kralika
komentáře u knih
Skotsko. Země dávných tajemství
Jan Hrdina
Velmi hezky zabalená skotská tajemství a příběhy dávnověku. Ovšem občas se autor poněkud nechává unést na vlně divokých spekulací, což mírně snižuje jinak fundovaný výklad. Mám na mysli především Zenovu mapu ověnčenou příběhem o objevení Ameriky Benátčany (a Skoty), která je přesvědčivě vyvráceným podvrhem.
Jméno růže
Umberto Eco
Mám rád knihy, které nejdou čtenáři naproti a vyžadují od něho jistou spoluúčast.
"Antikrist se může zrodit i ze soucitu, z nadměrné lásky k Bohu nebo k pravdě, jako se kacíř rodí ze světce a člověk posedlý z proroka. Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotní zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe.
A možná, že úkolem toho, kdo miluje lidi, je přivést je k tomu, aby se smáli pravdě, přivést pravdu k tomu, aby se smála, protože jediná pravda je umět se osvobodit od chorobné vášně k pravdě, abychom se nestali otroky svých představ."
Uvězněn s faraóny
Howard Phillips Lovecraft
Nenápadná sbírka nenápadných povídek vystředního autora. Za mě vedou především povídka titulní a "Číhající děs", kde HPL dotáhl své oblíbené téma regresní evoluce až do krajnosti. A konečně musím zmínit "Podivný dům vysoko v mlze", který mě napoprvé příliš nezaujal, ale z nějakého neuchopitelného důvodu jsem se k němu v myšlenkách několikrát vrátil...
Největší show pod Sluncem
Richard Dawkins
Jojo, příběhy o Beljajevových liškách, samičím šlechtění samců, nebo o nerozhodných želvách si budu pamatovat hodně dlouho...
Královský rubín
Agatha Christie
Myslíte si, že na třiceti povídkových stranách se nedá rozehrát příběh, který svou zamotaností, promyšleností a dramatičností konkuruje románovým zápletkám? Omyl!
O švestky a brambory: Prusko-rakouská válka o bavorské dědictví 1778–1779
Miroslav Šedivý
No, nedá se říci, že by tahle kniha naplnila očekávání, válka samotná je brána jen letem světem, ale přidat rozhodně musím za demýtizaci Laudonovy osobnosti, který se zde jako vojevůdce zrovna dvakrát nepředvedl. A to v české historiografii zaznělo poprvé.
Mráz a hry
Jan Hlávka
Tak takhle jsem naposledy hltal snad jen zaklínače...:-)
Skvěle napsané postavy, které jsou podané tak, že mi ani jedna z těch ústředních nebyla lhostejná, trochu sráží poněkud generické prostředí (zimní, letní, vodní a pouštní planeta). Ale na to, že se jedná o rozjezd k delší sáze je tento román skutečně pecka.
Selský baroko
Jiří Hájíček
O (ne)vinně a (ne)smyslném vypořádávání se s minulostí. A to vše jakoby mimochodem.
"Nedonutili mě nenávidět."
Moře v plamenech
Miloš Hubáček
Hubáček... Co dodat? Jedním dechem - a ani Vám ten občasný (povinný) ideologický drobek nezaskočí...
Město, nedlouho poté
Pat Murphy
Krásný utopický příběh o tom, že mezi zbraněmi nemusí múzy mlčet, ale měly by být slyšet a dokonce by mohly i vyhrát.
"V rukou úderných oddílů vypadá každá vlajka ošklivě."
Sharpovi střelci
Bernard Cornwell
Jak probíhaly napoleonské války, pro nás již zastřené romantickým hávem? Pan Cornwell Vám to poví... Byla to válka jako každá jiná.
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
Příjemný letně rozverný příběh plynoucí pomalu jako řeka Orše...
"Podle ročního období, v svůj čas, noční temnoty slétnou z korun stromů, kde hřadovaly od včerejška, kouty chladu se otvírají a prostor, který má černá křídla, se hrne do městské nádoby.
Rozšafní lidé mlknou a nepromluví, dokud nepojedli. Je noc a starosta doznává, že nastal večer a že došlo na jeho slova, neboť to předvídal."
"Měla dokonalá stehna, drobná kolena, ušlechtilá lýtka a půvabnou nohu, pro niž král francouzský ještě před pěti sty lety by byl vedl válku až do vyhlazení lidu a zkázy krajin přilehlých k Španělsku."
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Hodnotím z pozice někoho, kdo je zhruba obeznámen s reáliemi (tomu se utéct nedalo), ale komu už není 12. Proto vynikly vady na kráse (která je všude přítomná!), jako ploché postavy a některá nefér rozhodnutí od spisovatelčina stolu v edinburghské kavárně...
Plameňák na konci léta – Malá antologie amerických žánrových autorek
* antologie
Takhle to dopadá, když si někdo postaví hlavu a stojí si za svým. Dopadá to skvěle! Láska k tématu (žánr nežánr - to neřeším) z toho cáká od první stránky. Co se týče obsahu, u mě zabodovaly hlavně K. Barnhillová se svou paní Sorensenovou a P. Murphyová se svou "nežánrovou" povídkou, kterou však vyzdvihuji asi nejvíc - plně chápu, že editor-překladatel-vydavatel neodolal. P. Rentzová se svou indiánskou hříčkou nezůstává pozadu. Ostatní povídky mě trochu minuly buď jisotu přepjatostí (Jak to bylo doopravdy) nebo zkrátka přílišnou vyumělkovaností...
Celkem mohu říci, že se jedná o ozdobu knihovny a nemyslím tím pouze vizuál.
Muž z vysokého zámku
Philip K. Dick
Mám rád knihy, které nevodí čtenáře za ručičku a mají druhý plán. I když, tady je možná i třetí... Je to Dick, takže je to psáno neuroticky, překotně, nejasně a na konci si budete klást neodbytnou otázku, jestli se vám to jen nezdálo. Netvrdím, že jsem rozlousknul tajemství této knihy, ať už je jedno nebo hned několik, ale vím, že si ji v budoucnu přečtu a budu ji vnímat zcela jinak.
Zkrátka. Tato kniha nutí čtenáře myslet, a to není málo.
Tajfun a jiné povídky
Joseph Conrad
Jasně, není to něco co by vás posadilo na zadek, ale ten jazyk! Díky tomu slohu mám Conrada rád a proto ho i čtu.
Kraken
China Miéville
Imaginace pana Miévilla je neskutečná. Celá kniha je gejzírem nápadů, tu originálních, tu originálnějších.
Jenže. Pokud si představíte každý ten nápad jako barvu na paletě mistra malířského, a podle vzoru knihy je smícháte dokupy, vznikne vám nevábná hnědošedá kaše...
Zapomenutý maršálek: Emanuel Salomon z Friedbergů-Mírohorský
Jaroslav Fritsch
Styl psaní mi příliš neseděl. Časté opakování stejných informací ve dvou odstavcích po sobě, nebo někdy nepochopitelně vágní formulace - jako třeba popis Hilsneriády bez jména Hilsner nebo Hrůzová - to působilo velmi rušivě. A krom toho je opravdu hodně znát, že se autor ve vojenském prostředí monarchie vůbec nevyzná - naštěstí spíš v drobnostech (v Písku vždy sídlil regiment 11. - nikoli 7., "Pražské děti" jsou jak Latouráci tak Benedáci a opravdu se nemuseli stydět za válku 1866, protože zvítězili nad Italy u Custozy atd.).
Avšak smířlivé hodnocení si celá publikace zaslouží především za první pořádně ucelenou biografii tak zajímavé osoby jakou Friedberg bezesporu byl. Navíc s krásnou barevnou přílohou.
Půl žlutého slunce
Chimamanda Ngozi Adichie
Téma knihy mě velice zajímá, čtení jsem si užil, ale přes autorčinu snahu tomu něco chybělo. Nevím, napadají mě sice spíše plusy, ke kterým patří i pozorná redakce, s doplněným doslovem a rozhovorem se současnou nejznámější africkou autorkou. Celou knihou se však táhne těžko uchopitelné mínus, které mě nutí tu jednu hvězdičku ubrat.