kallisto
komentáře u knih
Předjaří
Kristmann Gudmundsson
Nahodne nalezeny kousek v knihbudce pri cekani na tramvaj..
Trochu prekvapive me oslovila jedna veta.. souveti jak vystrizene z modernich motivacnich knizek:
Privital ho den, novy a nikdy neprozity den, ktery se nepodobal vsem ostatnim.
Bez ohledu na pozadi, ktere dalo tomuto souveti vzniknout, je vlastne kazdy den docela jiny, bez ohledu na miru domneleho stereotypu, ktery vnimame.
Za tuhle neumyslnou nesouvstaznou pointu ten sladkobolny ruzovoknihovnovy pocin stal.
Porad tvrdim, ze i v nejblbejsi knize lze najit zajimavou myslenku.
Vítr se vrací
Peter Jilemnický
Priznavam, ze jsem se te knize uspesne vyhnula po cely cas meho organizovane vzdelavaciho procesu. Uz jsem narazila na par kousku, u kterych jsem si rekla, ze je to skoda, ze jsem na ne neprisla driv. Tahle kniha k nim nepatri.
Neni tak agitacni, jak jsem cekala, soudruhuje se v ni az od poloviny, pricemz ke konci zhusta, avsak taky docela barvite (byt plytce) popisuje zivot uzavreny v kapsli nekolika kilometru ctverecnich, nekolika mesicu, nekolika malych osad a obci.
Ve skutecnosti, diky popisnemu konceptu, by to mohl byt docela dobry ramec pro ceske filmare, a divim se, ze se toho zatim jeste nikdo nedrapnul. Ma to potencial Sekalovske atmosfery.
Uprimne ale, zpetne nahlizeno, pro pubertaka fakt nicmocovy kousek.
Démon ze sídliště
Iva Hadj Moussa
Za dva, ale velmi dobře zpracované jako čtení na pokračování Českým rozhlasem.
Nevíš dne, nevíš hodiny
Dominik Dán
Doufam, ze patri k autorovo horsim dilkum, nebot jsme uz hodne dlouho necetla tak nudnou reportaz o vysetrovani vrazdy, zejmena proto, ze jsem ocekavala detektivku.. Zrejme proste spatna volba prvniho setkani s autorem.
Zato velice slusne zpracovani pro rozhlas: cetba na pokracovani.
Vězeňkyně
Malika Oufkir
Každá autobiografie je obrazem, jež maluje jeho autor, resp. vede ruku, jež do obrazu vepisuje nuance. Lidská paměť, zejména ve chvílích těžkého stresu, sama hranice mezi "skutečností" a "prožíváním" posouvá. A přesto i s vědomím nutné vnitřní cenzury se příběh neliší od těch, které známe z úst disidentů různých režimů - protože vláda monarchy se, bohužel, zase tolik od totality neliší, byť by byl sebeosvícenější.
Navzdory progresu, které Maroko za vlády Hassana II. dosáhlo, jakkoli spornému, měl do diktátora jen krůček a jen stěží se bráním jeho srovnání s kroky, které podnikl ve stejných letech Kaddáfí.
Rozhodně je dobré před přečtením knihy mrknout na geograficko-politickou situaci v Maghrebském regionu, aby se člověk dostal trochu do obrazu.
Příběh sám o sobě svědčí o neskutečné vůli k životu, kterou si v sobě lidské bytosti nesou jako kód k přežití.
Zkurvenej příběh
Bernard Minier
Prekvapive dobre! Zprvu temer Kingovska, temne poeticka atmosfera, genialne vykreslene netradicni prostredi a zaver, ktery me zatracene zaskocil. Safra, fakt to bylo dobre!
Andělíčkářka
Camilla Läckberg
Docela slusna detektivka. Neoslni, neurazi. Konec mile prekvapivy a uceleny, dokonce me v jednom bodu i prekvapil. Slusne odvedena prace.
Mlýn na mumie
Petr Stančík
Bizarni fantasmagorie, repetitivni, sem tam okoraly drobek zajimave myslenky, vzacne vyskyt vtipneho prirovnani, ale naprosto bezucelne oplzle. Snad jen ty uvody k jednotlivym kapitolam byly usmevne.
Jako by se Kotleta pokusil napsat variaci na Hrisne lidi mesta prazskeho..
Kdyby to alespon nebylo tak priserne slizke, pripominalo by to trochu Sedmikosteli posazene do obrozenecke doby..
Tady jsem vazne sahla vedle.
Zahradníkův rok
Karel Čapek
Nejhlubsi na tehle, na prvni (a kazdy dalsi) pohled ciste humoristicke knizce, je presah spodniho proudu samotne uvahy nad "pestovanim zivota". Jak nesmirne humanni, a zivot a cloveka oslavujici, je kazdy odstavec. Zdanlive psani o tvoru, ktery "ponejprv zacina nahore zadkem a posleze se rozsiruje do ctvera koncetin pevne zakotvenych v zahonu", vysila poklonu zivotu samotnemu, lidske existenci vubec. Doporucuji, pokud jste na knizku narazili v ramci povinne cetby, zkusit nahlednout za tu uzasnou (a mozna i zdlouhavou, pokud vam vsechny ty nazvy kyticek nic nerikaji) popisnost zahradnikova pinozeni a cetli i mezi radky. Ta utla knizecka je oslavou zivota samotneho, s nadhledem, humorem a misty i zcela otevrene :) Pokud jste tohle precetli i se vsemi temi vsuvkami az sem, date to! :)
Kde zpívají raci
Delia Owens
Skvele popsane prostredi a atmosfera, rada zivych scen a disneyovsky vykreslenych charakteru. Vlastne ta knizka dost pripomina scenar a nedivim se, ze to zahy po vydani nekdo natocil. A asi se na to i rada podivam, pokud dokazali ve filmu prostredi zobrazit tak zive a laskyplne, jako v romanu. Ale mesic po docteni tak nejak zustal po samotnem pribehu jenom pach naftalinu a prachu a vzpominky na popsanou prirodu.
Asi to na me bylo prilis pateticke.
Noční oceán
Paul La Farge
Rozporuplne, achjo.. nechala jsem si to par dni rozlezet, misto abych reagovala hned.. presto porad setrvavam v ambivalentnim poli nejistoty.. na jednu stranu kvituji atraktivni pouziti faktu, smele vmixovanych do koktejlu fikce v prvnich dvou tretinach knihy.. ani me, jakozto Lovecraftova priznivce, nijak nepohorsuje lomeny uhel pohledu, aby to do sebe zapadlo.. ono to totiz o Lovecraftovi ve skutecnosti vubec neni.. posledni tretina ovsem preklapi roman do zcela jine polohy.. a tam jsem zakopla o nekolik zbytecnych zkratek.. jako by si autor prestal byt jisty, jak by vlastne mela kniha pokracovat.. trochu mi to pripomina scenu z knihy samotne, kdy jedna z postav po mesicich psani da sve dilo precist jine, ta ji proskrta, zmeni konec, zabije hlavniho hrdinu, spolecne knihu spali a jdou se opit.. tady uz byl autor s pribehem tak daleko, ze mu asi prislo lito podobne radikalni krok podniknout.. a misto toho se ufunene dosopli do psychologicky mystickeho konce, ktery teoreticky dava moznost ctenari domyslet si nekolik omezenych variant, jak by to tedy mohlo po posledni strance pokracovat, ale ty zajimavejsi, logicke, nebo cynicke vylouci, aby snad neposramotil americkou dusicku obecenstva. Jop, je to knizka psana primarne pro americany, sarkasticky nahravajici troubum, kteri prehlednou nebo odignoruji fakt, ze se jedna o umne vytvorenou fikci, s oddechovymi checkpointy v mistech, kdy uz hrozi, ze by se ctenar pohorsil natolik, ze by knihu odlozil.
Celkove se da shrnout pocity hrdinu na "seckojenaho***", ale ten pocit je dost umne popsany a upevneny v pribehu, a popravde, kdokoliv, kdo se v zivote nikdy nepotykal s krizi kazdodenni reality, ma moznost se v tom bahynku povalet, aby zjistil, jake to je..
Celkove to neni spatne. Neni to "to" co jsem od toho ocekavala, ale to "jine", co jsem v knize nasla, nebylo zas tak zle.. a samozrejme big kudos umne zpracovanemu Burroughsovi, ten byl pravdepodobne nejuveritelnejsi postavou celeho romanu, i kdyz se objevi sotva na par strankach :)
Ctyri hvezdy za vhled do historie sci-fi US fanzinu (vcetne nalezeni nekolika souvislosti, ktere jsem ani neznala), jinak by to bylo za tri.
Šťastný Jim
Kingsley Amis
Po přečtení této humoristické knihy jsem byla uvržena do temného hloubání nad mírou daru humoru, kterého se mi dostalo. Z povinnosti jsem knihu dočetla, je to přeci jen "legenda". Ale ještě jednou v nějaké knize narazím na variaci na "hlavní hrdina dělá ksichty, podrobně Vám je popíšu, milý čtenáři, to se z toho popukáte" a příště už nedočtu, vážně ne.. časem budu tuhle recenzi asi editovat, teď jsem pořád ještě namíchnutá jak po mizerném rande.
Sedmikostelí
Miloš Urban
(SPOILER) Moje náctileté Já by bylo z téhle knihy na větvi. Žehubol jsem na ni narazila až ve věku, kdy už od příběhu očekávám jakous takous konzistenci, klišé mi skřípe mezi zuby jako písek a patos čpí zatuchlinou šatny v posilovně. A ten konec? Tedy, když ho člověk nevezme doslovně a omluvně jej přijme třeba jako popis zhroucení psýché hlavního hrdiny, který má indikativně už od počátku pár kuliček v ložiscích navolno, tak to jde.
Paměti gejši
Kiharu Nakamura
Moc hezky se to cetlo. A samozrejme, jako kazda autobiografie, jsou nektere useky zabarveny skrz optiku autorcinych emoci.
Musela to byt kazdopadne nezlomna zenska s neskutecnou vuli k zivotu a silnou intuici. Uz jen to, ze sama od sebe nemela ambice psat, ale presto tuto utlou knizku sepsala, je obdivuhodne. Nezastavila se pred prekazkami, a to by v dnesni ufnukane, zamindrakovane dobe mohlo byt vzorem nejedne ctenarce a ctenari.
Jen prekladatelka a korektor by zaslouzili kolektivne mokrym hadrem, minimalne pres ruce.. Na IKAR prekvapive bidne odvedena prace.
Šest čtyři
Hideo Yokoyama
Strasne zajimave a zvlastni cteni. Je v nem koncentrovany duch Japonska. Ne toho tajemneho prastareho, ne toho cyber-tech moderniho. Japonska civilniho, s emocemi zapasiciho, s fragmenty tradic, ktere ulpivaji jako vysisle poslapane konfety na mokrych botach izolovanych jedincu. Je to ponure, ale ne tim modnim, skandinavskym zpusobem. Je to zasedle unavou a obavami a nejistotou. Je to velmi osobni vhled do mysli hlavni postavy, tolik cizi mentalite nas Evropanu. A ackoliv se detektivni linie propleta knihou v podstate jen jako tenke nitky, ktere se az teprve na konci spletou v silne lano a odhali prekvapive rozuzleni, ten pribeh stoji na betonovych nohach popisu kazdodennosti, stovek malych spolecenskych bitev, absence nadhledu a posleze objevene sebereflexe hlavniho hrdiny. Budu se opakovat, je to strasne zvlastni a ma to atmosferu starych filmovych italskych a francouzskych detektivek.
Nonstop
Brian Wilson Aldiss
Nepopiram, ze se mi pribeh pred ocima odvijel perspektivou sci-fi filmu z 90. let.. nepopiram ani, ze neco malo scen melo v me predstavivosti atmosferu prvniho dilu serie kultovnich Vetrelcu.. nepopiram dokonce, ze jedna scena na me vyplazla Gaimanovsky jazyk. Nepopiram, ze pribeh nahlizeny divakem po prevychove modernimi sci-fi filmy (kde cynismus vladnich rozhodnuti uprednostnujici narod pred jednotlivci drti nadeje hrdinu) vyznival misty detsky naivne. Nepopiram, ze by si kniha zaslouzila novejsi, modernejsi preklad.. ale ksakru, byl to navrat do let dospivani, kdy jsem podobne pribehy skrmovala po desitkach. A byl to navrat nezne sentimentalni a bylo to bakelitove mile.
A jeste k prekladu, trvalo mi jeste dva (sic!) dny, nez mi doslo, z ceho pochazi nazev lokalni flory.. takze se timto hluboce omlouvam prekladateli; ac je v konstrukci jazyk teto knihy trochu zapraseny, neni na nem pranic odbyteho.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Mantra do budoucna: Už nikdy, NIKDY, nebudu koukat na film dřív, než přečtu knihu. Vždycky je lepší, akorát se mi pak ve fantazii mydlí představy charakterů s herci.. hodně let jsem si musela díky tomu počkat, než se do série pustím.. a stejně to bylo málo.. stejně pět hvězd.
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Stieg Larsson
Zatraceně nakrmený nášup, dramatické a uvěřitelné zakončení legendární skandinávské série.
Jen jsem se ani po těch třech dílech nedokázala srovnat s těmi "chlebíčky".. Smörgås je prostě obložený chleba, díky překladu jsem se každou chvíli propadla do pražských pasáží kolem Václaváku, holt jsem prostě neurotik, co se týká překladů..
Panenka
Mo Hayder
Tady Mo zabodovala na plné čáře. Ne nadarmo je kniha nejlépe hodnocená z celé série. Znalost předchozích dílů usnadní orientaci v Caffereyho dějové lince, ale hlavní příběh skvěle pracuje s atmosférou, drobnými gesty a charaktery, které dokreslují celý mollový akord této knihy, to celé lehce zalité sirupem mysteriózního akcentu. Ode všeho tak akorát a skvěle to spolu ladí.
Unesená
Mo Hayder
Opět dobře zpracované. Větší fokus na samotné vyšetřování, v podstatě se přede mnou tentokrát příbéh rozvinul jako běhoun v dlouhé chodbě bez zbytečných dveří, které by odváděly pozornost od kriminální zápletky..
Ještě jsem ale pořád nějak nestrávila fakt, že v období hltání závěru této knihy jsem zjistila, že autorka zemřela, a tudíž že mě čekají už jen dva díly, z nichž skrze jeden jsem vlastně sérii objevila, a že ten poslední je v elektronické verzi už nedostupný. Chjo..