kralika
přečtené 429
Ostrov v plamenech: Neobyčejný příběh Laki, sopky, která v 18. století zatáhla nebe nad Evropou
2023,
Jeff Kanipe
Motory Boha
2021,
Jack McDevitt
Tohle mě opravdu bavilo. A navzdory skvělé myšlence, výpravným kulisám a nenápadně zábavným hláškám ("Měli jsme to tu přeorat jako Schliemann"), chápu, proč s tím má spousta čtenářů problém a proč ostatně tento výjimečný román není ověnčen spoustou cen. Ono to je psáno spíš pro autora samotného, pro čtenáře snad ani ne. Respektive, McDevitt má dar skvělé představivosti, hýří neokoukanými nápady, ale nemá dar to vše předat v úhledném balíčku. Já mu to ale zcela odpustil.... celý text
Válečné sny F. Poláka
1920,
František Xaver Svoboda
F. X. Svoboda nezklame. Vím, že je to možná troufalé srovnání, ale pro mne je to český Ambrose Bierce. Jak dokonalým vystižením vojenské tematiky druhé poloviny 19. století, tak atmosférou, která by se leckde dala krájet. Z těchto důvodů je pro mě nezapomenutelná zejména psychologicky nesmírně těžká povídka "Každý pátý" a mysteriózní "O dávno mrtvém bratrovi".... celý text
Osvobození světa
1919,
Herbert George Wells
Romány tohoto typu mě fascinují. Utopická vize budoucnosti (socialisticko-komunistická rovnostářská super společnost založená na vědeckém pokroku) mě však nijak nerajcují. Ale je to Wells, takže se dočkáme ohromného množství technicko-vědeckých předpovědí, které berou dech. Jako: v roce 1914 psát o helikoptérách a genetickém inženýrství - dobře. Avšak necelých 20 let po objevu radioaktivity a dvacet let před objevem neutronů psát o atomových elektrárnách, atomových motorech a atomových bombách je doslova bomba. A i když tyto "atomické pumy, které byly neznámé i mužům, kteří je svrhávali z letadel" vybuchují v tomto románu ne zlomek vteřiny (řetězová reakce je možná právě díky neutronům, které ještě nikdo neznal), ale celá desetiletí, (což je založeno na poločasu rozpadu) tak jsou stejně děsivé jako ty, se kterými máme tu čest my. Neobyvatelné zóny, z důvodu "nepříjemného záření", které jsou soustředěny ve městech, možnosti vydírání celého světa samotným držením atomových zbraní (co mi to jen připomíná?), trefně popsané vzájemně zaručené zničení. No zkrátka, kromě sociální roviny si tu člověk libující si v technice a geopolitice, rozhodně přijde na své. Wells byl skutečně génius, viděl opravdu daleko.... celý text
Hvězdoměnci
2015,
Julie Nováková
No tak dobře, jako více čtenářů komentujících přede mnou mám také pocit, že šlo ledasco trochu víc utáhnout, leckde přiohnout, někde trochu přelátat. Ale s menším odstupem si uvědomuji, že mi to vlastně vůbec nevadí. Když jsem přemítal čím to, tak mám jednoznačnou odpověď: Může za to autorčina poctivost. Poctivost v reáliích, v technologiích, ve všech jednotlivostech, které dohromady tvoří velmi komplexní a příjemnou mozaiku, o které jsem rád, že se s námi podělila.... celý text
Elysium
2015,
Julie Nováková
Jede se dál, přičemž na rozdíl od nejednoho komentujícího nemám pocit, že by autorka zvolnila, nebo že by nějak kvalitativně klesla. Vše drží pohromadě jak má, a já se těším na vyvrcholení v posledním díle.... celý text
Prstenec prozření
2015,
Julie Nováková
Dobře odsýpající, úsporně psaný eskapismus. Space opera se vším co k ní patří. Hromada světů, politika a intriky jsou doplněny nebývalou náloží genového inženýrství a kyberpunkovými motivy, které mi vzdáleně připomněly Sterlingovy vize. Já jsem spokojen.... celý text
Král ve žlutém
2014,
Robert W. Chambers
"Je strašné padnout do ruky živému Bohu!" Jak přede mnou podotkli mnozí, tato sbírka povídek trpí tím, že se vlastně jedná o dvě. Jedna, mysteriózně hororová, jejíž povídky mají společného jmenovatele - divadelní hru Král ve žlutém. A druhá, jejíž povídky jsou pojmenovány podle Pařížských ulic, a která je laděná podle bohémského stylu jejích protagonistů, kde nenarazíte na fantastično ani náhodou. Ve výsledku pak nejsou upokojeni vyznavači ani jednoho žánru. Já ale spokojen jsem, protože onu první polovinu považuju za dobový klenot. Především Žluté znamení, Demoiselle d'Ys a V Dračím dvorci jsou vybroušené svou atmosférou a dobře načasovanými pointami téměř k dokonalosti.... celý text
Pěšky na Aldebaran
2023,
Adrian Tchaikovsky (p)
Jednoduchá hříčka se sem tam se vynořivším zajímavým nápadem. Nic víc. Nemám obvykle rád prohlášení typu: "Potenciál nebyl naplněn", ale tentokrát mi to mluví z duše. Lehce nadprůměrné hodnocení jen z důvodu, že Planeta9 umí vydávat knihy.... celý text
Vidím to jinak
2008,
Bruce Sterling
Čtení Sterlinga je pro mě požitkem. Stále se podivuji nad jeho vynalézavostí a hravostí, s jakou své nápady (a že jich je!) předkládá čtenáři. Nejznámější jsou bezesporu povídky ze světa Tvárných a Mechanistů, ale teprve další oddíly této sbírky ukáží, jaký má rozlet a rozhled. A stejně jako se on dovolává svých oblíbených autorů, i já vidím celou řadu podobností s těmi nejlepšími (Večeři v Audoghastu jako by napsal Borges, při čtení Našeho neuronového černobylu si nelze nevzpomenout na Lemovu Pračkovou tragédii a Maneki Neko je tak paranoidně šílená, že by ji klidně mohl napsat Dick). To ale neznamená, že autor nemá co nabídnout nového, naopak! A ještě vzkaz Lazarusovi: román s Leggy Starlitzem existuje, ale nebyl zatím přeložen (Zeitgeist)...... celý text
Kámen a oheň – Bastionová pevnost, její zrod a vývoj v dějinách pevnostního válečnictví
1998,
Christopher Duffy
Dnes již klasická (snad dokonce legendární) kniha o tom, jak pevnosti postavit, jak je dobývat a jak je bránit. Škoda, že se jedná o jedinou knihu tohoto velikána mezi vojenskými historiky, který své knihy psal obdivuhodně lehkou rukou. „Říká se, že pruský náčelník generálního štábu Helmuth von Moltke (starší) se během kariéry jen dvakrát usmál – poprvé, když uslyšel, že zemřela jeho tchyně, a podruhé, když spatřil Waxholmský fort.“... celý text
Kutath
1994,
Carolyn Janice Cherryh
Nejde jinak než komentovat tyto tři romány jako jeden celek. Nevnímám je vlastně jinak než jako celistvý monolit. Hodně často jsem si při čtení vzpomněl na Hainský cyklus. Ten je také o snaze pochopit nepochopitelné. Porozumět kulturám, které z našeho úhlu pohledu a prizmatem naší zkušenosti pochopit téměř nelze. To je oběma autorkám společné. Paní Ursula je pak výrazně poetičtější a hloubavější. Paní C. J. po pomalém a pro čtenáře obtížném startu pořádně kopne do vrtule a její závažná sdělení jsou zabalená v řízném military hávu, kdy vzduchem létají čepele a vakuem roztavená ocel. „Jsme Mri. Nepřijímáme medicínu, krom své vlastní... ...Budeme žít, nebo zemřeme, vyléčíme se, nebo nevyléčíme. Možná, že způsob, jakým děláme věci, není ani moudrý. Někdy si myslím, že není. Ale my jsme ti poslední a budeme se držet věcí, které všichni naši předci viděli před námi. Není tu možné jednat jinak.“ (Kesrith)... celý text