kleozpatra
komentáře u knih
Pomsta
Sharon Osbourne
Sharon Osbourne by se mohla směle podívat do tváře Jackie Collins, Pomsta je čtivá a pěkně našláplá. Však taky Sharon má dvě dcery a v tom, o čem píše, se vyzná jak málokdo. Není to literatura na Nobelovku, ale grády to mělo a četlo se to samo.
Obyčejní lidé
Ozzy Osbourne
Ačkoli jsou střípky, přes něž se převalilo spoustu dalších událostí provokativní family, dnes už pasé, stejně jsem četla se zaujetím, jak se každý z těch pěti vyslovuje ke konkrétním věcem. Přitahovala mě nejstarší dcera introvertka Aimee, která onehdy odmítla účinkovat v The Osbournes Family, protože nechat se točit v reálu se vším všudy jí přišlo přes čáru a taky, když viděla, jak šikovné sestřihy udělaly z jejího otce nesvéprávnou loutku, měla zlost. Ozzyho miluju, ale čím dál víc získává můj obdiv Sharon, která jde do všeho s nezlomnou energií, má nos na peníze, přitom děti ani Ozzyho neošidí o neutuchající oporu a lásku. Ps: příšerný překlad (neměl by se do toho montovat někdo, kdo se v rockové hudbě vůbec neorientuje a přeloží, že Ozzy jel turné s Motleym Cruem ... a další hovadiny), mraky překlepů, dokonce i hrubky.
Tvoje imunita je tvůj nejlepší lékař
David Frej
Onehdy jsem sledovala Davida Freje na youtube a to byly přínosné poznatky, které se tady vlastně opakují, ale v poněkud suchopárném kabátku plném: musíte, nesmíte, nejezte ... Dnes, kdy je podobných knih plno, by to chtělo kreativněji motivovat. Dávat to befelem tolik netáhne.
Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne
Strašně milá a upřimná kniha, ovšem já nejsem objektivní, protože Ozzyho mám fakt moc a moc ráda, vzbuzuje ve mně sice spíše ochranitelské pudy, ale jako zpěvák je tak jedinečný, že při poslechu No More Tears mám husinu jak struhadlo. Ozzy jde v knize s kůží absolutně na trh a bilancuje s mámou, tátou, první ženou, kolegy, dětmi ... omlouvá se na všechny strany, přestože leckterá ohlédnutí ho bolí a stydí se za ně, ale současně přiznává, že jsou věci, které by nezměnil, protože by to nebyl on. Ještě stále nemůže uvěřit, že už není tím usmoleným klukem z dělnické rodiny a třídním otloukánkem, ale respektovanou ikonou a to nejen fanoušky ale i kolegy. Když jsem otočila poslední stránku, pustila jsem Ordinary man. A znovu. A znovu ....
Kniha zvláštních nových věcí
Michel Faber
Chvíli si myslím, že už vím, do jakých hlubin podobenství mě příběh vede, pak si nejsem jistá, bojím se o Petera, celou dobu, a bojím se vlastně o všechny, cosi se vznáší ve vzduchu a vibruje, s aktéry i se mnou. Už vím. Knihy Michela Fabera jsou totiž o tom, co nevysloví.
Nemluvte Czenglicky - zbavte se nejčatějších chyb v angličtině
Catherine Land
Výborný a nápaditý pomocník, jak nebýt za trapáka a nepoužívat slova, která si sice myslíme, že do našeho výlevu sednou jak prdel na hrnec, ale ono ouha, nejen že nesednou, ale jen dáme najevo, jací jsme hotentoti:). Jedna z mála "učebnic", která není nudná a sucharská. Vypadá spíše jako naše vlastní poznámky, které jsme si psali někde na koleně po deseti kafích nebo pěti pivech a čmárali a malovali a škrtali ... a někdy i příčetně a správně zapsali, jak to má skutečně být:).
Šikmý kostel
Karin Lednická
Jsem někde jinde a nekamenujte mě. Jako bych si pořídila krásnou starožitnost, která ale byla vyrobena včera. Dokonale řemeslně, s upřímnou snahou o každý detail, ale je to prostě replika. Četla jsem, četla a čekala, kdy mne to prodýchne a vtáhne, ale to se přes veškerou touhu jít tentokrát s davem a být tak nadšená jak (skoro) všichni, prostě nestalo.
Dlhá cesta domov
Charles Martin
Nějak se poslední dobou točím kolem country a Nashvillu a nedělám to vědomě, spíš to na mne skáče a já držím. Stejně tak jsem podlehla téhle magické obálce a zprvu byla knihou nadšená. Setkání s osudovou láskou po letech, společné vystoupení, kdy se při souhře kytar a hlasů otevřou staré jizvy a Cooper začne vzpomínat ... Jeho talent, houževnatost a úsilí, dík kterému se dostal tam, kam chtěl, to bylo prima číst. Vztah k otci, zrada a lítost ... to bylo především dojemné. Bohužel, konec už se táhnul melodramatem jak povidly a do toho víra, naděje, láska, andělé, patos. Takže ach jo a je to, škoda, jen za 3*.
Vadí vám chaos v mojí hlavě?
Steven Tyler (p)
Díky téhle knize jsem si připomněla, jak jsem třikrát rozbila prasátko, abych se na koncert Aerosmith podívala. Poprvé to bylo nej, ale to je vedlejší. Steven mě překvapil. Jak píše o dětství - o lese u jezera Sunapee, o mechu za zvuku ticha, o splynutí pod tátovo klavírem, kde lehával, když hrál otec klasickou hudbu. Jistě, píše i o drogách nebo spíš o tom, jak před nimi není lehké utéct, zvlášť když je člověk už samá choroba nebo zranění. Taky se zamýšlí nad vztahy, ke svým ženám, dětem, rodičům. Píše o rozdvojení mezi hudbou a rodinou, kdy musíš volit jedno a šidit druhý. Vysvětluje, jak ta která slavná skladba přišla na svět. Pouštěla jsem si k tomu čtení koncerty, rozhovory, klipy ... oživovala tu energii a šla jsem ještě kousek za konec knihy, do Nashvillu, kam se Steven uchýlil, když na něj začal dotírat pocit, že s Aerosmith se něco stalo a než se zjistí co, natočil si pohodovou country desku. Miluju toho týpka.
"Nechal jsem za sebou dlouhou hudební stopu, ale z ní lze jen těžko vyčíst, kdo vlastně jsem. Jsem Démon Jekotu, týpek, co vypadá jako ženská, jsem hadrovej paňáca, co si vzal Lucy in the Sky. Jsem ale i něco víc než jen rokenrolová feťácká kurva, co strčila nohu do dveří. Všichni jsme totiž součet svých zážitků a zkušeností. A když se zaposloucháte do písničky, kterou jsem složil v roce 1969, do Dream On, možná se na to budete dívat jinak. Patrně jsem nevěděl úplně jistě, co dělám, ale bylo mi jasný, že to někam směřuje. Teď si jen říkám kam.... "
Kde zpívají raci
Delia Owens
Šla jsem do Raků s obavou, že většinu stránek číst o dítěti opuštěném na kusu bažinaté země uprostřed moře .... Bylo to ale právě tohle, co mě okouzlilo, pohltilo a co bych dokázala číst na pokračování. Jak si ta malá beruška uměla poradit, jak zvládala vyhodnotit a použít odkoukané z přírody a vytažené ze vzpomínek, jak zúročila, co jí bylo nabídnuto, a vyrostla v silnou osobnost. Nádhera a čirá krása. Inspirace a posila pro život.
Líheň podnikatelských nápadů
Martina Václavíková
Pohádka o tom, jak Maruška a její přátelé ucpali díry na trhu.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Nestačila jsem počítat svoje lidi, jejichž úzkostem tuhle ňamku nadělím. Na začátku. Ke konci jsem ubírala ze strachu, že mě tou károu plnou sladkobolného sentimentu polovina obdarovaných umlátí.
Já s.r.o.
Gene Simmons
Zajímavý a vlastně netušený pohled do finanční anabáze rockera s nejdelším jazykem chrlícího krev. Gene Simmons pochází s Izraele, vyrůstal s matkou a byli tak chudí, že "jsme se po záchodě utírali hadrama, který jsme pak museli vyprat". Dnes je milionář, ale jeho cesta k penězům vedla od sběru kaktusových květů, které prodával jako malé škvrně turistům, aby si za celodenní snahu mohl koupit kornout zmrzliny. Poté, co je pozvali příbuzní do USA, přišila hrdá matka milion knoflíků ke kabátům, aby mohl studovat, což inteligentní a houževnatý Gene bezezbytku využil. Ke studiu si sehnal několik zaměstnání a střádal, ale též získával přehled o finančních kouzlech. Šlo to pomalu, ale jistě. V této knize popisuje, čeho se na své cestě držel a v klidu přiznává, kde udělal chyby a špatně se rozhodl, ale i to shledává dobrou lekcí. Hlavně klade důraz na fakt, že nebyl nikdy rozmařilý, nepil ani nefetoval, protože "to bere soustředění". Kiss tu zmiňuje jen okrajově a říká, že postupně se skupina stala více byznysem, nicméně přátelství s "bratrem" Paulem Stanleym je pro něj svaté. Gene Simmons má korunky rád a jejich hromadění je pro něj adrenalin, ale svou matku při první příležitosti vysvobodil od přišívání knoflíků a hezky ji zaopatřil. Dnes žije s životní láskou a dvěma dětmi víc jak třicet let, podporuje neziskové projekty, přispívá na charitu a radí, čeho se na cestě k penězům vyvarovat, takže například doporučuje: neženit se - je to brzda ("a nakonec stejně při rozvodu o polovinu přijdete" - viděl to u kamarádů, sám se odvážil toho kroku až po 28 letech vztahu), nekupovat nic na dluh - přijdete o svobodu, a nezdržovat se s lidmi, kteří z vás jen vysávají energii. A nejen na tom něco je.
Šepoty v písku
Barbara Erskine
Stále stejný mustr: současnost-minulost-z prdu duch. A to Egypt miluju, ale rok nechci slyšet slova lahvička a deník.
Zápisky z Londýna / Letters from London (dvojjazyčná kniha)
Iva Pekárková
Londýnské postřehy, jaké žádná cestovka nenabídne. Angličtina, kterou spíš než v učebnicích, najdete přímo tam, v ulicích Londýna. Bylo fajn to číst, učení šlo hůř :).
Pravidla moštárny
John Irving
Tobey Maguire a jeho čestné modré oči, do kterých jsem se kdysi zamilovala, mě vlastně ke knize přivedl a díky tomu mi nastalo Irvingovské období. Tohle je jedním slovem krása, nesmírně dojemná a soucitná, prostá i bohatá a v její větě: Dobrou noc, princové z Maine ... je vše.
Jak na zdravé zuby - Bioléčba zubů
Dominik Nischwitz
Kniha napsaná bezpochyby odborníkem, dělalo mi však trochu problém se zorientovat v odborné hantýrce a dosadit si ke slovům "svůj" překlad. Nenajdete tady slova jako vytrhnout, vyvrtat, zaplombovat (ale extrahovat, otevřít, zavřít - nezní to tak hrůzostrašně, že), ale ani zub - to, čemu tak běžně říkáme (zde jen korunka), zato je půl knihy věnováno výživě a souvislosti se stavem chrupu, potažmo jak stav chrupu ovlivňuje fungování v těle. Pěkné, ale co má člověk dělat s bolestí zubů, když váš zubař zavřel krám a pohotovost či koleje, kam se položit, daleko, to jsem hledala marně.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Nečekaná dělovka něhou a pohlazením. Smála jsem se nahlas, slzela tiše a kdyby mělo být do týdne pokračování, tak je pozdě. Zbožňuju tvoje duševní pochody, Eleanor, a už teď se mi po nich stýská :).
Má temná Vanessa
Kate Elizabeth Russell
Líbí se mi, jak to neni tendenční, jak to není černobílé, jak to není štvavé a jak je to vzdáleno klišé na téma dominantní starší muž vs. mladé tele. Autorka muže líčí jako lidskou bytost, která se zeptala, a dívku jako tu, která neřekla ne, ale .... posadila příběh, rozdala karty a záleží jen na čtenáři. Taky záleží na náladě ve společnosti, zákonech, morálce, zeměpisné šířce a délce, historii a našich zkušenostech a nastavení. Je fajn, když kniha vyburcuje postoje a donutí se s něčím potkat a nebo se naopak od něčeho razantně odříznout.
Děti revoluce. Historie glam rocku 1970–75
Dave Thompson
Nadupaná glamrocková studnice, kde nemůže nic chybět. Hudba, vkus, móda a zase hudba, zkrátka co se kde v tom období šustlo a na čem jen ulpěla třpytivá šupina. Elpíčka, singly, prezentace v Top of the pops nebo i v rádiu, taková to byla doba, takový to byl tehdy v Británii hudební šrumec. Takže: Gary Glitter, Slade, Sweet, Marc Bolan, David Bowie, Mud, Suzi Quatro, Elton John, Bay City Rollers, Alice Cooper, Mott the Hoople, Rubettes, Queen a spoustu dalšího, o čem jsem neměla ánunk a dík knize zjistila, že to či ono bylo slavné a zajímavé. Není to jen suchý výčet a statistika, ačkoli přesná data jsou všude, tohle má fakt srdce a snad z každého z těch krásných bláznů zasypaných flitry je cítit autorovo nadšení, pochopení pro lapsusy i obdiv, který nutí si glorifikovanou píseň najít a pak si jen říct: pane bože, dyk tuhle úžasnou pecku já přece znám !! :)