kure91 komentáře u knih

Tož tohle mě hodně bavilo a bylo to jízda od začátku do konce. Děj začíná de facto tam, kde první Kladivo končí a ve druhém dílu v podstatě sledujeme jednu hustou noc, kdy se Pražáci vydávají na víkend na venkov (ehm, omlouvám se Chonětínu, jednomu z prvních měst v kraji) a jak už to tak bývá, Cajzli naruší vesnickou pohodu a všechny zajeté pořádky zničí. Děj odsýpá jedna báseň, opět nechybí hromada živých mrtvých, mrtvých mrtvých i definitivně mrtvých mrtvých. No a pak je tu boj se Žluťákem. A tuna hlášek, tak si tu pár odložím.
------
Dveře se rozlétly a z domku na zahradní náčiní se vyřítil Vincenc, v jedné ruce držel srp a v druhé kladivo. Vypadal jako zešílevší komunista.
--------------
Vincenc ho praštil do ramene a ukázal stranou. Z podlouhé prouby vedoucí ze zásobníku se začal sypat rudočerný humus. "Tohle je nejlepší den mého života!" řval Vincenc. Felix se jen usmál a čekal, až se to všechno podělá. V té chvíli se kombajn zasekl. Řev motoru a skřípění kovu přehlušil všechno v okolí. Vodopád masa vyschl.

5 30.05.2019

Po prvním dílu jsem rád, že jsem si nechal z Kulhánkovin Noční klub až na závěr, jestliže jsem u Divokých a zlých často psal, že mě hype okolo autora a jeho knih nechává chladným a že nevidím, proč jsou tak legendární, tak tady jsem spokojený. Zajímavě nastíněný úvod s představením Nočního klubu, pak se na scéně objeví hlavní antagonisté a následně se rozjede pořádná akční jízda, kdy děje ubíhá rychle jako upír v plném tempu, krev teče po litrech, že by se z ní najedlo celé upírstvo světa a konec dílu slibuje, že dvojka bude pokračovat dokud Tobiáš nenaplní zásady Nočního klubu.

9 27.05.2019

Přemýšlím, jak poslední metro zhodnotit. Líbil se mi poznatek některého z předchozích hodnotitelů ohledně poznámky v závěru knihy a kdo ji sepsal. Pak z mého pohledu dává smysl, že se opět kniha nese v jiném duchu než předchozí Metra, že je surovější a naturalističtější, ztratily se v podstatě všechny nadpřirozené a magické prvky... Ale pro mě asi nejlepší díl.
Raděj bacha, asi se nevyhnu menším spoilerům. V M 2035 se vrací zpět jako hlavní postava Arťom (musím říct, že nakonec mě tolik neštval, jak v M 2033) a sledujeme jeho cestu za odhalením pravdy a toho, jak je to ve skutečnosti, přičemž mi to celé trošku připomínalo Orwela a otřepané "černá je bílá" apod. Dozvíme se, kdo jsou Neviditelní pozorovatelé, jak to je s jedinými přeživšími na světe a nakonec nám Glukhovky naservíruje pořádný závěr, kdy se ukáže, že sami jsme svého osudu strůjci a že jistota, byť sebehorší, je preferovanější volbou než nejistota. Ale úplný závěr mě potěšil, A+A se dali na cestu a v tomto ohledu byl děj zakončen optimisticky. Možná bych si dal i M 2036, ale to už by vzhledem ke konci M 2035 mohlo připomínat putování jak ve SPADu od Kotlety :)

2 20.05.2019

Tak za tohle zaslouží Štěpán Kopřiva absolutorium. Jel jsem jeho knihy cca postupně jak následovaly po Asfaltu a Rychlopalba mě dostala a až se mi pomalu nechtělo věřit, že to napsal stejný "blázen", co stvořil postavu vojína de Klerka. Rychlopalbě nechybí typický kopřivovský humor, který je zde nejčastěj prezentován formou hlášek či myšlenek ústřední postavy a zajímavě dokresluje děj, který není mnohdy příliš procházkou růžovou zahradou. Oproti jiným knihám, kde je v ústřední roli (ex)polda, ano, na tebe se dívám, Joono Lino, mi zdejší hlavní hrdina nepřišel jako nepřemožitelný superman, ale spíše jako docela uvěřitelný pražský policista. Jasně, občas se nitky pátrání napojovaly asi až moc ochotně, ale nevadí, kniha mě dokázala chytit a nepustit, konec jedné kapitoly přímo nutil pokračovat ve čtení a už teď vím, že si Rychlopalbu určitě ještě jednou přelouskám. A doufám, že se p. Kopřiva rozhodne v tomto žánru ještě něco stvořit.
EDIT: tak netrvalo to dlouho a musel jsem si to dát ještě jednou a ani na druhé přečtení kniha nic ze své kvality neztrácí. Navíc jsem si mnohem víc vychutnával Kopřivovu hru s jazykem ve stylu formulací "Přetížil jsem jeho představivost tak mocně, že vyletěly fantazijní pojistky" nebo "Šanon se odrazil od lebky, zašustil křídly průklepáků a bouchnul o kovovou skříň."

9 15.05.2019

Tak dlouho se člověk chystal, že si teda toho Leoše Kyšu přečte, až se z něj stal Franta Kotleta :) Trošku jsem ke knize přistupoval s menšími očekáváními, ale nakonec jsem byl spokojený, jde o klasickou žánrovou věc, kde hrdina jde za úkolem z bodu A do bodu B občas si musí odskočit nebo je odskočen do bodu C/D... Nechybí, jak je na Kyšu/Kotletu zvykem, parádní hlášky, hromada akce, litry krve, jen na ten sex nějak zapomněl (teda ne, že by si to nevynahradis v sérii s Tomášem Koskem :))

4 14.05.2019

Čím dál víc lituju, že jsem si českou scénu tohoto žánru nechával dlouho proplouvat mezi prsty a teď musím dohánět resty. Knížka má, i vzhledem ke své tloušťce, pořádný spád (dobře, nejsou to zase Kotletovky, ale i taky to tu valí hodně v tempu), skládání samotného týmu a představování postav mě bavilo, stejně tak zápletka, nechyběl (nejen cynický) humor, takže jsem nadmíru spokojený a už běžím pro další díly.

4 04.05.2019

Půjdu proti většině a řeknu to rovnou, 2034 se mi líbilo víc než předchozí kniha série. Jak jsem napsal u 2033, občas mě postava Arťoma štvala svou ňoumovitostí, takže mi zase tak nevadilo, že nyní takřka chyběl. Zato (staro)nové postavy se mi dost líbily, nabízely zase typově jiné charaktery a možnosti rozvíjení příběhu. Pozitivně hodnotím větší filosofičnost díla, to přemýšlení nad světem a apokalypsou mě bavilo, líbilo se mi rozšiřování a prohlubování informací o univerzu Metra.
A na závěr si dám jeden citát, který mi přijde, že na dnešní dobu začíná víc a víc sedět.
"Poslední válka byla urputnější než všechny předchozí a trvala proto jen pár dní. Od druhé světové války uplynuly tři generace, poslední veteráni zemřeli a pro žijící byl strach z podobného konfliktu neznámým pojmem. Kolektivní šílenství, které tehdy miliony lidí oloupilo o jejich lidskost, se opět stalo běžným politickým nástrojem.
Fatální hra o lidstvo se s každým dnem stále více osamostatňovala a nakonec už nezbýval čas přijmou správná rozhodnutí. Zákaz použití atomových hlavic byl v zápalu boje smeten pod stůl – v prvním aktu dramatu byla tato zbraň smetena pověšena na hřebíček a v předposledním se z ní zase začalo střílet. Přitom samozřejmě nehrálo žádnou roli, kdo stiskl spoušť jako první."

4 24.04.2019

Dal jsem si knížku znova asi po šesti letech a musím říct, že se mé nahlížení na ni hodně změnilo. Tím, jak jsem načetl nějaké postapo knížky apod., tak jsem si mnohem více vychutnával popis světa po válce a samotný popis metra a jeho obyvatel. Mnohem víc jsem si užil samotné popisy, dost jsem dostal chuť si zahrát hru, která je Glukhovského světem a knížkami inspirovaná. Na druhou stranu mě možní víc než poprvé štvala postava Arťoma, trošku mi v některých chvílích přišel jako takový ňouma, který se zbytečně dostává do průšvihů a pak jej z něj někdo musí tahat a obvykle ten někdo čeká příhodně jako onen deus ex machina tam, kde jej zrovna hlavní hrdina potřebuje. Ale celkově mě knížka bavila a budu jeden z mála, ale řeknu, že 4* dávám proto, že mě víc bavilo Metro 2034.

2 18.04.2019

Podtitul neklame, Pražská kavárna mohutně vrací úder. Výrazně lepší než první díl, příběh drží pohromadě, dělá si srandu, ze všech stran a hnutí, mnoho hlášek mě dostalo, že jsem se musel ve vlaku smát jak blbec. Pokud by série pokračovala v tomto duchu, rozhodně si to nechám líbit. A musím říct, že ze zde prezentovaného obrazu SPD mi bylo Tomia až líto, ale někdy si říkám, že realita té knížce nemůže být zas tak vzdálena. A aby se neřeklo, jeden úryvek hned ze začátku knížky, kdy jsem si řekl, "jo, tohle bude dobré"
-------
... Urostlý muž, který také kráčel za rakví, soucitně položil přes ramena Jiřího Ovčáčka smuteční šátek. "Děkuju," špitl posmutněle Ovčáček a se šátkem kolem ramen se v čele smutečního průvodu šinul dál. "Pán démonů, pán démonů do mě vstoupí...!" zaburácel hluboký hlas kdesi z průvodu. "Ještě ne, Dane. Šetři si to na obřad," nabádal jeden z truchlících Daniela Hůlku, který v návalu emocí začal uprostřed průvodu zpívat svůj nesmrtelný hit...

2 24.02.2019

Po letech běhání jsem si řekl, že by nebylo od věci si přečíst některé známé knížky, o kterých řada lidí píše, jak je inspirovaly k běhání. No, mohu s klidem konstatovat, že Jez a běhej na mě udělala vážně dojem, Scott čtivě popisuje svou cestu k ultra a jednotlivé absolvované závody, z mého pohledu to je dost bez příkras a nějakých serepetiček okolo, dlouhý běh je popisován tak, jak je, včetně všech žaludečních šťáv, zranění a dalších nezbytností provázejících ultra. Trošku jsem se na začátku bál, že vzhledem k autorově veganství a stereotypu o veganech ("Jak poznáš, že je někdo vegan? Sám ti to řekne!") bude tento životní styl hodně v knížce protlačován, ale vůbec, v kontextu všeho ostatního dávaly zmínky o veganství smysl a doplňovaly komplexitu autorovy biografie.

4 19.02.2019

Mé začátky běhání se tak nějak plus mínus kryjí s vydáním této knížky, takže Dan Orálek byl prvním z českých běžců, jehož jméno jsem zaznamenal a znal. Jak postupně "do závislosti" propadá hloub a hloub, tak poznává další jména a osobnosti, ale DO pro mě zůstává velmi zajímavou osobností českého běhu. Nejvíc jsem si asi užil části popisující jednotlivé ultra, protože to jsou závody, o kterých mi asi nikdy nezbyde, než jenom číst.

2 11.02.2019

America, fuck yeah! Začnu to trošku netradičně. Snažil jsem se ty neustále zmínky o tom, jak jsou všichni Američané apod. v hlavě filtrovat, ale nešlo to. Nejpozděj od půlky knížky mě každá taková zmínka začala regulérně štvát, takže i kdyby to jinak byla nejlepší kniha světa, tak bych plný počet hvězdiček nedal. A teď ke knize. Tématika EMP útoku je zajímavá, popis rozpadu společnosti mi nepřijde nijak přitažený za vlasy a docela bych mu aj věřil, plusem je (malý spoiler alert!) to, že se autor nebojí zabíjet postavy no a závěr se tak asi trochu dal čekat. Jestli mě knížka navnadila ke čtení druhé dílu? Těžko říct. Ale rozhodně mě navnadila si zopáknout Neffovu Tmu.

8 10.02.2019

Choking Hazard mi dlouho unikal, ale od té doby, co jsem jej objevil, tak se jedná o mé velmi oblíbené dílo. A to platí jak pro film, tak i pro knihu, která krásně děj filmu doplňuje a popisy myšlenek a úvah postav rozšiřuje film. No a samozřejmě nechybí hlášky, které jsou integrální součástí jsoucna díla tohoto žánru.

2 31.01.2019

Konečně nějaká normální knížka o běhání. Žádné vznešené idei, žádné "fitnes kraviny", ale běhám proto, abych mohl žrát. Autor mi mluví z duše :) Navíc, když se mi někdy nechce vyběhnout, tak tahle knížka je ohromně motivační.

3 17.01.2019

Konečně jsem si tuhle klasiku přečetl a klobou dolů, když si vezmu, kdy ji A. C. Clark napsal. Jestliže jsem byl nedávno nadšený ze Vzpomínek na Zemi a myšlenek stran budoucnosti v dotčené trilogii, tak tady je to ještě o několik tříd jinde. Napsat ještě před přistáním na Měsící takovouhle knížku, smekám. Hodně se mi líbil i jazyk, jakým byla knihy psaná, opravdu jsem si ji užil. Rozhodně nejde o poslední knížku, co si od autora přečtu (pod heslem čtenářské resty v klasice se mají dohánět :))

4 17.01.2019

Devět životů - povídka mě moc nezaujala, koncept celého konfliktu na pozadí Velké války mi přišel takový podivný, ale budiž. Jedni jdou proti druhým, ale nakonec nevyhraje nikdo. 3*

Pro pár krys šel bych světa kraj - jo, tohle mě hodně bavilo, odlehčený styl, hlášky, postavy podle žánrových schémat (většinou), ale fungovalo to a prostě pecka. Děj se točí kolem v podstatě banality, když Rekus Nepřemožitelný jde zabít pár krys, ale vše se lehce zvrtne. 5*

Křižáci jdou do nebe - zde se opět vracím k menší nespokojenosti, zasazení do historie bylo skvělým krokem, samotná zápletka mi přišla trošku jednodušší, ale za závěr si to 4* zaslouží. Shodou okolností jsem teď rozkoukal Westworld a trošičku jsem tam nějaké odkazy viděl. I když to byla mí projekce děje seriálu do povídky a v reálu tam nic takového nebude.

Muž, který psal dopisy - luxusní nápad s prostředím, ve kterém se povídka odehrává, ta atmosféra z toho přímo sálala. Československé (a další jednotky RVHP) válčí v Americe, jaderná válka, vše jde do kelu. Jak se s tím kdo vyrovnává z řad vojáků? Atmosféra za plný počet, děj a rozuzlení mi však tak špičkové nepřišlo - 3,5*

Zákon smyčky - ač se mi to po přečtení nezdálo, tak s menším odstupem musím říct, že tohle bylo fakt dobré. Voják a jeho řekněme nemessis, muž snažící se uniknout osudu, kterému nelze uniknout (Kdo má viset, ten se neutopí, i kdyby bylo vody nad šibenici). Rozhodně
5*

Kód Zeta - Kotleta nezklame. V podstatě postapo nebo možná takové právě probíhající apo, kde se vědci snaží nalézt vir, který nebude emzakum chutnat. Jak je u Kotlety zvykem, dej pěkně odsýpá, nechybí nějaký ten koitus (ten tu mimochodem má důležitou roli pro děj) a přítomny jsou i mrtvoly. To vše v postapo kabátku Prahy, závěr je fakt pecka a dostal mě. Zalít smiláky. Jasných 5 *

Nemesis - budu se opakovat s hodnocením o dvě povídky před, ale ta atmosféra, tady bych si dovedl představit celou knihu. Když jsem si ještě při čtení vzpomněl za video k Show must go on v cover verzi od 2cellos (https://www.youtube.com/watch?v=L051v3NC0F4), tak prostě luxusní chuťovka. Krásně popisuje atmosféru nevyhnutelného a ukazuje, co by s tím lidé v té situaci dělali. 5*

Čtyři králové - zajímavé, povídka na mě působila dost civilně, nastiňovala zajímavý koncept České republiky, jen mi (chápu, že to v rámci povídky není možné) trošku haproval kontext a postoje okolí vůči tomu, co dle všeho bylo lokální. 4*

Po Velké Bouři - sakra, už od přečtení znovu vydaných Drnkových "Žáb" (tj. knížky s 1938 v názvu) vím, že mám slabost pro příběhy, kde se Čechům daří a jsou po vojenské stránce úspěšní. Povídka sledující prapočátky pozdějšího Česko-slovenské království mě bavila, sice byla možná lehce nadnesená či naivnější, ale nevadí. Mám docela chuť si přečíst obě České země. 5*

Dlouhá noc na Japetu - tak tohle byla chuťovečka. Skupina astronautů se snaží zjistit, co se stalo na opuštěné základně. Dvě časové roviny a hodně hutná atmosféra v průběhu jedné noci na saturnově měsíci Japetu. Zajímavý děj, rozuzlení lze lehce odhadovat z prolínání časových rovin, ale nevadí. Jasných 5*
Střep - jo, tady jsem si opět vychutnával atmosféru, navíc prostě zasazení do světa po atomové válce mě vždy nějak zaujme a zabaví. Hrdina povídky vyráží do zbytků určitého města, kde by měl narazit na zásoby, ale při tom narazí na mrakodrap obydlený podivným společenstvem dělajícího podivné věci. 4*

Hltač kostí - tohle mi nesedlo, nějak jsem se nedokázal myšlenkově vžít do světa, který fungoval po nějaké velké potopě (?) a byl obydlen podivnýma kreaturama. Oproti jiným povídkám ve sbírce jsem se tu nedokázal dostat do atmosféry, nějak mě nezaujaly ani postavy a celkově mi povídka přišla mnohem delší, než zbytek - 3*

Caput mortuum - některé nápady se mi v povídce líbily, třeba Sprastahmor či samotný svět, kde dle všeho rostliny braly inspiraci od Trifidů, ale povídka samotná o vyšetřovateli a jednom zločinu mi přišla taková slabší a prostředí zasazené do období po apokalypse už to zachránit nedokázalo. 4*

Barva smrti - asi podobně jako u Caput mortum, moc mě povídka nesedla, nápad lidstva bojujícího proti rychle se šířícím houbám byl zajímavý, ale samotný děj povídky o snaze dostat se k jedné osobě, která může držet klíč k řešení celé situace, mi přišel takový slabší. Ale za úplný závěr musím alespoň tu jednu hvězdičku přidat. 4*

Sliby se maj plnit - v povídce se prolíná více dějů, které spějí ke společnému rozuzlení, které mě však moc nezaujalo. Celkově mi povídka moc nesedla, nějak jsem si nedokázal postavy oblíbít co jim alespoň fandit. Takže 3*
----
Suma sumárum když to sečtu a podělím, tak mi antologie vychází na 4*

3 17.01.2019

Kotleta se posunul zase o kousek dál ve svém psaní. Trochu jsem se obával, jak bude navazovat na trilogii, kde hrál hlavní roli Hrdina z Istanbulu, ale čtvrtá kniha v sérii pokračuje v nastaveném trendu. Nabízí nám pohled na další vývoj a další místa (Hamburk), dále pokračuje střet mezi přívrženci nových a starých pořádků. Navíc, strašně jsem si zamiloval svět, ve kterém se celá série odehrává... Teď by mi jen Kotleta mohl udělat radost a konečně napsat i knížku "Hrdina z Istanbulu" :)