Lady Dracula
komentáře u knih
Šílenství vládců
Vivian Green
Tato kniha, ač pokaždé jiný autor, jakoby z pera vypadla dílům V. Lišky. Nevím, zda to je způsobeno překladatelem či nakladatelstvím (nechtělo se mi to hledat, tak omluvte mou neznalost, i když neomlouvá), ale stejný styl zpracování dané problematiky mi přijde min. zvláštní. Ale možná se mi to jen zdá ;)
Zároveň, nechci zpochybňovat autorovi vědomosti, pouze mi přišlo, že se mohl více vyhnout jakési senzačnosti, která na mne občas, mezi řádky, vykoukla. Též se mi zdálo, že ani nešel příliš do hloubky (pro někoho do ní mohl jít naopak až moc), dílo sice budí dojem, že autor, vycházející ze spousty vědeckých prací, má o dané problematice přehled, ale přišlo mi, že spíše klouže po povrchu, sem tam naznačí silnější myšlenku. A občas by si mohl uvědomit, že "šílenství" a poruchy osobnosti se nerovnají automaticky bipolární (maniodepresivní) porucha či encefalitida, deprese nebo schizofrenie.
Nicméně, abych jen nekritizovala. Je chválihodné, že autor zvolil i méně známé panovníky a jeho vlastní závěry úplně k zahození nejsou (pomineme-li tedy fakt, který jsem již zmiňovala a to ten, že existuje více poruch osobnosti).
Každopádně cíl, který si autor stanovil a to, poukázat na vliv chorobné mysli v čele státu \ říše na vývoj společnosti a běh historických událostí, se mu, byť v menší míře, povedlo.
Krvavá paní
Milena Durková
Vždy jsem si tak nějak naivně myslela, že si umím vybrat knihu, která je zajímavá a na jisté úrovni. Leč i mistr tesař se někdy utne, a tak se stalo i mně, že jsem četla knihu, u které asi nikdy nepochopím, proč byla vydána.
Krvavá paní se skutečně na první pohled zdá být velmi slušným počtením. I anotace láká budoucí čtenáře vzletným popisem obsahu knihy aniž by pokoutně sdělila, že název povídky a obsah povídky budou dvě rozdílné věci.
Když se podrobněji zaměřím na povídky musím konstatovat silné zklamání. Pravda, autorka se snaží zachytit všechny dobové skutečnosti, ale i tak, hned druhou povídku bych nezařadila do období středověku, ale spíše raného novověku. Příběh malíře, který namaluje mrtvou dívku - prostitutku, a tak získá lepší místo, protože daný obraz je prodchnutý jakýmsi kouzlem...nevím, skutečně mi to moc středověké nepřijde, ale budiž, Benátky možná byly jinde než zbytek Evropy.
Třetí povídka mi přišla extrémně natáhlá. Vlastně se tam objevují postavy, které mají být nejspíše jakousi omáčkou okolo a prakticky ani nijak nesouvisí s následujícím vývojem událostí (např. postava syna pána de Sille). Navíc konec završený smrtí jakési příšery, z které se nakonec nejspíše vyklube drak...Jako pardon, ale tohle mi přišlo více jako pohádka, ačkoli se to tváří jako relativně věrohodný příběh, který se klidně mohl stát.
Asi nejlépe z toho vychází první povídka, která se mi sice velmi špatně četla, přišla mi příliš složitě napsaná (což může být čistě můj dojem), ale reálnu se přibližuje asi nejvíc. Ačkoli se tedy nikde nepíše o kráse oné panny Kateřiny (která je dokonce popsána, že oplývá spíše "hranatou" krásou), ale spíše se dovídáme, že její krása spočívala v dědictví její "adoptivní matky" Kunhuty a to v bystrém myšlení.
Celkově bych to shrnula jako krok vedle. Nejen vydání této knihy, ale samotné povídky.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Knihu jsme četla na dvakrát, protože mě zpočátku absolutně nebavila, takže mi na stole ležela celkem dlouho rozečtená, než jsme se rozhodla s ní skoncovat,začala jsem si číst od začátku a dobrala jsem se i konce. Celkově mě to dílo vytáčelo svými popisy, no jo, realismus, ale pak mě nakonec oslovila i tím, s jakou bravurou byla vykreslena touha po snech, marnivost i nevšímavost manžela. Celkem milé dílo, musím říci na konec.
Otec Goriot
Honoré de Balzac
No, upřímně, očekávala jsem od toho trochu víc. Je pravdou, že toto realistické dílo je skutečně dobré, ale spousta těch odboček a metafor a různých názorových vsuvek docela komplikovala hlavní dějovou linii. Tedy vlastně obě. Ale pokud mám hodnotit pestrost jazyka, tak neskutečné. Jelikož je to dílo povinné četby, přečetla jsem si,ale víc bych asi nemusela.
Radúz a Mahulena
Julius Zeyer
Taková příjemná pohádka, jejíž děj je notoricky známý. Dílko, které se dobře čte.
Nana
Émile Zola
Ačkoli je tohle dílo řekla bych známější než Zabiják,Zabiják byl dle mého názoru lepší. Nejen ve své syrovosti a surovosti,ale i tak nějak celkově. Nana je dílo hodnotné,ale přesto,chybí ji ten náboj,co je v Zabijákovi. Přesto je to dílo některými svými obrazy opravdu šokující. Hlavně závěr je zcela realistický,naturalistický a strašlivý. Je to však dílo,které jsem nezhltla jedním dechem. Zola jak se mi zdá,už si dává větší pozor na to,co napíše.
Přesto se mi to dílo líbilo a vřele doporučuji.
Mozek
Robin Cook
Dílko stejně zarážející jako Šok. To že opět lékaři - vědci by byli schopni konzervovat lidi,otevřít jim hlavu,dát je do láku,ale vlastně celou tu dobu nechat žít,aby bylo vidět,jak reagují na podněty, už to je dost,jak to říct. Šokující. Na druhou stranu,u téhle knihy se opravdu nudit nebudete...
Čachtická paní II
Andrász Bartoldy
Skutečně je hodně zarážející, že v téhle knize jsou takové podrobnosti, které jsem o životě Báthory nikde nenašla. Třeba jako to, že Thurzo ji svedl, když jí bylo cca 15, když se jela vykoupat. Docela zajímavé...
Knihu jsem nečetla nejednou, pamatuji si, že jsme chtěli mátině koupit k narozkám něco o Bathory, protože jsme věděli, že četla Čachtickou paní od Nižňanského,t ak jsme v Levných knihách narazili na tohle. Že to bude až tak dobrá kniha, jsem nečekala. Brášin to nečetl, mátina jednou a když mě s touhle knihou našla, jenom prohodila, co to zase čtu za hrůzy.
Jooo, jestli ty věci v té knize jsou pravda, tak pak je Báthory opravdu křivděno...
Kapitánská dcerka
Alexandr Sergejevič Puškin
Jak já tuhle knihu mám ráda! Jelikož jsem ji četla už vícekrát,mám její obsah dokonale v paměti. Není ani tlustá,takže pro ty,kteří by se chtěli vymlouvat na tohle,mají smůlu a zase pro náročné čtenáře,kteří pohrdají nekvalitní četbou,je tohle dílo opravdovou lahůdkou. Tedy dle mého názoru:-D Příběh je opravdu pěkný,o tom,jak důležitá je disciplína,o lásce,přátelství,které však může vzejít až v nenávist,o pokoře,ale i o lidech,kteří jsou dobrými podrazáky. Kniha navíc líčí skutečné události,za co má u mě Puškin jedno velké plus.
A porta inferi
Viktor Dyk
Obvykle mám menší problém s básněmi. Po chvíli si přestávám pamatovat, o čem jsem četla a všechny dosavadně přečtené se mi v hlavě smíchají do jedné velké koule, kdy si ani nepamatuji název předchozí básně.
U Dyka je to jiné. Je to náročnější dílko skrz strukturu textu, ale obsahově se mi přišlo velmi zajímavé nejenom proto, že si autor pohrává se slovy, přirovnáními a fantazií čtenáře. Proto se mi to četlo velmi dobře. Je to ale nejspíš podmíněno i slovy, která se opakují, jako duše, temno, tmavé barvy apod. Zároveň ty básně spolu nijak nesouvisí tématicky, spojují je pouze tyto, často se vyskytující se, slova a všudypřítomná skepse.
Dyk u mne celkově velmi stoupl díky této, pomalu až dekadentní, sbírce básní:)
Hrabě Monte Cristo (komplet, třísvazkové vydání)
Alexandre Dumas, st.
Velice povedená kniha. Jedna z mých nejoblíbenějších. Ačkoli má 3 svazky,dokonalá promyšlenost intrik je až překvapující. I jeho oddanost pro pomstu a když se tak stane,snaha zapomenout na vše co bylo,je úžasná. Dílo,které opravdu doporučuji přečíst...
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Ta kniha nepotřebuje komentář...Prostě neskutečně dobře popsaný život narkomana.
Obléknu si půlnoc
Terry Pratchett
Tuhle knížku jsem stihla přelouskat přes dva dny a to jsem ji ani nečetla v kuse! Stalo se tak díky tomu, že se velmi dobře četla a příběh Toničky Bolavé byl tak groteskně zajímavý a napínavý, že jsem prostě musela číst dál!
Sice mi přišlo, že tempo tak v půlce knihy opadlo, ale i tak mne dílko zaujalo a navnadilo k sehnání nejen předchozích dílů, ale i dalších děl tohoto autora.
Každopádně se jedná opravdu o moje první setkání s autorem, nedokážu posoudit, jak moc se (ne)liší od své předchozí tvorby. Jen se mi malinko hůř četla mluva Fíglů.
Ale asi opravdu není dobré začínat sérii posledním dílem:)
Lehké fantastično
Terry Pratchett
Uplynuly dva dny a já už dočetla pokračování dobrodružství Mrakoplaše, Dvoukvítka a jeho truhly, tentokrát ale již v doprovodu jiného Hrdiny (Barbar Cohen mne pobavil :-D) a dalších společníků či spíše společnic.
Terry pokračoval v rozjeté krasojízdě a já se prakticky celý čas až do závěru knihy musela minimálně posměšně šklebit nad tím, s jakou ironií a lehkostí dokáže popsat zážitky několika postaviček aniž by sklouzli k nepříjemné bizarnosti. Ale klasicky nejlepší pasáže se týkaly Smrtě, když ho, chudáka, mágové přivolali z oslavy nebo když se ho a jeho společníky pokoušel Dvoukvítek naučit karetní hru.
Je sice pravda, že konec mne malinko překvapil a trochu pro mne zůstal otevřený (jelikož nevím, zda se Mrakoplaš objeví později), tak přece byl promyšlený do nejmenšího detailu a já jsem nadšena.
Takže se jdu vrhnout na další knížku :)
P.S. "Obrázková skříňka" by se mi občas hodila taky! :-D
Barva kouzel
Terry Pratchett
Sice jsem již jedno dílko od tohoto génia četla, ale netýkalo se Zeměplochy, takže jsem vlastně pořádně nevěděla, co čekat (pominu - li nadšené komentáře kamarádů). Ale Terry nezklamal. Kolikrát jsem si vysloužila překvapené pohledy spolucestujících ve vlaku nebo při čekání na vlak, když jsem se neudržela a musela jsem se nahlas smát některých hláškám, které dokázal vymyslet (zde je na místě pochválit i zdařilý překlad).
A vůbec, celý svět je tak úžasný, vše je dotažené k dokonalosti a bez chybičky. Mrakoplaš si mě získal svým panikařením, stejně jako Dvoukvítek naivitou, ale nejvíc mne dostal Smrť a já už se neskutečně těším na knihy s ním.
Každopádně ve čtení příběhů ze Zeměplochy hodlám pokračovat, jelikož jsem navnaděná až až :)
Mladík v odboji
C. D. Payne
První a nejlepší, ostatní díly už jí nesahají ani po imaginární kotníky.
Eragon
Christopher Paolini
Tato kniha mne nenadchla, ani neurazila. A přesto jsem byla ochotna přečíst si pokračování. Čím to? Možná je to tím, že příběh je působivý, zajímavě napsán a postavy relativně propracovány.
Norimberský deník
Boris Polevoj
Dost málo lidí zná tuhle knihu od Polevoje. Většina se zaměřuje na jeho slavnější dílo - Příběh opravdového člověka, které psal v době, kdy se Norimberského procesu účastnil. Zcela neplánovaně.
Dá se říct, že tato kniha je zajímavá hlavně díky pohledu zase jiného, než na jaký jsme zvyklý.
Balady a romance
Jan Neruda
Velmi povedené dílko, jelikož čítá jen 18 básní, najdeme ho na zhruba 50 stranách, což by mohli zvládnout i notoričtí nečtenáři. I když musím uznat, že pokud vás při čtení něco ruší, je pak horší to pochopit, protože kolikrát jsou věty velmi dlouhé. Jinak se to četlo příjemně, zabralo mi to asi půlhodinku necelou. Na povinnou četbu dobré:)