kleozpatra
komentáře u knih
Na divoké jízdě s Janis Joplin
Peggy Caserta
O Janis tu mnoho není, drobet to zamrzí, ale příběh se žene dál a člověk na Joplinku skoro zapomene, protože Peggy svoje další osudy umí podat. Vtáhne i poslední část o tornádu a nemocné matce, u které nakonec strávila nepoměrně víc let, než s Janis. O ni se vlastně Peggy jen otřela, jen kolem sebe proletěly, nevázaly se, času před nimi bylo spoustu a pak Janis náhle umřela. Pecka je, když si uvědomíte, že lidi kolem Peggy měli všichni život na knihu.
Tatérka
Alison Belsham
Řemeslně slušně zvládnutá detektivka, která je každou další stránkou přitažlivější. Tetováním se to už dneska v knihách hemží jako onehdy upírama a v chování postav taky tu a tam dojde k situaci, že kdybych si hlavu vykroutila, nedovedu si ten sled myšlenkových či emocionálních pochodů představit, natož pochopit, ale to je můj problém. S Marni do každého počasí, to je hlavní.
Vlastní životopis
Helmut Newton
Fajn pohled na sebe sama. Helmut Newton se nelakuje na růžovo, ale flákne nám svoje sobectví rovnou do ksichtu. Mám stran toho oblíbený výrok: sobectví není žít podle svého, ale chtít po druhých, aby žili podle mého. Z toho vyplývá, že žil jak chtěl, nikomu to nenutil a když narazil, vyhnul se a šel dál. Byl by z jeho života skvělý film, zažil toho opravdu hodně a jistě to nebyly vždy příjemné věci. Jenže on dokázal z každého průseru vytěžit. Měl svůj lehce úchylný pohled na svět a jeho fotky i jeho soumaři o tom ví své. Jenže jen tak se má k tvorbě přistupovat. Podle svého.
Vábení Velkého Medvěda
Rudy Henry Wiebe
Vábení Velkého medvěda je chvílemi dost smutné čtení. Kultury, které se nemohly domluvit, když ruchy v komunikaci panovaly i uvnitř oněch kultur. Nelze někoho pozvednout proti jeho vůli, zvlášť se zbraní v ruce. Nelze vykolíkovat území tomu, kdo je volný, a čekat, že za to bude lízat ruku. Klaním se překladu Markéty Ernesové, ta dáma vládne citem pro jemnou nuanci slova.
Do vody
Paula Hawkins
Po Dívce ve vlaku mírné zklamání, ale stále dobré, protože dobře napsané. Jen kdyby Z vody tak netrčelo, jak urputně Paula Hawkins toužila zopakovat velký třesk.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Zlákala mě doporučení, 84% a příslib už ani nevím čeho. Nora mi byla jako muzikantka sympatická, i když na mě její depka působila spíš jako lenost žít, což se mi při dalším čtení jen potvrdilo. Chápu, že nechtěla pokračovat ve verzích svého já tam, kde někdo z jejích blízkých nežije, ale pak si vybrala život, kde bylo nejmíň překážek a to se vlastně jen hodlala vézt, aniž by tu námahu si takový život od píky vybudovat měla v úmyslu podstoupit. Budiž jí přičteno k dobru, že si to uvědomovala. Mám ale pocit, že Matt Haig si naložil víc, než zvládne. Přes to nekonečné omílání životních mouder bych knihu viděla spíš v sekci Young Adult.
Šťastie vychádza z teba
Tina Turner
Mám ráda Tinu i myšlenky budhismu, takže jsem se moc těšila, jak si počtu, ale i když je Tina upřimná a snaží se podělit o svoje duchovní zrání, měla jsem pocit, že čtu obecnou omáčku, kterou každej zná. Poslední roky měla vážný zdravotní problémy a dostala se z nich s jasnou myslí a plány do dalších let, to jí moc přeju, že dík budhismu to má srovnaný, že ať bude, jak bude, je to ok, ale jak řikám, asi jsem čekala něco podobně strhujícího jako její koncert, což byla chyba.
Ostré předměty
Gillian Flynn
Ostrý předměty jsou nacvaknutý lidma, s kterýma se nechcete setkat a to mám záporáky, který si dovedou vzít, co jim život nabízí, ráda, jenže tohle neni ta sorta. Tady jsou všichni jaksi zmrzačení a v tom kvantu diagnóz nastává cosi jako charakterová devalvace. Finální twist už neni jen přitaženej za vlasy ale rovnou skalpovanej.
Hipík
Paulo Coelho
Paulo Coelho osobně, v průletu se otře i o rok 68 a Holandsko a Francii a člověk se přistihne, že čeká na zmínku o Československu a ona tam je, v podobě kříšťálového lustru :). Není to Coelhův top strop, ale pořád dobré. Poetické, prodchnuté láskou a duchovnem a bezelstnýma hipíkama.
Anglické listí aneb Coolturní šok
Alena Damijo
Velmi miloučký a hravý, taky vtipný a tuhle Alenku v kraji divů mám teď v hledáčku už proto, že Anglii miluju.
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
Musim říct, že jsem si to náramně užila. Paula Hawkins ví hodně o pokleslých charakterech a pochroumaných duších (a nebojí se zeptat) a nejen proto, že na mě Douchová v knihovně dělala bububu, když mám termín za měsíc a už čeká zástup lidí na tři, ale zkrátka že se to četlo samo, dávám pět *. Zkuste si to, napsat knihu, která se čte jedním dechem. Neni to prdel, vážení.
Kladivo bohů: Sága Led Zeppelin
Stephen R. Davis
Při čtení se mi otevřely starý rány, totiž fascinace touhle kapelou, když jsem před spoustou let koukala snad denně na jejich deset let starej koncert po příchodu z práce ještě v botách a s nákupníma taškama, z kterejch vytejkala zmrzlina a tál hrášek při pohledu na něco, což už tolik let není pravda, ale přitom to bude pravda ještě za milion let. Je skvělý, když se kapele podaří mít ústřední magickou dvojici, většinou to bejvaj kámoši, který na sebe teprve nabalej někoho do počtu. Page s Plantem se neznali, dalo je dohromady teprve doporučení. To je pak zázrak, když dokázali dělat takovou hudbu a hlavně tak intenzivně působit silou svýho charismatu byť skrze obrazovku. Hvězdička dolů jen za to množství chlastacích a hambatých historek, co svádí si myslet, že svoje stěžejní díla složili jen jakoby mimoděk. Chválím za super překlad, kde je znát, že paní na nich buď taky ujíždí a nebo není líná se zeptat.
Arlington Park
Rachel Cusk
Zaráží mě 42%. Tu knihu shledávám jako hodně dobře napsanou. V dnešní době, kdy je literatura mnohem akčnější, aby se čtenář nenudil, protože doba je taková, že se začínáme nudit velmi brzy, je kniha, kde je tolik prostoru věnováno myšlenkám a pocitům, aniž by se to zvrhlo s kupu sentimentálních klišé, vzácnost. Rachel Cusk má záviděníhodný talent vystihnout nesnesitelnou lehkost každodenního bytí, ale evidentně ne každý to ocení.
Billy Connolly a jeho Route 66
Billy Connolly
Billy Connolly je neuvěřitelnej sympaťák, kterej je i přes svůj věk schopen jet s koleny výš, než má zadek, takovej flák Route 66. Potkává celou spoustu kuriózních postaviček a zprostředkuje to setkání čtenáři tak, že je u toho. Je to vůbec šílená romantika, ale taky srdce usedá, když se celý kusy tý legendy Route 66 drolí a mnohde i úseky chybí. Nejdelší muzeum, na jehož záchranu ale fandům s větrem ve vlasech korunky nestačí a tak s ní umírají i kdysi hrdé zastávky, co matku cest lemují. Skvělý je, že tahle kniha existuje i jako dokument, kde je krásně vidět Billyho nadšení a zvědavost, s jakou všechno objevuje, a vřelost vůči i těm nejobyčejnějším lidem, s kterými se potká.
Jak napsat dobrou knihu
Stanislav Hudský
Děkuji autorovi, že mne provedl nástrahami tvůrčího psaní pěkně trpělivě za ručičku, dokonce i nějaké ty paragrafy přidal. Nevím, jestli i je budu potřebovat, ale musím říct, že ze všech knih na toto téma byla tahle nejzábavnější a přitom mi nejvíc pomohla. Jdu psát.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Těžko se to vysvětluje, ta kniha je na první pohled něco, ale čím víc jsem se pročítala, tím míň mě život kluka a holky zajímal. Jako by v tom svém utrpení našli zalíbení a nebo v tom našel zalíbení autor, protože nad tímhle tématem je těžké říct fuj, takže je čtenář vlastně v pasti. Jinak ale fakt skvěle napsané.
Onemocnění jícnu, vředová choroba žaludku a dvanáctníku
Pavel Kohout
V podstatě receptář.
Slade Story - Příběh rockové legendy
Zdeněk Šotola
Skvělá kniha, opravdu skvělá a musím panu Šotolovi vyseknout poklonu. Prve jsem četla o Slade z deníků Dona a autorka to uspořádala tak nějak chaoticky, zatímco tohle se čte jak beletrie a skutečně jsem si říkala, že by to byl film jak víno. A když si tohle říkám, znamená to, že je to fakt velmi poutavě a zapáleně napsaný. Ano, velké díky.
O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
Fajn kniha, jen trochu rozeběhlá několika směry. Kus života, něco rad jak psát a závěr, jak S. Kinga porazilo auto a co to stálo úsilí znovu se sebrat. I přes pár dobrých doporučení si myslím, že z jeho knih to lze jaksi líp pochopit - jak se může psát. Taky mi přijde zvláštní, že Harper Lee je tu coby muž - copak překladatel nezná paní Harper Lee a její knihu Jako zabít ptáčka? A spoustu dalších nových názvů knih, které známe pod jinými. Ale možná je to jen můj osobní problém.