistit, co se v minulosti vlastně stalo. Nic v příběhu není náhodné, autorka má děj skvěle promyšlený, a ve finále všechny dílky do sebe krásně zapadnou. Styl psaní je skvělý, hrozně mi sedly Tobyho sarkastické úvahy, oceňuji taky odkazy na Agathu Christie a seriál Simpsonovi. Konec sám o sobě je depresivní, odpovídající aktuálnímu šedému deštivému počasí.

Kniha byla příjemným letním oddechovým čtením. Postavy byly zajímavé, příběh odsypal, zvrat na konci mě překvapil. POZOR, MOŽNÝ SPOILER. Ale když o tom více přemýšlím, přijde mi, že finální vykreslení charakteru hlavní postavy neodpovídalo jejím předchozím reakcím, na kterých byla vystavena zápletka.

2 26.07.2020

Příběh ve stylu filmu "Nerve: Hra o život". Kniha má dvě hlavní postavy, jejichž linky se prolínají - policistku Rebeccu s nevyřešenou minulostí, a nezaměstnaného Henrika s komplexy méněcennosti, vášní pro marihuanu a chybějícími zábrany občas něco ukrást. HP je prototypem člověka, kterým se vyhýbám velkým obloukem, ale v knize jsem si ho postupně oblíbila. Jeho osobnost bude čtenáře místy štvát, ale to je autorův úmysl, navíc jeho chování lze pochopit vzhledem k jeho minulosti. Anglických frází je v knize požehnaně, nicméně někteří lidé je opravdu hojně používají, a k HP to tak nějak sedí. Nejsou přeložené do češtiny, ale nejsou složité, slovník není potřeba. Vulgarismy vyloženě nesnáším, ale tady mi nijak zvlášť nevadily. Všechno v knize - charaktery postav, anglické fráze i zmíněné vulgarismy - k sobě ladí a působí přirozeně. Závěr knihy skvělý. Určitě si přečtu pokračování trilogie.

2 23.07.2020

Ne že by na této knize bylo něco vyloženě špatně - zajímavá doba, zajímavá psychologie mezilidských vztahů, tajemná atmosféra starého panského sídla... Ale přesto jakoby jí něco chybělo, a mám z ní smíšené pocity. Obálka pěkná, ale název neodpovídá ději.

2 16.07.2020

První dílo, které jsem od Kafky přečetla, a naprosto mě zdeprimovalo. Josef K. je souzen za neznámé provinění v procesu, který nakonec pohltí celý jeho život a naprosto ho semele. Situace, které jsou v knize popisovány jako naprosto běžné a normální, byly na nejvyšším stupni absurdity. Přirovnala bych to k surrealismu v umění, úplně mimo realitu. Stručně řečeno, velice zvláštní dílo. Děj nemá typickou formu úvod-zápletka-závěr, prostě plyne bez jakékoliv gradace, až je zničehonic konec. Význam díla si každý vyloží jinak, pro mě je příběh ekvivalent lidského života - reakce na nečekané události, boj proti něčemu, pocity zoufalství střídající se s pocity "jako ve snu".

2 01.07.2020

Tahle kniha v kafkovském stylu určitě není pro každého. Ačkoliv díla podobného typu nepatří mezi mé oblíbené žánry, kniha mě bavila, díky tenčí vazbě se rychle čte. V podstatě je to taková psychologická studie Björnova chování a jeho dopadů na okolí. Hlavní postava je otravně-zábavná, ale za kolegu bych ho nechtěla.

2 23.06.2020

Faust je mnohavrstvé dílo náročné na pochopení. První část je naprosto fantastická, emotivní, s nádhernými verši. Druhá část mi bohužel přišla velmi chaotická (neustále se cestuje v čase na různá místa, postavy se tam míhají jako na Václaváku ve špičce), zdlouhavá, a mimoto velmi náročná na znalosti mytologie antického Řecka. Měla jsem problémy se orientovat v ději, a nejsem si jista, zda jsem správně pochopila, co nám Goethe chtěl sdělit. Každopádně se jedná o komplexní dílo, ke kterému se v budoucnu vrátím, a budu doufat, že objevím další přidanou hodnotu.

P.S. Obdiv si zaslouží překladatel, který byl schopen přeložit text se zachováním významu a veršů.

1 21.01.2022

Příběh z tábora pro dívky s pátráním v minulosti. Kniha je čtivá, nepostrádá akci a místy i nutí čtenáře z evidentních důvodů považovat Emmu za nedůvěryhodného blázna a zpochybňovat tak vše, co vypráví. Zamlouval se mi nečekaný konec, ve kterém autor odhalil poslední velkou lež.

1 14.11.2021

Mé první setkání s Joycem. Autor dává nahlédnout do běžného života obyvatel Dublinu, a to tím způsobem, jako kdyby někdo divákovi pustil ukázku filmu - všechny povídky se jeví podivně useknuté, což mě ze začátku dost zmátlo. Epifanii jsem zaznamenala pouze v několika povídkách. Stylisticky mě nejvíce zaujala poslední - a nejdelší - povídka "Mrtví". K hlubšímu pochopení sdělení díla by bylo pravděpodobně vhodné seznámit se s historickým kontextem vztahujícím se k místním politickým a náboženským poměrům. Autor mě ale zaujal a plánuji se důkladněji seznámit i s jeho dalšími díly.

1 30.10.2021

Čtenář očekávající temné a děsivé příběhy bude - stejně jako já - z tohoto výběru lehce zklamaný. Pár psycho povídek sice tato sbírka obsahuje, ale její větší část je tvořena povídkami s námětem detektivním, filozofickým, vědecko-technickým, cestovatelským či humoristickým, z nichž některé jsou poměrně zajímavé, jiné absolutně nezajímavé. Přínosem takto namixovaných příběhů je, že můžeme vidět, jak inteligentní a všestranně zaměřený autor byl. Nejlepšími a nejvíce zapamatovatelnými však zůstavají povídky "Jáma a kyvadlo" a "Černý kocour".

1 02.10.2021

Anotace je vážně slibná, a první polovina knihy se vyvíjí skvěle, ale ve druhé polovině to začíná být překombinované. Čtenář si může skládat střípky a uhodnout vraha, ale rozuzlení v souvislosti s bývalou nemocnicí je zklamáním, a do toho značně propletené příbuzenské vztahy jsou přehnané. Hlavní hrdinka Eve se chovala strašně hloupě, čímž mě ke konci doslova iritovala. Dost mi také vadilo velké množství sexuálních narážek, má to být thriller, ne červená knihovna. Nemohu knize upřít čtivost, ale námět "stará psychiatrická nemocnice s tajemstvím" měl mnohem větší potenciál, který nedošel svého naplnění.

1 14.06.2021

Kroniky Prydainu jsem milovala na ZŠ, ale po letech si z nich pamatovala jenom název a něco o praseti, proto jsem se je rozhodla znovu přečíst. Počáteční obavy ze zklamání se nakonec ukázaly jako naprosto neopodstatnělé, protože mě příběh znovu uchvátil. Postavy jsou osobité a nadmíru sympatické, a není pro čtenáře náročné sžít se s vyprávěním o horkokrevném pasáčkovi vepře Taranovi, chodící encyklopedii přirovnání Eilonwy, bardovi Fflewddurovi s jeho harfovým detektorem lži, a věrném Gurgim. Kniha patří mezi skvělé fantasy "pochoutky a pokroutky".

1 09.06.2021

Pozitiva: Líbilo se mi téma ve stylu "všechno má své následky", což si uvědomily všechny hrdinky v knize, a co si možná můžeme uvědomit i v našich životech. Postavy byly velmi dobře psychologicky vykresleny, dokážu si představit, že by zrovna takhle přemýšlely a konaly. Skvěly epilog ve stylu "co by bylo, kdyby...". Hezká obálka.

Negativa: Kniha je zdánlivě přehledně rozdělena událostí do 7 dní v týdnu a podrozdělena do kapitol, ale to je jenom iluze. V oddíle věnovaném událostem jednoho dne totiž lze najít i události z jiného dne (např. v pátečním oddíle se vyskytují úryvky z nedělního dne), což akorát čtenáře mate, a takové striktní dělení pak ztrácí smysl. Kapitoly jsou nazvány slovně psanou číslovkou, a protože obvykle přehazují děj na jinou hrdinku, chvíli trvá se v tom zorientovat - mnohem praktičtější by bylo rozdělit kapitoly podle jména ústřední osoby (např. "Cecilia"). V knize jsou některé zbytečné pasáže, např. stránky věnované minulosti Lucy, nebo krátké odstavce vztahující se k historickým událostem spojeným s Berlínskou zdí. Příběh se má odehrávat v Sydney, ale celou dobu jsem měla pocit, že je děj zasazen do nějakého vnitrozemského maloměsta.

1 25.05.2021

Jak lépe uctít měsíc květen, než přečtením knihy s věru poetickým názvem "Pohádka Máje", v níž si mladá dvojice prožívá své první zamilování? Postavy nejsou na začátku moc sympatické (on poflakující se floutek, ona lehce hysterická podivínka), ale časem mi přirostly k srdci a začalo mi na nich záležet. Samotný jejich vztah se paradoxně nejeví ústředním tématem díla, převažují pocity, představy a samozřejmě vyjádření atmosféry místa, která má melancholický podtón. Autorův styl psaní působí místy snově, jakoby příběh, ani to, že ho čteme, nebylo skutečné. Personifikace Svědomí se opravdu povedla. Před čtením bych přísahala, že se mi kniha jakožto cynikovi nebude líbit, ale k svému vlastnímu překvapení musím uznat, že je tomu naopak.

1 25.05.2021

Na ZŠ jsem Stineovy příběhy vyloženě hltala, a ačkoliv mi už dávno není -náct, po objevení tohoto titulu jsem neodolala, a z nostalgie si knihu přečetla. Vlastně to vůbec nebylo špatné, příběh je překvapivě akční a celkem i napínavý. Vypravěčka Rachel je sice naivní, a nechová se moc logicky, ale solidně nás do příběhu uvede, a je prostředník pro události na ostrově Strach. Kombinace ostrova, ze kterého nelze komunikovat se světem, děsivých legend o rodině majitelů ostrova, a večírku, který se zvrhne neočekávaným směrem, je výborná. Poslední čtvrtina už je slabší, autorovi víc sedí původní délka příběhů. Celkově ale dobrá oddechovka na nudnější večery.

1 22.04.2021

80. kniha, která vyšla v roce autorčiných 80. narozenin. Unikátní na ní je i to, že nám Agatha v předmluvě dává letmo nahlédnout do své geniální hlavy. Rozhodně se toto dílo odlišuje od čehokoliv, co spisovatelka kdy napsala. Čtenář lačnící po akcí nadupaném špionážním thrilleru, či, jak je zvyklý, po perfektně promyšleném detektivním románu, bude mít chuť knihu odhodit do nejvzdálenějšího rohu, a už nikdy se k ní nepřiblížit. Děj jsou spíše samostatné scénky, které jsou napsány tak nejasným způsobem, že čtenář musí hodně přemýšlet o jejich významu. Z textu je vysloveně cítit nejistota a úzkost staré A. Christie vůči změnám tehdejší doby, uchyluje se i k několika konspiračním teoriím. Reflektuje své myšlenky a pocity do několika zajímavých postav (zejména tety Matildy a Staffyho), velmi se mi líbily dialogy nejen mezi nimi, ale i dalšími postavami. Budu v menšině, ale mně kniha bavila, a v budoucnu se k ní vrátím.

1 04.03.2021

Od autora se mi líbila série The Blackstone Chronicles, proto jsem si chtěla přečíst i jiné dílo. A byla to síla! Příběh je zasazen do ospalého zapadlého jižanského městečka s otrokářskou minulostí, jehož hlavním bodem je staré rozlehlé sídlo zakladatelů rodiny, které stojí na ostrově ovlivňovaném živly - velmi vděčné místo pro zápletku. Děj se rozebíhá pomalu, autor důkladně představuje místo a buduje vztahy mezi postavami. Příležitostně je tam náznak něčeho nadpřirozeného, který je však velmi nejednoznačný. Zhruba od poloviny už čtenář ví, co se odehrává, a může jenom zírat. Rozhodně se nejedná o odpočinkovou četbu, kniha je dosti deprimující, a při jejím dočítání je vhodné připravit si k ruce něco sladkého na zklidnění nervů.

1 29.12.2020

Celá kniha se nese v duchu myšlenky „zachránit slečnu Peregrinovou z ptačí podoby“. První polovina knihy je pomalejší, i když nechybí několik zajímavých pasáží, druhá polovina naopak překypuje akcí. Závěrečné zvraty jsou vážně neočekávané, autor čtenáře pěkně překvapí. Dobové fotografie hezky dokreslují příběh. Zaujaly mě Jacobovy nově objevené schopnosti a nové podivné postavy, doufám, že se o nich v budoucnu dozvíme více.

1 23.12.2020