jezekk
komentáře u knih
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Jsem čtenářem bratru pětačtyřicet let, ale nepamatuji se, že bych četl něco tak... snad dokonalého? Jistě, je tu Kafka, Eco, Grass, Nabokov, Rushdie, Barnes... je jich spousta, které mám rád a budu je s radostí číst, ale přeci jen - a z tohoto tvrzení neustoupím ani píďu - tohle je genialita, vlastně kongenialita té nejvyšší kvality...
Je mi jasné, že následující řádky nejsou originální (s prominutím všechny zdejší komentáře pročítat nebudu), ale nemůžu si pomoci: Jémináku, to bylo špíčkový!!! Děkuju, pane Chrouste, děkuju, pane Čídale, voboje ste čídy!!!
Boží blud
Richard Dawkins
Překlad dost nepovedený, Komárkův doslov trapný, ale jinak klobouk dolů za autorovu jasnost ve výkladu a vedení argumentace, stejně jako za poctivost.
Zrod českého státu
Petr Charvát
Jako laik nedokážu posoudit platnost všech autorových závěrů a vývodů, ale působí přesvědčivě. Ostatně sám autor na omezenost důkazů pro svá přesvědčení častokrát v textu upozorňuje, což oceňuji jako čestný přístup. Kniha je napsána pěkným jazykem, její četba byla pro mě velkým přínosem.
Poletování jednoho ptáčka
Josef Kroutvor
Číst tuto knížku je jako sedět v lese u horského potůčku: díváte se na čistou vodu, která teče mírným proudem, občas to zabublá či žbluňkne; víte, že žádný žralok nebo krokodýl se ve vlnách neobjeví, ani tsunami se z korýtka nezvedá, ale to vůbec nevadí, jen sedíte, čučíte do vody, posloucháte zvuky lesa a víc vám netřeba.
Autor v zásadě drží ve svých vzpomínkách chronologickou linii, ale nenechává se jí příliš svazovat. Je to takový trs příhod, drobných událostí prostých nějaké velké dramatičnosti či "vykloubenosti". To neznamená, že by byl život Josefa Kroutvora čirá selanka (dvakrát třikrát je zmíněna šeď, zmar a tupost naší předlistopadové minulosti), spíš to dokládá autorovu snahu všímat si těch podstatných, tj. v dané situaci život obohacujících a smysluplných momentů, setkání. Josef Krtoutvor si na nic nehraje a vyznívá autenticky (např. v momentech, kdy zmiňuje svoji roli v tzv. šedé zóně nebo samizdatu). A o vytříbeném autorském stylu se nemusím ani zmiňovat, to je u Kroutvora samozřejmost (horský potůček, ehm). Už se těším na jeho "Potíže s dějinami"!
Ad acta
Patrik Ouředník
Zábavné, hravé, vtipné, inteligentní. "Koupíte cedník, teče. Dáte ho spravit, necedí."
Lidská skvrna
Philip Roth
Mistrovské dílo, pro začínajícího ...pokročilého romanopisce vzorový text... Realismus obcuje s postmodernou...čtenářský orgasmus!
Osudová past - Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin
Graham T. Allison
Čtivé, srozumitelné, brilantní.
Destrukce myšlení
Alain Finkielkraut
Poprve jsem tento text cetl zhruba v dobe vydani, podruhe asi pred dvema lety. Prvni cteni se nepocita... S texty tohoto typu je ta "potiz", ze aby mel ctenar predstavu o zameru autora, musi mit neco nacteno a to "kontextualizovat". Pak je to cire poteseni, a to je i muj pripad (ono druhe cteni). Koreny moderniho evropskeho nacionalismu, universalismus, republikanismus francouzskeho strihu, osvicenstvi, atak postmoderniho relativismu, to jsou temata, ktera autor svym osobitym zpusobem nastoluje a interpretuje. Viz take Jedine to je presne.
Telesná výchova
Martin Šimečka
Četba tohoto textu byl pro mě - současného amatérského tenistu a bývalého amatérského běžce - skutečný požitek, umocněný i tím, že jsem jej četl ve slovenštině, jazyku patřícímu k mému dětství. Inteligentním, upřímným a hlubokým přemýšlením o vztahu těla a mysli, výkonu, egoismu a altruismu ve sportu i v životě, kultu mládí a realitě stárnutí atp. se Šimečkovi ve výsledku podařil husarský kousek. Opravdu inspirativní čtení, a nejen pro bývalé či současné sportovce-intelektuály....
Nepochybuji, že podobné uspokojení naleznu i při četbě dalších autorových textů, na které se chystám.
Výpravy pro starší a pokročilé
Jiří Peňás
Velmi uspokojující čtení, autor píše osobitě, zná mnoho z historie, (kulturních) dějin, architektury, je vtipný a často má jednotlivé "kapitoly" nádherně vypointované, navíc je to staromilec, což ovšem sympaticky čtenáři nevnucuje, spíš si tak někdy posteskne, ale ví, že s tím nic nenadělá.... Bohužel je odbytá redakce: spousta chyb v letopočtech (v řádu staletí) i místních názvech (Valdice/Valtice) atp. Každopádně autorův přístup je - alespoň pro mě - inspirující. Už se těším na další díl
Gold za všechny peníze
Joseph Heller
Legrace, nic nez zidovsky neuctivá, intelektuální legrace... tak trochu Roth...
Proces
Franz Kafka
Geniální text, který by si zasloužil několik zásahů geniálního/osvíceného redaktora. Ale víme, jak to bylo, takže klobouk dolů.
Ruský imperialismus: Umění, věda a náboženství ve službách režimů (1801–2023)
Ivan Foletti
Zajímavý pohled kunsthistorika na ruský imperialismus posledních dvou století. Bohatá barevná příloha dává lépe pochopit, o čem je řeč. V podstatě neveselé čtení, řešení to nemá.
Klaunovy názory
Heinrich Böll
(SPOILER) Zmlsán autory jako Rushdie, Nabokov nebo Grass, byl pro mě tento Böllův román zklamáním. Protivná hlavní postava sebelítostivého klauna, který nevynechá příležitost, aby "plakal" (po epizodě dvojité ztráty panictví jsem knihu málem odložil nedočtenou), obsesivní navážení do křesťanství a katolictví zvláště (nic proti, ale proč tak povrchně, lacině), stále přítomná sentimentalita až k hranici kýče, a nakonec i konvenční jazykové a stylistické zpracování ve výsledku vedou k mému nižšímu hodnocení, které bych snad ještě o jednu hvězdu snížil, nebýt jedné či dvou povedených metafor a jisté (dobou a prostředím podmíněné) projevené odvaze v některých tématech. Ale protože se mohu mýlit, dám ještě autorovi šanci.
Šáhinšáh
Ryszard Kapuściński
Vynikající, především v popisech íránské historie i tehdejší společenské reality, ať už přímo nebo skrze konkrétní aktéry. V úvahových pasážích, kde se autor zabývá povahou autoritářského, resp. totalitního režimu, jeho praxe i konkrétních projevů, se mi zdá, že se v podstatě opakuje a v množství použitých metafor jakoby oslabuje výsledný efekt. Rozumím tomu, že šáhův režim přímo vybízel využít příležitost a psát o polském komunistickém režimu (diktatury jsou v zásadních věcech stejné), to ale v poslední třetině působilo již mírně únavně a nic nového či zajímavého jsem v textu nenašel.
Ale to je vlastně jen drobnost, jsem vlastně moc rád, že jsem objevil výborného autora, na kterého vbrzku ještě upřu svůj čtenářský zájem (a na celou edici jakbysmet).
Tváře ve stínu
Zdeněk Kalista
Některé kapitoly/medailony neskutečně silné (Pekař, Zahradníček, Křelina...), některé spíše "tenčí" (Lev Blatný, Teige...). Vcelku nelze autorovi upřít snahu pochopit druhého, i když s ním měl drobnější neshody nebo i vážnější rozepře. Rozhodně jsem neměl pocit, že by si chtěl s někým vyřizovat účty, spíš jsem často cítil z textu smířlivý tón.
Kalista byl v mládí velmi levicový, považoval se za komunistu (snad byl i autorem první česky psané básně na Lenina), ale při studiu na UK (historie u Josefa Pekaře) se postupně od levicové ideologie odpoutával a začal se vracet zpět ke své katolické víře (po smrti svého otce) - tato světonázorová proměna mu vydržela až do jeho smrti. Ale právě díky tomu se znal snad se všemi, kdo měli, a snad stále mají, co říct, a to jak na levici (Nezval, Halas, Toman, Teige, Biebl aj.), tak i na pravici (Knap, Křelina, Zahradníček aj.), byť ne každý se takto vyhraněně "politicky" musel profilovat.
Četl vydání z r. 2016, ale bohužel jsem zaznamenal mnoho chyb - překlepy, datace.
Strach ze svobody
Erich Fromm
Přestože s autorem v mnohém nesouhlasím, resp. mám na některé věci jiný názor, uznávám, že se mu podařilo napsat inteligentní a inspirativní text, který je z velké části platný i v dnešních dnech (bohužel...).
Jedině to je přesné
Alain Finkielkraut
Inspirativní, i když někdy poněkud "esoterické" čtení. Každá kapitola je uvozena krátkým přiblížením reálií, ke kterým se daný text vztahuje. To samozřejmě čtenáři ulehčuje zasadit jej do kontextu, ale i tak je to někdy fuška porozumět přes všechny ty narážky (pro člověka neseznámeného s detaily současného francouzského společesnkého a politického života), co všechno nám autor vlastně sděluje. Každopádně pro seznámení s myšlením ne-levicového, sekulárního a spíše konzervativního současného francouzského intelektuála je to výborná věc.
Dítě boží
Cormac McCarthy
Přímočará novela a vlastně již typický McCarthy s motivy a postupy plně využitými v pozdějších jeho knihách (Krvavý poledník, Tahle země...).