kanitsuj komentáře u knih

Několik zajímavých myšlenek a spojitostí vybízejících k úvaze, ale celkově příběh nepřináší nic zásadně nového a zajímavého (Alespoň pro ty, kterým není realita versus virtuální realita a nevyhnutelnost života na pomezí těchto sfér lhostejná.) Podobně jako mnozí jiní jsem měla problém udržet místy pozornost, protože dějová linka je velmi roztříštěná a zvláště ke konci promluvami hlavního aktéra sklouzává k Proustovskému proudu vědomí. Úvahy se vrší na sebe, zatlačují jednání hrdinů do pozadí a často vychází z autorčina nitra a osobního přesvědčení, které je obtížně srozumitelné až absolutně nesrozumitelné pro ostatní. Jsem ráda, že mi knížka přišla do rukou, ale znovu se k ní nejspíš nevrátím.

1 23.09.2016

Zatím knížku hodnotím průměrně, neb jsem po měsíci! terpve v její 1. třetině - zápletka je vcelku napínavá, jinak bych ji dávno přestala číst. Nicméně četbu prokládám jinými tituly. Popisy všeho a všech jsou šíleně zlouhavé a příběh neuvěřitelně překombinovaný. Věřím ve vydařený konec, proto statečně pokračuji...

1 16.09.2016

Krásná a poučná knížka s nádhernými "krajkovými" ilustracemi Petra Síse:-)

1 08.09.2016

Jednoduché a čtivé, zpočátku trochu nudné, neboť víme, kdo je vrah, jen nevíme, proč to udělal. Románu nelze upřít několik nečekaných dějových zvratů a velmi příjemným a osvěžujícím zpestřením je též ironický humor hlavní postavy detektiva Van Veeterena:-)

1 03.08.2016

Také jsem fanouškem podobných příběhů, kde hlavní kulisou je starý viktoriánský dům se svými duchy a kostlivci ve skříni a když se k tomu přidá ještě romantika a detektivní zápletka, knížka má v mé knihovně své místo jisté, ale v tomto případě musím přiznat, že tento kus hodnotím spíše průměrně - nějak jsem nemohla strávit to "převtělování se" hlavních hrdinů (jako by se jednalo o každodenní realitu, nad kterou není třeba se pozastavovat) a samotný konec byl pro mne také neočekávaný - naprostý blesk z čistého nebe, který nikdo neočekával a nikdo mu nefandil, protože autorka pro něho absolutně nepřipravila živnou půdu. Tyto dva momenty knize z mého pohledu bohužel ubírají více, než si její přitažlivý námět zaslouží.

1 14.07.2016

Příběh v této knížce má originální zápletku a je nesporně velmi romantický, ale jeho přitažlivost v mých očích srážel naivní tón vyprávění, předvídatelné situace a jejich vyústění i přemíra šťastných náhod, kterých zde bylo na můj vkus až příliš mnoho. Zkrátka a dobře tato knížka je pro mne milým, ale již přespříliš přeslazeným romantickým kýčem.

1 14.07.2016

Četla jsem dosud všechny detektivní příběhy pana Sýkory a některé jsem viděla i v jejich filmové podobě. Ještě není konec se od předešlých dvou knížek výrazně liší, řekla bych, že je méně komplikovaný, snadněji se čte a obsahuje největší porci autorova pověstného inteligentního lehce ironického humoru, který mne osobně baví a je také důvodem, proč knížky čtu (dalším důvodem je fakt, že mne pan Sýkora učil na vysoké a na jeho literární semináře velmi ráda vzpomínám). Z textu je znát, že autor je literární vědec - dbá na předem rozvrženou strukturu, přesné citace i volbu trefných slovních spojení. Dobře popisuje atmosféru 80. let a neobvyklá v českém literárním prostředí je i velmi drastická událost, od které se příběh odvíjí. Vypozorovala jsem však jistý nesoulad mezi pečlivým popisem postav a technickými nedostatky průběhu vyšetřování. Možná jsem četla nepozorně, ale "Co se stalo např. s oblečením vraha"?
Také slabost komisařky Výrové pro hudbu Boba Dylana je už spíše jednotícím obtěžujícím prvkem než smysluplnou ilustrací jejího aktuálního stavu mysli. Budu se těšit na další román, ale možná bych uvítala malou změnu v žánru - psychologický thriller? a nové postavy z univerzitního kampusu?:-)

1 16.05.2016

V rámci žánru jasný průměr, v odhadnutelnosti děje až podprůměr. Příliš mnoho stránek a řešení problémů, které se mrknutím oka řeší samy od sebe. Jinak příjemné čtení pro chvíle, kdy je člověk např. nemocný a musí zůstat v posteli. Pokud bych však měla možnost výběru, volila bych raději jinou aktivitu, protože v tomto románu nic překvapivého či zajímavého zkrátka není:-)
"Já a pan Jones" bylo trošičku zajímavější počtení, uvidíme, jaký bude nový "Dobrý rok":-)

1 28.04.2016

Bohužel se musím zařadit do skupiny těch, které kniha nezaujala. Cením si rozhodně originálního nápadu (vyjádření komplikovanosti vztahů numerickými rovnicemi a grafy), občas jsem se i zasmála, ale v příběhu mi chyběl výraznější děj a prokreslenější charaktery postav, poznámky pod čarou - několik prvních pobavilo, ale další byly jen jejich únavnými variantami, hrdinové mne nepřesvědčili svým jednáním-nevěřila jsem jim jejich motivace a také jejich věk myslím zcela neodpovídal jejich jednání. Matematický dodatek jsem už neměla sílu ani chuť číst. Takže pane Greene, nápad dobrý, ale výsledek spíše únavný a nepříliš zapamatovatelný.

1 24.03.2016

Knížka na mne už od svého začátku působila zvláštním melancholickým dojmem - rodiče zanechají syna samotného v jeho rodném domě, který prodávají, aby tam strávil noc těsně předtím, než odjede na středoškolský internát... Pocit jakési citové nedostatečnosti se pro mne prolínal celou knížkou, i ve chvílích intimnosti Duncana s Vanessou. Na rozdíl od Greenovy "Hledání Aljašky" mi v příběhu chyběla bezprostřední vřelost a až naivní okouzlenost prvním citovým vzplanutím. Pro mne si jsou knížky velmi podobné především pointou a svým filosofickým podtextem, který je v Aljašce možná až příliš exaktně rozebírán oproti Eseji, kde působí sice jednodušeji, ale o to přirozeněji a organičtěji, což je dáno i výstavbou celého příběhu, kdy od počátku tušíme něco zlého, zatímco v Aljašce dochází k náhlému zvratu na který není čtenář tak promyšleně připravován. Myslím si, že knížky nejde srovnávat, i když se srovnání jednoznačně nabízí. Každý příběh je psán jinak a cílí na trochu jiný typ čtenáře. V tomto případě rozhodne o preferenci titulu spíše osobní prožívání při čtení, které je u každého jiné.

1 15.03.2016

Ačkoli nemám ráda memoáry pro jejich častou nekritičnost a sklon k sentimentu, vzpomínky na paní Kačírkovou z pohledu i pera její dcery Kristiny jsou něčím mimořádné - jistě upřímností, s jakou jsou vyprávěny, také jistou mírou tajemství - některé otazníky zůstávají nadále otazníky, ale především zaujmou svoji skrytou dramatičností. Paní Kristina má k psaní velmi kladný vztah a z jejích řádků je to znát - velmi obratně pracuje s jazykem a dokáže pracovat s napětím, které stupňuje a v okamžiku vyjádří pointu např. jedním slovem či krátkou větou. Během čtení jsem si několikrát říkala, že snad ani není možné, do jakého fascinujícího a působivého detailu si některé situace dokáže vybavit, ale nakonec jsem došla k závěru, že na pravdivosti nezáleží, neboť celkově je knížka velmi vydařená. PS: A že v ní není mnoho o zvířatech? Přečtěte si pozorně název a možná pochopíte, že o zvířata v tomto případě nešlo:-)

1 04.03.2016

Bylo to pro mne vůbec první setkání se "Sběrateli kostí" v knižní podobě a musím se přiznat, že seriálové zpracování je pro mne mnohem stravitelnější, zajímavější a napínavější. Asi to bude tím, že pro jednotlivé seriálové díry se děj musel výrazně zhutnit. V knížce jsou stejně jako ve filmu podrobné popisy forenzních postupů i historických souvislostí a někdy jsem měla pocit, že jsou tam bohužel i na úkor samotného děje. Knížka není špatná, ale není ani nejlepší, řekla bych, že je to taková slušná volba v případě, že člověk nemá co číst a nebo nemá čas hledat něco zajímavého. Pro mne byla trochu zklamáním i pointa, která mne vůbec nezasáhla a nebyla pro mne tou správnou "šokující" tečkou, jakou má typ těchto příběhů mít. Používání francouzských slovíček mi jako francouzštináři nevadilo, naopak jsem se trochu pocvičila a zaujaly mne jakési "scénické poznámky", se kterými autorka pracuje a s nimiž jsem se v žádné knize dosud nesetkala. V praxi fungují tak, že když postava promluví, další slovo či věta vysvětluje způsob, jakým se vyjádřila. To bylo opravdu zvláštní a chvíli mi trvalo, než jsem si na to při čtení zvykla.

1 19.02.2016

Ačkoli nejsem věrná a pravidelná čtenářka knížek od této autorky, musím upřímně napsat, že tento příběh se mi i přes svou nereálnost moc hezky četl a knížka se mi možná až na ten neskutečně fantasmagorický závěr připomínající ty nejvíce béčkové romantické komedie, jaké si člověk dokáže představit, líbila. Skutečnost, že člověk žije z falešné naděje, ať už je jakéhokoli druhu, je celkem běžná a že realita nakonec neodpovídá snu také. Líbilo se mi, jak si autorka s těmito tématy pohrála a tím, že je posunula ad absurdum, alespoň u mne vyvolala možnost zamyslet se sama nad sebou a nad svým jednáním. Jediné, co mi opravdu vadilo bylo značné množství chyb-jako by snad knížka neprošla korekturou!

1 17.02.2016

Velmi oddechová četba, všichni víme jak to dopadne, ale sexuální život sympatických "správňáckých" hrdinů nás nutí obracet stránky a číst až do konce, který je chvílemi natahovaný a epilogem vyšperkovaný do naprosté americké kýčovitosti, ze které už začne být méně otrnulému čtenáři čtenáři mírně nevolno. Předpokládám, že další díl série je o jiných nadržených sousedech, protože tady už nevím, o čem dále by to mohlo být:-) Když pominu afektivní jednání hrdinů, neustálé opakování přezdívky, kterou častuje hlavní hrdina svoji vyvolenou a některé málo věrohodné situace především z oblasti sexu a mezilidské komunikace, příběh byl konzistentní a s přimhouřením jednoho oka i pravděpodobný:-)

1 08.01.2016

Popravdě řečeno zde musím napsat, že už mne tato série trochu nudí. Zdá se, že autorka by se mohla chytit jakékoli vedlejší postavy z kteréhokoli svého románu a napsat o jejím životě samostatný příběh. Doslova už nemohu vystát některé neustále se opakující překladatelské nešvary jako např. "Ježíšku na křížku" a nebo "To mně potentujte"...
Také pravopisných chyb je v knížce jako máku. Sexuální nadrženost hrdinky je už kolikrát také více než přehnaná a působí spíše směšně než eroticky a inspirativně. Jako odpočinkové čtení je to fajn, ale už bych uvítala nějakou změnu:-)

1 14.12.2015

Maruščino vyprávění o světe "za zrcadlem"/rozuměj o světě českého show businessu je skvělé a velmi pravdivé! Mohu to dobře posoudit, neboť se pohybuji ve stejném prostředí jako ona, jen nemám odvahu o tom takto otevřeně psát:-)
Děkuji jí za skvělý nápad, knížkou si ráda lsituji a 100% se k ní budu vracet, podobně jako například k povídkám Šimka a Grossmanna:-)

1 04.12.2015

Řekla bych, že knížka je takovým průměrem ve svém žánru. Trochu mi vadily vulgarismy a moře korektorských přehmatů. Také si nejsem jistá, zda by ve skutečném životě použila hrdinka stejné motivační chování a jednání. Stejně tak vyústění příběhu je dle mého názoru trochu "přitažené za vlasy".

1 09.11.2015

Přiběh je čtivý a bezesporu originální, ale na můj vkus příliš rozvláčný. Zápletka je nereálná a překombinovaná. Kýčovité zakončení je jen kandovanou třešničkou na dortu, který byl zprvu lákavou načančanou dobrotou, ale později se proměnil v nevábný kus hmoty. Asi jako když šlehačka ze spreje ztratí na objemu a člověk lituje, že si ji vůbec objednal:-)

1 14.10.2015

Knihu absolutně nepovažuji za kultovní literaturu, neb mne vůbec nezaujala /jednu hvězdičku dávám za nápad - stejný příběh z pohledu muže a poté ženy/. Líčení mužů jako neustálých přebíračů žen a žen jako sexuálních objektů mužů mne chvílemi až uráželo. A konec byl naprosto katastrofální, zanechal ve mne pocit absolutní prázdnoty a zmaru - nemít vedle sebe muže, kterého si vážím, ztratila bych důvěru v jakýkoli cit:-)

1 01.09.2015

Polibku pro Annu nemám téměř co vytknout, je to krásný úsměvný příběh o lásce /některé momenty možná trochu nereálné a kýčovité, ale to patří k žánru/, který si čtenář přečte v jakémkoli věku a připomene si, jak komplikované a křehké jsou první citové vazby a jak důležitá a nesnadná je volba toho pravého. Knížka mi svojí čtivostí a humorem hlavní hrdinky připomínala styl psaní Lenky Lanczové, ráda si přečtu další.

1 01.09.2015