Já u pramene jsem a žízní hynu

od:

Já u pramene jsem a žízní hynu

Bohém, básník a bouřlivák François Villon se ve svých básních vypořádává se životem, ukazuje marnost všeho – lásky, umění a zejména majetku. V obrazech věcí, které jsou člověku blízké, otevírá pronikavý pohled do propasti lidské duše, jejích rozporů a bolestí. Obsahem knížky je tzv. Malý testament a sedm nezařazených básní, které ze starofrancouzských originálů přeložil Otokar Fischer. Edice: Mocca Ilustrace: Pavel Růt...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/27007/ja-u-pramene-jsem-a-zizni-hynu-27007.jpg 4.635
Žánr:
Poezie
Vydáno:, Dokořán
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
KURACHJO2018
23. srpna

Tak jak Villon, tohle nikdo popsat nedokázal a díky našim skvělým překladatelům se nám dostává úžasný popis životních eskapád tohoto rozervance, bouřliváka a ve své podstatě velmi zraněného člověka, který v mládí miloval- a tahle láska ho dostala na kolena a už nikdy nestál na nohou vlastních ...

...Já u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak oheň, zuby drkotám,
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,
ač blízko krbu, zimnici přec mám

intelektuálka
07. února

Krása - a je nás tu tak málo, co ji zná

kní
14.07.2017

Já u pramene jsem a žízní hynu
ve svitu ohňů vládnu temnotám
jsem cizí tam, kde je dům mých synů
a v davu lidí jsem blíž samotám
Nahý jak hadrář, oděn jako král

V mém smíchu pláč, naděje v zoufání
to co mě vyléčí, to jiné poraní
i při zábavě radost nevnímám
cítím svou sílu a nevím co s ní
Srdečně přijat, každým odmítán

Všechno je nesporné uprostřed zmatků
i v jasných dnech svou cestu nepoznám
a kde je klid, tam cítím spor a hádku
za to co znám, vděčím jen náhodám
A čím hůř hraju, tím víc vyhrávám

Jen to co neznám, má pro mě cenu
ač po všem toužím, o nic neškemrám
kdo mě má rád, tomu dávám vinu
a pravdomluvným lži vyčítám
Baví mě ten, kdo mi vnutí klam

A řekne : labuť má černá křídla havraní
mám rád jen ty, co mě poraní
a je mi jedno, jsem-li oklamán
mám vše co chci, nic co mě zachrání
srdečně přijat, každým odmítán

Amaranta
20.03.2012

Nejraději mám překlad Loukotkové (asi díky začlenění do textu románu), ale obecně jsou její překlady hlavně rytmicky velmi dobré.
Já umírám zde u studánky žízní,
žár ohně mám a chladem zuby chvím,
můj rodný kraj jak cizí zem mě trýzní,
mráz zmítá mnou, když v parnu výhně dlím;
červ nahý jsem, byť oděn hedvábím.
V mém smíchu pláč a marnost v čekání,
dlaň pomocná mě v úzkost dohání,
vždy bez těchy já těšívám se jen.
Svou cítím moc, leč síly neznám v ní,
ctně uvítán a každým vyháněn.


Autor a jeho další knihy

François Villon

François Villon
francouzská, 1431 - 1463

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Přečtených65x
v Čtenářské výzvě1x
v Doporučených1x
v Knihotéce10x
v Chystám se číst22x
v Chci si koupit2x
v dalších seznamech1x