Já u pramene jsem a žízní hynu
kniha od: François Villon
KoupitKoupit eknihu
Bohém, básník a bouřlivák François Villon se ve svých básních vypořádává se životem, ukazuje marnost všeho – lásky, umění a zejména majetku. V obrazech věcí, které jsou člověku blízké, otevírá pronikavý pohled do propasti lidské duše, jejích rozporů a bolestí. Obsahem knížky je tzv. Malý testament a sedm nezařazených básní, které ze starofrancouzských originálů přeložil Otokar Fischer. Edice: Mocca Ilustrace: Pavel Růt...celý text
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/27007/ja-u-pramene-jsem-a-zizni-hynu-27007.jpg 4.642| Žánr | Poezie |
| Vydáno | 2009, Dokořán |
| více informací... |
Komentáře (5)
Kniha Já u pramene jsem a žízní hynu
Poezii sice nerozumím, ale občas to s ní zkouším. Někdy zaujme někdy je to šlápnutí vedle, tady jsem se trefila, většina se mě líbila ,rozhodně to není můj poslední Villon kterého jsem četla. Překladatelé poezie mají můj obdiv.
..........................................................................................................Výzva 2020/6
Poezie, ke které se vracívám znovu a znovu. Překlad Otokara Fischera - první, s nímž jsem se setkala, při něm jsem se do básní F.Villona zamilovala a nic na tom nechci měnit, jakkoli paní Loukotkovou nezavrhuji.
Tak jak Villon, tohle nikdo popsat nedokázal a díky našim skvělým překladatelům se nám dostává úžasný popis životních eskapád tohoto rozervance, bouřliváka a ve své podstatě velmi zraněného člověka, který v mládí miloval- a tahle láska ho dostala na kolena a už nikdy nestál na nohou vlastních ...
...Já u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak oheň, zuby drkotám,
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,
ač blízko krbu, zimnici přec mám
Krása - a je nás tu tak málo, co ji zná
Další z překladů - J. Loukotková - Navzdory básník zpívá
Já umírám zde u studánky žízní
žár ohně mám a chladem zuby chvím
můj rodný kraj jak cizí zem mě trýzní
mráz zmítá mnou když parnu výhně dlím
červ nahý jsem byť oděn hedvábím
V mém smíchu pláč a marnost v čekání
dlaň pomocná mě v úzkost dohání
vždy bez těchy já těšívám se jen
svou cítím moc leč síly neznám v ní
ctně uvítán a každým vyháněn.
Nejraději mám překlad Loukotkové (asi díky začlenění do textu románu), ale obecně jsou její překlady hlavně rytmicky velmi dobré.
Já umírám zde u studánky žízní,
žár ohně mám a chladem zuby chvím,
můj rodný kraj jak cizí zem mě trýzní,
mráz zmítá mnou, když v parnu výhně dlím;
červ nahý jsem, byť oděn hedvábím.
V mém smíchu pláč a marnost v čekání,
dlaň pomocná mě v úzkost dohání,
vždy bez těchy já těšívám se jen.
Svou cítím moc, leč síly neznám v ní,
ctně uvítán a každým vyháněn.
Autor a jeho další knihy
- Kodicil 1969
- Velká závěť 1985
- Básně 2009
- Já u pramene jsem a žízní hynu 2009
- Já, François Villon 1964
- Balady 2007
Kniha Já u pramene jsem a žízní hynu je v
| Přečtených | 78x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 12x |
| Chystám se číst | 28x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |