Krvavá paní
Milena Durková
Kniha tří povídek zve čtenáře k nahlédnutí do dob dávno minulých, kdy se stateční nápadníci svérázně ucházeli o srdce sličných dam, do dob, kdy bylo v lese možno narazit na obludné nestvůry a k malířům nečekaně přicházely múzy. Nenechte si ujít poutavé a napínavé příběhy ze středověké Evropy. Možná nakonec zjistíte, že nic není takové, jak se původně zdálo.... celý text
Přidat komentář
Vždy jsem si tak nějak naivně myslela, že si umím vybrat knihu, která je zajímavá a na jisté úrovni. Leč i mistr tesař se někdy utne, a tak se stalo i mně, že jsem četla knihu, u které asi nikdy nepochopím, proč byla vydána.
Krvavá paní se skutečně na první pohled zdá být velmi slušným počtením. I anotace láká budoucí čtenáře vzletným popisem obsahu knihy aniž by pokoutně sdělila, že název povídky a obsah povídky budou dvě rozdílné věci.
Když se podrobněji zaměřím na povídky musím konstatovat silné zklamání. Pravda, autorka se snaží zachytit všechny dobové skutečnosti, ale i tak, hned druhou povídku bych nezařadila do období středověku, ale spíše raného novověku. Příběh malíře, který namaluje mrtvou dívku - prostitutku, a tak získá lepší místo, protože daný obraz je prodchnutý jakýmsi kouzlem...nevím, skutečně mi to moc středověké nepřijde, ale budiž, Benátky možná byly jinde než zbytek Evropy.
Třetí povídka mi přišla extrémně natáhlá. Vlastně se tam objevují postavy, které mají být nejspíše jakousi omáčkou okolo a prakticky ani nijak nesouvisí s následujícím vývojem událostí (např. postava syna pána de Sille). Navíc konec završený smrtí jakési příšery, z které se nakonec nejspíše vyklube drak...Jako pardon, ale tohle mi přišlo více jako pohádka, ačkoli se to tváří jako relativně věrohodný příběh, který se klidně mohl stát.
Asi nejlépe z toho vychází první povídka, která se mi sice velmi špatně četla, přišla mi příliš složitě napsaná (což může být čistě můj dojem), ale reálnu se přibližuje asi nejvíc. Ačkoli se tedy nikde nepíše o kráse oné panny Kateřiny (která je dokonce popsána, že oplývá spíše "hranatou" krásou), ale spíše se dovídáme, že její krása spočívala v dědictví její "adoptivní matky" Kunhuty a to v bystrém myšlení.
Celkově bych to shrnula jako krok vedle. Nejen vydání této knihy, ale samotné povídky.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2017 |  Bára krotí rodinu |
| 2019 | Bára krotí Ameriku |
| 2014 |  Jsem průšvih jménem Klaudie |
| 2021 | Bára krotí divadlo |
| 2005 |  Krvavá paní |
Tak ne. Knihu jsem odložila po pár stránkách. Možná má někdo víc trpělivosti prokousat se podivným spisovatelčiným stylem, ve kterém se mi ztrácejí jak postavy tak děj a hlavně...zdá se mi, že autorka se zhlédla ve Vančurovi a snaží se o podobný jazyk. Ovšem - když dva dělají totéž, není to totéž!