JáraTym
komentáře u knih
Eragon
Christopher Paolini
Mé de facto první setkání s poctivou fantasy literaturou, na kterou jsem ze svého okolí slyšel tolik chvály, že se prostě nedalo dělat nic jiného, než, abych se do ní sám pustil. Svět je autorem velmi dobře vystavěn a má můj velký obdiv, neboť to byl v době psaní můj vrstevník, a o to víc si téhle knihy je třeba vážit. Co mně jako čtenáři vadilo a bohužel odtrhávalo od příběhu byli zdlouhavé popisy kraje, míst - ony samy o sobě nejsou špatné, pomáhá to ukázat velikost světa, ve kterém se nacházíme, problém je, že když autor popisuje cestu na deseti stranách, přestože by šla popsat na dvou, a přitom v ní není pronesen ani jeden dialog, je to trochu na škodu. Ubírá to na tempu vyprávění. Což je škoda. Za první polovinu z výše uvedených důvodů musím strhnout hodnocení, nicméně akční druhá část a samotné vyvrcholení považuji za velmi zdařilé a podnítilo mě si půjčit další díl. Možná je to jen můj pocit, ale ještě musím reagovat na hlavního hrdinu, neboť jak jsem tak četl, přijde mi, že hlavní hrdina fantasy knížek je vždy ten poctivý Mirek Dušín, bez jediné vady a vždy se na něj valí těžké životní rozhodnutí, a on ho vyřeší jak jinak než správně. Myslím, že by nebylo na škodu, i těm kladným hrdinům přidat, na ne příliš dobrých, možná až nedobrých vlastnostech, které mu brání v rychlejším překonávání příběhových překážek. Postavy tak působí více plastičtěji a čtenář se s nimi lépe ztotožní. Nic méně tato postava má dle mého soudu potenciál do dalších dílů značný.
Král cizinec (1309 – 1333)
Vlastimil Vondruška
Skvělý start románové fresky, který mapuje léta od počátku vlády Jana Lucemburského. Je velmi příjemné číst Vondruškovu epopej, a nedostávat v každé kapitole detailní popis středověkých toalet a sexu. V této knize je oproti poslední epopeji Husitské hlavně dění ze života panovníků a vysoce postavených lidí té doby, a už se příliš nezaměřuje na život prostého lidu - což není na škodu, naopak máte větší pocit jistoty, že se to tak opravdu mohlo stát, a není to jen autorova fabulace. Střízlivě očekávám další díly.
Zapomenutá vražda
Agatha Christie
Poslední vydané dílo slavné britské autorky je řemeslně dobře napsané, se skvěle vykreslenou atmosférou a brilantními dialogy, leč kvality autorčiných předchozích počinů nedosahuje.
Aristokratka pod palbou lásky
Evžen Boček
Myslím že důstojné zakončení "aristokratické" série. I když poslední kniha o těchto svérázných obyvatelích tohoto zámku to není, tudíž je to takový nevtíravý reklamní tah, ale po přečtení to autorovy lehce prominete.
Přitažlivost planety Krypton
Jiří Mádl
Řemeslně docela dobře napsaný román s chvílemi dosti poutavým příběhem, který je jako jízda v rychlém autě - na začátku nasednete a pak si jen užíváte tu jízdu, a na konci se vám možná ani nebude chtít vystoupit. Ovšem, v některých chvílích je kniha příliš vleklá a některé pasáže by bylo dobré zkrátit, ovšem i tak se jedná o knihu, kterou není úplně od věci si přečíst, protože Jirka Mádl psát umí (což už několikrát předvedl, ve formě filmových scénářů).
Sběratelé ostatků
Vlastimil Vondruška
I tento druhý díl, mě svým způsobem zaujal a chvílemi i dosti bavil. Jen bych, jako čtenář očekával více pasáží s oním "falšováním" ostatků. Velmi mě bavila pasáž s dobýváním jihočeského města a loupežné přepadení na začátku - co ovšem stále hodnocení knihy sráží je fakt, že se zde opět zbytečně vyskytovalo až přispíšil sexu, až dokonce do takové míry, že chvílemi máte pocit, že vám hrdina není sympatický a vidíte v něm jen neukojeného chlípníka. Jinak, i přes to - těším se na další díl!
Prodavači ostatků
Vlastimil Vondruška
Sympatický hrdina v neotřelém příběhu, plném zvratů, bojů, přátelství a lásky (jejíž jedné z podob bylo v knize opravdu přespříliš). Kniha se velmi dobře četla a já se těším na další díl. Jen bych uvítal více dobrodružných, akčních nebo bojových scén než těch milostných.
Ochechule
David Drábek
Skutečný skvost české literatury. Vymyká se všem zajetým kolejím, nesnáší jistou stejnost dnešní literatury, používá jazyk, kterým mluví dnes a denně spoustu lidí, ale neodváží se jím psát, popouští uzdu fantazie (nejen autorovu) čtenáři, který nadšeně otáčí strany a po přečtení v člověku cosi něco zanechá. Ochechule baví. Ochechule dojímá. Ochechule je svá, halucinogenní, brilantní - a v mé knihovně ji patří čestné místo na polici s nejlepšími.
Zelňačka
René Fallet
Neznámá "klasika" francouzské literatury. Humorný svazek potěší a pobaví a dostanete při jeho čtení chuť na jednu moc dobrou polévku... A jen tak mimochodem byl skvěle zfilmován Girauldem.
Vražda Rogera Ackroyda
Agatha Christie
Důmyslné, nápadité a vcelku odvážné počínání vraha, to se musí nechat, ovšem i přes to vše se neskryje před šedými mozkovými buňky věhlasného belgického pěstitele dýní. Právem se této knize říká nejlepší detektivka všech dob. A opět musím vysmeknout poklonu autorce s jakou brilancí dokázala napsat tento útlý spis.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Smekám! Geniální, napínavé, vzrušující, děsivé, neskutečně čtivé - i když tentokrát bez šedých mozkových buněk - počtení od ženy, která je právem titulována královna detektivek.
Čten první překlad, kde jsou ještě černoušci, černoušky. Za novou jaksi korektní úpravu s vojáky by se měli stydět. Autorská licence jim nic neříká?
Převážně zdvořilý Leopold
Michal Viewegh
(SPOILER) Jestli toto někdo myslí vážně a navíc tomu říká literatura, měl by si zajít na vyšetření. Viewegh od jisté fáze svého života píše naprosto nesmyslně, s přehnanými vulgarismy a nechutnostmi. Chápu, že neprožil zrovna hezké chvíle, ale tyto své pocity by měl raději ventilovat jinam, než do něčeho, co se může dostat k lidem.
Vystavění celé "zápletky" na skupinovém sexu, který avizujete v každé předešlé kapitole tohoto "humoristického románu" který protkáváte sebelítostí a ufňukaností hlavní postavy u psychiatra, je až zvrácené a ačkoliv, při vší skromnosti jsem empatický čtenář, nepřidávám této historce právo na literární existenci, přestože se jedná o poslední knihu Michala Viewegha ve které se alespoň pokusil vytvořit hlavní postavu jinak, než podle svého života a která má vydatelný rozsah.
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Mistrovský kus klasické světové detektivní literatury. Nechte se ponořit do husté mlhy na blatech, projeďte se drožkou po Londýně, zjistěte něco o poněkud záhadné rodině Baskervillů a zažijte napínavý a poutavě napsaný příběh jednoho z nejslavnějších detektivů všech dob.
Play Drábek
David Drábek
Drábek je skvělý satirik, komediant, a fantasta, jehož hry obsahují špetku toho všeho a dohromady, když se kvalitně smísí, tvoří chutný koktejl, který náhle začnete mít potřebu konzumovat ve velkých dávkách.
Záhada zamčeného pokoje
Miroslav Macek
Kniha oslavující klasiky detektivek, mě velmi zaujala. Líbilo se mi perfektní napodobení autorova stylu (Prasátka), nebo humor (Paštika). Těším se na další autorova díla.
Zítra je taky den
Rudolf Havlík
Zábavná, dobrodružná, lidská a v jistých ohledech velmi mužná kniha. Rudolf Havlík prostě umí a už se moc těším na "Horkou jehlou".
Dula
Michal Viewegh
Po dvou minulých, vcelku povedených dílech (to jest Biomanželka a se zavřenýma očima i Biomanžel), které byli místy opravdu vtipné a trefné, je tohle docela velké zklamání. Zdá se, jako by měl autor nápad jen na první část knížky (pasáž z Malediv) a pak náhodně psal, co se mu zrovna chtělo, a občas děj prošpikoval povídkami (které do děje absolutně nezapadají, což ostatně vypravěčka ihned po přečtení sama konstatuje, a které vyšly samostatně v povídkové sbírce) nebo pokusem o scénář (aneb, když nemáte sílu napsat dobré popisné části nebo ukázat, co má váš hrdina v hlavě), a vrchol toho všeho je divadelní hra (ve které spolu matka s dcerami mluví tak neuvěřitelně sprostě) dokazují, že pokus o návrat ke starým postavám a buď ulevit autorově imaginaci s vymýšlením nových, nebo založit propagaci na de facto úspěšných předchozích dílech, neopravňuje tuhle útlou knížečku k tomu, aby jste s ní jako čtenáři strávili čas.
V prvním díle byla vypravěčka milá, sarkastická ženská plná optimismu, ze které autor v dílech následujících udělal to, co sama odsuzovala, navíc s bohatou zásobou vulgarismů. Jedná (a není v tom sama) nelogicky, jen proto, aby se něco dělo, a aby kniha skončila tak nějak, jak knihy většinou končí.
Povídky
Zdeněk Svěrák
Ke knihám Zdenka Svěráka jsem byl z pravidla nedůvěřivý. Nikdy mě jeho styl psaní moc nebavil, přišlo mi to takové nevhodné, až vulgární. Knihu jsem si vypůjčil z knihovny se snahou najít v ní alespoň nějakou malou zálibu. Neuvěřitelné. Já jsem se začetl! A nejen začet. Já se dokonce i bavil. Povídky: Tetřev, Divačka, Za Přemkem Baštýřem a Vltava jsou absolutní top. Možná si tu jeho novou povídkovou knížku nakonec přečtu!