Dubliňané

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

První kniha Jamese Joyce Dubliňané vyšla až roku 1914, přestože tyto povídky vznikly v letech 1904 až 1907. Joyce totiž musel svádět bitvu s nakladateli, kteří měli námitky zejména k otevřenosti, s jakou přistupoval k dané tematice, dále ke zvolenému jazyku, který tehdy novátorsky zrcadlil mluvu obyčejných Irů, a k námětům, tehdy často dosud tabuizovaným či pokrytecky skrývaným. Čtenářům se tak nakonec dostala do rukou kniha, ve které se Joyce snažil pravdivě zobrazit soudobé Irsko, především Dublin. V patnácti povídkách představil Dublin období přelomu 19. a 20. století až do topografických podrobností a jeho obyvatele nastínil v celé škále psychologicky hodnověrných postav a postaviček svých příběhů. Joyce se podle vlastních slov pokoušel nastavit svým současníkům „naleštěné zrcadlo“, a přispět tak k „civilizování“ a „osvobození“ vlastní země. Osvobození od předsudků, pokrytectví a vyhýbavosti pomocí pravdivého vylíčení stavu věcí, jazykem oproštěným od eufemismů a lhaní....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/251009/dublinane-41n-251009.jpg 3.686
Orig. název:

Dubliners (1914)

Žánr:
Literatura světová, Povídky
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Dubliňané

Přidat komentář
Sisi11
06.11.2016

Příběh není podstatou všech děl... a to si musíte u Joyce a dalších britských poválečných autorů uvědomit! V této epoše se do literatury dostává proud vědomí a děj ustupuje do pozadí - není tedy důležitý a je opravdu minimální. Autoři této doby reagují na tehdejší složení společnosti, na myšlenky jedince, na strach a poválečné otřesení... není tedy k údivu, že se jedná o epifanické povídky. Nesuďte na základě vlastní nevědomosti :)

Annicka
01.10.2016

Dubliňané jsou sbírka povídek různé kvality. Do některých se člověk začte a nemůže přečíst a je mu líto, že povídka už skončila. Některé povídky jsou ale nudné, skončí tak nijace jako začaly a čtenář trne v údivu, proč tam ta povídka vlastně je.
Celkově jde ale o příjemnou knížku o obyčejných lidech 19. století, z hlavního města jedné země velkého impéria, kde místy probublává začínající národní obrození.

ElfkaEleanor
14.01.2016

Krátké povídky různých lidí z různých prostředí, které spojuje jedno město - Dublin. Krásné decentní nahlédnutí do dobové společnosti. Autor zároveň nechává prostor k zamyšlení i pro fantazii.

kacimilek
03.07.2015

Na téhle knize je podle mě velmi podstatné, že každý si může domyslet vlastní verzi toho, co chtěl "básník" tou nebo onou povídkou říct. Pro hloubavé povahy ideální.

-Daniela-
26.02.2015

Tak knihu jsem přečetla, ale nemůžu říct, že by to pro mě bylo jednoduché, oddechové a záživné čtení. Což také nejspíš nebylo účelem knihy. Povídky jsou zdánlivě strohé a bez pointy, ale myslím, je na čtenáři, aby si atmosféru a význam dotvořil sám. To se mi ale ne vždy povedlo, protože jednak prostředí tehdejšího Dublinu mi není nijak blízké, jednak jsem povídky četla většinou po částech v autobuse cestou do práce, takže jsem se do nich nestihla v klidu dostatečně ponořit. Možná se ale k Joycovi ještě vrátím.

Looka2
20.02.2015

100% Naprosto mistrovské dílo. Umět ve strohých větách popsat atmosféru Dublinských neutěšených zmáčených uliček chce opravdový talent. Joyce nestaví na odiv vypointované krátké příběhy jakkoliv není pochyb, že by mu to nečinilo sebemenší potíže. Místo toho nás vrhá přímo doprostřed děje obyčejných každodenních situací. Čímž dosáhne přesvědčivého popisu tehdejší doby jako byste tam přímo byli. Asi to není čtení pro každého, mě však toto první seznámení s autorem doslova uchvátilo. Kéž by někdo uměl nyní takto popsat současnost,aby se zachovala pro budoucí.

pistalka
04.08.2013

Joycův slavný povídkový soubor Dubliňané je často řazen k nejlepším literárním dílům dvacátého století. Ve srovnání s mohutným a obtížně rozkousnutelným románem Odysseus působí Joycovy ‘povídky bez pointy‘ poměrně jednoduše. Přestože se jedná patrně o nejlépe stravitelné dílo autora, rozhodně se nedá říci, že by to byla kniha masově oblíbená, široké čtenářské obci doporučitelná. Náročnost četby narozdíl od multivesmíru zmíněného Odyssea nevyplývá ze složitosti a mnohoznačnosti textu, ale naopak z absence prvků, které obvykle v povídkách hledáme. Joycovy příběhy nemají pointy ani děj, není v nich patrný žádný vývoj postav nebo situací. Patnáctkrát nás Joyce vpustí do ulic Dublinu, načrtne situaci a nechá nás absolutně o samotě. Po devadesáti letech od prvního vydání jsou ty tam určité kontroverzní prvky, které snad v začátku předešlého století mohly vzbuzovat nevole, dnes už ale určitě nikoli. Velký kus literatury, se kterým se musí každý čtenář popasovat po svém a ne každý si z něj něco odnese, ale jen úplný ignorant si může nevšimnout, jak nedostižně geniální Joycův úsporný, minimalistický a strohý styl psaní je.

A jen tak na okraj, vydání z Arga (2012) je naprosto nádherné, ozdoba knihovny.

sachista
15.04.2012

Bude to z mé strany nejspíš velký literární prohřešek ohodnotit dílo jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století pouhými dvěma hvězdičkami. Na jeho povídky jsem se velmi těšil, dokonce jsem se unesl na vlně euforie a rozhodl se do Dublinu poprvé v životě letos zavítat. Sebekriticky přiznávám, že nejsem asi natolik vyzrálý, zkušený a intelektuální čtenář, jenž odhalí tu tolik proklamovanou epifanii. Identifikoval jsem ji u dvou, nanejvýš tří povídek. Joycův styl mi nesedí, mám tuze rád příběhy, rafinované zápletky, bohatý a barvitý jazyk, úspornost a bezdějovost mě nudí a částečně popuzuje. Stopy naturalismu jsem hledal rovněž marně a to jsem Zolu, Hardyho a Maupassanta na gymnáziu louskal s velkou rozkoší. Závěrem chci alespoň vyzdvihnout skutečně překrásné vydání nakladatelství Argo, dostal jsem knihu dárkem, jelikož jsem si ji přál a na obal se nemohu vynadívat, když už ten obsah pro mě není tolik určen.

Jakubisko
04.07.2011

Povídková sbírka o obvyklých i neobvyklých starostech Dubliňanů...dnešnímu českému čtenáři asi neposkytne příliš hlubokého ponaučení, ale i tak četba ubíhá poměrně svižně a najde se tam pár zajímavých a zábavných momentů. Z Joyceovy tvorby asi čtenářsky nejpřijatelnější dílo.

WEIL
26.06.2011

Povídky o Dublinu, z dětství J. Joyce. Povídky nejsou moc záživné, takové odtažité, i když napsány vybroušeně, ale postrádám v nich víc citu, přijdou mi dost chladné.