Krbi
komentáře u knih
Upálené
C. J. Tudor
Pokud jste byli nadšeni z Kříďáka a z Jámy, ( a já celkem byl) , bude pro vás tato kniha zklamání. Sice ne úplně a ne na celé čáře, ale jen tak trochu.
Jáma
C. J. Tudor
Stejně jako řada jiných čtenářů jsem se do Jámy pustil hned po Kříďákovi. A nelitoval jsem. Obdržel jsem poutavý thriller s prvky hororu. V podstatě nejde o krimi ,protože je zde přítomen mírně nadpřirozený prvek. Myslím, že nejsem sám který si při čtení párkrát vzpomenul na Stephena Kinga.
Co mě začalo postupně unavovat byla prvoplánová a naprosto všudypřítomná depresivní a negativní atmosféra. Všichni se tu chovají jako hipsteři jejichž život je v troskách a nemá smysl. V tomto směru kraluje hlavní hrdina, který nebudí přílišné sympatie. Jde v podstatě o stroskotance, gamblera a mírného alkoholika se sklonem k lhaní a podvodům.
O to více jsem ale ocenil, že se děj slušně valí vpřed. Když přišlo na řadu podzemí a nevysvětlitelno, byl jsem spokojen jako želva.
SPOJLER: Závěrečná bitka na férovku byla cítit hollywoodským klišé podobně jako v Kříďákovi, ale jelikož jsem čekal že to skončí poněkud jinak, opět musím ocenit autorčinu schopnost čtenáře překvapit. Ve vzduchu zůstalo viset několik otázek, na které bych rád znal odpověď, ale celkově kniha naplnila mé očekávání. Mám v plánu i nadále "Tudorovat".
Kříďák
C. J. Tudor
(SPOILER) Dokonalá práce. Jakmile začnete, tato kniha vás už nepustí. Příběh je skvěle vystavěn, "flešbeky" postupně odkrývají staré tajemství a všechno se pak dokonale propojí.
Bacha SPOJLER: závěrečné zúčtování v lese bylo trochu klišé, ale pak přišlo ještě pár "bonusových" odhalení, které to posunuly do zajímavější a civilnější polohy. No a nakonec se ukázalo, že ani hlavní hrdina nemá tak docela čistý rejstřík a navíc není tak úplně normální. Vlastně vůbec. Konec SPOJLERU.
C.J.Tudor umí udržet čtenáře v napětí a umí jej především překvapit - což je asi základ dobrého krimi a thrilleru.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Trochu King, trochu Karika, trochu dřina. Ale nakonec jo. Co mě opravdu znepokojovalo, nebyl ani tak nadpřirozený prvek, ale mezilidské vztahy, pomluvy a podrazy. To bylo udělané dobře a fungovalo to. Mile mě překvapil konec, jelikož jsem odhadoval, že to dopadne úplně jinak. Za to dávám palec nahoru.
Safírová stezka / Tom a Péťa / Záhada smaragdového jezírka
Miloš Zapletal
Když se mi tato publikace dostala do rukou, měl svá "komixová léta" už dávno za sebou (bylo mi v té době už přes třicet) Přesto jsem z kreseb Marko Čermáka a z textu Wabiho Ryvoly a Miloše Zapletala, vycítil, že v mých 10-12 letech, by pro mne bylo toto čtení, to pravé ořechové.
Stopou toulavou
Mirko Ryvola
Nesmírně zábavná kniha. Nenudil jsem se ani chvíli. Detailní popis výstroje trampů, generace mých rodičů, je hustě rámován vzpomínkami, a někdy velmi komickými historkami. Nasmál jsem se a také se velmi poučil.
Bedna vod Whisky
Miki Ryvola (p)
Zpěvník obsahuje 40 nejznámějších písní trampského barda Mikiho Ryvoly, včetně notového záznamu a akordových značek. Naleznete zde i řadu fotografií z Mikiho vystoupení i z jeho trampského života. Součástí knihy je i přehledná diskografie.
Listí aneb Co zbejvá
Miki Ryvola (p)
Velice pěkně vyvedená publikace obsahující Mikiho písňové texty, povídky, básně, úvahy. Většina textů již v minulosti vyšla, ale nikdy takto přehledně a pohromadě. Kniha osahuje řadu, dnes už v podstatě historických, fotografií z Mikiho života trampa, muzikanta a výtvarníka.
Brodyho testament
Petr Ritter
Kniha mne silně zasáhla. Jedná se o velmi uvěřitelný text, který si na nic nehraje. Je to sonda do generace mých rodičů, kteří vyrůstali a žili v minulém režimu a i v tehdejších poměrech se dokázali bavit, dělat hudbu, jezdit na tramp. Po revoluci se všichni se změnou poměrů vyrovnali, každý po svém, vrhli se na podnikání a odcizili se. Velmi reálný vývoj v životě obyčejných lidí, ve kterém si může každý najít něco ze sebe, přechází od mladické radosti k realitě všedního života, zklamání a hořkosti a nakonec ke smíření.
Pro mne byla kniha zajímavá o to více, že kraj kde se velká část příběhu odehrává (údolí Bystřice, Hrubá Voda) dobře znám a i já jsem tam hojně čundroval. A ano, je mi dnes čtyřicet a z většinou lidí, se kterými jsem byl "jedna ruka" se dnes už nevídám. Není to žádná tragédie, je to prostě tak. Vzpomínky, písničky, pár fotek, pár věcí které by člověk vzal zpátky, kdyby mohl, pár věcí které by býval udělal, kdyby měl více rozumu. A koncový světla vlaku....
Na vlnách odvahy a dobrodružství
Otakar Batlička
Tohle je naprostej základ. Vedle Foglarovek byl Batlička další bourák, kterého jsme hltali. Zajímavé je, že i když jde o velice napínavé a dobrodružné příběhy, žádný z nich nepůsobí neuvěřitelně nebo "přestřeleně". Opravdu to působí jako příhody které Otakar Batlička zažil nebo je zažil někdo z jeho přátel na cestách.
Kniha upírů
Eduard Martin (p)
(SPOILER) Knihu jsem četl poprvé asi ve třinácti letech. Samotná zápletka spadá do žánru sci-fi, nic méně dějovou linku jsem vnímal pouze jako (byť napínavou) kulisu. To čemu jsem jako čtenář propadl byla pochmurná a znepokojivá atmosféra, kterou Eduard Martin v románu vytvořil. Atmosféra prastrýcova starého domu a po té jeho statku na samotě, výrazně rámovaná ilustracemi (nebo spíše kolážemi) Miroslava Huptycha, mne fascinovala a zároveň strašila. Celý příběh získává vice spád a nádech sci-fi s příchodem ZOOMA a i když celý příběh končí v jakési smířené sentimentalitě a pochybnosti, i na konci přetrvává ten znepokojivý pocit- něco zde nebylo v pořádku, bylo zde něco děsivého, něco skrytého...a nebo to byl jen klam.
Magazín Kometa uvádí 60x Rychlé šípy
Jaroslav Foglar
Těsně po roce 89' se doslova roztrhl pytel s reedicemi Foglarovek. Tento revival nicméně seznámil s touto literaturou mladší (tedy mou)generaci. Ať už šlo o zvovu vydané příběhy a komixy, nebo o nové Foglarovy příběhy, výtvarně zpracované Kájou Saudkem či Marko Čermákem, silně nás zasáhly a hltali jsme je a to především na stránkách časopisu Kometa. Celá tato éra trvala jen několik let (začátek 90.let) a postupně skončila, nakladatelství zabývající se touto látkou zkrachovala a časopisy jako Kometa zmizely v propadlišti dějin. Nic méně těch pár let stačilo. Myslím, že když moje generace začala v druhé polovině 90 let vyrážet na čundry, měla na tom éra komixů a románů ze začátku devadesátek velký podíl. Vyhledávali jsme břidlicové lomy, osamělá místa a zapadlá údolí. V hlavách nám zůstaly příběhy jako Modrá rokle, Jeskyně Saturn, Dobrodružství v zemi nikoho. A Rychlé Šípy, samozřejmě, z těch se citovalo neustále.
Rodokmeny slavných kytar
Terry Burrows
Vydařená obrazová publikace, přibližující okolnosti vzniku slavných modelů akustických i elektrických kytar. Výhradní zastoupení zde mají nástroje značky Fender, Gibson a Martin - plným právem, samozřejmě.
Tichá hrůza
Tomáš Korbař
Za komunismu u nás mnoho hororových knih nevycházelo. Bram Stoker, Edgar Allan Poe, Ray Bradbury... o Lovecraftovi jsme si mohli nechat jen zdát. Když někdy v 70.letech vyšla Tichá hrůza, byl to blesk z čistého nebe. Kniha byla obestřena téměř mysteriózní aurou. "Četl jsi už Tu knihu? Ne? Ty vole to nedáš..."
Čas se převalil i přes tuto knihu. Po revoluci jsme si postupně doplnili hororové vzdělání, jak knihami tak filmy z videopůjčoven a trochu jsme ztratili o žánru iluze, protože kniha Tichá Hrůza, nasadila laťku vysoko až nereálně. Opravdu povídek jako Byl to Démon Henryho Kuttnera nebo Ptáci od Daphne du Maurier, nevzniklo v historii mnoho. Dokonce i Letní hosté od Shirley Jacksonové, nepůsobí příliš hororově a přesto atmosféra, která se tu postupně zahušťuje, Vám začne nepříjemně cuchat nervy, ještě dříve než si to plně uvědomíte. A ano, pokud jste někdy jeli z dovolené na chatě domů dříve než bylo nutné, bylo to právě kvůli této povídce.
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Kniha je bezesporu vynikající a stejně tak i film Otakara Vávry. Problém je dnes v tom, že spousta lidí bere knihu Václava Kaplického jako literaturu faktu a film Otakara Vávry jako hraný dokument. A to do té míry, že momenty v knize či filmu, jsou na wikipedii či v médiích, prezentovány jako historická fakta. Jindřich František Boblig z Edelstadtu byl obyčejný zaměstnanec vrchnosti, který pobíral za svou (jistě ohavnou) práci normální plat a neshromažďoval majetek odsouzených. V jeho zájmu bylo udržet procesy v chodu, jako stálý zdroj přijmu v podobě platu. Majetek odsouzených nepropadal církvi, ale rodinní příslušníci museli často pod cenou majetek prodávat, protože proces se financoval s kapes příbuzných obžalovaného. To je jen pár příkladů - není to kritika knihy ani filmu (všimněte si, že jsem zanechal plné hodnocení) spíš je to povzdech nad tím jak se dnes zachází z informacemi. Kdo chce vědět jak to bylo doopravdy, ať si přečte knihu Drahomíra Polácha - Zpráva o nevíře.
Trhlina
Jozef Karika
"Slovenská Blairwitch". Skvěle jsem se bavil a vlastně i trochu bál. Jezdím pod širák do přírody a ten pocit, že jste zabloudili a noc je na krku, znám a tady je to napsané přesně. Na stejnojmenný film zapomeňte - přečtěte si knihu!
Planina
Steinar Bragi (p)
Mrazivá kniha. Vynikající. Bylo co číst a po dočtení bylo o čem přemýšlet.
Stínozem
Peter Straub
Tak tady jsem šlápl vedle. Nehodnotím, jelikož jsem nedočetl. Asi moje chyba.
Bába Motyka
Marko Hautala
Kniha není pro čtenáře, kteří mají rádi vše vysvětlené, uzavřené. Je fakt že kniha v závěru nabízí více otázek než odpovědí, ale atmosféra a konec konců i samotný příběh, jakkoli tonoucí v mlze a náznacích, byl dech-beroucí. Srovnání s Kingem je přešlap distributora. Autor odvedl, perfektní práci. Mravenci ožírají měsíc...
Jeseníky
Rudolf Smahel
Dnes už v podstatě historický materiál. Kniha přináší řadu fotografií, většinou z druhé poloviny 50.let dvacátého století. V knize můžeme vidět jak vypadal vrchol Pradědu, chata Ovčárna či Barborka, před sedmdesáti lety. Lze doporučit všem, které zajímají Jeseníky a jejich historie.