jerisno komentáře u knih

Díky dost výrazné obálce si pamatuji, jak jsme tuto útlou knihu pohádek našli pod stromečkem. Nevím, jestli to bylo vydání už z roku 1967, nebo úplně čerstvé z roku 1969, ale četl jsem ji ve svých deseti letech a musím se přiznat, že mě ta kniha dost děsila. Hlavním důvodem byly ilustrace Zdeňka Mézla, spíše hrubá grafika, než veselé dětské obrázky, většinou docela temné a ponuré. Nyní se mi věci pana Mézla líbí, ale jako malé dítě jsem to vnímal jinak. Také jazyk Boženy Němcové byl docela kostrbatý, zastaralý a pro dítě hůře čitelnější. I když sbírka obsahuje klasické pohádky, některé vtipné a chytré, jiné docela drsné, knize jsem se potom už cíleně vyhýbal. Paní Němcová i pan Mézl prominou, ale výše uvedené dojmy a paměťové zážitky mi nedovolí sáhnout pro více než tři hvězdy.

Nádherná obrazová publikace z ještě nádhernějšího kraje, kde jsem strávil několik bujarých let. Zakoupeno v roce 1981, jako dárek i připomínka rodičům.
V roce 2019 jsem Liptov navštívil s rodinou znovu a téměř nic jsem nepoznával. Až na přírodu, ta je stále tak fascinující a jedinečná.
Možná během let vyšly honosnější a barevnější publikace, ale s touto je v mých vzpomínkách spojeno vše. Zasloužená pětka !

6 07.03.2022

Výborná biografie jedné ze zásadních kapel rockové historie. Je zajímavé, že Jethro Tull jsou tak populární i v našich končinách. Možná důvod jejich obliby vězí v tom, že prošli několika tvůrčími obdobími, která přinášela natěšeným posluchačům vždy něco nového a neotřelého (bluesové začátky, art-rockové tendence v dlouhých monotematických kusech, folkové a tradiční inspirace, hrátky s elektronikou, či hard rockové přitvrzení). A potom je zde flétna a hlas Iana Andersona. Zvuk flétny byl v rockové hudbě vždy velmi inspirativní a vkusný, za příklad, kromě Jethro Tull, určitě poslouží třeba holandští Focus, nebo i naše Flamengo (o Jiřím Stivínovi nemluvě). Jethro Tull se zvukem flétny úspěšně vydělovali ze zástupu mnohých a stávali se vyjímečnými. Také Andersonův hlas, naléhavý, bouřící, konejšivý, hladivý, ale zejména velmi příjemný a vemlouvavý, byl vždy poznávací značkou zaručené kvality.
Tak, jako ostatní hudební skupiny, ani Jethro Tull se nevyhnuli slabším obdobím (námluvy s elktronikou a novou vlnou v první půli osmdesátek), ale nijak to nemohlo narušit jejich význam, jako jedné z nejzajímavějších a nejoriginálnějších skupin rockové hudby.
Knihu jsem si doplnil 2 CD s jejich největšími hity a kdykoliv si ji chci čtenářsky připomenout, doprovází mě při tom i jejich úžasně hladivá a hluboce inspirativní hudba.
Biografie zaslouží pochvalu i za stať o "příbuzné" kapele Blodwyn Pig, za ucelenou a kompletní diskografii i nezbytný fotografický materiál a hodnotím ji za pět, samotnou hudbu (s občasnými drobnými výhradami) za 4,5.

6 07.03.2022

Zakoupeno dětem, ale kniha mě tak zaujala, že jsem neodolal a celou ji přelouskal. Nechce se ani věřit, že už to bude téměř 20 let. Velmi hezké ilustrace i celkové grafické provedení. Povedený komiks, ke kterému se dá opakovaně vracet.

6 06.03.2022

Příběhy Rychlých šípů jsem v dětství znal jenom z černobílého TV seriálu "Záhada hlavolamu", kde mě děsil mladý Jan Tříska v masce, coby "Širokko". Kreslené příběhy neměl nikdo v okolí a tak jsem měl smůlu. Někdy v sedmé třídě mě ale dětský doktor odeslal do okresní nemocnice na kraji města v Havl. Brodě, aby se mi tam pokusili rozehnat zdivočelé slepé střevo.
To se docela dařilo a když jsem se po pár dnech začal nudit, jeden mladší spolupacient mi půjčil tyto kreslené příhody. Kniha mě tak zaujala, že jsem ani nechtěl domů.
Nechci upírat doktorům a sestřičkám jejich zásluhy na zaplašení zlobivého apendixu, ale já si myslím, že v tom měli prsty i komiksové Rychlé šípy.
Dostatečně napínavé a klukovsky přitažlivé příhody v báječných ilustracích.
Já i moje (stále vlastněné) slepé střevo, dáváme za 4.

8 06.03.2022

Někdy koncem osmdesátek mi tento příběh doporučil můj kolega v práci. Chvíli jsem se ošíval, mé knižní oči byly nasměrovány úplně jinam, ke hvězdám a do vesmírných dálav. Co já s kovbojkou ? Byl to ale můj vedoucí, tak jsem pokorně kývnul a couvaje, v uctivém předklonu, si knihu odnesl. Doma jsem si nachystal sedlo, promazal pistole a před zrcadlem si začal zkoušet drsňácké výrazy. To mi zabralo spoustu času a když se mě kolega začal vyptávat, co knížka, musel jsem rychle jednat.
Jeden večer jsem knihu otevřel ... a bylo to ! Příběh jsem spolknul, jako malinu a on mě. Láska na první přečtení. Mnoho knih s tématem kovbojů, honáků, koní a rychlých opakovaček jsem nepřečetl, ale tato patří mezi nejzajímavější, s kterými jsem měl tu čest se potkat. Možná proto, že to není úplně typická kovbojka.
Nakonec jsme byli spokojeni všichni. Já, můj vedoucí i kniha samotná.
Dobrá práce, pane Schaefere !

18 05.03.2022

Počet komentářů i celkové hodnocení hovoří jasnou řečí a je zbytečné přikládat další polínko do pěkně hořícího lesa.
Jsou knihy, které se v knihovně vyjímají díky svému hezkému hřbetu. Dále ty, které dělají knihovně čest. A potom je několik kousků, zaujímajících místo úplně nejvýš, osamoceně (protože jich moc není), na knižním "piedestalu". A takovou knihou je právě Egypťan Sinuhet.
Četl jsem vydání z Odeonu (1989) a po dočtení jsem si na čas musel naordinovat knižní půst, abych mohl toto dílo patřičně duševně strávit.
Díky pocitům z tohoto románu, jsem plánoval zvládnout i další díla Waltariho, ale přišly společensky převratné, sametové události a já jsem se už k žádné jeho knize nedostal. Nevadí, dojmy z četby Egypťana Sinuheta mi to zatím plně vynahrazují.
Pětka jako vyšitá !

31 04.03.2022

Skupinu F.R. Čecha se Schelingerem za mikrofonem, jsem sledoval jen tak po očku. Více mě bavil zahraniční rock a ringovy "hity" s pletacími dráty, parními stroji, tkajícími Jitkami a různými Rudolfy, ať už s Reném, nebo bez něj, mě docela úspěšně míjely. Názor jsem ale musel lehce upravit po desce "Hrrr na ně ...", kde už mě jejich humor docela oslovil a také po návštěvě koncertu, kdy mě dostali (nejenom) slušně zahranými covery zahraničních hitů (Black Sabbath, Deep Purple, Status Quo, Santana ...). Také občasné humorné příspěvky Ringa v tehdejší Melodii mě rozesmávaly a tak jsem musel sáhnout i po této publikaci. Už jenom fakt, že parta "zvířat", která se v kapele zrovna nacházela, putuje po tehdejším Rusku, se všemi jeho vymoženostmi i nemožnostmi, skýtal dostatečnou záruku mnoha humorných a absurdních situací.
Knížečka se mi líbila tehdy i nyní, při nedávném pravidelném čtení na rádiu Beat. Nemusím s F.R. Čechem souhlasit úplně ve všem, co pronesl, pronáší a určitě ještě pronese, ale smysl pro humor mu upřít nelze.

10 04.03.2022

U Kira Bulyčova (nebo pana Možejka, chcete-li) jsem oceňoval, že dokázal stejně kvalitně psát příběhy pro děti (vesmírné příhody Alenky), humornou fantastiku pro dospělé (Mimozemšťané v Guslaru), napínavou a temnou sci-fi klasického střihu (Osada) i populární publikace o historii, záhadách, či divech světa (Sny zmizelých králů, 27 divů světa, Pod pirátskou vlajkou). Vše mělo přitom špičkovou, nebo minimálně velmi dobrou úroveň. Já jsem ho nejprve poznal coby vesmírného šprýmaře, abych posléze ocenil i jeho vážnější tvůrčí tvář. S jeho příběhy pro malé čtenáře (v tomto případě malé Alenky) jsem se potkal úplně nakonec a to při četbě mým dětem. Tato vesmírná alegorie na klasickou Alenku se u nás stala velmi oblíbenou knihou a tak trochu jsem doufal, že moje ratolesti si oblíbí fantastickou literaturu stejně, jako kdysi já. No, povedlo se to jen u nejmladší dcery. Nic to ale neubírá na faktu, že je tahle knížka velmi milá, zábavná a určitě pomáhá nejmenším posluchačům a čtenářům rozvíjet jejich fantazii a tvůrčí myšlení.
Kir Bulyčov (Možejko) byl v rámci literatury v zásadě renesanční autor, rozkročený nad několika žánry a právem patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům.

13 04.03.2022

K této pohádkové knize mám zvláštní vztah. Jako malý jsem ji nečetl (ještě nebyla napsána) a tak jsem se s ní seznámil až při četbě svým dětem. Četl jsem ji postupně všem třem a u nejmladší dcery jsem toho měl už plné brejle, protože medvídek Kulíšek byl takový dobrotivý "moula", vždycky se nakonec nechal chytit a já jsem nezadržitelně propadal větší a větší beznaději ...
Naštěstí to mám za sebou, vnučka je ještě na předčítání moc malá a já mám (prozatím) klidné spaní.
Ale děti na tento příběh nedaly dopustit, tak to musím respektovat !

Nádherná kniha (včetně ilustrací). V dětství jsem ji četl velmi rád a později jsme ji koupili i pro naše děti.
Manželka pracuje s prvním stupněm ZŠ a každou chvíli nosila domů památník k namalování nějakého obrázku. Občas (když se to nahromadilo) jsem ji pomáhal a tato kniha byla, jako předloha a inspirace, ideální. Teď jsem si uvědomil, že památníky asi už tolik "neletí", protože jsme dlouho nic nemalovali ...
Velmi milé a laskavé příběhy pro nejmenší čtenáře, či posluchače.

9 03.03.2022

Zapomenutá kniha mého ranného dětství. Pamatoval jsem si obálku, ilustrace pana Sekory i to, že to bylo něco od zeleniny, ale přibližný název jsem z paměti "vydoloval" (doslova) až nyní. Jenomže po zadání do vyhledávače mi to nabízelo jen "Cibulkovy seznamy" konfidentů ... :-)
Ale nakonec se pátrání vyplatilo a správnou knihu jsem nalezl. Jako malý capart jsem ji četl velmi rád a obdivoval pěkné, barevné ilustrace.

13 03.03.2022

Tuhle milou knížku s nádhernými ilustracemi pana Sekory jsme doma, bohužel, neměli. Vše jsem si ale vynahrazoval u mé tety, která mě měla na starosti, když naši museli do práce. Měl jsem mravence Ferdu rád, ale ještě více popleteného brouka Pytlíka. Šneka jsem se bál a Berušce bych občas s chutí rozhodil krovky.
Když jsem založil vlastní rodinu, knihu jsem domů hned zakoupil, aby moje děti nebyly ošizeny, jako kdysi já. Žádné blízké tety totiž nebyly zrovna k dispozici.
Z vlastní zkušenosti vím, že četba tohoto skvělého příběhu dělá z malých, rozjívených "prevítů" milé a nevinné beránky. Už za to si zaslouží abslolutní hodnocení.

25 03.03.2022

Co k této dětské klasice ještě dodat ? Měli jsme doma čerstvé vydání z roku 1964 s krásnými ilustracemi pana Pospíšila a byla to druhá kniha, kterou jsem si sám přečetl (po "Kuřátku v obilí"). V té době jsem nebyl daleko od věku knižního Honzíka a tak jsem jeho příhody docela prožíval. Miloval jsem obětavou Terezku, nesnášel pihovatého Ferdu a plně respektoval rozumného Viktora. K příběhu jsem se několikrát vracel i jako starší žáček a vždy se mi velice líbil. Vlastním dětem jsem četl už vydání s ilustracemi paní Zmatlíkové, ale pro mě byly zásadnější ty Pospíšilovy.
Vzpomínka na dětství, která nikdy nevyvane.

Klasika tuzemského (vojenského i společenského) humoru. Poprvé jsem četl ještě na střední škole, ve vybledlém cyklostylu. Ale až vlastní zkušenosti z vojenské služby dodaly některým popisovaným situacím další rozměr. I když jsem sloužil téměř 25 let po éře Černých baronů i já jsem "stíny" a "dozvuky" některých tragických postaviček z románu, bezpečně rozpoznával (a nemusel jsem sloužit za Čepičky, stačilo za Dzúra).
Po sametu jsem si koupil klasické knižní vydání a s chutí shlédl i natočený film. V něm jsem ocenil nejenom nabušené herecké obsazení, ale velmi se mi líbil i způsob uchopení postavy vojína Kefalína panem Vetchým, stejně tak i Landovského pojetí majora Terazkyho (ale ostatní za nimi nijak nezaostávali). Naopak, ztvárnění Kefalína panem Holubem, v pozdějším televizním seriálu, bylo na ránu pěstí (za neustálé přehrávání, švejkování a pitvoření).
Předpokládal jsem, že tyto romány oslovují zejména pánské osazenstvo, ale mnohé příspěvky potěšených čtenářek mě vyvedly z omylu.
Spolu s "Tankovým praporem" velmi pěkné popisy společenské a zejména vojenské absurdity té doby.

24 02.03.2022

K této pozoruhodné knize jsem se dostal někdy v polovině 80. let, na doporučení mého kamaráda. V té době jsem poslouchal zcela jinou hudbu (Hard and Heavy, Post-Punk, New Wave, popř. různé avantgardní výboje, jako RIO, Zeuhl, Electronic Music ...) a tak jsem k četbě o životě známé francouzské šansoniérky, přistupoval lehce nedůvěřivě.
Nevím co se stalo, jestli to bylo pohnutým osudem samotné Edith, nebo stylem vyprávění, nebo tou dobou, ale její životní příběh mě natolik vtáhl, že jsem si knihu bral všude, kam mě mé kroky zavedly.
Možná proto potom následoval i soustředěný poslech jejích písní, což by mě předtím asi nenapadlo. Možná proto mě potom hudebně navštívila i naše Hana Hegerová, Jacques Brell, Leonard Cohen, ale i Vladimir Vysockij, Bulat Okudžava, Žanna Bičevská a další.
Veliký talent, dramatický osud, hluboký příběh.
Už kvůli tomu, že tato kniha ovlivnila určitou část mého života, nemohu jinak, než nasypat maximální souhvězdí.

Toto mé hodnocení je silně subjektivní, protože u téhle řeky (a hlavně v ní) jsem strávil celé své dětství a dospívání.
Autorka popisuje jednotlivá místa velmi věcně a zároveň i poeticky a je vidět, že má k této lokalitě silný osobní vztah. I když rodák, díky této publikaci jsem se dozvěděl mnoho nových a překvapivých informací.
Pokud máte k řece Doubravce, či tomuto kraji (Česko-moravská vrchovina, Železné hory) nějaké bližší vazby, vřele čtení doporučuji (více uvádím v komentáři ke knize "Dolní Podoubraví - tam kde teče Doubravka", 2004).

6 28.02.2022

Sympaticky tenká a čtenářsky přínosná publikace pro (nejen) hudební fandy.
Tak jako autor, i já jsem měl vždy radši dámské hlasy, než ty pánské. Dívčí zpěv dovede být křehký, jemný, procítěný, konejšivý, ale i divoký, spalující, drsný, nespoutaný.
Pětapadesát albových profilů v této knížce je čistě subjektivní autorův výběr a je to tak dobře. Mnoho jmen mám doma, některá znám z doslechu a s několika (hlavně těmi později narozenými) jsem se seznámil poprvé. Jednotlivé profily vybraných alb přečtete za několik minut a přesto se dozvíte to podstatné. Velmi potěšující jsou seznamy skladeb na vybraných deskách, zúčastnění muzikanti, vydavatelské firmy, popisovaný hudební žánr i tipy, čím v poslechu pokračovat.
Tak jako asi každému, i mně zde chybí pár zásadních jmen, ale publikace má podtitul římská jedna a tak je naděje, že by mohla někdy vyjít i její mladší sestřička.
Na závěr mi autor i případní čtenáři jistě odpustí zástup několika zpěvulí, které by se tam mohly objevit :
Suzi Quatro, Joan Jett, Kate Bush, Sinéad O´Connor, Björk, Suzanne Vega, Laurie Anderson, Tanita Tikaram, Toni Childs, Enya, Sade, Melissa Etheridge, Tracy Chapman, Lila Rose (ANML), Alison Shaw (Cranes), Elizabeth Frazer (Cocteau Twins), Lisa Gerrard (Dead Can Dance), Kristin Hersh (Throwing Muses), Amalie Bruun (Myrkur), Michelle Nocon (Bathsheba), Pryti Gatge (Pryti), Natalie Merchant (10.000 Maniacs), Julianne Regan (All About Eve), Nana Bryndís Hilmarsdóttir (Of Monsters and Men), Kora (Maanam), Iva Bittová (Dunaj a jiné), Marka Rybin (Gaia Mesiah, Skyline), Alex Marculewicz (Deep Sweden, Singsing), Lenny ...
Autorovi velmi děkuji, že si s tímto sborníkem dal práci a těším se na případné pokračování. Kvůli několika chybějícím jménům jsem to viděl tak na čtyři a půl, ale nádherná barevná obálka zvedla mé hodnocení na zasloužených pět.

5 25.02.2022

Opravdu milé překvapení. Útlá, ale velmi pěkná sbírka tří fiktivních i retrospektivních povídek s tématem mládí, hudby, svobody, lásky, ale i smrti.
Jednotlivé příběhy jsou tvořeny originálními dějovými linkami : Jak by mohl případný koncert Beatles v šestašedesátém v Praze, ovlivnit pozdější ruskou okupaci, čím mohla ruská okupace v osmašedesátém ohrozit mladou, čerstvou a zdánlivě svobodnou lásku, nebo temná futuristická vize blízké budoucnosti v České republice, okořeněná posledním koncertem stařičkých Rolling Stones v Praze, kterým něco končí a něco začíná.
Zatímco některá jména byla pro moji generaci zásadní, mladším čtenářům asi už nic nenapoví (Little Richard, Brian Epstein, Brežněv, Gromyko, Kosygin, Červoněnko, Novotný, Svoboda, generál Šejna). Snad jen ten Dubček, nebo Husák. A samozřejmě Beatles a Rolling Stones.
Leoš Šedo píše lehce, čtivě, věcně a i přes společenskou závažnost některých témat také vtipně a s nadhledem.
"Čím je Škvorecký pro jazz, tím začíná být Šedo pro rock", píše v předmluvě hudební a společenský kritik Jiří Černý a já mu dávám za pravdu. Opět.
Za pět !

7 23.02.2022

Knihy o pravěku (s kresbami Zdeňka Buriana) jsem v dětství a dospívání "baštil" i s chlupama.
První vydání "Velké knihy o pravěku" mi nějak uteklo a když jsem zjistil, že má kniha opět vyjít (1988), neváhal jsem a ve svých třiceti letech si poctivě vystál frontu na toto vydání. Opožděně jsem si tak splnil svůj dětský sen, mít doma ucelenou encyklopedii o pravěku, navíc od českého autora (ilustrace pana Buriana tomu jenom dodaly punc výjimečnosti). Ikonická kniha pro "pravěké" nadšence !
Od pana Špinara jsem si později pořídil ještě titul "Velcí dinosauři", také pěkný.

13 18.02.2022