knedlik komentáře u knih

Chtěla jsem začít citátem, ale nedokážu si vybrat. Ono by se toho dalo odcitovat spoustu - veselého, smutného, trpkého a hlavně hluboce pravdivého. Alda v knize působí jako skromný člověk, který celý život poznává a učí se a toho poznání si váží a čerpá z něj, jak jen je to možné. Formou poutavého příběhu vám dává nahlédnout do svého soukromí, seznamuje vás s lidmi, kteří mu jsou blízcí a s tím, co pro něj znamenají. A vlastně ani nemusí, z vyprávění jsou city, jež k nim chová, patrné více než dost. Všechno je prodchnuto vtipem tak typickým pro Hawkeyeho Pierce, přestože jsou to muži velice odlišní. Jako oddechové čtení nelze než doporučit, předpokládám, že vás nezklame tak jako ani náznakem nezklamala mě.

3 24.11.2013

Kniha protkaná dílčími úspěchy, zklamáními a především vnitřním nepokojem. Basil, hlavní hrdina, není v očích ostatních žádný hrdina a než si začne být vědom toho, že ho ostatní nepochopitelně považují za nafukance, prožije si své. Paradoxně i po příchodu zaslouženého úspěchu a všeobecného uznání, pociťuje Basil namísto toho nemilé rozčarování...

"Všecko dopadlo opravdu moc dobře. Jsi spokojený?" Basil neodpovídal. "Copak nejsi spokojený, jak všecko probíhalo?"
"Ale ano." Odvrátil hlavu.
"Co ti je?"
"Nic," odpověděl a dodal: "Nikomu na tom doopravdy nezáleží, víš?"
"Na čem?"
"Na všem."

1 16.11.2013

Výborně psaná učebnice opatřená užitečnými souhrny na konci každé kapitoly. Nečíst ji v rychlosti na zkoušku, tak ji snad čtu i ráda :-)

Stejně jako se uzavřel Alecův milostný cyklus, tak zapadlo na konci knihy všechno na své místo. A teprve na konci mi začala kniha připadat celistvá a díky této celistvosti a úplnosti pro mě získala nový rozměr, jakousi hlubokou pravdivost a skutečnost, ba dá se i nadneseněji říci - krutost života. Alecovy zoufalé útěky, zoufalejší návraty, potřebu pevného zázemí, aby měl co nesnášet a od čeho utíkat jsem dlouho nemohla pochopit, ale tak nějak to teď vše dává smysl. A mám-li zvolit jedno slovo, jakým na mě Medojedky působily, pak bych je nejspíš popsala jako knihu velice "tesknou".

2 10.10.2013

Čekala jsem, že tohle dílo bude více zaměřeno na satanistickou filosofii jako takovou, ne že bude založena na výsměchu obecně uznávaným filosofiím a náboženstvím. A tenhle přístup "Satan je nejlepší, volte Satana!" stejně tak jako styl, ve kterém byla utopena spousta zajímavých myšlenek, knize strašlivě ubírá. Na kvalitě, na čtivosti, na zajímavosti, na podstatě.

On to někdo z vás zvládnul přečíst dvakrát? To si dokážu zdůvodnit vážně snad jen tím vytříbeným poutavým stylem a nebývalými přirovnáními, která, nutno podotknouti, zaujmou a místy i pobaví. Fascinující, skvělá, odporná kniha, kterou už nikdy nechci vidět.

8 13.09.2013

Hmm... co k tomu říct. Líbí se mi přirovnání "kniha provoněná kávou" - měla jsem z ní stejný dojem a s šálkem kávy jsem ji taky četla. A čtení to bylo příjemné, rychlé, s jednoduchým poselstvím a milým dozvukem.

Nemožno nezamilovati se do této vtipné knížečky :-)

Styl textu, přirovnání a pointy jsou dokonalé a ač se může zdát, že v knize dohromady o nic nejde, má dosti velkou výpovědní hodnotu.

„Otec se smířil s tím, že nás už jen nervózně pozoroval. Pořídil si zahrádku a raději pěstoval zeleninu. Možná proto, že neexistuje nic jako drzý libeček nebo opilá brambora, která se pokouší o sebevraždu.“

„Průměrný mužský prožije život nejmíň z poloviny ve lžích. Doma lže prakticky pořád, protože jinak by nepřežil. Začal už tím, že před mnoha lety zamumlal někde ve křoví: „Miluju tě!“, čehož se ženská pochopitelně hned chytla, i když on chtěl vlastně jen říct: Tohle není vůbec nepříjemný…“

2 07.08.2013

Kniha popisující nezaujatě poválečné události na Jesenicku, nevynechávající snad žádný důležitý pohled na danou problematiku. Zpočátku knihy mi vadila forma textu (čili jeden fakt z druhým, v každé větě jiný hrůzostrašný osud - jako na běžícím pásu, což by si dle mého mínění zasloužilo trochu víc místa nebo aslespoň jinou formu, no z hlediska knihy by to bylo asi obsahově nezvládnutelné), postupem však vymizela a "příběh" byl jaksi čtivější, tím i pro mě atraktivnější (nelibuji si příliš ve faktografické literatuře).
Zainteresovaným nelze než doporučit.

4 07.08.2013

Jak to tak pročítám, tak je moc dobře, že byla tato Remarqueova společenská obžaloba zařazena na seznam doporučené školní literatury. Takovéto knihy je třeba číst a jsou-li psány tak nádherně čtivým a poutavým stylem, pak je to čtení o to příjemnější.
Nebudu tu vypisovat žádná superlativa, kterými se tato kniha pyšní, notná řádka už jich tu je a konečně každý, kdo si přečte, si utvoří vlastní obrázek. Co bych chtěla vypíchnout je síla některých popsaných obrazů. Síla umocněná jednoduchým (možno říci žurnalistickým) popisem, síla událostí, které člověka vezmou za srdce. Takovýmito obrazy je kniha protkána a já je z mysli nedostanu. Například výjev raněných, umírajících koní mám před očima, jako bych tam přímo stála a dívala se na to, což pro mě byla nejděsivější a nejsmutnější scéna z celé knihy vůbec. A ten neustávající křik...

6 05.08.2013

"Všechno se rozevře v cosi daleko širšího. Všechno se promění v putování, v cestu a okno k čemusi jinému, než je vlastní já."

Kameny chrámu jsou výběrem z Citadely. Pro někoho snad uchopitelnějším a snesitelnějším, pro mě milé připomenutí oblíbených pasáží. Doplněno o krásné ilustrace.

"Žít můžeš pouze z toho, co proměňuješ a na co každým dnem - neboť to směňuješ za sebe - tak trochu umíráš."

1 11.07.2013

Ochromená nadšením jsem schopná jen stručně vypíchnout, čím mě tahle knížka okouzlila :-)
V první řadě mě bezmezně fascinuje, jaké analýzy lidského nitra je Kundera schopen. Pohnutky, pocity, všechno tak dokonale logické a samozřejmé, jeden by si řekl, že Kundera celý život nedělal nic jiného, než že zpovídal lidi kolem sebe a načítal psychologickou literaturu. Přijde mi to neuvěřitelné zejména proto, že většina mužů vůbec neuvažuje podobným způsobem.
Dále nastíněné myšlenky a názory na věci, události. Ač jsem se se spoustou z nich v nejmenší míře neztotožňovala, tak mi přišly jaksi přitahující, lákavé, nutily mě přemýšlet o nich kolem a kolem a zároveň zamýšlet se nad tím, z kolika všemožnch úhlů lze na tutéž okolnost pohlížet.
V neposlední řadě bych ráda vypíchla ten neodolatelný vtip, nenápadně vystupující na povrch. A cit pro absurdno (či jak to jinak nazvat) v různých podobách. Třeba pojednání o hovně mě totálně rozsekalo :-)
Dalo by se samozřejmě vychvalovat a vychvalovat a ráda si o této knize podiskutuji (klidně i po jednotlivých kapitolách), ale komentář bych tímto ukončila. Jak píše kolega zamek: "Běžte a zamilujte se do téhle knihy."

10 13.06.2013

Kraťoučká pohádka o výstavbě jistého mostu psaná jako dopis vnukovi. Nic, co by člověka uchvátilo, ale zároveň nic, co by jakkoli urazilo. Sem tam vtipná zmínka. A moc pěkné ilustrace.

01.06.2013

Cosi něžně krásného a sarkasticky tragikomického. Neuvěřitelně silný příběh obetkaný pavučinou naivity, lásky, krásna a bezstarostnosti. Nedostává se mi slov k řádné charakteristice, ale budu se snažit popsat aspoň dojem.
Nevěděla jsem moc, do čeho jdu, když jsem po Pěně dní sahala a o to milejší mě čekalo překvapení. Ta nádherná absurdita všech detailů, mohdy i textu samotného mě dostala už sama o sobě. Nehledě na to, že vtipné pojetí s notnou dávkou sarkasmu tomu dodalo jen šmrnc. Tak, jak mě bavil každý fyzikálně propracovaný popis kdejakého nesmyslu, mě bavily i názory stylem mi připomínající bohémského Wildea. Nad ubíhajícími řádky se nešlo neusmívat. V okamžiku, kdy příběh začal nabírat tragického rozměru, se dostal do úplně jiné roviny, kdy mě začal naplňovat něhou a smutkem. V jistých momentech, a že to byly asociace a přírovnání jo abstraktní, mi ten příběh a popis přišel reálnější než cokoli jiného. Na mrazivou scénu s výrobou pušek asi dlouho nezapomenu. Srdcervoucí závěr s pachutí octa už tomu dodal jen korunu.
Za mě tedy jednoznačně ano, ano a ano. A klidně znovu. Mám i za to, že tohle je jedna z těch knih, ve kterých lze najít při každém dalším čtení vždy něco nového, objevného, chápat ho z jiné roviny.

Pozn.: letos v létě by se měla Pěna dní dostat zfilmovaná do kin, na což se opravdu velice těším :-)

9 24.05.2013

Málokdo mi padl do noty jako František Gellner. Mně sympatickým vtipem, mně sympatický sarkasmem. V této sbírce snad i tím rezignovaným humanismem. Nehledě na to, že se velmi dobře čte a stejně tak snadno na člověka přechází, povětšinou tklivá, nálada jeho básní.


(...) "Mé srdce divě životu se rouhá,
mé srdce divě život miluje.
Přes mrtvoly snů bolestná má touha
za novou fikcí v běh mne bičuje. "

6 27.04.2013

Krásně ironické, ironicky krásné jsou básně v tomto výboru. Bolestný žal z nich čiší snad v každém druhém verši.

"Já nehledal jsem vilnou Frynu
pro flirt a k ukrácení dne.
Utišení jsem na tvém klínu
pro srdce žádal neklidné.

Noc byla touhou přesycená
a vábila a lákala.
V tvé jizbě lampa rozsvícená,
vím, že můj příchod čekala.

A lože ztřísnilo se krví. -
A já zachvěl se vědomím,
že srdce tvé jsem vznítil prvý
a že je prvý rozlomím."

5 26.04.2013

Trojanova fyziologie je velice dobrou knihou, jedná-li se o starší vydání. V novejší je pak učební text docela očesán a schází v něm mnohdy i dost podstatné informace. Nicméně je to určitě kniha použitelná, narozdíl od některých jiných... :-)

Nevím, jakými slovy popsat dojem, který Snídaně u Tiffanyho zanechává. Je jakýmsi vyprávěním části vyjmuté z celku, ze splašeného newyorského běhu věcí. A dá se chápat i jako charakteristika. Charakteristika jedné komplikované, snad příliš mladé dámy prahnoucí po svobodě a nevázání se. A zůstalo po ní ono snové něžné nic.

4 20.04.2013

R.U.R. není sci-fi knížkou ani knížkou o technice. Je to dílo poměrně prostým způsobem vystihující poměry, které světu vládly, vládnou a vládnout budou. Stejně tak prostá je i jeho hlavní myšlenka, totiž že lidstvo má sklon samo sebe zahubit.
Jsem vždy u vytržení, když čtu autora jako je právě Karel Čapek, co dokáže vystihnout lidi, populaci, lidství obecně. Popsat a charakterizovat kouzelným způsobem jejich pozitivní vlastnosti, ale i s trpělivým citem a taktem vystihnout jejich temnější povahovou stránku. Zde bylo v podobě hlavních hrdinů zastoupeno více či méně od každého něco, různé lidské typy - různé pohnutky - různé názory na věc i na budoucnost - různá jednání, což ostatně bylo patrno i v jejich pojmenování. Co mě osobně zaujalo na R.U.R. nejvíc, je ona neutuchající naděje, že ještě existuje šance na záchranu. Že oním určujícím principem nemusí být moc a vláda nad světem, ale láska k bližnímu. A že ona láska umí být opravdu mocnou a lidství zachraňující zbraní. A za to, že Karel Čapek dokázal nad lidmi nezlomit hůl, má můj obdiv.

A abych nezapomněla zájímavost, jak je zde dobrým zvykem - poprvé bylo použito slovo ROBOT!

15 11.04.2013

"Slabí jsou masem, které silní pojídají."
Kdo by se dnes ještě nad tímto samozřejmým výrokem již z dob Darwinových zamýšlel. Já se při jeho znění po dočtení Atlasu asi těžko zbavím vidiny recyklovaných otroků, kteří se živí sami sebou, tedy Mýdlem, potažmo hrůzy z toho, kam až "to" všechno může zajít. Stejnou měrou, jako je Atlas knihou krásnou, je i knihou mrazivou - a to tím vizionářským orwellovským způsobem.

"(...) jednoho krásného dne čistě dravčí, kořistnický svět sám sebe pozře. Ano, ďábel si bude odnášet ty nejposlednější, dokud se z prvních nestanou poslední. V případě jednotlivce sobectví zohyzďuje duši, v případě lidského druhu znamená sobectví vyhubení. Jest toto entropie vepsaná do naší povahy?"

Atlas mraků je knihou mnoha tváří. Především je knihou o moci, touze po ní a destruktivních důsledcích z ní vyplývajících. Ten zbytek je takové to krásné filozofické kolem, které se krásně prolíná. Moc se mi líbilo, jak je knížka psaná, výborně se mi četla. Z odlišnosti forem zpracování jednotlivých příběhů, včetně jazyka, jsem byla taktéž nadšená. A na to, jak je mrazivá a krásná a jak se to všechno dohromady míchá a jak ten dojem přetrvává, tak jsem se místy i velice bavila. :-)

Jediné, co mě zamrzelo, bylo, že jsem film shlédla před přečtením a měla jsem tudíž nutkání dosazovat si za postavy konkrétní herce a nechala jsem se tím mást. Ale nevadilo to nijak výrazně, takže jsem velmi spokojená. Ne, vlastně vrním blahem.

19 04.04.2013