Jana_Z komentáře u knih
Rezistenci jsem přečetla v jednom tahu. To se u knížek vždycky cení. Na rozdíl od jiných, jsem byla ráda, že se vztah hlavních hrdinů vyvíjel právě takhle, protože jsem vůbec nebyla zvědavá na nějakou prvoplánovou romatiku. Celému příběhu by to vzalo atmosféru a rozbilo by to jeho napětí, které nás nutí číst tak rychle. A zběsile :)
Celou trilogii jsem přečetla během tří dnů (asi nejlépe strávené velikonoce za spoustu let) a pak jsem si pustila i film (Divergence). Knížka je samozřejmě lepší, ale i film byl docela dobrý až na ten nesmysl ke konci. Pokud se vám závěr filmového zpracování taky nezdál, nenechte se odradit od četby příběhu, kterému logická návaznost událostí rozhodně nechybí, má celkem slušný spád a, aslespoň pro mě - H.G. jsem ještě nečetla, neotřelé téma.
Ze začátku jsem si říkala, že to bude jedna z těch knih "o Popelce", ale pak se naštěstí příběh odvíjel trochu jiným směrem. Přečetla jsem knihu v jednom tahu, byla vcelku napínavá, ale nemyslím, že se k ní někdy vrátím.
Divadelní hru je lepší zhlédnou v divadle. Proto dávám jen čtyři hvězdičky, i když se jedná o mého oblíbeného autora. Ani v jedné hře nechybí Bulgakovovo poznávací znamení - zelená lampa :)
Kniha se skvěle čte. Autor je básník a snad proto umí tak dobře pracovat s češtinou. Za to si zaslouží plný počet hvězdiček. Ale jiné musím ubrat pro nedotažení příběhu a některých postav.
Suma sumárum - tři hvězdičky.
Kniha je humorná přesně tím způsobem, který mám ráda. A souhalsím s Lucka_89 v jejím hodocení autorovy češtiny. Za mě dávám knížce plných pět hvězdiček.
Některé příspěvky byly čtivější než jiné, ale celkově se jedná o velmi zajímavou knihu. Inspirovala mě k vyhledání další literatury a to je vždycky pozitivní záležitost. Díky.
Asi je zbytečné dlouze se zde rozepisovat. Takže jen jedna z posledních replik, která je stále tak aktuální...
JEHAN (k publiku): Kdo je lump? Ten Villon, který kradl a loupil a nakonec musel vraždit, aby se bránil, nebo jsou lumpi ti, kteří ho donutili krást, loupit a vraždit jen proto, že chtěl víc, než směl, víc než panstvo dovolilo?
Malá knížka o životě velké osobnosti. Zjistila jsem, že stále existuje svět, který jsem si byla schopna představit nanejvýš jako součást filmu pro pamětníky nebo detektivky od Agathy Christie. Opravdu mě překvapilo, že v Americe stále žijí staré rody jako dříve v Evropě šlechta. A nejde jen o plesy a koktejly, ale hlavně o službu společnosti, charitu apod.
Naší politiku viděnou očima televizních novin vnímám jako něco poněkud nechutného. Mám pocit, že se "tam" jen hádají jako děti na písečku a výsledky jejich práce nevidět. Oč jiný je svět, který nám ve své knize ukazuje Madeleine Albright. Je to svět vskutku fascinující a jeden má zrovna chuť se do takového života zapojit. Ale čím to je? Je to způsobem vyprávění MA, nebo jsou USA tolik odlišné od toho našeho českého rybníčku? Nebo i u nás se dějí dobré věci, jen na ně nenarazíme v televizních novinách?
Nejdřív jsem myslela, že tuhle knížku číst nebudu. Vadila mi ta spousta vulgárních slov, které adresovala dcera matce. Ale dala jsem jim šanci a na konci jsem je všechny milovala. A líbilo se mi, jak se střídali vypravěči jednotlivých kapitol.
Nevěděla jsem, do čeho jdu a tak mě Silvie v kómatu překvapila. Z titulu knihy jsem usoudila, že Silvie bude hlavní hrdinkou, jenže takhle se nemohla moc projevit. Ale pak se mi knížka líbila. Opravdu. Z předchozích komentářů cítím, že většina čtenářů potřebuje v knihách děj, nejlépe napínavý, a tohle je vlastně jen o vztazích... Určitě jste se nezasmáli ani na straně 160 - 164?
Naprosto úžasná knížka. Podání příběhu samotnou Smrtí je jedinečné, nepodobá se proto jiným knihám a tím zůstane nezapomenuta. Díky, Markusi.
Připojuji se k předešlým komentářům. Je prostě skvělé, že Judita Matyášová tuhle knihu dala dohromady. Věřím, že její práce měla smysl.
Kniha má zbytečně moc stran. Informace v ní obsažené jsou rozhodně zajímavé, ať už jsou správně interpretovány nebo ne, ale často se opakují a to postupně začne nudit. Také není tištěna na běžný papír, ale na "čtvrtku", takže vypadá mnohem obsáhlejší, než ve skutečnosti je. Co tím chtěli autoři sdělit? Jinak se kniha četla dobře. Ještě jedno malé zamyšlení - pokud přečtete Čínskou studii a pak Život bez pšenice, zbyde vůbec něco, čím bychom mohli zahnat hlad? (A to jsou jed dvě knihy - vemte si, kolik jich dnes o výživě máme k dispozici a co z toho může vyplynout.)
Své zklamání jsem už vypsala do komentáře Kedrigerna a hlasu pro Princeznu. Tady musím ještě dodat, že vydání Spetité výpravy, které se mi dostalo do rukou bylo řemeslně velmi špatné. Část věty na konci jedné strany se na začátku druhé buď opakovala, nebo její konec chyběl.
Kedrigernovy příběhy jsem kdysi četla všechny, ale vlastně si je moc nepamatuji. Zůstal jen pocit, že to bylo dobré čtení. Jenže teď už to tak necítím. Myslím, že autor má pár originálních nápadů, ale způsob jeho psaní je takový amatérský. Může to být i překladem. Za uši tahá třeba "přišel tady" místo "přišel sem".
Myslím, že vše podstatné již bylo řečeno níže. Takže za mě jen - Jděte do toho!
Knížka se čte opravdu pěkně, i když spíš než životopis působí jako červená knihovna. Asi to je tím, že autorkou je dcera Marie Curie - Sklodowské a tak prostě píše o mamince jenom pozitivně. Na druhou stranu já rozhodně netoužím po zbytečně dramatickém čtivu a tak jsem byla spokojená. Je to skvělá příležitost, jak se zábavnou formou dozvědět něco o nositelce Nobelovy ceny a pro většinu lidí tak nezáživné fyzice.
Vlastní dobrodružný příběh zná v nějaké podobě asi každý (já si pamatuji na komiks v abc). A protože to je klasika, nadejde doba, kdy si budete chtít přečíst celou knihu. Čekáte, že v ní bude víc než v tom komiksu. Čekáte spíš více dobrodružství, ale Melville vás vlastně vzdělává proti vaší vůli ve velrybí etologii a fyziologii apod. Někomu takové vsuvky vadí - i já musím uznat, že nepřispívají k plynulému čtení - ale zase jsem se dozvěděla některé opravdu zajímavé věci. Třeba z čeho jsou parfémy. A ještě jedna zajímavost - velryba prý nemá hlas. A co se dnes tedy pouští miminkům na dobrou noc? (Švagrová má opravdu takové to houpací lehátko, které přehrává mimo jiné i velrybí zpěv.)