Faust

kniha od:


Koupit

Jedno z největších děl světové literatury vychází ve skvělém, dnes již klasickém překladu vynikajícího českého překladatele, literárního historika a básníka Otokara Fischera. Goethův Faust ztělesňuje drama základních otázek, s nimiž život člověka konfrontuje od nejstarších dob do současnosti: hledání smyslu existence, touhy po lásce a poznání a především po tom, co přesahuje lidskou smrtelnost. Text knihy vychází z třetího vydání obou dílů Fausta v nakladatelství Odeon (1982), které redigovala Božena Koseková. Přihlédnuto bylo i k některým starším vydáním (8. vydání Fausta, Svoboda 1949) a v případě nejasností i k německému originálu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22285/big_faust-22285.jpg 4.1622
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry

Vydáno: , Academia
Originální název:

Faust, 1832


více info...
Nahrávám...

Komentáře (80)

Kniha Faust

Ešína
19. září

Jedna z nejsložitějších knih k porozumění co jsem kdy četla. První díl byl v celku jednoduchý ale druhý nikoliv. Pořád nevím, zda jsem ho celý pochopila ale i tak je to nádherné dílo a jsem velice ráda, že jsem se rozhodla k jejímu čtení.

Macvosik
02. srpna

Čítal som úchvatné vydanie Spolku sv. Vojtecha s Cipárovými ilustráciami. Ich vitrážový štýl krásne svedčal najmä prvej stredovekej časti, ktorá sa mi, v zhode s Brémondom, zdala krajšia, pretože menej abstraktná, vysvetľujúca, viac poetická. Už úvod s Duchom zeme, ale najmä Valpurgina noc a Margarétkin záverečný spev akosi obsiahli mystiku i telesnosť, blasfémiu a pietu, erotičnosť i duchovnosť, ktoré sa viažu ku predstavám o stredoveku. Sabaty už asi navždy budem vnímať cez Valpurgu a cez plamennú rieku na Blocksbergu. Druhá časť, ktorá sa obracia k antike je azda ešte viac filozofická a poeticko-historická. Goethe tu obsiahol a reflektoval snáď celý vývoj básnictva a aj Faust sa mi tu javil skôr ako básnik. Akoby ani nebola o Faustovom fyzickom konaní, ako skôr o jeho básnení a azda aj preto také obrovské štýlové rozpätie, azda preto tá štylistická sebareflexia pri rozhovore s Helenou, azda preto pôrod básnického božstva. A hoci sa v druhej časti azda najviac odhaľuje Goetheho unikátne filozofické myslenie, ktoré polemizuje s najväčšími idealistickými filozofmi tej doby, hoci to opäť vrcholí mystickými pasážami, najmä spevom o slobodnej spoločnosti, bolo to na môj vkus tak trochu ťažkopádne a abstraktné - o čosi viac filozofia ako poézia. Záverečná Čakánkova štúdia celú túto krásnu knihu korunovala. Azda jediné, čo ma po celý čas trápilo bolo to, že poznám pasáže z Fischerovho prekladu, ktorý je podľa mňa lepší.


ArkAngel
24. července

Budu patřit k těm málo procentům, které více oslovila druhá a daleko komplikovanější polovina. Je tato kniha vyčerpávající? Pro někoho možná, ale pokud máte velké znalosti antiky, mystiky, mytologie, tajů alchymistů apod., bude vám to připadat jako rekapitulace toho, co znáte, kdy také uvidíte, jakým způsobem uvažoval Goethe nad smyslem života. Dle mého názoru je celkem škoda, že Homunkulus zmizel ze hry tak brzo, určitě by si zasloužil daleko více prostoru, jelikož právě skrze něj bylo pátrání po smrtelnosti a dalších otázkách života zpracováno asi nejlépe.

s1ombrehimawari
22. července

Měsíc s touhle knížkou byl čirým utrpením. Vážně se tohle někomu líbí? Goethe očividně chtěl mít hru o mnoha žánrech, ale nedá se říct, že by se mu to povedlo. Děj nebyl plynulý, jakmile se autorovi nehodila skutečnost do krámu a potřeboval děj posunout dál, zavolal bludičky nebo mýtické řecké postavy aby mu Fausta očarovaly a on tak zapomněl na to, co se zrovna stalo. Všechno bylo neopodstatněné, vtáhnuto násilím do hry. A slovní obraty typu "strýček síček? To opravdu nemyslí vážně, ne?

u_marketa
10. července

(+ SPOILER) První polovina knihy mě natolik vyčerpala, že odkládám do nedočtených… Faust se dostal do průšvihu, protože celý život seděl nad knihami a nakonec seznal, že z nich stejně není možné vyčíst všechno poznání. Veškerá radost mládí mu zatím utekla – a co on teď se sebou. Tak uzavře smlouvu s ďáblem a už se veze. Ďábel Fausta omladí a on hned svede holku, zařídí jí nemanželské dítě a ona, pokořená a zoufalá, dítě zabije a je odsouzena k popravě. Faustovu nabídku pomoci hrdě odmítá a ten ji nechá svému osudu a odchází. Druhý díl začínající Faustovým setkáním s lehkomyslným císařem jsem prozatím nechala být já, ale ač si na něm vylámali zuby i překladatelé a mnozí ho rovnou zatratili jako nekvalitní, věřím, že se k němu ještě odhodlám. Verše jsou to bezesporu nádherné a to, že na nich Goethe neúnavně pracoval celý život, je obdivuhodné a nepředstavitelné.

patrik0816
20. května

Asi nejnáročnější věc, co jsem kdy četl. Rád bych porozuměl alespoň 30% toho, co se zde píše. Třeba jednou...

capricorn__
13. května

Nádherná kniha, ale asi z ní nejsem tolik nadšený jako ostatní. "Faust" se mi moc líbil tak do první poloviny, to jsem si říkal, že čtu asi nejlepší divadelní hru a skoro jsem zapomněl, že jsem velký fanda Shakespeara. Jenže od druhé části jsem se tak trochu ztratil a přistihl se přitom, že čtu na sílu a nechápu, co se vlastně děje a co čím autor zamýšlí. Na konci jsem se zase vrátil a "Faust" (pro mě) skončil v takové síle, v jaké začal. "Faust" je složitá kniha a čtenář u ní musí dávat pozor. Moc se mi líbil filozofický přesah a celková pointa příběhu, kterou jsem i přes složitost snad vysledoval správně. "Fausta" doporučuju, ale věřím, že to zkrátka není dílo pro každého a chápu, že někoho se toto dílo nedotkne vůbec.

cuubecq
04. února

„Toho, co nevíme, je třeba nám, a nepotřebujem, co víme.“

1