KatarínaK. komentáře u knih

Wow! Tak já se tedy bála a napnutá jsem byla jako kšandy. :-) Tyto věci mezi nebem a zemí, které nejde nijak racionálně vysvětlit ani zcela vyvrátit mi nahánějí strach. A strach dokáže vaše uvažování, vnímání reality i psychické rozpoložení obrátit naruby tak,jak nic jiného. Kniha skvělá, nenechala mě přestat číst. Ale nebylo ode mě rozumné po ní sáhnout, když se za týden sama chystám na přechod hor. :-) Ne do Tribeče. Tam já nikdy nepůjdu.

13 21.04.2024

Neurotypičtí lidé ! Ano, je tak typické, že běžný člověk dává nálepky jiným, kteří se od většiny odlišují, protože když přišli na svět neměli tolik štěstí než ostatní? Anebo měli? Často mi přijde, že díky svému znevýhodnění jsou lepšími lidmi. Čestnějšími, upřímnějšími, nesoudícími, umějíci se radovat i z maličkostí. Přesto je "typická" společnost nikdy nepřijme, vždy na ně bude pohlížet z patra, podceňovat je a zároveň se jich obávat. Protože nemáme rádi a máme strach z toho, čemu nerozumíme.
Jodi Picoult na to v této knize bravurně poukázala. Její styl psaní je velice čtivý, vykreslení postav pěkně do hloubky. Rozsáhlost knihy mi nijak proto nevadila.
Přesto,že lze vytušit co se s Jess stalo, nevíme, zda Jacob bude na konec usvědčený a odsouzený. Závěr tedy zůstal ne zcela dokončený. To mě jediné na knize zamrzelo.
Nemám porovnání s dalšími díly autorky, ovšem je jasné, že se jedná o velice kvalitní spisovatelku, ke které se velice ráda vrátím.

3 19.04.2024

Se Žítkovskými bohyněmi jsem měla jediný, ovšem zásadní problém. A to, že chvíli jsem měla pocit,že čtu román, nutno říct zdařilý,ovšem potrhaný dokumentem. A dokument by asi fiktivní neměl být. Autorka to za mě neukočírovala. Škoda.
3,5*

13 31.03.2024

Téma, jako vždy od autorky, velmi zajímavé a nevšední. Vyprávění z pohledu čtyř osob by nevadilo, ale často tak docházelo i k opakování už známých událostí, bohužel ne vždy s odlišným prožitkem různých osob. Nejméně záživné pro mě byly kapitoly Alfreda. Autorka brzy jasně vylíčila,že se jedná o postavu prostou na duchu,pomýlenou, i tak trochu politování hodnou. A nějak mi kapitoly o něm přišly v tom množství trochu zbytečné.
K samotnému vyvrcholení knihy o tragédii, která se udála na Wilhelmovi Gustloffovi je poměrně dlouhá cesta, v porovnání s rychlým koncem. Podobně jako se stalo v Šedých tónech.
Celkově z knihy nesdílím nadšení většiny, ale času u ní strávené rozhodně nelituji. Opět mi rozšířila mé vědomosti z historie. 4/6

7 15.03.2024

(SPOILER) Krátká povídka, hodně vypovídající o smýšlení drsných Korsičanů, velice, převelice hrdých lidí. Co je více - rodová čest nebo rodina samotná? Samozřejmě, z mého pohledu je Mateo necitelná obluda. Ano, chamtivost je zlá, ovšem být zločincem je v pořádku? Vždyť Fortunato byl stále jenom dítě. Další otázkou tedy i je, jestli byl otec pro syna vždy dobrým příkladem. Tak utlounká knížečka a nastoluje tolik morálních dilemat. Jednoduchý, krásný jazyk. Skvělé.

1 12.02.2024

Velmi jsem se těšila na knihu o Kateřině, a ještě šťastnější jsem,že je její čtení konečně za mnou.
Miluji historické romány. Ale styl paní Weirové mi opravdu nesedl. Místy to vyznívalo jako červená knihovna. Bylo to k uzoufání utahané. Stokrát číst co dámy zrovna šily nebo vyšívaly, snad tisíckrát jak královna miluje a touží po Jindřichovi, strachuje se o svou dceru. Popsán každý jeden dopis papeži, císaři a pořád to samé. Každá jedna nemoc vylíčena,kolikrát se přitížilo a kolikrát se ulevilo.
Nevím, podle autorky Kateřina Aragonská, byla velice vzdělaná a moudrá žena, ale velmi mě o tom v knize nepřesvědčila.
V sérii už nebudu pokračovat, toto bylo jedno velké zklamání.
Tři hvězdy dávám pouze za to, že námět knihy je pro mě zajímavý.

Tedy to byla jízda! Do příběhu jsem vplula bez větších očekávání, jelikož se jednalo o mé první setkání s panem Barkerem. A ihned mě strhl proud. Skvělý příběh, popisy mistrné, postavy úžasné. Někomu rozsah knihy možná přišel moc velký, zejména kvůli popisům. Já, právě díky nim, jsem se ocitla ještě hlouběji v příběhu Jacka-Pipa, Stelly,Davida a ostatních. Jakoby jsem tam byla s nimi. Bylo to napínavé, občas jsem se i bála. Bála se o ně. David Pickford byl hrůzný, přesto mi ho bylo i velice líto...
Styl psaní a způsob,jakým byl příběh vystaven mi připomínal trochu Stevena Kinga, tedy jeho starší díla.
Tak, teď mi nezbývá už nic dalšího než se těšit na další setkání s mistrem Barkerem.

6 05.02.2024

Strašlivé to muselo být v šedých tónech...Až neuvěřitelné, že mohl někdo takové utrpení a úkoří, fyzické i psychické,přežít 10 a více let. Co mě udivilo,že se do takových míst dostaly i děti. Malé děti. Mohly být vůbec takovým pracovním nástrojem,aby měly pro Stalina hodnotu i toho kouku chleba?
Ruta Sepetys je nepochybně skvělá autorka. I pro mě mají její knihy největší přínos právě v tom,že píše o kapitolách lidské historie, o kterých se velmi nemluví. A to stylem jednoduchým, mnoha lidem blízkým.
V této její prvotině je, jak psali jiní, znát, že je to styl ještě ne celkem vytříbený. Příběh je velice silný, ovšem charaktery a myšlení postav nejsou dostatečně propracované.
Přesto, jsem velice ráda za tuto knihu. 4/6

9 02.02.2024

James Clavell je pro mě spisovatelem s velkým S. Jeho knihy patří k těm, které si ve své knihovně nejvíce považuji. Šógun je tou knihou, kterou za život nečtete pouze jedinkrát. Kdo miluje historické, dobrodružné romány prostě musí přečíst i příběh Blackthorna,Mariko a Toranagy, jinak je velice ochuzen o literární skvost tohoto žánru. Arigato, Clavell-sam.

8 30.01.2024

Tak jo,díky čtenářské výzvě jsem se konečně zase vrátila k detektivu Frostovi a miláčkovi Shackovi. A jsem moc ráda,že můžu konstatovat, že pan Freeman udržel skvěle nastavenou laťku na stejné úrovni jako v předchozích dílech. Možná ji i o fous posunul výše.
Styl jeho vyprávění je svižný, poutavý a nutí číst dál a dál. Čtenáři je dopřáno lépe poznat hlavní postavu, protože nás nechá dostatečně nahlédnout do jeho života.Frost je opravdový sympaťák. A díky jeho kocourovi Shackovi je nám o to bližší.Není to žádný supermozek, supernabiják, ale obyčejný člověk.A protože je tak sympatický, tak se.mi ani nechce uvěřit co na něj autor nachystal. Tak snad se tedy Frostův příběh dobere pokračování.

9 12.01.2024

Paní Mornštajnová psát prostě umí. Nikdy nezapomenu, jak mnou cloumaly emoce, když jsem četla její Hanu.
Téma sexuálního zneužívání dětí se v knihách často neotvírá. Je jedině dobře, že na něj autorka upozornila. Příběh vyprávěný mladou ženou, která si touto hrůzou prošla, byl čtivý, bylo cítit tíseň malého děvčátka. Ale... já nevím, když jde o tolik závažné téma, měla bych v knize všemu uvěřit. Nevěřila jsem, že nikdo neřešil, že dítě nechodilo vůbec do školky, tedy ten povinný, předškolní rok. Nevěřím, že odsoudí mladého kluka za zneužívání na základě svědectví-nesvědectví 9-ti leté holčičky, bez přímého důkazu. A nevěřím, že když už ten děs Cácorka přetrpěla a dokázala odejít a postavit se na vlastní nohy, by řešila situaci v závěru tak, jak ji řešila.
Nevím, myslím, že autorka příběh mohla podat více věrohodněji. 70%

14 08.01.2024

Obdivuhodné, mistrovské dílo, které jednomu vyrazí dech. I dnes, kdy jsem knihu dočetla, po druhé po 20 letech, žasnu a nemám slov. Bravurní sonda lidských charakterů. Pořád o tom přemýšlím a čím déle, tím více si uvědomuji, že nejen v tom malém světě zajateckého tábora Čangi, ale vůbec stále a všude se lidé chovají stejně. Přirovnání lidí a krys je drsné, leč velice pravdivé. I když s tím nemusíme souhlasit, nelíbí se nám to, ale je to tak.
Závěr knihy mě úplně dostal na kolena. A na Hawkinse a jeho psa nemůžu do teď zapomenout.

12 06.01.2024

Druhé setkání s panem Bryndzou a zároveň poslední. Od kvalitní detektivky - thrilleru očekávám zcela něco jiného. Toto bylo prostě ploché, nepromyšlené. Nemělo to ani hlavu ani patu.

3 02.01.2024

Opravdu čtivá, odpočinková kniha. Je fajn si tento typ literatury občas zařadit k četbě. Ovšem nemůžu se ubránit tomu, že scénář autora je u všech knih téměř jako přes kopírák. Už mi vadí, že postavy jsou všechny "úžasné". Skvěle vypadají,nebo mají práci, v které jsou jak jinak než vynikající, nebo se topí v penězích. Případně to vše dohromady. Ach,jo. Repete. Do toho se přidá několik, až moc silných vulgarismů. U Pražského erotikonu to fungovalo skvěle, ale po šesté už to u mě nefunguje. Takže - pokud to příště pan Hartl nevezme trochu z jiného konce, bude to asi má poslední kniha, kterou budu od něj číst. Škoda, myslím, že autorův pohled do ženských a mužských duší je jinak velmi trefný.P.S. A ta opruzelá prsa byla opravdu opruz.

7 30.12.2023

Nemůžu hodnotit více než jako průměrnou knihu, která ničím nepřekvapí. Vše je víceméně jasné už od začátku příběhu. A bohužel, pro mě postavy i děj samotný byl jen velmi málo uvěřitelný. Ještě bych uměla přijmout, že člověk, který se potýká se závislostí více než 20 let se z toho nakonec nějak sám vyhrabe. Ale prostě nemůžu uvěřit, že se z jednoho arogantního,egoistického floutka, který nemá respekt před ničím a nikým, neváží si ničeho a vůbec má odpudivou povahu, v závěru stane téměř ideální prototyp muže.
Stylistika textu mi také velmi neseděla.
Na druhou stranu chápu, že jako román pro ženy, si kniha najde své příznivce.
Je to první dílo pana Javůrka, které jsem četla. Autor jistě v sobě potenciál má, a ráda ještě zkusím jiný příběh z jeho pera.

10 02.03.2023

Naprosto geniální počin! Po obsahové i literární stránce. Po dlouhé době kniha, která mě naprosto dostala. Čte se tak lehce, přesto že téma je tak nesnesitelně tíživé. Je nabitá emocemi, které Vás rozcupují na kousky!
Sama jsem husákovým dítětem, některá popisovaná fakta z běžného života v diktatuře i já zažila. Ale tedy, byl to slabý odvar oproti tomu, co zažívali v Rumunsku.
O této historii nás nikdo neučil a ani naše děti neučí. Není něco špatně? Mé vlastní znalosti o Rumunsku jsou spojeny jen se vzpomínkou z léta 1989, kdy jsme projížděli Bukureští. Při každém zastavení na červenou naše auto doslova obklíčili houfy žebrajících dětí. A těch vychrtlých psů v ulicích! A také krásné hory, v kterých jsme zabloudili cestou zpět domů. Toť vše.
Hluboká poklona autorce a moje velké díky za tento příběh. 100%

18 27.02.2023

Historické romány miluji, a ty které se opírají věrně o skutečná fakta ještě více. Životní příběh Marca Tullia Cicerona je panem Harrisem podaný velmi poutavě. Přesto,že je to skoro samá politika. Já osobně by jsem nikdy nemohla být právníkem, a už vůbec ne politikem. Lidé, kteří tuto profesi vykonávají musí mít hroší kůži. I když původní úmysl je na počátku upřímný,čestný, než se dojde k cíli, jen málokdy je to bez jeho pošpinění a pokřivení. Tolik intrik, úplatkařství, lží a úskoků bych nedala.
A tak ani nevím, zda se těmto osobám, které ne vždy se chovají nezištně, jako i Cicero, vůbec obdivovat. Když už, tak za jejich neskutečnou píli, vytrvalost, odhodlanost a ctižádost. P.S. Netušila jsem, že Julius Caesar byl takový....

1 08.02.2023

Velmi dobře vystavěný thriller! Od začátku do konce autorka drží skvělé tempo, postupně odhaluje minulost i nitro postav a dávkuje vše tak, že je čtenář neustále napnutý. Romantická linka mi vůbec nevadila, naopak, příjemně mi dovolila trochu vydechnout. Příběh je drsný, veden v několika rovinách, pravda, trošičku předvídatelný. Za mě krásné 4,5*

12 02.02.2023

"Ráno se chvělo srpnovým žárem a vlhký dech bažiny rozvěsil po dubech a borovicích mlžné závoje..."
Když se vnoříte do světa, kde zpívají raci, ocitnete se v úplně jiném časoprostoru, z kterého se vám nechce ani odejít. Pohltí vás. Úchvatný, tak jednoduchý a složitý zároveň, čistý, poetický.
Autorka píše překrásným jazykem. Dlouho se mi nestalo, že by mě příběh doslova vcucl. Byla jsem v té divočině spolu s Kyou, viděla jsem, slyšela jsem a cítila vše, co ona...
Kromě excelentního vylíčení místní přírody, autorka přinesla ve své knize i těžká témata. Odsuzující a lhostejná společnost plná předsudků, rasismus, domácí násilí.
Kde zpívají raci je v moři současné beletrie perlou.

32 30.01.2023

(SPOILER) Kniha z nejostudnějšího, nejhanebnějšího období novodobých lidských dějin s téměř neuvěřitelným, leč pravdivým příběhem. Při jejím čtení mi běhal mráz po zádech, některé scény byly vylíčené bez jakýchkoliv skrupulí a musela jsem je dlouho rozdýchávat.
Styl psaní je blíže spíše žánru literatury faktu než románu. Což podle mého není vůbec knize na škodu. Naopak.
Postava Franze, jeho přerod z bohabojného chlapce na nelidské nacistické monstrum byla jistě nejzajímavější ze všech postav, s kterými jsem se zatím v knihách s tématem holocaustu setkala.
Sonda do jeho duše a svědomí-nesvědomí byla velice zajímavá a hlavně zdařilá.
Černá a purpurová je kniha, která mě přinutila velmi přemýšlet. Byl Franz ve skutečnosti také pouhá oběť té doby? Ne, já bych mu nemohla odpustit,tak jako rakouské soudy. Vše má své hranice. Vraždění a týrání nevinných,bezbranných lidí se nedá ničím omluvit. Ani ve válce.

9 27.01.2023