Boží blud

Bloud si v srdci říká, Bůh tu není.

Dawkins si natírá náboženské bludy na chleba brilantní jízdou po religiózních protimluvech, logických nesmyslech, myšlenkových nedotaženostech atd., kterých jsou svaté knihy plné.

„My všichni jsme ateisté vůči většině bohů, ve které kdy lidstvo věřilo. Někteří z nás jen jdou o jednoho boha dál.“
Alelúja! ;-)

Je to spíš pamflet, než seriózní snaha se intelektuálně vypořádat s náboženstvím, k tomu jsou lepší knihy....přesto se zdá, že dnes již Dawkins podobně jako další zastánci "nového ateismu" složili zbraně a proti křesťanství přestali bojovat.

Boží blud už jsem si chtěl leta přečíst a tuhle jsem se ráno v práci nudil, tak jsem si (po letech) pustil nějaké povídání s Dawkinsem. A bylo to milé, inteligentní a zábavné. Což, vzhledem k nesnesitelnosti mého znudění, nezbytně vedlo k rozečtení knihy.

Nu a jakkoliv to bylo zábavné a v podstatě jsem se enormně bavil, fanouškem knihy asi nebudu. Z fáze militantního ateismu už jsem před nějakou dobou vyrostl (nejtvrději jsem to prožíval kolem 14 roku života, to jsem se tehdy pokoušel na bázi knihy Job vymluvit jehovistce její víru) a dnes už mi to přijde poněkud ohrané a v podstatě zbytečné. Což se mi samozřejmě snáze říká v Česku, kde je mým největším ohrožením polodementní sociolog Fuchs a zcela dementní muž oblékající se do dámských šatů, jak on se... "Pán Odvezeme Vaše Děti do Koncentračních Táborů" nebo co to ten Piťha žvatlal, respektive Aliance pro rodinu v čele s naprosto tupou Jochovou (a jakkoliv třeba Jocha nesnáším, nechápu jak něco tak hloupého doma snese). Hůř by se mi to říkalo ve státě ovládaném fundamentalistickým imbecilem Trumpem, na blízkém východě ani nemluvě. Nu ale jelikož žiju tam kde žiju, nechává mne náboženství dost klidným.

Všechny argumenty tu už byly. Je to něco jako číst Singerovo Osvobození zvířat. Všichni víme, že má autor pravdu a snaha nesouhlasit je dána jen protektivními mechanismy mozku, snažícími se nás ochránit před kognitivní disonancí. Ano, papat zvířátka je očividně amorální a nikoliv nezbytné a věřit v nadpřirozeno, neřkuli v omnipotentního, omniscientního, omnibenevolentního a omnipresentního Boha je hloupé, středověké a z podstaty nedospělé. Všechny argumenty tu už byly a zadupaly do země názory oponentů. Dawkins přitom vytvořil jen jakýsi kompilační text, který to všechno pěkně shrnul na jednu hromádku ale v podstatě nepřinesl nic moc nového. Jakkoliv je pravda, že k amplifikaci mnoha myšlenek zásadně pomohl a za to mu sláva na věčnosti, abych tak řekl.

Snad už jen dvě poznámky navazující na dva tři komentáře, které jsem tu přečetl. K, jinak jako vždy přesné, JulianěH, netvrdil bych tak jistě, že Dawkins Akvinského nepochopil. Ono není tak těžké Akvinského pochopit a Dawkins je inteligentní člověk (těžké je někdy pochopit interpretace Akvinského, příkladem z pera Kantova – ale to, že nejsem schopen pochopit interpreta neznační, že sám nemohu být schopným interpretem). Problém tkví v tom, že tato kniha nesestává ze systematické argumentace, jako spíše ke glosování a tak jsou Dawkinsovy odpovědi spíše fragmentární a někdy poněkud banální.

Druhá poznámka k uživateli "vlkodlaq". Konstatování, že jsou věda s náboženstvím neslučitelné, je naprosto hloupé a nepravdivé. Úkol vědy je zcela odloučen od úkolu víry a tak, jako je věda založena na důkazech, je náboženství od nich zcela odloučeno. Pravidla logiky lze přitom vztahovat na verifikovatelné (pravdivostně hodnotitelné) výroky a to nejsou výroky o osobním vyznání člověkově. Ty mají pocitovou, nelogickou a nevědeckou bázi. Problémem není víra v boha, problémem je positivní tvrzení o existenci boha, které je třeba důkazy podložit, což se nedaří. Víra a věda nejsou v rozporu, potud, pokud víra nekecá do vědy.

Dovolím si malý dodatek ke komentáři 'vlkodlaqa' k bodu deset: pokud berete 'knihu knih' vážně: hned kniha Genesis říká, že Adam a Eva měli mnoho dětí. Potud v pořádku, nejsem proti. Ale co dál? Kde se vzalo další lidstvo? Podle Bible se děti Adama a Evy brali mezi sebou, tohle už v pořádku není. Když to je proti přírodě dnes, mělo by to tak platit i tehdy, ne? Bez urážky, věřící, věřte si, když chcete mít lepší pocit. Ale pro mě má vaše svatá kniha spoustu děr. Já byla vychovaná tak, abych se jednou rozhodla sama, jestli chci věřit. A život a okolí mě naučilo jednomu. Nejsem ovce. Mohu uvěřit, že zrod vesmíru mohla spustit nějaká entita, které by se dalo říkat bůh. Ale nepřinutíte mě brát vážně varování, že přijdu do pekla, když si v pátek dám místo lívanců řízek. pokud po smrti zjistím, že jste měli pravdu, na druhé straně se vám omluvím.

Těžko říct, zda je dnes nejznámější knihou Richarda Dawkinse Sobecký gen, nebo právě Boží blud. On sám za svou nejdůležitější stejně považuje Rozšířený fenotyp (The Extended Phenotype, kdovíproč stále nepřeložený do češtiny). Je také jasné, že český čtenář není cílovou skupinou Božího bludu. Přesto jsem při čtení žasl a kroutil hlavou nad všemi možnými příklady a argumenty (obou stran). Dawkins na zatvrzelých věřících, zejména těch, kteří si své knihy vykládají doslovně, nenechává nit suchou - a za to mu tleskám. Dlužno ovšem dodat, že sám občas zabrousí do roviny přinejmenším spekulativní (např. je snadné o dávno mrtvých osobnostech tvrdit, že byly ateisty, když to mnoho z nich nikdy neřeklo naplno). Protože jsem ale stejná krevní skupina jako autor, tak u mne za 5 hvězd, ačkoli bych chápal i hodnocení o 1-2 nižší.

Mnoho rokov ma už fascinuje skutočnosť, že ľudia ešte stále veria v nadprirodzené javy. Stále ponúkajú antropomorfné vysvetlenia pre úkazy, ktoré máme čiastočne prebádané, alebo ak ich nemáme, tak jediným možným vysvetlením a príčinou je entita zvaná Boh. Mám vo svojich kruhoch škálu známych, ktorí sú silne veriaci - a nepripúšťajú, že by sa vo svojej viere mohli čo i len teoreticky mýliť, až po vedeckých ateistov - a rád vediem rozhovory s obidvomi skupinami.

Fascinácia a nedostatočné odpovede od ľudí, ktorí veria na zázraky, ma motivovali pátrať po nejakej takej literatúre, ktorá by sa pokúsila odpovedať na moje konkrétne otázky. Boží blud bol prvou voľbou. Britský evolučný biológ Richard Dawkins napísal túto knihu - ako píše v úvode - aby zostavil argumenty pre a proti náboženskému pohľadu na svet a prezentoval všetky možné stereotypy veriacich, ktoré využívajú v dialógoch, ich pasce, niekedy emóciami nabité - nie vždy pravdivé - odpovede, ktoré majú v sebe často dávku agresie, výčitiek a snažia sa neveriaceho morálne potupiť. Nehovorím, že je to tak vždy, ale sám som zažil túto formu opresie na vlastnej koži.
Boží blud pracuje s nespočetným množstvom dát a výskumov, ktoré búrajú mýty o tom aká prospešná je pre spoločnosť samotná viera. hoci ide o odbornú literatúru, číta sa jednoducho, jazyk nie je náročný - skôr taký populárno náučný. Kniha je rozdelená do 10 kapitol - v prenesenom slova zmysle desatoro, v ktorom autor rozoberá vyčerpávajúco rôzne aspekty viery.

Hŕstku fenoménov, ktoré sú tu opísane, som počas svojho života odpozoroval aj ja. Nie, že by som sa tým chválil ale napríklad tiež považujem teológiu za typicky spiatočnícku vedu, kde sa priebežne vymýšľajú detaily. Je to možné preto, že má nejasnosť v pojmoch. Ak nepočítame históriu, literatúru, lingvistiku, tak teológia nemá odbornú kvalifikáciu.

Teraz si opíšeme niekoľko javov, ktoré síce nie sú pre veriaceho podstatné, teda ani sa nad nimi nezamýšľa - keďže podstatu viery vidí inde - mňa však ako skeptika zaujímajú, keďže to v mojich očiach uberá na dôveryhodnosti. Boh stvoril svet s pravidlami, ktoré uložil do času a priestoru. Tie však môže občas meniť ak sa mu prostredníctvom modlitby úprimne prihovárame. Môže zmeniť chemickú štruktúru alebo pohyb planét - a to len preto, že sme dodržali nejaké písané a nepísané morálne pravidlá. Modlitba je prosenie o to aby na chvíľu prestali platiť zákony vesmíru
Jedna z mnohých vecí ktoré som sa dozvedel - netušil som o nich - hoci som sa s nimi už stretol - je aj fenomén zvaný neprekrývajúce magistérium. V skratke: nezáleží na dôkazoch vedy ale na morálnych hodnotách, a keďže veda a náboženstvo si dali posledné zbohom asi tak pred 150 rokmi, ide v podstate o takú záchranu. Veda nech si skúma to svoje bádanie a viera to svoje duchovno. S veriacim by nemal pohnúť žiadny dôkaz ktorý buď vyvracia alebo potvrdzuje dohady.

Podľa Dawkinsa je útecha náboženstva založená na predpoklade, že prežijeme smrť vlastného mozgu. Ak by nejaká osoba tvrdila, že prežije svoju smrť ale by vynechala prvky viery, ľudia by tvrdili, že trpí bludmi. Ak bludom trpí mnoho ľudí nazývame to náboženstvom Celá pointa a výhoda náboženskej viery tkvie v tom, že si nemusí nič racionálne zdôvodňovať, dokazovať. Stačí, keď sa presvedčí, že to tak je a to stačí.

Dawkins často vychádza z biblie a je prvý človek, o ktorom viem, ktorý si všimol plno nezrovnalostí, chýb a protirečení - o miestach ktoré sú vyslovene zlé, nemorálne a násilné už ani nehovorím. Dawkins išiel ešte ďalej a opísal aj tie najzávažnejšie chyby z prekladov, ktoré menili obsah príbehov. Veľmi ma prekvapilo chybne preložené slovo ,,mladá žena ktoré bolo z hebrejského jazyka preložené do grétskeho ako ,,panna. Táto chyba nabrala také obrovské rozmery, že dala vzniknúť absurdnej legende, že matka Ježiša bola údajne panna, teda išlo o partenogenetické rozmnožovanie. Keďže som bibliu čítal môže potvrdiť, že som mal z nej pocit, akoby to bola chaoticky pozliepaná antológia.

Jeden zo zdrvujúcich výsledkov sociologických výskumov za niekoľko desaťročí - takzvaná metaanalýza - je aj zistený inverzný vzťah medzi výškou vzdelania, inteligenciou a vierou v náboženstvo. Teda čím má jedinec vyššie dosiahnuté vzdelanie tým viac sa zaujíma o vedu a tým pádom menej o náboženstvo. Keďže veda a náboženstvo nedokážu dnes spolupracovať - náboženstvo má pripravené argumenty, často nepriestrelné pre svoju nejasnosť - jedným veľkým tŕňom v oku náboženstva bola - a asi stále aj je - evolúcia. Hoci je vierou viacej akceptovaná ako v roku 1859 kedy vyšlo revolučné dielo Charlesa Darwina - O pôvode druhov, stále sa nájdu v civilizovanom svete jedinci, ktorí veria, že zem má okolo 10 000 rokov a to čo je napísané v biblii alebo v koráne treba brať doslova. S evolúciou majú veriaci problém aj preto, lebo boha považujú za nezjednodušitelnú zložitosť.

Ako som spomínal viera nepotrebuje dôkaz, stačí veriť, no ak vedecká obec nemá dôkaz, v tom prípade veriaci radi využívajú takúto príležitosť - aj keď to je z ich pozície celkom pokrytecké. Dawkins takémuto momentu hovorí - Velebenie medzier - ak niečo nevieme, určite je za tým božia prozreteľnosť. Dawkins cituje Augustína z Hippa, ktorý povedal, že ,,existuje nebezpečná forma pokušenia. Choroba zvedavosti. Tá nás ženie aby sme sa pokúšali odhaliť tajomstvá prírody, ktoré sú mimo nášho chápania, sú pre nás neužitočné a nemali by byť odhalené. Tomuto hovorím spiatočníctvo.

Ďalšie z floskúl proti ktorým som nedokázal nájsť nikdy vhodný argument, je údajný fakt, že veriaci sú šťastnejší ako skeptici. Podľa Dawkinsa je to, to isté ako keď je opitý človek šťastnejší ako triezvy. Čo je často pravda, je to však lepšie pokiaľ je jeho vnímanie mimo reality? To je na zváženie. Podľa mňa nie. Nie je podľa mňa správne ak lekár zaklame pacientovi v poslednom štádiu rakoviny tak, že mu povie, že už nie je chorý. Pacientovi sa síce uľavý ale za cenu nehanebného klamstva.

Zo všetkých možných príčin a teórií, ktoré sa snažia vysvetliť prečo ľudia stále veria v nadprirodzeno ma najviac oslovil - a teda tiež ho považujem za najpravdepodobnejšiu možnosť - takzvaný skupinový výber vedľajšieho produktu. Dawkins to vysvetľuje nasledovne: Každou generáciou sa odovzdávajú také kombinácie génov, ktoré vďaka prirodzenému výberu majú šancu prežiť. Šancu prežiť majú také deti, ktoré bezvýhradne veria všetkému, čo im dospelí človek povie. V minulosti to mohlo vyzerať tak, že rodič povedal svojmu dieťaťu ,,nekúp sa v rieke v ktorom sa nachádzajú krokodíly alebo nejedz tie červené bobule. Dieťa, ktoré bezvýhradne poslúchlo malo väčšiu šancu prežiť. Vedľajší produkt tejto bezvýhradnej dôvery môže byť práve dôvera bez dôkazu v náboženstvo. Deti majú takisto predispozíciu dávať všetkému význam, zmysel a zámer. Hovorí sa tomu teleológia.

Jeden z ďaľších argumentov, ktoré náboženstvu uberajú na dôveryhodnosti sú zaznamenané nové náboženstvá a kulty. Zaznamenané vzniky margo kultov na území Papui Novej Guinei po druhej svetovej vojne hovoria za seba. V tom období sa niektoré kmene stretli prvýkrát s civilizáciou a bez znalosti jazyka a pokroku si vysvetlovali isté javy po svojom. Prístroje, letecká doprava či úkony, ktoré robili vojaci, a domorodci im nerozumeli dali vzniknúť novým kultom, ktoré sa na seba v mnohom podobali. Kopírovali podobnú šablónu, že raz príde mesiáš, nastane koniec sveta a ľudia budú žiť v hojnosti. Tejto kulty vznikli nezávislo od seba.

Mohol by som o tejto knihe písať ďalej - opísal by som ešte egoizmus ľudí, ktorí si myslia že stvoriteľ reality sa zaujíma o malichernosti veriacich, pre ktoré rozpútal nie jednu genocídu, či o niektorých predstaviteloch - ako Mojžiš - ktorí boli v skutočnosti zločinci porovnateľní s najväčšími darebákmi v histórií - alebo o tom, ako náboženstvo dokáže otupiť zmysel pre spravodlivosť - ale tam už nechcem ísť.

Boží blud testuje vieru a náboženstvo takými metódami, ktoré sa veriacim zväčša nepáčia, svedčí o tom aj fakt, že kritika na toto dielo je zväčša o snahe zdiskreditovať odbornosť autora, poukázať na neúctu k veriacim, alebo sa účelovo vyberajú určité pasáže a kritizujú sa bez kontextu. Všetku kritiku som nečítal ale tie na ktoré som natrafil vôbec nekritizujú tie miesta, tie informácie, ktoré by dokázali mňa presvedčiť, že sa Dawkins mýli.

Dovolím si ještě jeden komentář. Postřehy z knih Richarda Dawkinse jsem doplnil o jiné, k tomu přidal něco z vlastního myšlení a sestavil:

Desatero kritického myšlení:

1) Jak je možné, že se věřící narodí do té správné víry a doby? Je víra pouze geografická? V Indii se narodí hinduista a v Turecku muslim? Člověk narozený před tisícem let na našem území by uctíval Perena a Velese?

2) Je popsáno na tři tisíce bohů. Takový křesťan nevěří žádného z nich, kromě jednoho. Není to trochu arogantní? Tihle všichni jsou úplně mimo, jen já mám pravdu, když věřím v tohoto XY boha. Ale ateistu budou kritizovat, že nevěří ani v toho jednoho..

3) Jestli je bůh všemohoucí a vševědoucí, proč nestvořil vesmír, kde nikdo netrpí a všechno je v pořádku? A jestli tohle je ten nejlepší možný vesmír, který dokázal stvořit, pak bych řekl, že neodvedl moc dobrou práci. Že to je test? Jak může být věřící někdo, kdo byl na dětské onkologii? Čím se prohřešili malé děti, že zaslouží tak potrestat?

4) Pokud bůh existuje a má svůj plán, jaký má smysl se k němu modlit? Jaký smysl má v něj věřit a uctívat ho? Pokud by bůh existoval, jak by mohl mravenec změnit názor velryby? Bylo by to podobné, jako kdybyste si založili farmu bakterií pro zkoumání pod mikroskopem, pak Vás přestane bavit a nakonec na ni zapomenete úplně, ale ty bakterie by se k Vám modlily jako ke stvořiteli..

5) V bibli se píše, za co všechno zasloužíte smrt a za kdejakou drobnost půjdete na věčná muka do pekla, ale bůh nás miluje. Takový poměr viny a trestu? To je jako by můj malý syn rozlil limonádu na koberec a já mu za to pomalu uřezal obě uši, ale přitom mu říkal, jak ho miluji. Nebo je pravděpodobnější, že to celé má sloužit jen vyvolání strachu a pocitu viny? Vytvořit poslušné stádo, které se dá snadno vírou ovládat?

6) Existuje stejný počet důkazů o existenci boha jako o existenci Lochnesky. Kdyby Bůh existoval, dal by o sobě dávno vědět a neschovával by se. Už třeba proto, abychom ho uctívali a modlili se k němu, když to je podle věřících něco, co ocení. Pokud si na vteřinu představím, že snad nějaký nadpřirozený stvořitel existuje a neukazuje se, není to proto, protože chce mít klid a nějací lidi ho vůbec nezajímají?

7) Pokud potřebujete Boha, aby vám řekl, že máte být hodní, pak nejste hodní. Jste jen poslušní. Pravá morálka vychází z empatie, ne ze strachu z trestu nebo touhy po odměně.

8) Proč náboženství slibují všechny ty krásné odměny pro smrti? Protože to nic nestojí a těžko si někdo přijde ztěžovat.
Po Vaší smrti Vám dám deset milionů dolarů. Líbilo by se Vám to? Asi moc ne. Ale že po smrti budeme navěky blaženi někomu přijde úplně normální..

9) Věda nám dala léky, technologie a pochopení vesmíru. Náboženství nám dalo hodně válek, dogmat a zastaralých pravidel.

10) Podle Bible stvořil Bůh Zemi za šest dní. A co dinosauři? Kde jsou ti v tomhle příběhu? Věda nám ukázala a nezpochybnitelně dokázala, že dinosauři existovali miliony let před lidmi a nebylo jich zrovna málo. Takže buď bůh při diktování zapomněl zmínit dinosaury, nebo někdo při psaní bible prostě neměl zdaleka všechny informace. Přesto ještě dnes někdo bude vykřikovat "kniha knih!" a jakoukoliv kritiku bible brát jako útok na svou osobu.

# Dovětek: Buď uvažujete logicky, nebo jste věřící. Uvažovat logicky a přitom být věřící prostě nejde dohromady. Ze stejného důvodu není náboženství slučitelné s vědou. Buď hledáte fakta založená na experimentech, důkazech a sylogismu, nebo chcete věřit něčemu nadpřirozenému bez důkazů.

Dawkinsův "Boží blud" je fascinující a hluboce provokativní dílo, které rozvíjí intelektuálně stimulující myšlenky. Dawkins, uznávaný evoluční biolog a prominentní ateista, nabízí důkladnou a brilantně argumentovanou kritiku náboženství a víry v Boha.

Kniha je pozoruhodná nejen svou logickou soudržností, ale také jasností a přístupností, s jakou Dawkins představuje své argumenty. Autor nezůstává pouze u suché vědecké analýzy; jeho psaní je protkáno vášnivými a často vtipnými poznámkami, které čtenáře zaujmou a zároveň pobaví. Dawkins klade důraz na důkazy a racionální myšlení, což je osvěžující přístup v debatě často zaplavené emocionálními a subjektivními argumenty.

Jedním z největších přínosů "Božího bludu" je jeho schopnost podněcovat kritické myšlení. Dawkins nevyzývá čtenáře pouze k tomu, aby zpochybnili víru v Boha, ale také aby se zamysleli nad širšími otázkami etiky, morálky a smyslu života bez nadpřirozeného prvku. Kniha povzbuzuje k hledání odpovědí na základě vědeckého poznání a racionální úvahy, což je nesmírně cenné i v moderní společnosti.

Dawkins se nebojí postavit se za své názory a čelí náboženským dogmatům s odvahou a upřímností. Jeho schopnost analyzovat náboženské texty a tradice s vědeckou přesností a zároveň zůstat věrný svým humanistickým ideálům je obdivuhodná. Čtenáři, kteří jsou otevření novým myšlenkám a připraveni se angažovat v intelektuálně náročné debatě, najdou v "Božím bludu" cenný zdroj inspirace a podnětů k zamyšlení.

Celkově je "Boží blud" knihou, která nejen informuje, ale také inspiruje k přemýšlení o mnohých "proč". Je to dílo, které má potenciál změnit způsob, jakým lidé vnímají svět a své místo v něm. Pro ty, kteří hledají hluboké a provokativní čtení, které klade důraz na rozum, logiku a důkazy, je tato kniha neocenitelným příspěvkem k moderní literatuře.

Souhlasím s autorem. Bůh je jedna veliká fikce. Přesto mu občas napíšu básničku.

Positivní

"Ahoj Bože.
Kdo vlastně jsi?"
"Jseš ten, co si včera
zapomněl uklidit
hračky."

"Ty Vole!"

"Ano takhle je to prosté.
Až to uklidíš
můžeš tu se mnou
do včerejška mlčet."

Knihu odporúčam prečítať komukoľvek, kto je fascinovaný spiritualizmom alebo náboženstvom. Autor, ako renomovaný evolucionista a hlavne vedec, ponúka svoj pohľad na tématiku náboženstva; na kreacionizmus, inteligentný dizajn, theocentrizmus a mnoho ďalšieho (napr. odveký súboj medzi zástancami Darwina - čiže evolucionistov, ako je autor samotný - a zástancami kreacionizmu; rozobratie "dôkazov" Tomáša Akvinského a Anselma z Canterbury; čistiek, ktoré sa konali v mene Božom).
Mna osobne, okrem iného zaujali citácie, ktoré autor ponúka na začiatku každej kapitoly, ako napr.:

"Podivná je naša situácia tu, na Zemi. Všetci sem prídeme na krátku návštevu, nevediac prečo, napriek tomu sa nám niekedy zdá, že za tým všetkým stojí božský zámer. Z pohľadu každodenného života však vieme jedno: človek je tu pre iných ľudí - predovšetkým pre tých, od úsmevu a spokojnosti ktorých závisí naše vlastné šťastie."
Albert Einstein

Zaujímavý filozofický počin, ktorý vás doslova núti sa zamýšľať nad tým, ako vnímate svet, Boha (Bohov ?), prírodu - čokoľvek s tým späté. Kniha je hodná prečítania a mám taký pocit, že ju ešte otvorím viac krát, ako raz.

Urcite to stoji za precteni a zamysleni. Sam se povazuju za "neco jako deistu". Neverim v zadne nabozesnstvi, proroky, svate nebo tehotne panny, ale neverim ani v to, ze by nekdy lide mohli pochopit kde se vzal Velky tresk. Proto si myslim, ze prostor pro nejaky, pro nas nepochopitelny zdroj sily, ktery ho zapricinil, tady vzdy zustane a je jen na nas jak ho nazveme.
Co mne ale neprestava udivovat je spor mezi kreacionisty a evolucionisty. Pokud jde o stvoreni sveta podle abrahamovskych nabozenstvi, tak prvni kapitola genesis (ze ktere vychazi i dalsi texty techto nabozenstvi) podle mne neni nic jineho, nez praveka teorie evoluce v 6. krocich. Cast z nich je jasne zalozena jen na domenkach tehdejsich myslitelu. Uz to, ze hvezdy povazuji za male svetelka, kterymi buh osadil oblohu, abysme v noci nemeli uplnou tmu dokazuje, ze slo o lidi, kteri nemeli poneti o astronomii. Ta uz, ale byla znama ve starovekem Sumeru, v dobe bronzove a pribeh o Kainovi a Abelovi popisuje to cemu se dnes rika Neoliticka revoluce, takze se bavime o dobe kamenne. Co se tyce tyce stvoreni prirody a cloveka tak jde prakticky o proces totozny s dnesni evolucni teorii: nejdrive rostliny, pak hmyz a ruzna zvirata a nakonec clovek. K tomu dosli logickou uvahou, bez vymozenosti dnesni vedy a archeologie. Proto se nikdo nemuze divit jak naivne jejich predstava o stvoreni sveta dneska vypada. A ze za tim vsim podle nich byl buh snad taky neni nejak udivujici. V jeho nezpochybnitelnou existenci veril cely zapadni svet jeste pred 200 lety a tady se bavime o zhruba 10 000 let starych, stredovychodnich legendach, ktere v polovine 1. tisicileti pr.n.l. sesbirali zidovsti ucenci a vytvorili z nich zaklad Tory.
Kreacioniste tedy k boji proti evolucionistum pouzivaji prastarou a nepresnou evolucni teorii, kterou evolucioniste sice odmitaji, ale ve skutecnosti hlasaji jeji moderni a samzrejme i presnejsi verzi.

Príjemné prekvapenie. Pomerne dlho som sa tejto klasike vyhýbal aj keď som ju poznal. Som pritom ateista a Dawkinsa som z videí na youtube mal vcelku rád - neočakával som ale od knihy nič extra nové než obohraté voltairiánske argumenty - a existencia Boha premňa už dávno témou nebola. Mýlil som sa - je to skvelá a v mnohom origoš knižka plná zaújmavých informácií a argumentov. Poplatná sčasti dobe vzniku (Bushovskej a za rozmachu tvrdých evanjelikálov). A veľmi slúži Dawkinsovi ku cti to ako je ku svojim protivníkom férový. A ako sa bez zaváhania zastane aj katolíckej cirkvy lebo,, nemám rád cirkev ale ešte viac nemám rád nespravodlivosť ". Napr.v pasážach o pedofílii kňazov a tam kde sa odmietne venovať križiackym výpravám apod.
Zaújmavé boli pasáže o treste smrti v (americkej čiže nie talibanskej časti afganistanu)za ateizmus alebo o kargo kultoch.
A o tom ako nad vecou a racionálny Richard je svedčia aj jeho napr dnešné postoje k súčasným témam ako transgenderizmus. Opak fanatika a mne o dosť sympatickejší ako Hitchens (od ktoré som pravda ešte knihy celé nečítal).

Kniha pro každého opravdu upřimně věříciho.

(SPOILER) A tak jsem si při čtení této knihy vzpomněla na jeden z dílů seriálu Ochránce, kde se řeší, jestli muslimka do školy může nosit šátek nebo ne, protože školní řád zakazuje nošení pokrývky hlavy. Na protest se někteří žáci bez vyznání "ozbrojili" kšiltovkami. Je to podle skutečnosti. Naprosto chápu postoj žáků s kšiltovkami a rozhodně bych za nimi stála...
V mém povolání se často setkávám s tím, že jednomu se povolí výjimka, ale tamtomu ne. PROČ? Já se chci chovat ke všem stejně mile a dobře a je mi jedno čí je to známý nebo v co věří. Koneckonců mi Zákoník práce mj. ukládá "zákaz diskriminace a povinnost rovného zacházení"! Či ne? Ale to jsem trochu odbočila k jinému dilema.
Apropo uznávám víru (např. víru v dobro), ale ne náboženství, za mně jsou to dvě různé věci, tak jsem ateista či agnostik? A není to vlastně fuk?

Nakonec si dovolím malou citaci z knihy:
Může Bůh, co všechno ví,
a zná i to, co přijde,
změnit to, co ví, že chce,
a myslet si, že mu to vyjde?

Skvělá kniha, která stojí za přečtení a rozhodně k zamyšlení např. kapitola o eutanazii, o interrupci či o vymývání mozků dětí (což se skutečně děje) a mnoho dalších. Někdy jsem se smála, někdy kroutila hlavou, spoustu myšlenek jsem si podtrhala a chystám se ji přečíst, s odstupem, ještě jednou.

Skvělá kniha, řekněme s nadsázkou "ateistická bible". S tím, že je však založená na důkazech a nejde o splácaninu různých mýtů. Odporující věřící to buď nečetli, nebo nejsou s to ony důkazy pochopit. Jen ten doslov... komentovat to nebudu, neboť to už udělal pan Petr Tomek a já bych to líp neudělala:
"Prvním varováním mělo být to, jak se o uvedení knihy postarali sami křesťané přizvaní nakladatelstvím Academia, kde ve dvou opravdu neskutečně pitomých komentářích a v poznámkách zařazených do samotného textu udělali z Richarda Dawkinse protináboženského fanatika. Dalším varováním mělo být, že oba autoři redakčních doslovů vytvořili knize vlastnoruční antireklamu.
Stanislav Komárek neváhal autora označit za zakladatele nového náboženství a Filip Jaroš, který ve svém doslovu dokázal zopakovat téměř všechna tvrzení, která Dawkins ve své knize vyvrací logickými argumenty (čímž dokázal, že knihu buď nečetl, nebo že jeho inteligence k jejímu pochopení nestačí), se nerozpakoval své výpady proti knize různě rozšiřovat po internetu. Dokonce i na otevřeném populárně-vědeckém serveru osel.cz publikoval článek Ateistické tažení Richarda Dawkinse.
Na jednu stranu chápu, že máme svobodu vyjadřování, ale na druhou to vypadá, jako kdyby Academia vlastně Dawkinsovu knihu ani vydávat nechtěla. Jak nakladateli, tak oběma komentátorům naprosto chybí vhled do problematiky boje vědy a náboženství na půdě USA. V případě těchto dvou pánů se navíc zdá, že o něj ani nemají zájem. Český čtenář ovšem takový úvod potřeboval, a nedostal ho. Kdybychom ho měli, byla by naše společnost také lépe připravená na to, co se chystá. Věřící dnes ovlivňují zpravodajství, získávají politický vliv pomocí nátlakových skupin a v nejbližší době získají také masivní finanční injekci, díky které převálcují jakýkoli odpor. Zkrátka se k mé lítosti pomalu blíží doba, kdy i čeští a moravští ateisté budou potřebovat emancipační příručky a ve školách se budou vyučovat „alternativy k vědě“."

Pro Dawkinse jsem měl vždycky slabost. Jeho přednášky a rozhovory bych mohl poslouchat hodiny a hodiny a stejně by mě jeho vybroušený vědecký jazyk, neodolatelný přízvuk a upřímně zaujatá artikulace přírodních věd neměli šanci začít nudit. Problém ovšem nastává, když se Dawkins překlopí "mimo" své pole působnosti a zabrousí do ošemetných vod, v nichž se do sebe vlévá fyzika a meta-fyzika (buď fakticky, či pouze symbolicky, jste li příznivci NOMA přístupu) a pokouší se na ně aplikovat univerzální vědecký přístup darwinismu. Nejen, že si sám jaksi podráží nohy tím, že ukazuje své vlastní nedostatky ve znalostech a reflexi této komplexní problematiky, ale každé další použití slovního spojení "přírodní výběr" pak působí jako motto jakéhosi nově zakládaného náboženství, proti čemuž sám autor tak silně oroduje (byť se vůči tomuto přirovnání, - radikálně ateistický darwinismus = náboženství-, značně vymezuje, jeho argumenty nejsou příliš přesvědčivé a lze je označit za "pozitivně-eklektické"). Nebudu tady konkrétně vypisovat všechno, u čeho jsem v Božím bludu, v negativním smyslu, pozastavil, protože vesměs všechno velmi pěkně, kriticky a s odstupem (alespoň takovým, jaký samé téma dovoluje) shrnul Filip Jaroš v doslovu k brožovaném vydání knihy z roku 2009. Zmínil bych pouze základní aspekty Dawkinsovy argumentace, s nimiž jsem měl problém. V první řadě jde o celkový koncept knihy. Rozhodně se nedá brát jako odborná publikace, ale ani jako čistě populárně-naučná. Vnímám ji jako spíše takový pokus o "konverzi k ateismu" (což autor sám v knize nepokrytě přiznává), ovšem za využití neupřímných a poměrně manipulačních "verbujících metod", mezi něž lze počítat argumentační fauly (viz. "jediné správné východisko" čtenáře při přečtení knihy ze stran 26-27), v některých bodech až přílišným zjednodušením zkreslených myšlenek (viz. aposteriorní "důkazy" Boha dle Tomáše Akvinského), či vcelku nefér podsouvání myšlenek či světonázorů citovaných postavám (viz. Jung a jeho představa o Bohu, Kant jako "ateista"), o něž se opírá, ale které z nějakého důvodu klade historicky do roviny sebe sama a uchyluje se k tristním výrokům typu: "Kdyby XX.... určitě by byl ateista." Dále se jedná o v mnoha případech z autorovy strany zjevně nepochopené (anebo naopak pochopené a manipulativní) míchání pojmů "víra" a "náboženství" dohromady, kdy oba pojmy silně vyprázdňuje a ponechává jim pouze (ne)líbivé, fundamentalistické a snadno zkritizovatelné aspekty. Jak správně píše Jaroš, Dawkins nelže, nedopouští se zásadních citačních chyb a nevymýšlí si, ale vybírá si to, co se mu hodí pro jeho argumentaci. Popisuje jabloň a poukazuje na větev s hnijícími jablky a na účinky jejich požití, ale jaksi zapomíná zmínit větve, kde jablka nerostou vůbec, větve, kde rostou krásná a zdravá jablka, listy, kmen či dokonce samotné kořeny a vše to, co tyto části stromu přináší... a to nemluvím ani o pojmu "strom" jako celek. Samotné své straně argumentace, tedy vědecké, pak samozřejmě dává nadstandardní péči, takže v kontextu knihy lze sotva mluvit o "vyrovnaném souboji" (o který ale Dawkinsovi zřejmě ani nešlo). Proč tedy dávám tři hvězdy? Protože nehledě na všechny "nekvality" knihy představila dle mého i spoustu zajímavých témat (zamyšlení nad pojmem "křesťanské/muslimské/židovské ad. dítě", "barevné" slyšení a cítění u zvířat) a rozhodně se jedná o dílo, které člověka (ať už je z jakékoliv světonázorové sféry) donutí zamyslet se, což je něco nesmírně cenného. Také je jen těžké nesouhlasit s Dawkinsovou kritikou fundamentalistických náboženských přístupů (když je jablko zkažené, tak je prostě zkažené, o tom není třeba moc diskutovat). Nedoporučuji jako knihu v níž by člověk měl hledat jasné odpovědi (byť ji tak autor sám poměrně ideologicky koncipuje), ale jako knihu k rozvinutí vlastního myšlení skrze tázání. Tahle kniha je jako klíč, pomocí kterého můžete dveře vlastní interiorní "pravdy" ještě více uzamknout, anebo je můžete naopak odemknout, vidět, co se za nimi skrývá a ptát se dál... avšak ve světle Slunce.

jsem ateista, a my, ateisté jsme všichni stejní, proto nám tato kniha lahodí

“Každý z nás zná tu stejnou pravdu
a náš život se skládá z toho,
jak si ji vyložíme”

Lawrance M. Krausse

Jsem toho názoru, že otázka víry je otázkou nanejvýš osobní, proto se v téhle recenzi nebudu stavět ani na stranu Richarda Dawkinse ani na stranu náboženství, a pokusím se objektivně (jak mi to jen rozum a svědomí dovolí) tuto knížku zhodnotit.

“Silně věřící nevěřící” - takhle bych označil autora knihy, významného zoologa, etologa a biologa. Dawkins vystudoval výše zmíněné obory na univerzitě v Oxfordu a poté začal působit na univerzitě v Yayle, kde působí dodnes. Spolu s dnešním známým filozofem Samem Harrisem, založil hnutí tzv. “nového ateismu”, který pracuje s pojetím morálky okleštěným od křesťanského vnímání “dobra a zla”.
Dawkins je žákem nositele Nobelovy ceny - etologa Nikolaase Tinbergena, který v něm při jejich spolupráci zažehl neukojitelný oheň pro vědění a obdivování krás evoluční teorie. Z tohoto důvodu se Richard Dawkins stal “kazatelem ateistů”, obdivovatelem a snad i nejvlivnějším Darwinistou vůbec. V současné době objíždí školy a veřejná místa, kde koná veřejné diskuze (nejčastěji s přesvědčenými věřícími a dalšími) na téma náboženství, evoluce, bůh.

Jak již bylo zmíněno v úvodu, kniha “Boží blud” je nejen pojednáním o vzniku morálky bez vlivu náboženství, ale také o úskalích, které náboženství přináší - vysvětlení problematiky vzniku života z pohledu biologie a ukazování na současnou probíhající makroevoluci s příklady. Kladnou stránkou téhle knihy jsou také doložená biologicko-archeologická fakta o současné probíhající evoluci na několika druzích, která jsou snadno dohledatelná. Dále též jednoduše vysvětlen přirozený výběr a následné navazování na současnou moderní biologii s jejím dopadem na současný svět.
Co bych ovšem hodnotil záporně na této publikaci je Dawkinsova zainteresovanost vůči náboženství. Mnohdy až ofenzivně kritizuje víru a v několika případech dokonce neoprávněně, neboť daný problém řešený v tématu není relevantní nebo vychází z neinformovanosti autora. Celou “Dawkinsovu poznámku” to potom degraduje na úroveň obyčejného “rýpance” která kontext celé knihy shazuje.

Nejen kvůli tomu si kniha získala pověst jako nejnenáviděnější kniha 21.století. Pobouřila prakticky všechny věřící a dokonce se v několika zemích dostala na index zakázaných knih katolickou církví. (Dodnes na něm můžeme nalézt knihy jako Šifra mistra Leonarda od D. Browna a podobně.) Dále ovšem nutno dodat, že mnoho Dawkinsových odkazů a narážek je opravdu oprávněných a věcných. Jednu, kterou bych rád vyzdvihl a tím se i “rozloučil” je ze závěru knihy: “Absolutně nic si nezaslouží nebýt kritizováno, chceme-li žít v objektivním světě”.