KikiZ
komentáře u knih
Těžší než nebe: Životopis Kurta Cobaina
Charles R. Cross
Knížka je psána skvěle a velmi čtivě, i když někdy bych trochu ubrala na patosu. Grunge mám moc ráda, i když přiznám se, že jsem vždycky měla raději Pearl Jam než Nirvanu a před Kurtem Cobainem jsem vždycky dávala přednost Eddiemu Vedderovi. To byl tedy taky případ, ale vždycky mi připadal tak nějak vnitřně daleko silnější a odolnější než Kurt Cobain, i když ani jeden z nich to neměl v životě zrovna lehké. A příběh Kurta Cobaina je smutný, dost smutný právě vzhledem k tomu že někdy nám asi opravdu dojde dech na všechno. I na to zůstat naživu, když máme malé dítě a přece máme pro co žít. Jenže někdy zkrátka asi už chybí síla. Těžko soudit.
Cesta zpátky
Erich Maria Remarque (p)
Tato kniha je tak pravdivá, tak nemilosrdně, krutě a upřímně pravdivá, až to často člověka až fyzicky bolí. Je to jedna velká obžaloba války, o tom, že s koncem války utrpení pro ty kdo jí prošli nekončí, začíná jen zcela nový pocit beznaděje a vykořeněnosti. Asi nikdo z nás kdo válkou neprošel a nezažil ji tohle nemůže pochopit, nedokážeme to, nejsme toho schopni. Můžeme s těmi lidmi jen soucítit ale nikdy je nemůžeme úplně pochopit. Člověk si jen přeje aby už žádná z mladých generací nemusela zažít to co oni, bohužel vzhledem k posledním neklidným událostem se člověka zmocňoje čím dál větší neklid a dost divný pocit, nechtěla bych to zažít, opravdu ne.
Čas havranů
Věra Fojtová
Nebylo to špatné na ukrácení dlouhé chvíle, ale něco tomu chybělo. Snad kdyby byl milostný motiv Martina a Verunky trochu více rozveden. Takhle vyznívá pro mne trochu hluše. Stejně tak motiv putujících jezuitů vyznívá v podstatě do ztracena.
Brněnské Židovky
Naďa Horáková
Moje první kniha od autorky a rozhodně ne poslední. Určitě si od ní přečtu i další knihy z této série. Nejvíce se mi z postav líbil Jiskra a jeho příběh, který se nám postupně odkrýval. Hezké.
Just Kids – Jsou to jen děti
Patti Smith
Memoáry různých hudebních osobností čtu hrozně ráda, mojí srdcovkou vždycky byl a bude rock a Pattiina knížka se mi líbila moc, je psaná upřímně a celým srdcem. Je vidět, jak Robert na Patti hluboce působil po celý život.
Žena pro třetího krále
Ludmila Vaňková
Moc krásně napsané, až na to že kniha mne nebavila tolik jako předchozí počiny Vaňkové které jsem četla, neboť linie Richenzy a Jindřicha se prolíná i v jejích ostatních románech jako Žebrák se stříbrnou holí či Rab z Rabštejna, takže jsem byla s dějem už dopředu docela hodně obeznámená. Ale pro toho kdo tyto předchozí knihy nečetl, je to jistě půvabné čtení.
Kyselinovej test
Tom Wolfe
Podobnou knihu jsem tedy ještě nikdy nečetla. Její až zběsilý styl psaní mi maličko připomínal Jacka Kerouaca, jeho Na cestě a Dharmoví tuláky a taky jsem si trochu rozšířila obzory. Hippie kultura mne docela zajímá a tak mi jména jako Ken Kessey, Neal Cassady či Mountain Girl nebyli tak ůplně neznámá a tady jsem se s nimi mohla seznámit trochu blíže. Jedinou malou výhradu bych snad měla k délce knihy, která vzhledem k tématu byla možná snad až příliš neůměrná. Ono je to přece jen v podstatě pořád to samé a po tři sta stranách už to může začít malinko nudit.
Rozum a cit
Jane Austen
Tak Pýcha a předsudek se mi líbila daleko víc. Rozum a cit jsem četla u nás na chalupě, v klídku a pohodě, neříkám, že to bylo špatné čtení, ale zároveň jsem se utvrdila v tom, že romány J. Austenové nejsou tak úplně můj "cup of tea". Když už romantiku, tak mám mnohem raději knížky paní H. M. Körnerové..
Easy?
Tammara Webber
Přestože už jaksi věkově nezapadám do kategorie čtenářů či spíše čtenářek jimž je kniha primárně určena, tak musím říci, že mě bavila a přečetla jsem ji za dva dny. Hlavní hrdinka Jackie mi byla celkem sympatická, jen ten Lucas se mi zdál tak nějak příliš "vysněný" a maličko nereálný. Kvůli té jeho dokonalossti se mi taky někdy chtělo dát mu jednu do zubů. I když samozřejmě - která holka by nechtěla takového kluka?
Pád titánů
Ken Follett
Líbilo se mi to více než Pilíře země. Do děje jsem se opravdu začetla a těšila se, jak to bude s postavami dál. Jen jsem se trochu "děsila" jestli to během války některá z postav neschytá, i když v případě mně nesympatického a nadutého Fitze by mi to třeba zrovna u něj tak nevadilo. Bavil mě Lev Peškov a jeho neutuchající schopnost dostávat se do průšvihů a zase se z nich vysekat. I když si myslím, že menší výchovná lekce by mu neuškodila. No, a láska Maud a Waltera, ta i hory přenášela. Trochu pohádka, ale zatraceně skvěle odvyprávěná.
Nikola Šuhaj loupežník
Ivan Olbracht (p)
Kniha je velice poetická a pro mne má a vždycky měla zvláštní kouzlo, stejně mám moc ráda i filmovou Baladu pro banditu as M. Donutilem.....Nikolko, Nikolko, utíkej!!!!
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Tak ano, knížka se nečte úplně nejlehčeji, člověk se na ní musí docela soustředit a taky na ní není asi vždy úplně nálada. Ale...ale mám ráda lyriku a jakousi poezii v próze a tahle knížka ji má vrchovatě. Velmi zajímavé a líbilo se mi to více než Vláčilův film.
Prodavači ostatků
Vlastimil Vondruška
Nejdříve jsem četla až druhý díl, protože v obchodě v té době první neměli, ale nijak zvlášť to nevadilo, člověk se v ději zorientoval rychle. Teď jsem se konečně dostala k dílu prvnímu a musím říci, že se mi líbil o něco více než druhý. Jinak Martin ze Stvolna je bezpochyby sympaťák a putuje se s ním po Francii a Itálii docela hezky. Jen mi bylo líto té dívky který zemřela na mor. Jenže co naplat, černá smrt tenkrát opravdu kosila všechny bez rozdílu. Hrozná doba. Vůbec celá ta epizoda s morem a následně s putování s flagelanty byla opravdu sugestivně popsána a člověku až běhal mráz po těle nad fanatismem bývalého studenta Konráda.
Kůže
Curzio Malaparte (p)
Četla jsem kdysi dávno v poměrně mladém věku a dodnes si pamatuji jak mě fascinovala a odpuzovala zároveň a asi navždycky zformovala můj pacifistický postoj. Dodnes nechápu, jak může mít někdo rád válku a těšit se z ní, prostě to nechápu.
Dva roky bez prázdnin
Jan Jícha
Tak upřímně jsem trochu rozpolcená, co si mám o knize myslet. Nemůžu říct, že by se mi četla špatně, nebo že bych se do ní nezačetla, ale něco mi tam chybělo, navíc způsob léčby a vůbec stravování hlavního hrdiny je mi tak nějak cizí a naprosto vzdálené. Ne že bych se zrovna ládovala klobásami nebo bůčkem, ale občas si ráda zobnu čokoládu nebo zmrzlinu a rozhodně tedy nemám pocit, že bych se dopouštěla něčeho strašného. Nemám ráda zanícený fanatismus, ať už se týká čehokoli. I když zase na druhou stranu, kdyby člověk umíral, a nic by nepomáhalo, asi se pak už člověk chytá všeho, každého stébla. V tomto směru tedy rozhodně nechci soudit.
Rab z Rabštejna
Ludmila Vaňková
Tak je to taková typická Ludmila Vaňková, nic víc nic míň. Je to samozřejmě velmi čtivé, i když jiné knihy od této autorky mne přece jen zaujali o něco více. Jinak co je jako vždy krásné a co bych opravdu vyzdvihla jsou milostné scény. Rozhodně nečekejte žádné přisprostlé detailní popisy. Láska v podání paní Vaňkové, ty je čistá souhra, poezie, něha a půvab. Asi by taková měla i být.
Péra a perutě
Iva Pekárková
Krásná a velice poutavá knížka se zvláštním a jakoby podvědomým kouzlem něčeho známého. Příběh Fialky a Patrika, těch věčně vzdorujících pražských panelákových dětí, nepřestávájcích hledat své barvy duhy i když jim život občas pěkně zasolil. Ten příběh je mi známý asi hlavně proto že jsem taky takové panelákové dítě, tak jako byli oni. Jen mě trochu mrzí, že zde nebyl více rozveden příběh Patrika, chápu že to příběh hlavně Fialky a Patrikova nemoc zde přes svou závažnost nehraje takovou roli, ale Patrik se svojí silnou osobností by si možná větší rozvedenost svého příběhu zasloužil. Jinak ale samozřejmě dávám plný počet hvězd. Ta knížka si to zaslouží vrchovatě.
Stanice na obzoru
Erich Maria Remarque (p)
Tak není to ještě úplně ten typický Remarque na jakého jsme zvyklý, to ovšem nic nemění na faktu, že kniha se mi líbila a ten poslední závod v Itálii byl strhující. Vždycky si říkám, jací jsou ti automobiloví závodníci cvoci, ale přiznám se, že při Remarquově líčení závodu jsem to snad možná na kratičký okamžik i pochopila.
Dívka v modrém
Pelham Grenville Wodehouse
Wodehousovy knihy jsou super čtení do rozkvetlé zahrady nebo k rybníku. Jo, a ti mladí angličtí gentlemani, kteří se zde v těchto knihách vyskytují jsou prostě neodolatelní!!!
Richenza
Antonín Polách
S historickými postavami je to vždy trochu těžké i lehké zároveň. Naše fantazie může pracovat na plné obrátky a tak je to i případě historických románů, které mám já osobně velmi v oblibě a přečetla jsem jich už opravdu na desítky. Po Richenze A. Polácha jsem tedy sáhla bez váhání a musím říci, že knížka mne nezklamala, četla se moc pěkně, jen mi přišla snad přece jen trochu dlouhá a místy bych řekla že knize trochu docházel dech, ale to je jen můj pohled.