_Knihomolka_
komentáře u knih
Povídky podivných
Ransom Riggs
Další skvělé podivné čtení, nádherně doplňuje příběhy a historii podivných dětí od fantastického spisovatele Ransoma Riggse.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Bouhužel mě tato kniha vůbec nezaujala. Zasekla jsem se na 121 straně, protože mě to už nebavilo. Nechám si ji na střední školu na povinnou četbu a budu doufat že se do toho nějak donutím.
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Po dočtení knihy nejsem bohužel nadšená tak, jako tomu bylo, když jsem jí poprvé třímala v rukou. Ačkoli autorka dokázala stručně a jasně pojednat o komunistickém období v ČSR (a jak sama zmiňuje, nejen se zastavit u fronty na banány), upřesnit mi určité věci a občas mi ukázat i nové, scházelo mi tu více detailů a občas jsem se nemohla zbavit pocitu, že autorka používá citově zabarvená slova na místech, kde to není úplně vhodné.
Alchymista
Paulo Coelho
"Když se naučíš porozumět řeči beze slov, porozumíš světu."
Z knihy je cítit, že jí autor napsal s dobrým úmyslem, ale i tak jsem v ní marně hledala pasáže, které by mě bavily a citáty, jež by ke mně promlouvaly. Bohužel, ani ucelený příběh nebyl nijak bravurně vystavěný a valná spousta myšlenek se v něm, až na několik malých výjimek, často opakovala.
Mademoiselle Coco a vůně lásky
Michelle Marly
Ve srovnání s příběhem o Fridě Kahlo byl tento takovým menším propadákem. Život Coco Chanel mi autorka sice rámcově přiblížila, ale bližší informace jsem si musela často dohledávat sama. Navíc tomu, bohužel, nepřidala ani skutečnost, že mi román přišel neuspořádaný, vleklý a jednotvárný. I přesto však zkusím své štěstí podruhé a časem si vypůjčím ještě jednu spisovatelčinu knihu.
Tajemství čokoládovny
Paula Brackston
Přestože Krámek se starožitnostmi dosud patří k mým nejmilejším knížkám, tato se k němu bohužel nepřidá. Nemohu si pomoci, ale pokračování na mě působilo dětštěji a mírně odbytě. Bylo vidět, že se zde autorka snažila více rozvinout Xantein život v současnosti, avšak tím nevědomky snížila kvalitu okamžiků z minulosti. Občas mi také přišlo, že místy už sama nevěděla, jak by se příběh měl vyvíjet dál, tudíž mi tam také pár věcí nesedělo. I tak ale vkládám naději do dalšího dílu série, o který se rozhodně nehodlám ochudit :).
Hrad ve Skotsku
Julie Caplin
Caplinová je má oblíbená stálice. Ráda čtu příběhy z jejího pera, ale přijde mi, že posledních pár dílů už to není to, co to bývalo. Autorka se totiž v nejnovějších třech románech (Chata ve Švýcarsku, Domek v Irsku a Hrad ve Skotsku) zaměřuje více na popis prostředí a jídla, což mě sice velmi baví, ale přijde mi, že to dělá na úkor romantické linky, která tu už není tak prvořadá. Když už se tedy její nynější knihy točí kolem kuchyně, uvítala bych příště ke konci nějaké zajímavé recepty :).
Měli štěstí
Catherine Hokin
Po zjištění, že román je z větší části fikce, se ve mně zrodilo menší zklamání, jelikož jsem si knihu kupovala s vědomím, že se jedná o pravdivý příběh. Obdobně jsem na tom byla i s Maxem Eichelem, o jehož existenci jsem neměla sebemenší pochybnosti. A bohužel ani vztah Felixe a Inge tomu poté navíc moc nepřidal - připadal mi zbytečně vyumělkovaný, méně uvěřitelný a chyběla mi tam ta správná chemie. Nicméně příběh zachránilo autorčino čtivé podání, popis dění a dramatické chvilky.
Osvětim: Nacisté a konečné řešení
Laurence Rees
Poslední čas mě láká literatura faktu a toto je přesně to, co takový člověk (který má v oblibě zajímavosti a je občas hodně náročný) jako já hledá. Takže nemohou jinak než říci: "Skvěle, skvěle, skvěle!" Fakta, hlavní představitelé, problematika války, nebo židovská otázka - to je pouhý zlomek toho, co dílo skýtá. Jsem vážně moc ráda, že jsem po ní sáhla, protože mi vyplnila některé dějepisné mezery a zodpověděla dalších pár otázek týkající se druhé světové války.
Příšerná teta
David Walliams
Po této knize jsem sáhla na doporučení mého menšího brášky, který knihy od Walliamse (především však tuto) neskutečně miluje. Četla jsem jí nejen kvůli tomu, abych pochopila, co na nich vidí, ale také, protože jsem chtěla mít povědomí o současné dětské literatuře. I když se kniha soustředí jen na jedno ve směs jednoduché téma, v příběhu se mezitím řeší také "vražda", která pro menší čtenáře může představovat i takový odlehčený detektivní příběh. Autor mě zkrátka mile překvapil a už teď jsem si jistá, že až jednou budu mít děti, budou číst knihy od Walliamse :).
Home Body: Mé tělo, můj chrám
Rupi Kaur
"It's easy to love
the nice things about ourselves
but true self-love is
embracing the difficult parts
that live in all of us."
Tímto už třetí sbírka od Rupi mi ze všech tří přišla nejméně povedená. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že jsem se do básní pořádně začetla až od druhé poloviny knihy, což mě mrzelo, protože její verše jsou pro mě balzám na duši. Jelikož je tato kniha zatím poslední z autorčiných výtvorů, neubrání se sbírky porovnání. Dílo Mléko a med se mi zdálo, i když to je v rozporu s hodnocením uživatelů na DK, nejlepší. Následovaly Květy slunce, které na tom byly jen o stupeň hůře, a na poslední místo bych bohužel zařadila Home body.
Mléko a med
Rupi Kaur
"If you were born with
the weakness to fall
you were born with
the strength to rise."
Moc milá knížka, v níž se autorka zaměřuje výstředně na ženskost, násilí a diskriminaci. Všechny své pocity a problémy zasadila do poezie s takovou lehkostí, že jsem se občas ani nestačila divit. Básně se střídaly obsahově i délkami, což se mi líbilo a mně osobně vyhovovalo. Nicméně nesmím zapomenout pochválit i její zajímavé, krásné a občas i obdivuhodné kresby, které básně doplňovaly.
Nejdražší Josephine
Caroline George
(SPOILER) Moc krásná knížka, ze které na člověka dýchá láska a historie. Jsem z ní opravdu nadšená, protože se na ní autorka pořádně vyřádila. Vyjádřila v ní hlavně svou nevšední kreativní stránku - příběh byl totiž rozdělen do čtyř forem dění. Ze začátku se setkáváme s emailem, kde si Josephine píše se svou nejlepší kamarádkou, pak se zprávami určené její matce i kamarádu Oliverovi a s dopisy a románem, které napsal v 19. století Elias, adresované Josephine. To vše se po celou dobu střídalo a knížku to ozvláštnilo a jaksi odlehčilo. S každou kapitolou navíc jsem byla zvědavější, jak příběh nakonec skončí. Kdyby se nějakým způsobem opravdu Josephine setkala s Eliasem, hodnotila bych ji asi lépe. Ale i tak jsem byla ráda, že se dala dohromady s Oliverem, který mě také dost přirostl k srdci.
* Někomu příběh připomínal Kroniky prachu, jinému zase historické romány od Austenové. Já bych ho však připodobnila k Větrné hůrce :).
Světlo v temnotách
Sharon Cameron
Knih o tomto těžkém období teď u nás vychází poměrně dost, ale i tak jsem dala nejdříve přednost téhle, která vyšla před rokem, protože autorka vychází ze skutečného příběhu. Ačkoliv se jedná o velmi těžké téma, kniha se mi v podání Sharon Cameron četla dobře. Cením také poznámky o poválečném životě postav a jejich fotografie. Při čtení se mi opět potvrdilo, že to, co se teď děje na Ukrajině napadené Ruskem je úplně stejné jako to, co bylo prováděno za druhé světové války zemím - lidem - Němci v čele s Hitlerem. Víc není co dodat. Tohle je kapitola sama pro sebe.
Neobyčejný čtenář
Alan Bennett
“What she was finding also was how one book led to another, doors kept opening wherever she turned and the days weren't long enough for the reading she wanted to do.”
Neobyčejný čtenář byl jednoduchý, hezký a pohodový příběh založený na menším počtu postav a kratší a nekomplikované dějové linii. Zaměřoval se především na knihy, na to, jak člověka dokáží změnit, na královnu Alžbětu II., její každodenní příhody a její rodinu. Svým způsobem se mi příběh líbil, ale není to ten typ knížky, ke které bych se ještě někdy v budoucnu vracela.
Co když se utopíme
Sarah Sprinz
Předvídatelný romantický příběh s tragickou minulostí jednoho z hrdinů na způsob Mony Kasten. Jak mi stránky ubíhaly pod rukama, opravdu jsem měla občas pocit, že čtu nějaký díl ze série Znovu od Mony Kasten, protože většina románů od obdobných autorek, jako například Laura Kneidl nebo Bianca Losivoni, se zaměřuje na podobná témata, včetně toho, že má vždy alespoň jeden z hlavních hrdinů, ne-li oba dva, za sebou nějakou nehezkou minulost. Jinak tato knížka byla naopak originální tím, že se po většinu příběhu odehrávala v lékařském prostřední.
Za pět let
Rebecca Serle
(SPOILER) Knížku jsem si vybrala hlavně kvůli nádherné obálce a nadějné anotaci na skvělý a nezapomenutelný příběh. Když jsem jí začínala číst, myslela jsem si, že to bude jednoduše takový pohodový a odpočinkový román, což slibně vypadalo do takové sté strany. Ale pak to autorka rázem obrátila tak, že jsme se nestačila divit. Je to sice výjimečný a krásný příběh, na který jen tak nezapomenu, ale něco mi tam přesto nešlo do hlavy- přišlo mi dost nespravedlivý, vůči Belle, že se hned po její smrti dal Aron dohromady s Dannie. To bylo, jako kdyby předtím Bellu moc nemiloval a jenom čekal na nějakou záminku, aby mohl být s jinou...
A nakonec by mě taky zajímalo, co mě čeká za pět let ;).
Věřit znovu
Mona Kasten
V předchozím dílu Začít znovu, který se mi líbil o hodně více, jsem si Dawn oblíbila. Ale v této knížce mi po většinu příběhu připadala jako někdo úplně jiný. Kvůli tomu, jak to Spencerovi pořád ztěžovala by si někdy fakt zasloužila facku, ale na druhou stranu byl na ni, podle mě, Spencer až moc hr. Knížka sama o sobě mě občas připadala až moc erotická, ale ten narozeninový výlet a epilog to zachránily.
Rozum a cit
Jane Austen
Kniha na mě byla trochu více pomalejší, ale dalo se to. Příběh byl předvídatelný, prostředí hezky popsané a postavy byly, až na výjimky, sympatické.