Jana_Z komentáře u knih
K téhle knize jsem se dostala náhodou a jsem jí za to vděčná. Je to zase trochu jiný pohled na události, které se týkají jak nás tak Francouzů. A to je vždycky zajímavé. Navíc Anglade je dobrý spisovatel - lze si od knihy přát víc?
Těžké téma, které nám Remarque předkládá s obdivuhodnou lehkostí. Kniha se čte sama. Je naprosto celistvá, nic jí nechybí ani nepřebývá. Jednoduše geniální dílo. Pomůže nám nezapomenout.
Plně se ztotožňuji s hodnocením budíčka níže. Tak pěkně vystihnout mé vlastní myšlenky bych ani nedokázala :-)
Krásná čeština v krásném a hlavně vtipném příběhu o fair play nejen ve sportu.
Mám ráda hru se slovy, jakou nám předkládá S. Leacock ve svých povídkách. Hned z kraje mi připomněl styl Iva Šmoldase. Četl pan Šmoldas Literární poklesky? Mohl by se jimi inspirovat :-) Asi jako většině čtenářů se mi některé povídky líbily více a jiné méně, ale rozhodně je možné se k téhle knížce občas vracet a kousek si znovu přečíst. Nuda to určitě nebude :-)
Kniha má netradiční formát a grafickou úpravu, která se mi moc líbí. Všechny ty "ručně psané" poznámky po stranách, obrázky i grafy jsou senzační. Samotný příběh je vtipný i trochu smutný, jako je někdy život sám. T.S. Spivet se stal mým oblíbeným hrdinou, ke kterému se budu ráda vracet.
Útlá knížka, která vás čtivou formou seznámí se zásadními událostmi v Muchově životě a spoustou fotografií vám představí jeho dílo. Je to skvělá možnost, jak se rychle seznámit s fenoménem jménem Alfons Mucha.
Příběh začal velmi slibně vcelku originální zápletkou. Bohužel si tento trend neudržel až do konce -závěr mě vyloženě zklamal a proto je mé hodnocení tak nízké.
Lehká červená knihovna. Jednoduchý příběh mladých milenců bez hlubšího zpracování postav a děje vůbec. Knížku jsem přečetla za jediný večer a předpokládám, že na ni brzo zapomenu. Dobrá do vlaku nebo k vodě.
Četla jsem knížku asi vše třetí třídě a samozřejmě jsem chtěla být jednou z Vlaštovek. A četla jsem knížku minulý týden (pomalu po třiceti letech) a na mém přání se nic nezměnilo. Dnes navíc oceňuji, jakou tohle dílko nabízí slovní zásobu - kdy jste naposledy použili slova jako chronometr, šlem, řeřavý nebo vyrudlý?
Kufr paní Sinclairové - Osudový příběh o rodinných tajemstvích, spřízněných duších a promarněných příležitostech... Dopis, který knihu otevírá, vzbuzuje zvědavost, která vás nutí zjistit, jak to všechno bylo. To bylo od autorky chytré. Ale stejně jako mnoho dalších čtenářů jsem se nemohla dočkat až se ke kýženému rozuzlení prokoušu. Na deku k rybníku tak akorát.
Musím ocenit překlad Alexandry Stelibské, ale téma knihy je mi příliš vzdálené, abych si z četby něco vzala. Vidím tu podobnost s našimi Sudety, ale neznám historii a kulturu Ázerbájdžánu a tak vlastně postavy v téhle knize moc nechápu.
Rozepisovat se tu o tom, jaký byl David (čti David :-) ) Menasche skvělý učitel, by bylo nošením dříví do lesa. Proto se s vámi chci podělit o něco jiného, co mě v jeho knize zaujalo ( a z čeho je mi taky trochu smutno) - je to způsob, jakým David učil své studenty a jak učili naši učitelé nás. Nevím, jestli se k dnešnímu dni něco změnilo, ale za mých studií se rozhodně ve třídě žádná literární díla nerozebírala a o diskuzi se nám ani nesnilo. Jen jsme se museli zpaměti učit data narození, příslušnost autora k nějaké skupině či definice literárních směrů. Škoda. Takže odpověď na Davidovu otázku je jasná - ano, mělo to smysl! Smysl měla jak jeho učitelská práce tak vydání téhle knihy.
Vždycky jsem nadšená, když se v příběhu objeví neobvyklý prvek. V téhle knížce to je Budo. Jeho vyprávění bylo strhující, napínavé. V jednu chvíli jsem se musela podívat na konec ( což normálně nedělám), abych věděla, jak to zhruba dopadne, abych byla schopná číst dál. Bylo to o nervy! Doporučuji.
Když jsem nové vydání knihy zahlédla v knihovně na polici s novinkami, hned jsem po ní skočila. Četla jsem jí tak ve třetí třídě ( což znamená dávno v minulém století) a vlastně už jsem její příběh zapomněla. Ale nezapomněla jsem, že se mi moc líbila. Znovu jsem jí přelouskala a líbí se mi pořád. Jdu shánět další ransomovky :-)
Trochu přisprostlé, ale jako celek mě kniha naprosto uchvátila. Už přemýšlím, po které další knize od Irvinga mám sáhnout.
Kniha je dobře napsaná, ale postavy pro mě nebyly úplně sympatické. Vracet se k nim nejspíš nebudu.
Možná mají její kritici pravdu ohledně její faktické nepřesnosti, ale pro mě je důležité, že se jedná o strhující četbu. Můžu doporučit.
Vše už tu bylo řečno. Přidávám tedy jen své "vyznání lásky" téhle útlé knížce.