Kacennnka komentáře u knih
Post apo můžu a Čistý má rozhodně originální myšlenku. Příběh je trochu horší, ale rozhodně stojí za pozornost.
Payna jsem chtěla zkusit už dlouho, ale abych pravdu řekla, zrovna mi to nesedlo. Stejně mu dám ještě někdy šanci, ale na první pokus trochu zklamání.
Jandy umí. Nenásilně našroubovaný magický realismus, lgbt tematika, hluboké myšlenky a jedinečný styl vyprávění, který má jen ona.
Autorka má sice zajímavý styl psaní, ale vypráví zbytečně zdramatizovaný a nafouklý příběh. Trápení hlavní hrdinky je velice přibarvené, milostný trojúhleník v plné síle a rozuzlení zklamání.
Podle Goodreads mě to před lety docela nadchlo, ale zpětně už si nevybavuju proč. :D
Upřímně mě to moc nevzalo, lepší by bylo, kdyby se nejdřív vydal první díl a ne až ten druhý.
Konec relatvní zklamání, všichni krome Kenjiho mi lezly na nervy a celkově jsem čekala trochu víc. První díl stále top.
Felicia Day dokázala nenásilnou formou sdělit lidem, že být tak trochu divný je úplně v pořádku (většinou). Že každý je nějaký a každého baví něco jiného. Kromě svého osudu tam místy vylíčila i epizody ze životů svých hráčských kolegů. Kteří kupodivu taky byli podivíni - ale zase trochu jinak.
Felicii Day jsem milovala už v Supernatural. Ještě radši jsem ji měla poté, co jsem začala sledovat její videa. A i když jsem si nemyslela, že to půjde, ale po přečtení její knihy ji mám ještě radši. Protože umí skvěle vyprávět. A je vtipná. A dokáže o všem mluvit otevřeně. Bez obalu. A tak, jak to prostě je... A já si konečně půjdu pustit The Guild.
První polovinu jednoznačně táhla Manon a já se fakt těším, až o ní budu číst i dál. Celaena byla v první části na facku a byla tak neskutečně moc protivná. Pak se to ale zlepšilo a nakonec je to ta stará dobrá Celaena. Chaol trochu zklamaní, Dorian mohl dostat víc prostoru. Cenu za nejlepšího mužského hrdinu ale dostává Jeřáb (i když jsem ho měla radši s tou tvrdou slupkou drsňáka).
Stále lepší průměr. Prostě se nemůžu donutit, aby mi na těch postavách opravdu záleželo.
Námět byl skvělý, zpracování mě už tolik nebralo. Místy jsem dost trpěla vývoje událostí a některé mi zlomily srdce.
Je mi smutno, protože tahle série je výborná a já se s ní hrozně těžko loučím. Asi právě proto jsem přečtení posledního dílu tak moc odkládala. Bohužel to zapřičinilo, že jsem se do příběhu nemohla tolik ponořit a unikaly mi některé souvislosti. Ale přesto to byla jízda a obdivuju autora, že to dokázal takhle skvěle vymyslet.
Condie píše hrozně příjemně, ale na mě až moc poeticky. V podstatě celá ta věc a básničkami, texty, archiváři a artefakty mě moc nebrala. Jo a Cassia mi strašně lezla na nervy. A ti dva, jak točili všechno kolem ní, taky. Jako celek je to originální dystopie se zajímavým námětem, ale každý díl byl k něco horší a tenhle poslední byl až moc utahaný.
Je to zajímavá jednohubka s jednoduchým a přímočarým příběhem. Svět je zajímavý a smysluplný, ale nenašla jsem žádnou vnější sílu, která by mě donutila pustit se do dalších díl§.
Mám velice ráda knihy, které jsou akční a krvavé. Ve kterých se něco děje a ještě je do nich přidaný nějaký ten sci-fi prvek. Bohužel Čáry života na mě působily spíš překombinovaně. Dělo se tam toho příliš a skutečnost, že se všichni jmenovali neuvěřitelně složitě, to nezlepšovala. S Veronicou a jejími knihami to nevzdávám. Sice mě Čáry trochu nudily a nedokázaly strhnout, ale příští díl toho dle mého slibuje opravdu hodně. A jelikož už jsme s tímto složitým světem seznámeni, měla by to být parádní jízda.
celkově mi to dalo víc než Milk&Honey (pořád doufám v jeho kvality, musím si to dát s odstupem času ještě jednou). sice to do poezie mělo hodně daleko, ale asi právě tahle forma mi tolik sedla. jináč jako úplně mi nepřijde, že se princezna zachránila, na druhou stranu mi to nepřišlo ani tak plné sebelítosti. euforicky 4 hvězdičky, ale pořád se v poezii hledám, tak kdo ví.
Ono se mi to vlastní líbilo, hlavně proto, že ten překlad je prostě skvělý. Jinak je to další alternativa Stmívání, akorát tady je epický boží boj (na což přijdete časem) a stojí to na andělích. Jsou tam hodní a zlí a tak celkově taková ta klasika. Příběh je to ponurý, předvídatelný a nechybí ani milostný trojúhleník.
Kdyby se tak kniha neustále neopakovala, bylo by to nepopsatelně lepší.
Zavržený tak trochu odstartoval andělský boom, a i když se dost svezl na úspěchu Stmívání, stále patří mezi ty lepší young adultky.