Brodyho testament
Petr Ritter
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218005/mid_brodyho-testament-7JD-218005.jpg
3
6
3
Z mnoha příběhů inspirovaných skutečnými událostmi splétá Ritter generační román popisující druhou polovinu dvacátého století až po začátek století jedenadvacátého, kdy se iluze o novém světě měnily v realitu. Večer přechází do noci a lékař Marian Brody v prázdném domě sepisuje závěť. Čeká na Šedivce - svého vraha a zároveň nejlepšího přítele. Proč má dojít k jejich osudovému střetu? Nějaké zasuté nedorozumění? Souvisí to nějak s Brodyho prosperující soukromou klinikou, se Šedivcovou sestrou či jeho šílenou matkou, nebo jde o neodpuštěnou křivdu z dávných dob - vzpomínku na dívky, které je učily lásce nebo sexu? Jako trampové trvali na své svobodě, až je to kdysi přivedlo před soud - není v tom ukrytý tajemný důvod? Prošli spolu léty unavené totality, sametem revoluce, chaosem privatizace, drsností demokracie…, a jak se zdá: jsou na konci.... celý text
Přidat komentář
dlouho jsem váhala nad hodnocením..asi by opět více vyhovovalo dát 3,5*...příběh, který nás vrátí o pár desítek let zpátky..kdy svoboda byla vzácností..a o to více si ji lidi vyhledávali , hýčkali a snili... ( a po procitnutí v r.1989 po pár letech zjistili, že sny byli možná hezčí, než jejich živoucí realita...)
Brody tak nějak vyvodil, že na základě jistých událostí vc minulosti mu zbývá jen několik hodin na to, aby si vyspořádal věci, než eventuálně zemře rukou dlouholetého kamaráda a soupoutníka a spoluhráče z kapely Šedivce...věci se nakonec vyvrbí úplně jinak, než čekal, možná až takový "WTF" závěr - light zklamání proti plnokrevnému dramatu-.---ale to bych předbíhala...
než Šedivec mrskne první kámen na okno, Brodyho vzpomínky nás provedou trampským životem a komunitou...poznáme "Údolí", srub "Poslední štace", pak "Fort Alamo"...a spoustu jejich kamarádů a spřízněných osad...jelikož mi tramping není úplně cizí, pár akcí jsem se zúčastnila ještě jako dítě, pádž jsme mezi trampy měli kamarády, (patřili jsme k hooodně širokému kruhu kolem jedné trampské osady) tak mě téma zaujalo...což mě teda nezaujalo , byly popisy bezuzdných orgií odehrávajících se v lese, připadně ve srubech, stanech, spacákách... "chceš to dělat do zadku ?" "a ty už jsi to dělala ?" "ještě ne..." "..tak se otoč..." (a kterým směrem ? ???)...rychle jsem přišla o iluze a začla zvažovat, zda i ti naši známí byli takhle "družní a veselí", a co potom moji rodiče ?? uhm...
pak ale celkem paralelně s vlastními zkušenostmi jsem mohla prožít s Brodyho skupinkou snahy o vlastní podnikání, kdy se v duchu trampingu snažili pomáhat jeden druhému, tahat se navzájem z průserů...taky pak nedorozumění a skřípání přátelství díky společným podnikům typu Hotel Hvězda, či Fort Alamo (rozdělit pokoje ? nerozdělit ?) a přichází taky rodiny a čiré vody se kalí, úpřimnost mizí... to znám z praxe...
co mě nebavilo : spousta Brodyho úvah, nějaké to politikaření, věci týkající se obchodu, daní, prostě místa, která jsem s chutí jen prolítala očima..pak mě nebavili ty jejich orgie , spousta sexu, nevěr, úletů - vzalo mi to moje iluze a hezké vzpomínky...ale co už.,..
co bylo zajímavé - text příhodně prokládaný úryvky z písní trampských písničkárů (Wabi Ryvola, Nedvědi, Kapitán Kid a podobně...) - takové ty citace, sednoucí k ději a textu jako "zadek na nočník"...za to velké plus...
Ava May - ocenila bych trochu více poodhalit její původ a minulost...
tak to nějak zhrnu - nevím, jestli ji přečtu ještě někdy, každopádně podsouvám manželovi, který je taky trempingem políbený...
doporučuju všem pamětníkům dob minulých, všem zálesákům, indiánům, trampům, osadníkům (a jsem taky zvědavá na vaše komenty :))
a jeden citát na závěr : "BACHA PLECH !!!"
Výpověď o přátelství mezi trampy je zároveň výpovědí o době.
"Mezi notami a řádky křičeli z plošinek do větru za vlakem: Kdo nám co může! Na větvičky chvojí uléhali s pocitem: Co nám můžou vzít? Spacák? Virtuosové jako Barul dokázali spát i pod novinami. Na pražcích, které jsou od sebe vždycky dál nebo blíž, než měří krok, míjeli nápisy, že chodit po trati je přísně zakázáno... Je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.... (Wabi Daněk). V zatáčkách nutících zpomalit vlak, vyskakovali za jízdy, nešlo o zkrácení cesty, cestu měli rádi, ale o svobodu: tady si vystoupím já, protože chci! Proti státní dráze, průvodčím, revizorům, proti diktátu. Vzpurné vteřiny volnosti." (s. 50)
Autor dokáže vykreslit situaci:
"Docent Klacík, internista, tenista, golfista, znalec aut, krevet a bpuquetů vín - Brodymu připomínal arogantního Barula - si do své ambulance pozval od osmi po půl hodinách na celé dopoledne pacienty. Přišel v půl jedenácté, nikoliv z nenadálé operace, nezastíral, že z veselého světa venku. V kožené bundě, na malíčku klíčky od auta, prošel houfem čekajících, neomlouval se, nevysvětloval, všechny obdařil úsměvem, měl za hotovou věc, že přijímají výjimečnost jeho osobnosti. Než sestra začala zvát dovnitř, šest vystresovaných pacientů se pohádalo a nakonec popralo o pořadí." (s. 132)
V závěru mě zaujalo vystavění point - nejen Doudynovo setkání se státním zástupcem:-), ale i rozuzlení očekávaného setknání Brodyho a Šedivce.
Autorovy další knížky
| 2013 |  A poslední přišel kat |
| 2010 |  Studovali práva |
| 1989 | Na hraně |
| 1989 | Advokát ex offo |
| 2016 | Vina soudce Brennera |
Kniha Brodyho testament je v
| Přečtených | 9x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 2x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 2x |
Kniha mne silně zasáhla. Jedná se o velmi uvěřitelný text, který si na nic nehraje. Je to sonda do generace mých rodičů, kteří vyrůstali a žili v minulém režimu a i v tehdejších poměrech se dokázali bavit, dělat hudbu, jezdit na tramp. Po revoluci se všichni se změnou poměrů vyrovnali, každý po svém, vrhli se na podnikání a odcizili se. Velmi reálný vývoj v životě obyčejných lidí, ve kterém si může každý najít něco ze sebe, přechází od mladické radosti k realitě všedního života, zklamání a hořkosti a nakonec ke smíření.
Pro mne byla kniha zajímavá o to více, že kraj kde se velká část příběhu odehrává (údolí Bystřice, Hrubá Voda) dobře znám a i já jsem tam hojně čundroval. A ano, je mi dnes čtyřicet a z většinou lidí, se kterými jsem byl "jedna ruka" se dnes už nevídám. Není to žádná tragédie, je to prostě tak. Vzpomínky, písničky, pár fotek, pár věcí které by člověk vzal zpátky, kdyby mohl, pár věcí které by býval udělal, kdyby měl více rozumu. A koncový světla vlaku....