Johana komentáře u knih

Kniha, jejíž obálka se mi nelíbí... Chi chi chi, Rossumovi univerzální roboti, tíhová síla. Čtení mne nenadchlo, ani neurazilo. Ale - přečetla jsem na doporučení, jinak by mne ani nenapadlo vzít knížku do ruky, kvůli její zarážející obálce.

17 03.06.2020

Výborná detektivka. Vyšetřuje bývalý žokej Sid Halley a tentokrát rovnou tři případy najednou: nevysvětlitelná selhávání favorizovaných tříročků ze stáje jeho bývalého šéfa, pak podezření na zločinné spiknutí u syndikátů spolumajitelů koní a jeden případ mimo dostihové prostředí, kde je Sidovým úkolem najít podvodníka v charitativní organizaci pro výzkum kardiovaskulárních onemocnění. Navíc se mimoděk dostaneme do prostředí závodů s horkovzdušnými balóny... Četba je to lehká, nikoli však hloupá, ve svém žánru je pro mne pan Dick Francis prostě zárukou kvality.

21 03.06.2020

Třináct pralinek. Každá jedna záhada dobrá jako pralinka, kniha mi zvedla náladu a nejlepší pro mne bylo, že jsem tuhle Agathu ještě neznala, protože se mi stane, že se do nějaké knihy od madam Christie začtu a zjistím, že už jsem jí dříve četla - přeci jen je to má oblíbená autorka. (Nejraději mám "Vraždu na faře" se slečnou Marplovou a pak historickou detektivku ze starého Egypta: "Nakonec přijde smrt".) Tuhle řádku navzájem propojených krátkých povídek jsem tedy objevila náhodou, když jsem hledala knihu s květinou na obálce pro Čtenářskou výzvu, kde byla v navrhovaných dílech. A každému ji doporučuji z celého srdce! (citát: "Já kdybych musela žít na vesnici, tak z toho zblbnu!")

31 01.06.2020

Vlahý větřík sice nemůže páchnout, zde však "páchne po orobinci". Asi tak. Větřík jsem našla hned na první stránce a zřejmě to byla morbidní zvědavost na poměry v blázinci za starých časů, co jediné mne přimělo k další četbě. Inu, kdo by byl veden týmž zájmem, tak se něčeho dočká - ale šmankote, je to vymyšleno na koleně a napsáno všeobecně, nezdá se, že by autorka věc nastudovala, jelikož vystačila s trochou brutality a s neuvěřitelným klišé, takže se nedovíme nic nového nebo zajímavého o tehdejších poměrech. Navíc - pacientce ani pátratelce jsem jejich prožívání nevěřila, sypaly se z nich obou, podle mne, piliny. Zdejší vysoké hodnocení nechápu. Knize dám jednu hvězdičku, za hezkou obálku a za "clicbait" námět.

21 30.05.2020

Knížka se výborně četla, zejména první třetina, kde jsem se nemohla od jejích stránek vůbec odtrhnout - autorka stručně a působivě podává charaktery svých hrdinů a zejména u hlavní hrdinky mne přinutila spoluprožívat její paniku, zahanbení a hrůzu. Poté už mi příběh začal připadat trochu přitažený za vlasy, zdá se mi, že druhá třetina je i neobratně vystavěna, mnohé z toho, co by mne bavilo uhádnout, je zde servírováno bez varování a zbytečně jednoduše. A závěrečná část je sice napínavá a nápaditá, jenomže úplný konec má myslím tak zřetelnou pachuť snahy překvapit za každou cenu, až mi to vadilo. Celkově: doporučuji jako nadprůměrný thriller pro ženské čtenářky.
(Citát: "Nejsou to pátrací psi. Jsou to psi na mrtvoly," řekne Marco. Nato jí to dojde. Obrátí se zpátky k detektivovi, bledá v obličeji. "Vy si myslíte, že jsme ji zabili!?")

25 30.05.2020

Tento výbor obsahuje krátkou povídku o strážci majáku: Bílá loď, což není horor - těžko říci, co je to. Bílou loď mám moc ráda. Další pozoruhodná je určitě povídka poslední: Zvíře v jeskyni, kde se podle mne setkáváme se zřetelným předobrazem toho trotlíka Gluma... Však víte, kterého. Ryzím hororem je pak určitě Věc na prahu. Celkově abych ke knize něco řekla - no, prostě musíte mít rádi Lovecrafta, jinak je to opravdu velmi zapeklité čtení, starobylého stylu a mnoha, mnoha přívlastků v barokních odstavcích. Modernější autoři vyvolávají strach celkem úspornějšími prostředky, nežli tento pan autor. Ale má to své kouzlo!

16 24.05.2020

Tak že si přečtu o epidemii - místo toho mi pan spisovatel povyprávěl, s velice hořkou veselostí, jak to vidí chodit v politice a tak nějak mezi lidmi vůbec. Dozvíme se, jak se může snadno zrodit diktatura. (Jak je napřed ovšem třeba ochromit třetí velmoc, média.) Jsme svědky, jak se rodí oportunisté a jak se z oportunistů stávají zločinci, a že člověk pod tlakem beznaděje přivykne asi opravdu i na to dřevěné sako... Je nám také ukázáno, že surovost k bližnímu není tak dána pohlavím, jako pocitem moci a slabostí lidských povah. A celkově v knize, která má být odlehčená a jak se o ní píše: satirická, můžeme občas zavnímat hluboký žal spisovatele, který snad vidí svět skoro jako obraz Hieronyma Bosche a k jakože dobrým koncům se svým hrdinou dospěje tak nějak bez zábran - navzdory zdravému rozumu. Zdejší úspěšný výrobce vakcíny tedy není doktor Galén... Knihu doporučuji, jakkoli její literární kvalita je podle mne rozporuplná už proto, že se autor zřejmě snažil psát lehkým perem a sklouznout po povrchu - což ale nedokázal. Při rozhořčení, kterému zde popustil uzdu, se nedivím vůbec, že se pan Merle následně uchýlil na dlouhá léta do minulosti, do své ságy Dědictví otců.

24 17.05.2020

Přečetla jsem na jeden ráz, neschopna se od knihy odtrhnout na dobu delší, než nutnou na opatření vody a potravy. Urputnost, která činí z kruté pošetilosti zákon a svatou věc - a lhostejnost, která mi přišla tak až bolestně povědomá, jsou zde předloženy lehce a hravě, navíc jazykem, upomínajícím na jedinou dlouhou báseň v próze. Co mne troch zklamalo, abych nespoilerovala, je cesta, kterou autor zvolil, aby čtenáři na závěr poskytl klíč k tajemství gobelínů - proto jen 4 hvězdy.

17 16.05.2020

Bohužel jsem nepřekonala nudu, která zavládla po svižném úvodu s činanou vraždou... Peripetie se sexem, jakože to tam musí být, mne nebaví. A pokud se neděje nic dalšího, tak to balím. Jelikož to byl můj první pokus s touto autorkou, tak musím dát alespoň jednu hvězdu za zjištění, že dáma umí dobře řemeslně psát. Ostatně se dovídám, že jde o pseudonym, čili zkusím ještě něco dalšího - zde jsem asi neměla šťastnou ruku.

10 14.05.2020

Výborná detektivka. Pravděpodobní hrdinové, překvapivé situace, čte se to jak víno. Vypravěčem je psycholog, tak akorát skeptický k možnostem své profese. Dala bych 5, nakonec mne od nejvyššího hodnocení odradilo, že na brutalitu pachatele, se kterou se střetneme v závěru knihy, jsem zrovna já trochu citlivá povaha - komu to ale nevadí, doporučuji všemi deseti!

23 14.05.2020

Mansfieldské panství je asi nejslabším románem z pera Jane Austenové. Autorku je třeba milovat, k tomu se dále hodí deštivé dny a pohodlná pohovka, zvlášť šťastným čtenářům krb s planoucími poleny a okno do stinné zahrady... Krb nemám, ale užila jsem si to moc pěkně!

21 13.05.2020

Knížku jsem četla ve velmi mladém věku a pamatovala jsem si jenom, že je o černoších v otroctví - a že se mi ohromně líbila. Teď musím, říci, že při imponujícím rozsahu románu mne obsah natolik nezlákal, čili jsem skončila u audioknihy. Zejména mne brzdilo, jak autor podává svého hlavního hrdinu jako barbara, zuřivce a tak, ačkoli uvádí, že šlo o gramotného muslima z dobré africké rodiny.

12 11.05.2020

Detektivku jsem odložila asi 30 stran před koncem... Toto není pro mne možné. Prý, že to patří do téhož levlu, jako bratr Cadfael? Nééé prosim.

Na straně 49 jsem usoudila, že kniha je určena nezkušené mládeži. Oceňuji: pana Laskavého! Hravý a překrásný nápad.

9 22.04.2020

Jak mne kniha zpočátku naprosto nadchla, tak mne po asi sto stranách důkladně otrávila. Pro nudu končím na straně 120. Co ale musím pochválit - vyprávěno je krásným, košatým jazykem! Dočetla jsem se, že překládala Athena Alchazidu, jistě to nebylo snadné a výsledek si zaslouží pralinku.

9 21.04.2020

Lindu Castillo mám moc ráda, čtení je to oddechové ale není pitomé, navíc se dozvím o životě amišů. Tady mne autorka příjemně překvapila tím, že bere příběh za jiný konec, nežli by bylo prosté vyšetřování zločinu. Škoda jen, že o pachatelích jsme se nedozvěděli moc podrobností, závěr mi připadal trochu odbytý.

20 21.04.2020

Poezie, ke které se vracívám znovu a znovu. Překlad Otokara Fischera - první, s nímž jsem se setkala, při něm jsem se do básní F.Villona zamilovala a nic na tom nechci měnit, jakkoli paní Loukotkovou nezavrhuji.

21 30.10.2019