Já u pramene jsem a žízní hynu

od:


KoupitKoupit eknihu

Bohém, básník a bouřlivák François Villon se ve svých básních vypořádává se životem, ukazuje marnost všeho – lásky, umění a zejména majetku. V obrazech věcí, které jsou člověku blízké, otevírá pronikavý pohled do propasti lidské duše, jejích rozporů a bolestí. Obsahem knížky je tzv. Malý testament a sedm nezařazených básní, které ze starofrancouzských originálů přeložil Otokar Fischer. Edice: Mocca Ilustrace: Pavel Růt...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/27007/ja-u-pramene-jsem-a-zizni-hynu-27007.jpg 4.635
Žánr:
Poezie
Vydáno:, Dokořán
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
KURACHJO2018
23.08.2018

Tak jak Villon, tohle nikdo popsat nedokázal a díky našim skvělým překladatelům se nám dostává úžasný popis životních eskapád tohoto rozervance, bouřliváka a ve své podstatě velmi zraněného člověka, který v mládí miloval- a tahle láska ho dostala na kolena a už nikdy nestál na nohou vlastních ...

...Já u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak oheň, zuby drkotám,
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,
ač blízko krbu, zimnici přec mám

intelektuálka
07.02.2018

Krása - a je nás tu tak málo, co ji zná

Další z překladů - J. Loukotková - Navzdory básník zpívá

Já umírám zde u studánky žízní
žár ohně mám a chladem zuby chvím
můj rodný kraj jak cizí zem mě trýzní
mráz zmítá mnou když parnu výhně dlím
červ nahý jsem byť oděn hedvábím
V mém smíchu pláč a marnost v čekání
dlaň pomocná mě v úzkost dohání
vždy bez těchy já těšívám se jen
svou cítím moc leč síly neznám v ní
ctně uvítán a každým vyháněn.

kní
14.07.2017

Já u pramene jsem a žízní hynu
ve svitu ohňů vládnu temnotám
jsem cizí tam, kde je dům mých synů
a v davu lidí jsem blíž samotám
Nahý jak hadrář, oděn jako král

V mém smíchu pláč, naděje v zoufání
to co mě vyléčí, to jiné poraní
i při zábavě radost nevnímám
cítím svou sílu a nevím co s ní
Srdečně přijat, každým odmítán

Všechno je nesporné uprostřed zmatků
i v jasných dnech svou cestu nepoznám
a kde je klid, tam cítím spor a hádku
za to co znám, vděčím jen náhodám
A čím hůř hraju, tím víc vyhrávám

Jen to co neznám, má pro mě cenu
ač po všem toužím, o nic neškemrám
kdo mě má rád, tomu dávám vinu
a pravdomluvným lži vyčítám
Baví mě ten, kdo mi vnutí klam

A řekne : labuť má černá křídla havraní
mám rád jen ty, co mě poraní
a je mi jedno, jsem-li oklamán
mám vše co chci, nic co mě zachrání
srdečně přijat, každým odmítán

https://www.youtube.com/watch?v=G56dtiVFmuY

Amaranta
20.03.2012

Nejraději mám překlad Loukotkové (asi díky začlenění do textu románu), ale obecně jsou její překlady hlavně rytmicky velmi dobré.
Já umírám zde u studánky žízní,
žár ohně mám a chladem zuby chvím,
můj rodný kraj jak cizí zem mě trýzní,
mráz zmítá mnou, když v parnu výhně dlím;
červ nahý jsem, byť oděn hedvábím.
V mém smíchu pláč a marnost v čekání,
dlaň pomocná mě v úzkost dohání,
vždy bez těchy já těšívám se jen.
Svou cítím moc, leč síly neznám v ní,
ctně uvítán a každým vyháněn.

Autor a jeho další knihy

François Villon

François Villon
francouzská, 1431 - 1463

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Přečtených66x
v Čtenářské výzvě3x
v Doporučených1x
v Knihotéce10x
v Chystám se číst24x
v Chci si koupit2x
v dalších seznamech1x