jerisno komentáře u knih

Hezká knížka o příhodách chytrého a odhodlaného vikingského klučíka. Malého Vikeho je všude plno a vždy si dovede nápaditě a zručně poradit. Velmi pěkné jsou i výrazné ilustrace Ewerta Karlssona. Je to jediná kniha, kterou jsem od Runera Jonssona četl a dodnes s ní mám spojeny velmi příjemné vzpomínky.
Snad se na mě malý Vike nebude zlobit, ale musím mu napařit čistokrevnou, rohatou pětku !

9 07.04.2022

K této populárně-naučné knize o vzniku života na Zemi, jsem se dostal díky mému oblíbenému a štědře zásobenému antikvariátu. Že jsem po knize (mimochodem velmi zachovalé) sáhl, rozhodlo jméno autora (Josef Augusta patřil vždy mezi mé oblíbence), ilustrátora (osvědčený Zdeněk Burian) i to, že jsme s touto knihou (druhé vydání, 1959) stejný ročník :-(
Nejde o žádné povídkové příběhy, jak jsme u Augusty většinou zvyklí, ale o plnohodnotnou vědeckou publikaci, psanou ovšem velmi přístupným způsobem. Uměl bych si představit, že ve své době mohla velmi dobře posloužit jako učebnice pro studenty biologie a paleontologie. Josef Augusta nás zde seznamuje s tehdejším vědeckým pojetím vzniku a vývoje života na naší planetě od starohor až po čtvrtohory. Ve svých závěrech vychází z tehdejších poznatků (zejména z teorií A. I. Oparina a Ch. Darwina). Nejsem biolog, ani paleontolog a tak netuším, zda je Oparinova teorie dnes již překonaná, nebo stále respektovaná. V této knize ale působí velmi logicky a věrohodně.
Jazyk knihy je lehce zastaralý ("Risikový faktor", fysikální jevy", "druhová specialisace"), tedy tak, jak se dříve psalo. Pobaví také některé zastaralé biologické pojmy ("ústrojenci" místo dnešních organismů, "drobní ústrojenci" jako dnešní mikroorganismy a pod.).
I přes tyto faktory je kniha velmi čtivá a pokud se vypořádáte i s množstvím latinských názvů (já osobně jsem je občas přeskakoval) není to rozhodně ztráta času. Knihu si nechám i proto, že představuje zajímavý náhled na dávné události, optikou nedávného vnímání světa.

14 07.04.2022

Já ne !

7 30.03.2022

Tato populárně-naučná publikace Josefa Augusty z úsvitu našich dějin, mně zůstávala dlouhou dobu naprosto skryta a vlastně jsem o ní neměl nejmenšího tušení. Díky přátelsky naladěnému antikvariátu jsem si ji nakonec také pořídil, navíc ve velmi slušném stavu. Mám vydání z roku 1964, samozřejmě s ilustracemi Zděňka Buriana. Ne příliš rozsáhlá kniha obsahuje 4 povídky ze života pravěkých lovců na našem území i jinde v Evropě (Španělsko, Francie) a každá z nich je zakončena také autorovým vědeckým doslovem. Je možné, že některé Augustovy závěry a poznatky doznaly během let inovace, nic to ale neubírá těmto příběhům na čtivosti, zajímavosti a napětí.
Knihu jsem si zařadil k ostatním, bedlivě opatrovaným knihám pana Augusty a jsem rád, že jsem se s ní mohl seznámit.

7 30.03.2022

Neznalému se Mikoláš Chadima může jevit jako takový zahořklý, divný patron, ale já si myslím, že je naprosto v pohodě. Jeho hudbu jsem sledoval, ať už v Extempore, Kilhets, MCH Bandu, nebo na sólových věcech a vždy jsem si ji užíval, jako něco vyjímečného, jinde neslyšeného.
Logicky jsem tedy sáhl i po jeho knižních vzpomínkách. Je mi záhadou, jak si může všechno pamatovat, protože já si nepamatuju skoro nic (a to jsem nezažil ani desetinu toho, co Mikoláš). Jeho trefné, nekorektní a cílené komentáře a "špílce" tehdejší doby, nejenom hudební, byly zábavné, poučné i povzbudivé. Celý první díl Alternativy je skvělá zážitková jízda a já jsem si ji náležitě užil. Co se týká dílu druhého, navazujícího, dobré 3/4 knihy jsou neméně čtivé a zajímavé. Ta poslední čtvrtina je věnována událostem po roce 1989 a na můj vkus je tam už mnoho politiky. Ale taková byla doba a i já, zcela apolitický jedinec, jsem tehdy politikou a společenským děním naplno žil.
Možná proto musím ocenit, že Mikoláš Chadima si i v této etapě zachovává střízlivost a odstup a je schopen i společensky glorifikované jedince sepsout na první dobrou.
Děkuji za Vaše vzpomínky pane Mikoláši a budu se těšit na případné další hudební novinky.

8 29.03.2022

Technický obor, který mě živil téměř celý můj aktivní, pracovní život a s kterým se, za necelý rok, rozloučím. Tato kniha byla jen jednou z mnoha základních teoretických pomůcek, nutných k alespoň částečnému zvládnutí průmyslových měření i celého procesu provádění technické diagnostiky v praxi. Čemu mě tento obor naučil ? Samostatnosti, systematičnosti, důslednosti, přesnosti a nezbytné rozhodnosti. O co mě připravil ? O spoustu času, kerý jsem mu věnoval navíc, ale kterého vůbec nelituji. Těch 33 let nebylo vůbec špatných a to i díky této publikaci, jakož i mnoha dalším, novějším a modernějším, neboť technická diagnostika je obor, kde se musíte celý život dovzdělávat a nasávat novější technické poznatky, modernější měřící metody a dokonalejší sledovací i vyhodnocovací programy a procesy.

2 29.03.2022

Jako dítě školou povinné jsem ji měl několikrát půjčenou ze školní knihovny a prožil s ní báječné bání nad obrázky roztodivných potvor. Až jako dospělý jsem si uvědomil, že jejím spoluautorem byl mnou obdivovaný Josef Augusta. Tehdy mi to nějak uniklo.
Zde, na knižní databázi, jsem knihu musel chvíli hledat, protože nějaký bájný šotek způsobil, že mi z hlavy vypadl její název. Ale nakonec jsem šotka přemohl a "Draky a obry" úspěšně dohledal.
Z nostalgie a kvůli panu Augustovi musím dát za 5 !

8 25.03.2022

Knihy Leoše Šeda mě v poslední době hodně baví. Tuto jsem sice četl již před nějakým časem, ale stále v mé paměti vyvolává velmi příjemné vzpomínky a pocity.
Možná spíše román pro ženy (žena je i hlavní hrdinkou), ale asi proto, že byl napsán mužem, mě opravdu solidně zaujal. Zejména první polovina knihy (dětství, dospívání, studia) je čtenářsky i náladou příběhu velmi příjemná a nostalgická.
Psal jsem to už u jiných Šedových knih, ale musím opět zopakovat, že autorovy texty se čtou velmi lehce a nenuceně. Jeho psaní je svižné, živé, přirozené, věcné a dějem i atmosférou příběhů velmi přístupné. Pokud si chcete, tak jako já, připomenout optimistickou náladu šedesátek, tíživost a šeď sedmdesátek, rezignaci a rutinu osmdesátek i přísliby lepších časů let následujících, zarámovaných rozčarováním a deziluzí, je tento velmi pěkný příběh ideální.
Čtyři a půl hvězdičky zaokrouhlím dolů, aby autor nezpychl a v budoucnu nás ještě něčím příjemným potěšil.

5 25.03.2022

Pěkné souhrnné vydání "Příhod Malého boha" a navazujících dobrodružství. V době, kdy příběhy vycházely v ABC, jsem je měl velmi rád a více-méně nasměrovaly mé čtenářské choutky do oblasti vědecké fantastiky. Ilustračně výborné, dějově lehce naivní, ale bylo to určeno dětskému čtenáři, takže v pohodě. Silná a zasloužená čtyřka.

9 24.03.2022

Jak se píše v anotaci ke knižnímu vydání, taková levnější náhrada Rychlých šípů, ale stejně jsme je v ABC hltali a nedočkavě čekali na další čísla a příběhy. Ilustrace hodně slušné, dialogy občas poplatné době, ale co ne, v těch časech. Této slušňácké pětce, dávám slušnou čtyřku !

5 24.03.2022

Nejnovější románová fikce Leoše Šeda je v pořadí čtvrtou knihou, kterou jsem od něho přečetl. S předchozími tituly jsem byl velmi spokojen a tak jsem se s chutí pustil i do této novinky. Její úderný název je odvozen od plánovaného pojmenování metropole nové velkoněmecké říše.
Jde o fantaskní verzi dějin, ve které se fašistické Německo ocitne na straně vítězů (spolu s Itálií a Japonskem) a jediným skutečně poraženým v II. Světové válce je Sovětský svaz. Británie uzavře s Němci (v roce 1941) mírovou smlouvu a nepřímo podpoří jejich útok na SSSR (pod slibem likvidace komunismu), západní fronta se neotevře, Francie se stane bezvýznamnou a USA (po angažmá v Tichomoří a severní Africe), se stáhnou za oceán. Samotné nové Německo vykazuje silně totalitní prvky, založené na fašistické ideologii, nenávisti k židovství a nesmiřitelném boji s „dekadentní“ a morálně upadající Amerikou.
To, co zde uvádím není žádný spoiler, vše se dozvíte na prvních stránkách knihy, hlavní děj románu se odvíjí jinými cestičkami.
Příběh čtyř dávných spolužáků je vyprávěn jedním z nich a prokládán útržky z oficiálních dějin nové německé říše. Všichni hlavní hrdinové jsou na vysokých a vážených postech (šéfredaktor vládního denníku, ředitel prestižní kliniky, vysoký důstojník stále obávaného gestapa a diplomat - vypravěč). Po letech se setkávají na oslavách 100. výročí založení NSDAP, kolem kterých se hlavní dějová linka i točí.
Leoš Šedo píše zajímavě a čtivě, ale některé jeho fabulace jsou trochu přitažené za vlasy. A to jsem z celoživotní četby Sci-fi, uvyklý na různé skopičiny. Jsou to ale JEHO alternativní dějiny, tak proč ne (i když prostá záměna některých skutečných dějinných reálií SSSR a Německa, je trochu průhledná a dějově hodně zjednodušující). Autorem popisovaný osud prchajícího Stalina a hlavně nabalzamovaného Lenina, jsem mu však nezbaštil. To bylo i na mě trochu moc.
Není to špatná kniha, v ději občas lehce rozvláčná a v závěru logicky méně pravděpodobná, ale vzhledem k atraktivitě námětu určitě čtivá.
Z jeho dosavadních knih, se kterými jsem se doposud setkal, však pro mě asi trochu méně akceptovatelná.
Tři a půl hvězdičky za zpracování a za nápad, o půl hvězdy víc za graficky výraznou obálku.

3 24.03.2022

Pokud mě paměť neklame (?!), byl tento rozpustilý příběh malé Káti se zvířátky v pořadí třetí knihou, se kterou jsem se sám úspěšně vypořádal (po Kuřátku v obilí a Honzíkově cestě). Bylo to vydání z roku 1963 (SNDK).
Sám jsem byl v dětství obklopen takřka vším, co mělo čenich, zobák, peří, nebo srst (a tím nemyslím přímo naši rodinu ...), tak jsem její touhu po němé tváři plně chápal. Ale toho krokodýla jsem jí upřímně záviděl.
Potajnu jsem doma přeměřoval naši vanu, zda by se tam takový zubatý kamarád vešel. Ale když jsme se do ní, při pravidelném sobotním koupání, vešli s bráchama všichni tři, tak by se ten krokodýl už nějak vmáčknul.
Příběh by určitě nebyl dokonalý bez ilustrací pana Miloše Nesvadby. Obdivoval jsem jeho kresby, které byly vždy graficky střídmé a přesto živé, neposedné a plné barev a pohybu. Tak nějak jsme ty obrázky v našich dětských knížkách, brali jako samozřejmost, přitom každý z nich byl svébytným dílem v nezaměnitelném a originálním stylu.
Pokud by různí kreslíři měli namalovat např. pytel blech, věřím, že pan Nesvadba by to několika rychlými tahy zvládl tak, že by se případní diváci okamžitě začali ošívat a drbat.
Knize dávám plný počet hvězdiček, protože ... právě proto !

7 23.03.2022

Seriál Přátelé mě dlouho, předlouho naprosto míjel. V době jeho uvedení jsem ho považoval za další "teens" sitcom a zcela jsem vylučoval, že by mě čímkoliv mohl zaujmout. Až při dalších reprízách, kdy už byly děti větší a občas na nějaký díl v TV narazily, jsem se podivoval, čemu se tam můžou pořád smát. Někdy se k nim přidala i žena a to už jsem pojal podezření a nesměle (a s výčitkami) jsem se občas zastavil a chvíli sledoval. Potom jsem si náhodně přisedl na celý díl a pak už to bylo plánované a žádná část mně nesměla uniknout. Tu ikonickou šestici (+ další vedlejší) jsem si skutečně oblíbil a zjistil, že vůbec nejde o bezduchou slátaninu, ale opravdu vtipný a chytrý seriál. Má totiž tu výhodu, že do něho můžete nastoupit v jakémkoliv díle a přesto se neztrácíte a máte záruku inteligentní a přirozené zábavy.
Když si nedávno nejmladší dcera pořídila tuto knihu, ze zvědavosti jsem si ji také přečetl. Sice jsem se nedozvěděl nic zásadního, ale tak nějak mi doplnila a definitivně ukotvila tento seriálový fenomén v paměti. I mě v posledních reprízách nemile překvapily nové, korektnější úpravy některých legendárních "hlášek", ale zatím to nijak neovlivnilo mé hodnocení tohoto seriálu tak, jak si ho pamatuji, totiž jako jednoho z nejzajímavějších, které jsem v TV cíleně sledoval. Tato kniha je jeho příjemným i když nijak převratným doplňkem.
Pět by bylo moc, tři zase málo, takže dobré čtyři hvězdičky.

5 23.03.2022

Příběh pana Švejdy se mně v době koupě (1982, Spirála), hodně líbil, což dokazuje i to, že mám knihu stále umístěnou v knihovně. Co mě však zaujalo možná ještě více, byly ilustrace pana Michaela Rittsteina, které mě svoji bizarností a fantazií uhranuly (až natolik, že jsem později navštívil několik výstav s jeho obrazy) a v prodejnách jsem sahal po každé knize, kde se na obálce skvěla jeho kresba.
Za Rittsteina bych dal bez mrknutí oka pětku, ale protože jsme na knižním webu, dávám panu Švejdovi zasloužené 4 hvězdičky.

Zajímavý Harrisonův pohled na alternativní vývoj života na Zemi. V době vydání této trilogie jsem od něho již něco znal (většinou z povídkových sbírek), ale ke koupi a následnému přečtení tohoto prvního dílu, mě přivedla hlavně velmi vyvedená obálka. Pro mě, milovníka pravěku a sci-fi, byl zobrazený válečník na mamutovi příliš silné lákadlo (narozdíl od obálky třetího dílu). Po přečtení a zjištění, že jde o velmi podařený příběh, jsem automaticky políčil i na díly zbývající. Celá série je dostatečně napínavá, propracovaná a jak je u Harrisona obvyklé i přiměřeně drsná.
Že může tato paralelní historie zaujmout i čtenáře o generaci mladší, jsem si ověřil, když jsem knihy půjčil své oblíbené, tehdy dospívající neteři na dovolenou k moři a vrátily se mi plné plážového písku. Takže je opravdu četla a jak mi později přiznala i s chutí a zaujetím.
Jedna z knižních sci-fi sérií, které mám opravdu rád a ve své knihovně si ji náležitě považuji. Celé trilogii přisuzuji patnáct (3 x 5) hvězdiček.

12 21.03.2022

Z kraje roku 1989 jsme dostali nový byt a tak jsme, plni nadšení a optimistických vizí, začali plánovat, jakým skvělým, moderním, barevně sladěným a k užití nejvhodnějším nábytkem, si nové prostory zařídíme. Logicky jsme tedy narazili i na tuto publikaci (vydáno 1987) a postupně doplnili i dalšími, navazujícími : Ložnice (1988) a Kuchyň (1990). Naše teoretické představy a interiérové sny však začaly brát za své s každou další návštěvou blízkých prodejen nábytku. Buď tam bylo to, co už doma měli všichni, nebo to , co doma neměl nikdo, protože to bylo příšerné. Ale bydlet jsme museli, takže nastalo klasické ustupováni z pozic a vysněných představ.
Naštěstí se po sametu situace lehce vylepšila a tak ten kompromis nebyl tak ponižující.
Nic to ale nemění na faktu, že s těmito publikacemi jsme v té době trávili mnoho času a určitě nám byly užitečné a přínosné. I když léty zastaraly, tak je z nostalgie máme stále v knihovně.

5 20.03.2022

K této příjemné knížce jsme s nejmladší dcerou (pro kterou byla kniha zakoupena a byla jí čtena) přistoupili podobně, jako přispěvatelé níže, tedy každý den jeden kratičký příběh před spaním. Což bylo tak akorát, aby se dítě patřičně zklidnilo a čtecí rodič neusnul dříve, než objekt uspávání. Ne každý den se to podařilo, ale po roce a "něco" byly příběhy komplet zvládnuty. Teď kniha čeká na vnučku, až patřičně doroste a porozumí.
Užitečně strávený rok.

4 20.03.2022

Uf, ... tak jsem ji nakonec dohledal! Z knížky mi utkvěla v paměti jen platinová paruka hlavní hrdinky, že ji napsala polská autorka a byla to úsměvná detektivka. Knihu jsem zde hledal asi měsíc, ale pátrání se nakonec vyplatilo.
Četl jsem ji někdy koncem 70. let a hodně jsem se u toho bavil. Potom mi zmizela z dohledu a bohužel i z paměti. Jsem rád, že jsem si nakonec vzpomněl.
Pokusím se ji někde sehnat a znovu přečíst. Třeba to už bude jiné, ale kdo ví? Zatím nechám plný počet (už za tu námahu).

8 17.03.2022

Tahle výpravná bichle byla moje nejbližší kamarádka v ranném dětství (spolu se sousedovic Evičkou) a zažil jsem s ní mnoho hezkých a poučných chvil (stále mluvím o knize !).
Soubor těch nejhezčích říkadel, básniček, hádanek, příběhů a pohádek, doprovázený krásnými a povedenými ilustracemi.
Měli jsme doma vydání z roku 1961 (SNDK) a postupně jsme ji četli všichni. Protože jsem nejmladší, dostalo se na mě úplně naposled a tak už byl tenhle pozoruhodný věnec docela "jetý", až se počínal pomalu rozplétat.
Ještě dnes si v paměti vybavuji některé stránky i s obrázky a jen tak na tuhle dětskou společnici nezapomenu (vlastně na obě dvě).
Uděluji nekonečný věnec zářivých hvězdiček !

Tuhle motoristickou publikaci měl doma můj nejstarší brácha, který se o F1 lehce zajímal. Já jsem měl nějaké všeobecné povědomí, jako asi tehdy většina kluků. Samozřejmě jsem znal Emersona Fittipaldiho a další legendy, na trička jsme si fixírkou stříkali magické logo John Player Special, ale spíše to šlo tak nějak mimo mě. A tak to zůstalo celý můj dosavadní život. Rychlá kola a vůně benzínu opravdu nejsou mé šálky kávy.
Tuto knihu jsem si tehdy ale přečetl a pamatuji si, jak jsem byl unešen parádními ilustracemi závodních formulí jednotlivých stájí (ilustroval pan Václav Král).
Na střední škole jsem měl spolužáka, který byl do formulí blázen a jestli mě paměť neklame, tak jsem mu knihu daroval (s bráchovým požehnáním).
Pro automobilové nadšence asi zajímavá publikace té doby.

7 11.03.2022