JessieEx komentáře u knih

Hezký a dojemný příběh. Líbilo se mi téma první světové války a taky jak to se Sophií dopadlo. Přeskakování v čase nebylo rušivé, kniha se četla snadno. Ale mám pár výhrad k ději, konkrétně k hlavní zápletce - tomu absurdnímu sporu o obraz. Hrdinka Liv je sobecká a neváží si toho, co má, toho, co měla, ani toho, co by mohla mít. V jednu chvíli je schopna ztratit vše, pro obraz, který pro ni možná ani nemá takovou hodnotu, v další chvíli je ochotna se ho jen tak vzdát. Neměla bych s tím problém, kdyby to bylo uvěřitelné. Ale jako stěžejní zápletka příběhu prostě vyznívá směšně, absurdně. Vztahy Paula a Liv i Sophie a Édouarda jsou takové ploché, chybí jim jiskra. Ale to už je u Jojo Moyes na denním pořádku. Na to, že jsou její romány o lásce, mě tam chybí to něco, mezi hlavními dvojicemi. Sem tam sice něco "zajiskří" ale později se to vytratí. Dávám 4* za plynulost děje, atraktivitu prostředí, zajímavé téma a pár sympatických postav.

Po prvních dvou stranách jsem knihu asi na týden odložila. Neměla jsem vůbec chuť ji číst. Po přečtení anotace jsem byla přesvědčená, že spadá do žánru, který mi vůbec není blízký. Prostě sama bych po takové knize nesáhla, jenže mi ji donesla kamarádka, ať si ji přečtu. Nakonec jsem se ke čtení dokopala a příběh mi naprosto vyrazil dech. Opravdu bravurně zvládnuté, je to již rok, co jsem knížku četla a tak se mi to rozleželo v hlavě a zůstaly mi z ní jen ty nejlepší pocity.

15 09.07.2016

Už dlouho mi nebyl žádný hlavní hrdina tak nesympatický a odporný jako Boris (naposledy se mi to stalo u Barryho Lyndona). Prostě nemám ráda tenhle typ umělců, kteří ke své tvorbě potřebují chlast, děvky apod. A přesně takový Boris je. Pardon ale chlap, který se nenašel ani po padesátce? Rozhodně to není žádný hrdina, spíš srágora totálně neschopný praktického života. Nenašla jsem pro něj pochopení.
Celkově mi příběh přijde až moc existenciální na můj vkus, syrový a úsečný. Jednoduchými větami a stylizací se snaží přiblížit literárnímu umění, ale nemá na to. Zato se mi moc líbily krátké básně, které knížku přece jen posunuly na vyšší úroveň, takže to není úplný brak. Některé myšlenky byly zajímavé, šly do hloubky, jen mi nepřišly moc originální...

6 08.07.2016

Zkráceně bych řekla: typická Liane Moriarty, jen ne tak dobrá. Knížka je čtivá, milá a nese v sobě prvky obvyklé pro tuto autorku, je to především tajemnost celého příběhu, která zvědavého čtenáře vtáhne do děje. Jenže to, co očekává, se nedostaví. Je to ten zvrat, který už předvídám u každé knížky této australské autorky, i když jde pokaždé o něco jiného a pokaždé mě šokuje. Zde jsem se žádného šoku nedočkala, příběh se nese v mírné a přátelské atmosféře, tíhne až k nezáživnosti, ale je tak milý, že ráda přehlédnu negativa.

8 08.07.2016

Tahleta Jojo, to je příšerná ženská! Včera jsem kvůli ní probulela celý večer! Nevím, jak to dělá, ale umí to. Umí vykreslit charakter postav, popsat krásně prostředí a hlavně umí zasáhnout do srdce! Je to prostě romantický příběh se vším všudy a prožívala jsem ho opravdu silně. Nevím, proč musí za každou cenu všichni cpát do románů více dějových linií. Mně se líbil moc příběh Jennifer a pana B., úplně by mi stačil, sám o sobě nebyl zas tak úplně jednoduchý, protože nebyl psaný chronologicky a musela jsem zpočátku přemýšlet, co se stalo před nehodou a co po. Nakonec mě ale příběh naprosto pohltil, byl plný vášně a to mnohem víc, než ty pseudo erotické romány, co jsou teď tak žádané. Asi jsem prostě romantická duše, pro mě Anthony je přesně ten typ může, kterého by všechny ženy měly chtít, a ne nějakého "sucharského" Christiana G. Anthonyho dopisy byly úžasné a jeho příběh tak nespravedlivý... Když do děje zase vstoupila Ellie, nebylo to sice nijak rušivé, ale obešla bych se bez toho. Naopak celkem dost rušivé mi připadaly krátké citace mezi kapitolami, pořád jsem nechápala, co znamenají. Až v doslovu jsem se dozvěděla, že neznamenají vůbec nic... Celkově se jedná o velmi povedenou knížku, po přečtení Než jsem tě poznala, jsem byla vůči Jojo Moyes celkem skeptická, ale nyní, po přečtení Stříbrné zátoky a Posledního dopisu před autorkou smekám!
(Krásný komentář má LahoferRose, souhlasím :))

15 24.06.2016

Teď jsem dočetla a prostě nemám slov! Dokonalá love story...
Doplněno: Tak už jsem konečně našla slova a proto bych ráda doplnila, že se mi opravdu moc líbilo prostředí, ve kterém se příběh odehrával. Přišlo mi originální a naprosto kouzelné. Líbily se mi všechny postavy, byly sympatické. Líbilo se mi postupné odhalování Lisina tajemství, které bylo prostě dechberoucí. Důkladně promyšlená zápletka a postupné rozuzlení příběhu zapracovaly tak jak měly a výsledkem je parádně čtivý a srdceryvný román.

10 08.06.2016

Moje první od Jojo Moyes. Pěkný a silný příběh, ale nic extra. Velice dobře útočí na čtenářovy city, ale kolísá. Musím se přiznat, že ačkoliv přečteno na jeden zátah, semtam jsem si dovolila malinko přeskakovat. Ne stránky, jen odstavce, prostě některé části příběhu mě moc nebraly. Nemohu říct, že by byly zbytečné, jen nezajímavé. I když se mi zápletka moc líbila a navíc mám ráda smutné konce, tenhle mi přišel prostě takový divný, nijaký. Žádné překvapení, žádné nečekané vyústění. Nejsilnější část příběhu se podle mě nachází někde uprostřed knihy. Prostředek jsem prostě probulela, zato na konci už jsem ani slzičku neuronila. Jen jsem potom ještě dlouho po dočtení nehnutě seděla a vstřebávala to. A to vstřebávání u mě značí dobrou knihu.

11 03.06.2016

Už jsem skoro zapomněla, proč jsem Murakamiho zařadila mezi své nejoblíbenější autory. Dlouho jsem od něj nic nečetla. Muži, kteří nemají ženy mi to v lecčems připomněli, taky jsem si ale při čtení uvědomila, že záleží na rozpoložení čtenáře, jak se bude ke knize stavět, není to jen na autorovi a celkovém vkusu.
Co se mi na knížce líbilo je upřímnost a otevřenost. Příběhy jsou milé, zdánlivě jednoduché a opravdové. Oceňuji dialogy, na kterých stojí téměř většina povídek.
První čtyři povídky mě dostaly. Byl to přesně ten Murakami, kterého já si pamatuju a byly plné pozitiv, které jsem vyjmenovala výše.
Poslední tři povídky už mi tak blízké nebyly, jsou složitější a představují přesně to, co mi na Murakamim vadí.
Z povídky Zamilovaný Samsa jsem poněkud rozpačitá a vlastně nevím, zda bych ji označila jako poctu Kafkovi a nebo spíš parazitování. Mám na ni protichůdné názory a jsem vděčná za doslov, který vlastně pomohl povídku dotvořit.

8 01.06.2016

Původně jsem zamýšlela přidělit knize jen dvě hvězdičky. Prvních sto stran se totiž nedalo číst. Bojovala jsem s nimi víc jak týden, pak se naštěstí děj trochu rozjel. Takže úplná hrůza to nebyla, nadšená ale taky nejsem. Nejvíce mě rozčilovaly chyby a překlepy a z čeho jsem úplně šílela byla snaha překladatelky. Pardon, ale použít jako zdrobnělinu jména Lawrence - LAWŘÍK...to je na odstřel...

5 23.05.2016

Těžko se mi hledají slova pro tento až labilní román. Od začátku z něj sálá roztěkanost a drží se až do konce. Chvílemi nádherně a barvitě popisuje dobu a prostředí, až z něj čtenář vycítí tu atmosféru, například Londýn před válkou, klášter... Jde do hloubky a osloví svou přirozeností a opravdovostí. Jenže jindy je zase plytký, strohý a chladný (třeba když se děj přesune do Paříže). Jakoby si autorka nevěděla chvílemi rady, jak s příběhem pracovat.
Hlavní hrdinka, Ada Vaughanová, je vlastně převtělením celého příběhu. Od prvních řádku naprosto labilní a hlupoučká dívka, se kterou čtenář spíš nesympatizuje. Ale zároveň jí fandí a strachuje se o ni. Je bezcitná a pro kariéru udělá vše, přesto se zamilovává a dokáže mít i přátele. Je vytrvalá a bojuje až do konce. Je pracovitá, prostě hrdinka každým coulem, i když hrozná nána.
Románu nelze upřít čtivost, příběh je naprosto strhující, pokud mám hodnotit celkový dojem. Vyvrcholení příběhu bylo víc než vhodné a navíc dovysvětlilo některé nepříliš jasné a nepříliš dobré pasáže. Konec příběhu byl krutý a nespravedlivý, ale takové konce já prostě můžu, jsou jako život a vždy mě "nadzvednou ze židle". A pokud mě kniha "nadzvedne ze židle" a vyvolá ve mě touhu vážně si promluvit a nebo se hrozně pohádat s autorem, potom musím uznat, že ta knížka byla dost dobrá a dávám 4* i přes tu kolísavost příběhu, kterou jsem tak zkritizovala.

8 10.05.2016

Musím se přiznat, že jsem se kdysi v rámci vlastní tvorby taky pokoušela sesmolit příběh o člověku, který ztratil paměť a ocitl se tím v dočista cizím světě. Jenže po přečtení Alice vím, že jsem udělala dobře, když jsem s tím sekla. L.M. to totiž dokáže napsat asi tak milionkrát líp, je prostě dokonalá, každá její knížka je lepší a lepší! Pro mě Alice je zatím nej, uvidíme, jaká bude Hypnotizérka. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, prostě jsem to četla na jeden zátah až do noci, polovinu knihy jsem probrečela, což se mi běžně při čtení nestává :) Neustále jsem musela přemýšlet nad tím, jaká budu já za 10 let, jestli se třeba během těch deseti let stane něco, čeho bych musela litovat, člověk si kolikrát ani neuvědomí, jak moc věcí se může změnit během relativně krátké doby.
Soucítila jsem s Elisabeth ale chápala jsem i Alici. Vlastně jsem ji i obdivovala, málokterá žena si sama sobě přizná, že se posledních deset let chovala jako fůrie a rozhodne se to změnit, ačkoliv to nejde hned. Možná by každý člověk potřeboval takovou ránu do hlavy, aby přehodnotil svůj život a viděl sebe tak, jak ho vidí ostatní. Zachránilo by to spoustu mezilidských vztahů.
Knize bych vytkla pár věcí, nejvíc mě rozčilovaly vsuvky, které tam prakticky nebyly potřeba, především blog prababičky, Elisabetin deník měl alespoň malý přínos. Konec se mi nelíbil, byl zbytečně krkolomný, obešlo by se to bez epilogu, ale holt život je krkolomný.
Hvězdičku kvůli tomu uberu: z 6 na 5 :) Na to, že jde o oddechový čtivý příběh, dokáže oslovit a zasáhnout do hloubky.

9 03.05.2016

Tak trochu naivní, trochu dětinský, nereálný, ale taky trochu úsměvný a milý příběh. Nečetl se moc dobře, knížku jsem odkládala a moc se mi k ní nechtělo vracet. Nejlepší část podle mě byl ten "road trip" až ke konci knížky. Scéna s čůráním v autě mě tak dostala, že jsem se musela smát nahlas. Závěr mě prostě nebavil. (TROCHU SPOILER) Který blázen se vrhá do tak bláznivého dobrodružství, když už dopředu ví, že to na konci nebude mít kloudného řešení? Proč hlavní hrdina dělal celkem šílené věci kvůli lásce, kterou nechal na konci jen tak odejít? Proč musela jeho láska vyznít tak povrchně? Proč příběh neměl větší hloubku? Protože předpoklady k tomu měl. A ještě jedna otázka autorovi: Pro jakou věkovou skupinu byl příběh napsaný? Přišel mi moc "dospělácký" pro teenagery, ale zase trochu "nevyspělý" pro dospělé... I tak lehký nadprůměr, rozhodně neurazí ale taky nenadchne...

11 02.05.2016

Je to asi jediná kniha u které lituji, že jsem neviděla dříve seriál. Četla jsem totiž vydání z roku 2005 od BB artu a na přebalu jsou fotografie hlavních postav ze seriálu (novějšího z r.2002). Moje představivost byla ovlivněna fotografiemi, a ty vypadaly lákavě a proto jsem se po celou dobu čtení knihy těšila na seriál a nesoustředila jsem se pořádně na knihu, jen jsem si představovala, jak to bude zfilmované. Jenže seriál byl naprostým zklamáním. Všechny díly jsem viděla za kratší dobu, než mi trvalo přečíst knihu, ale až teprve teď si uvědomuji její kvality.
Je to opravdu nešťastný nápad obohacovat knihu fotografiemi z filmu, který se ani nedrží striktně předlohy. Musím tedy přehodnotit svůj názor a ve srovnání se seriálem, který byl neskutečně plochý, je knižní podoba Forsytů živá, srdečná, barvitá a upřímná!

8 25.04.2016

Srozumitelně napsaná knížečka, spíše však obsahuje úplně základní informace a návody, jak řešit nevychovanost psa. Začátečníkovi určitě pomůže, já jsem se nedozvěděla nic nového, ale opakování je matka moudrosti a není na škodu připomenout si, jak přistupovat ke svému psovi.

3 25.04.2016

Extrémně napínavý příběh pro ženy o ženách a o nespravedlnosti a bubácích minulosti. Čtivé, děj rychle ubíhá, zápletka jak jinak než geniální to je Liane Moriarty. Perfektní rozuzlení celého příběhu a skvělé zakončení, které potěší každého čtenáře resp. čtenářku.

10 22.04.2016

Knihy zásadně nečtu opakovaně, to bych už neměla čas na nové. Ale u Smrti krásných srnců jsem prostě udělala výjimku a věřím, že to nebylo naposledy. Je to kouzelná knížka, která mi vždy vyčaruje úsměv na tváři!
http://bookaholicjessie.blogspot.cz/2016/11/kouzelne-detstvi-autobiograficky-ladene_75.html

9 18.04.2016

Geniální knížka, geniální příběh, geniální zápletka! Liane Moriarty mě opravdu baví, už od první kapitoly Manželova tajemství. Ale Sedmilhářky jsou ještě lepší! Jde sice o oddechovou četbu, přesto se mi líbí jak je rozpracovaná psychologie postav. Dokážu se vžít do každé jedné hlavní hrdinky. Na rozdíl od Manželova tajemství jsou postavy mnohem realističtější, uvěřitelnější. Nechápu a obdivuju, jak někdo může vymyslet takovou zápletku. Celý příběh je napínavý, psychologické romány spolu s tematikou smrti miluju, ať už jde o náročnější Zločin a trest nebo právě ty oddechové Sedmilhářky (snad nikoho neurazí srovnání :)) Jediné, co mě trochu zklamalo byl závěr, jelikož při tak skvělé zápletce a jejím mrazivém vyvrcholení jsem prostě očekávala víc.

19 18.04.2016

Autorům jde pravděpodobně o to, aby se právě jejich kniha stala biblí zdravé výživy. Jenže když Vám někdo řekne, že právě jeho teorie je ta správná, nebudete se k tomuto výroku stavit alespoň minimálně kriticky? Po pravdě, já autorům věřím, že nás čtenáře netahají za nos, něco už o této tematice vím, spousta informací uvedených v knize nejsou žádné novinky. Ale problém je v tom, že autoři nás mají za hlupáky. Informace předkládají jako něco, co by nás mělo šokovat. "Oni jediní se nebojí říct pravdu, nebojí se vzdorovat klamům a podvodům potravinářského průmyslu" a vyzývají i nás, abychom se nenechali manipulovat a nevěřili rádoby vědcům, kteří nám doporučují co jíst a co nejíst. Jenže do stejného postavení se dostávají i oni, jelikož jejich publikace je jen jedna z tisíce na pořád stejné téma.
Kromě tohoto přístupu mi na knize vadí ještě jedna věc a totiž, že je mizerně napsaná. Autoři ve velké míře používají ironii, jenže je místy náročné poznat, zda určitá věta je ještě pořád myšlena ironicky, nebo už ji mám brát vážně. A co tím chtěl vlastně autor říci? Někdy jsem musela číst celý odstavec dvakrát, abych se v těch myšlenkových pochodech vyznala.
Kladně potom hodnotím tu snahu o sjednocení informací na téma zdravé výživy, přehledné uspořádaní a to skoro až naivní sebevědomí, které z knihy čiší, má též své výhody. Snaha přesvědčit se cení :)

9 11.04.2016

Řekla bych, že se jistě najdou ženy, které by tato knížka snad i urazila ("Je mi pětačtyřicet a vychovala jsem tři děti, nenechám si radit od nějaké namyšlené Američanky!") - takové, ať ji raději vůbec nečtou. Jde totiž o to, brát tu knihu s nadhledem, pak si její čtení i užijete. Je napsaná jednoduše a čtivě, mě pobavila (autorčiny poznámky jsou geniální), potěšila (že nejsem jediný lempl na světě), inspirovala (vytvořila jsem si rozvrh úklidu domácnosti) i motivovala (chci být taky tak dokonalá :). Podotýkám, že pro správný účinek motivace bude nejspíš potřeba číst ji každých pár měsíců, aby ten entusiasmus nevyprchal. Ale na mě, jakožto mladou ženu zakládající si vlastní domácnost, zapůsobila dobře. Některé pasáže byly bohužel až trochu směšné, nevhodné a zbytečné (rady, jak se hezky učesat), co ale čekat od knihy, která se prezentuje jako jakýsi "návod na život"? Jako oddechovka ovšem dobré.

9 04.04.2016