J.P.S.
komentáře u knih
Já, Claudius
Robert Graves
Tato kniha ve mě před lety probudila zájem o období římského císařství. Autobiografie císaře Claudia je sice románovou fikcí, nicméně velmi věrnou a realistickou. Dovedu si představit, že vztahy mezi členy císařské rodiny i jejich chování se v realitě velmi blížily tomu, co je vylíčeno v knize. Pro Claudia coby člověka s tělesným postižením i vadou řeči muselo být psychicky náročné vyrůstat v prostředí zvnějšku "dokonalých" (leč vnitřně často zcela prohnilých) lidí z patricijské nobility.
Příběh však není jen o intrikách v císařské rodině, jak se v souvislosti s touto knihou často zmiňuje. Při líčení životních zážitků budoucího císaře autor popisuje i reálie všedního římského života z počátku prvního století - např. dětské zásnuby, život v konkubinátu s propuštěnou otrokyní paralelně s oficiálním manželstvím s římskou občankou, vztah pánů k otrokům a jejich propouštění na svobodu v rámci tzv. pecullia, hry a gladiátorské zápasy, poměry v legionářském táboře i preotoriánské gardě, vztahy se sousedními národy (velmi mě potěšil popis bitvy v Teutoburském lese, o němž Claudius vyprávěl zprostředkovaně).
Za mě jeden z nejlepších historických románů.
Attila, Bič Boží
Thomas R. P. Mielke
Souhlasím s komentářem níže, kniha se nečte příliš snadno, byť se věnuje zajímavému období. Při čtení jsem měl pocit, jakoby se autor nemohl rozmyslet, zda bude psát historickou beletrii, nebo naučnou publikaci. Tématu zjevně rozumí, ale podání příběhu mu moc nešlo. Celkově spíše průměr a trochu zklamání. Budete-li chtít zajímavý a zároveň historicky věrný román, určitě se vyplátí sáhnout např. po Gravesovi či Sienkiewiczovi.
(do druhého dílu se již pouštět nebudu)
Šílená Max
Brenna Yovanoff
Upozornění: Znalost seriálové předlohy více-méně nutností, aneb čtenáři, který neviděl seriál, to asi mnoho neřekne. Naopak fanoušci seriálu si ale jistě přijdou na své
(v tomto se ovšem pohled ostatních hodnotitelů od toho mého dost liší - viz např. příspěvek níže od _Káťa_ :))
Jde o prohloubení příběhu z pohledu Maxine Mayfield - jedné z hrdinek, která doplnila původní klukovskou partu. Popisuje se zde především její život před přestěhováním do Hawkinsu, který je poměrně syrovým příběhem dívky z rozvrácené rodiny, kde submisivní matku ovládá manipulativní otčím a tomu všemu dominuje násilnický nevlastní bratr Billy. Ten je zde mnohem větším záporňákem než ve filmu, naplno se zde odhaluje jeho psychopatická osobnost.
Scény, které byly i v seriálu, jsou v knize vylíčeny spíše zkratkovitě. Právě onen "sci-fi" prvek je spíše upozaďován, naopak do popředí se dostává sociální drama v podobě příběhu dívky z rozvrácené rodiny.
Všechno bylo jinak aneb Kdo začal druhou světovou válku
Viktor Suvorov (p)
Zcela se ztotožňuji s hodnocením, které psal níže Adapa, byť jsem přeci jen kritičtější.
Kniha je bezpochyby velmi čtivá, ale je třeba ji brát opravdu s velkou rezervou a "fakta", na kterých kniha staví, se vyplatí si ověřovat (Suvorovem uváděná fakta totiž opravdu často nesedí, stačí googlit/wikipediovat). Kupříkladu závěry o tom, že poprava Tuchačevského a čistky v důstojnickém sboru na konci třicátých se nijak nedotkly kvalit Rudé armády a ta se mohla dál vesele připravovat na invazi do Evropy - tak to je naprostý nesmysl. Stalin byl samozřejmě arcilotr a nemějme pochyb o tom, že v jeho plánech byl i vývoz bolševismu za hranice SSSR, a to i násilnou cestou (viz obsazení části Polska, Pobaltí a Besarábie, útok na Finsko). Ale určitě se to nedá pojímat tak, že by Hitlerova invaze do SSSR byla obrannou válkou zahájenou doslova "za pět minut dvanáct" před sovětskou invazí do Evropy - to ani náhodou.
Viktor Suvorov se v sovětské rozvědce nepochybně dobře vyučil manipulativním technikám a šíření dezinformací (v tomto je stejně zdatný jako Voloďa Putin), leč po svém přeběhnutí k Britům začal tuto dovednost využívat proti bývalému chlebodárci. Takže se snaží "deheroizovat" SSSR a jeho vliv na porážce Hitlera stůj co stůj, třeba i za cenu smyšlenek vydávaných za fakta. Jinak řečeno: Aby Suvorov demonstroval, že sovětský režim byl skutečně zločinný (což je samo o sobě pravda), tak neváhá část reálných faktů volně smíchávat s naprostými výmysly a výsledný koktejl pak prezentovat jako skutečnost. Přesně takto byla napsána i tahle kniha.
Čili pokud bych měl vyzdvihnout největší přínos této knihy, tak to určitě není historie, ale vhled do psychologie v Rusku vycvičeného zpravodajce, jehož hlavní dovednost spočívá ve vytváření informací očerňujících protistranu bez ohledu na fakta (přesně totéž dnes úspěšně dělá Putin vůči Západu – jaká škoda, že svého času nepřeběhl stejně jako jeho bývalý kolega Suvorov…).
Faktor Churchill
Boris Johnson
Zcela potvrzuji vše, co psal v předchozím komentáři Darkry - nejedná se o "klasický" životopis s chronologickým řazením, ale spíše o výběr nejzajímavějších momentů z života jednoho z největších státníků. Napsáno skutečně čtivě.
Nejvíce mě zaujala část popisující, kterak Churchill zabránil uzavření separátního míru mezi Británií a nacistickým Německem, ke kterému v létě roku 1940 scházel skutečně jen malý krůček. Týž malý krůček totiž dělil obyvatelstvo Evropy od dějinné katastrofy, neboť v případě neutrality Británie by se do války s Německem velmi pravděpodobně nezapojily ani USA (patrně by bojovaly jen s Japonskem), čímž by se o Evropu servali jen Hitler se Stalinem a starý kontinent by se po skončení války dělil mezi území s nacistickou a s komunistickou diktaturou. Právě zde si člověk uvědomí, jak může být lidstvo - a obyvatelstvo Evropy speciálně - vděčné, že v kritickém období byl ve vedení Británie někdo, jako byl sir Winston (který byl v soukromí mnohdy asi ne zcela sympatickým společníkem).
Poslechnuto jako audiokniha načtená Pavlem Rímským.
(Za velmi udivující považuji, že autorem díla je člověk, který sám od osobnosti sira Winstona nemůže být odlišnější...)
Anděl v podsvětí
Juraj Červenák
Četl jsem všechny dosud vydané díly série a tenhle zcela suverénně vede a všechny překonává. Obavy, že při sedmé knížce začne série upadat do stereotypu, se ukázaly jako liché, naopak úroveň opět poskočila o něco výš. Za mě zatím nejlepší díl ze všech.
Dlužno upozornit, že jde zároveň také o díl zřejmě nejdrsnější, který občas balancuje mezi historickou detektivkou a historickým thrillerem. Kromě tradiční porce „krve a železa“ se zde dočkáme také pořádné dávky drsné sexuality (v tomto je překonána i scéna v kobkách Drachschlossu z dílu Ohnivé znamení).
SPOILER: Při odhalování plzeňského případu se všichni naši hrdinové ocitnou velmi blízko smrti. Stein schytá kulku vpálenou přímo pod žebra, Barbarič se proti své vůli vykoupe v zamrzlém rybníce a jen taktak se nestane potravou pro ryby, a chudáka Jaroše znásilní stryga se sadistickými choutky a nakonec se mu ještě budou vrtat v lebce (to poslední však k jeho dobru). Také více než kdy předtím se našim hrdinům dostane podpory „seshora“, tentokrát od prince Maxmiliána Habsburského, bez jehož „politického krytí“ by patrně všichni tři skončili na plzeňském popravišti. A mimořádně zajímavý je konec, který naznačuje, že se možná (!) dočkáme sólového dílu s Jarošem.
Poslední Pán prstenu
Kirill Jurjevič Jeskov
Varování: Jste-li skalním fanouškem mistra Tolkiena, vyhněte se tomuhle dílu velkým obloukem :) Protože se dozvíte to, co jste možná nikdy nechtěli vědět (třeba jaké svině jsou ve skutenčosti ti "dokonalí" elfové :)))
Jde o alternativní pohled na válku o Prsten, zde hlavně na dobu po jejím ukončení. Dozvíme se, že Mordor byl ve skutečosti vyspělá civilizace na prahu průmyslové revoluce (prach ze sopek byl kouř z vysokých komínů), který doplatil na závistivost hyperkonzervativních a ve své podstatě barbarských Zápaďanů, jejichž lídr Aragorn nebyl ničím jiným než nastrčenou loutkou manipulativních elfů.
A orkové jsou vlastně jen jiné etnikum (nicméně v númenorské propagandě jde o krvelačné skřety).
Kromě alternativního pohledu na vývoj v tolkienovské Středozemi jde také o špionážní román. Zde však musím ubrat hvězdičku za příliš rozvleklou prostřední část s baronem Tangornem, který je sám o sobě sice zajímavý charakter, ale jeho gambit v Umbaru přeci jen mohl skončit o trochu dřív :))
Rosemary má děťátko
Ira Levin
Za mě asi nejlépe zpracovaný knižní horor, který jsem kdy četl. Ve skutečnosti je to spíše "komorní" horor, ale o to intenzivnější :) Přiznám se, že jsem si až do poslední chvíle nebyl jistý, jestli hlavní hrdinka opravdu není jen hysterka a celé to není jen projev jejích paranoidních představ - jenže ...(!!!)
V šedesátých letech, kdy tato kniha poprvé vyšla a kdy masmédia ještě nebyla přeplněná hororovým žánrem, to muselo být pro čtenáře něco neskutečného!
Čarodějův učeň
Otfried Preussler
Za prvé se musím ohradit proti kategorizaci "Pohádka", protože tohle dílko je regulérní historická fantasy říznutá lužickým folklórem a špetkou hororu. Určitě je to mnohem méně pohádkou než třeba Tolkienův Hobit (který se obecně už řadí k fantasy, ačkoliv v porovnání s preusslerovským Krabatem je až skoro "dětinský" :)).
Tajemné, příjemně ponuré, a taky trochu romantické. Oproti filmovému zpracování od Karla Zemana je zde rozběhnutých více příběhových linek. Zaujala mě především ta s tajemným cizincem, který přijíždí do mlýna vždy o silvestrovské noci, kdy se v mlýně místo mouky melou kosti. Právě skrz tohoto cizince se odhaluje (nebo spíš naznačuje) i vliv nějaké vyšší organizace, jejíž skutečná povaha však zůstává obestřena tajemstvím. Oproti filmovému zpracování se také více dozvídáme střípky o původu a motivech čarodějného mistra, byť i zde nakonec zůstává většina zahalena nikdy nezodpovězeným tajemstvím. A samozřejmě krásný konec v podobě vítězství lásky dvou mladých lidí nad mocí černé magie :)
(Poslechnuto jako audiokniha, brilantně načetl herec Lukáš Hlavica)
Mein Kampf
Adolf Hitler
Když jsem si zkusil odmyslet, kdo to napsal a co se ve světě odehrávalo v první polovině čtyřicátých let, tak mi tato knížka přišla jako slovně-emoční průjem člověka, který je buď naprosto pomatený, nebo který na něčem ujíždí a sype ze sebe svoje nejhorší momentální strachy a noční můry. Legrace ale končí ve chvíli, když si uvědomíme, že "bláboly" obsažené v téhle knize se jejich autor pokoušel uvést v život a výsledkem byla smrt milionů lidí.
Pokud má tato kniha nějaký "pozitivní přínos", tak je to právě poselství, že u veřejně prezentovaných názorů psychicky vyšinutých jedinců bychom se vždy měli mít na pozoru a nikdy nepodceňovat jejich systémovou nebezpečnost, třebaže se jimi prezentované plány a vize jeví na první pohled jako pomatené až směšné.
Vždyť v roce 1925, kdy vyšel první svazek této knihy, se jistě nejeden čtenář (byl-li aspoň trochu příčetný) musel upřímně bavit nad tím, o jakých fantasmagoriích to ten pomatený autor píše. Dovedl si tehdy někdo představit, jak bude svět vypadat o nějakých 15 let později?
(P. S. : Hodnocení nedávám, protože jsem knihu nedočetl a v zájmu zachování duševního zdraví to ani nemám v úmyslu).
Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
Miloslav Švandrlík
Příběhy v této knize jsou skutečně zábavné a humorné. V době prvního vydání a následného šíření v rámci samizdatu to musela být skutečně pecka.
Zajímavé je i srovnání s filmovým zpracováním, od kterého se knížka v některých částech dost liší, zejména obsahuje příhody, které ve filmu vůbec nebyly (např. nezapomenutelný major Pernica, který ožralý na plech usnul na čerstvě vyasfaltované silnici, kde do rána zatuhl a nakonec ho museli vytahovat jeho vlastní vojáci, když už byl pokálený :)))
Současně se však moc neví, že autor u pravých PTP ve skutečnosti nikdy nebyl. Miloslav Švandrlík totiž sloužil u nástupnických TP, které byly výrazně mírnější a pro život odvedenců podstatně snesitelnější než "originální" PTP. Díky tomu se v podvědomí části veřejnosti zakořenila falešná představa, že PTP byla veselá chlastací vojna s přitroublými a komickými důstojníky. Realita však byla mnohem drsnější, neboť originální PTP fungující v letech 1950-54 byly spíše koncetrákem pro politicky nespolehlivé, odkud se nemálo vysloužilců vracelo s trvale podlomeným zdravím.
Noci nad Německem
Petr Radosta
K tomuto klenotu jsem se dostal náhodou, když se na jednom nejmenovaném úřadě likvidovala tamní knihovna a knihy se rozdávaly zájemcům. S chutí jsem se začetl do zmačkané a několikrát přehýbané knížky vydané krátce po Sametové revoluci. A nemohl jsem se odtrhnout. A opět jsem zjistil, kolik věcí o druhé světové válce stále ještě nevím a jak mě téma Čechoslováků bojujících v Anglii za naši svobodu dovede znovu a opět zaujmout.
Některá zajímavá zjištění po přečtení této knížky:
1) Útěkové cesty z Protektorátu nevedly vždy jen přes Polsko (jaké překvapení, že např. Maďarsko, Švýcarsko a tisovské Slovensko uprchlíky vracely!)
2) Nemálo (ve skutečnosti strašně moc!) úmrtí našich letců bylo zapřičiněno vyslovenými banalitami - např. kvůli selhání rádia se vracející bombardér nemohl ohlásit a tak byl sestřelen vlastní protiletadlovou obranou; kvůli chybě při navigaci byl vracející se bombardér nasměrován přímo do balónových baráží; kvůli neznalosti angličtiny byl sestřelený český letec vystrašenými anglickými vesničany mylně pokládán za nepřítele a ubodán vidlemi či zastřelen domácí brokovnicí...
3) Mezi československými vojáky v Anglii byli zjevně přimíchání i němečtí špioni, jejichž totožnost se pravděpodobně už nikdy nezjistí
Zkrátka: Famózně popsaný příběh československé 311. bombardovací divize, který by byl skvělým materiálem pro netflixový seriál ve stylu Band of Brothers.
Legie římského impéria
Jiří Kovařík
Velmi čtivý popis klíčových válečných událostí od vraždy Julia Caesara až po nástup dynastie Flaviovců. Tedy poslední léta končící římské republiky až prvních sto let principátu - mé nejoblíbenější období. Nejvíce jsem se těšil na popis bitvy v Teutoburském lese, který mě rozhodně nezklamal, stejně jako ostatní části. Skvělá invaze do Británie a potlačení povstání Boudiccy, a také v komentářích již zmiňovaná židovská válka.
(kniha se bohužel nevyhnula nepřesnostem - jak psal Richie1, vojevůdce Antonius Primus je v knize mylně označen jako Antonius Pius a je zde připojena busta patřící stejnojmennému císaři žijícímu až o sto let později).
Pád říše římské
Jiří Kovařík
Oproti předchozím dílům série se tento docela liší. Popisuje období téměř čtyř století v rozsahu, v němž předchozí díly popisovaly období jen jednoho století (čtvrtý díl) či dokonce jen několik desetiletí (třetí díl). Zatímco v předchozích dílech je i jedné válečné události věnována celá kapitola, zde je naopak v jedné kapitole shrnuto několik různých válečných událostí v průběhu více desetiletí. Nutno však podotknout, že autor na toto již v úvodu knihy upozorňuje a vysvětluje to nedostatkem pramenů, kterých je oproti předchozím obdobím méně. A je třeba korektně podotknout, že v tomto směru autor skutečně neměl jednoduchou práci, neboť k období 2. až 5. století po Kr. je dostatečných pramenů skutečně poskrovnu. Z tohoto hlediska autor odvedl dobrou práci a vytvořil velmi čtivou publikaci.
Nicméně přesto se nemohu zbavit dojmu, že tento díl působí trochu "uspěchaně", jakoby jej autor chtěl dokončit spíše ze setrvačnosti. V důsledku toho se dopouští řady chyb a překlepů, např. císař Diocletian je opakovaně označen jako Domitian (viz komentář od etranger). Pro mě osobně bylo velkým zklamáním vynechání bitvy na Katalaunských polích a zápolení Aetia s Attilou, o tom je v samotném závěru jen krátká zmínka (kniha tak formálně končí rokem 410). Pokud bych neznal předchozí díly, hodnotil bych výše, takhle dávám o hvězdu míň.
1984
George Orwell (p)
Poprvé jsem tuto knihu četl na střední škole, když mi bylo 16 let. Tehdy mě upoutal především popis totalitního zřízení v románové Oceánii vyplněné osobním příběhem hlavního hrdiny. Znovu jsem se k tomu románu vrátil po dalších šestnácti letech a po druhém přečtení oceňuji především popis způsobu manipulace s lidským vědomím a hrozivou promyšlenost celého systému. Právě vysvětlení toho, proč tvrzení očividně rozporná s realitou mohou být schopna ovládat davy a udržovat vládnoucí systémy, představuje největší poselství této knihy a činí ji skutečně nadčasovou.
Až dnes mi dochází, že "doublethink" není žádný Orwellův výmysl, ale běžná manipulační technika, kterou používají mnozí lidé i v našem reálném světe, a to nejde zdaleka jen o politiky - na doublethinku stojí i mnohé korporátní marketingy.
V dnešní době plné dezinformací je poselství tohoto Orwellova románu více než aktuální.
Anča a Pepík opět v akci
Lucie Lomová
Můj komentář k tomuto komiksu viz zde:
https://www.databazeknih.cz/knihy/anca-a-pepik-komiks-anca-a-pepik-1-komiks-312928
Anča a Pepík zasahují
Lucie Lomová
Můj komentář k tomuto komiksu viz zde:
https://www.databazeknih.cz/knihy/anca-a-pepik-komiks-anca-a-pepik-1-komiks-312928
Anča a Pepík
Lucie Lomová
Můj komentář k tomuto komiksu viz zde:
https://www.databazeknih.cz/knihy/anca-a-pepik-komiks-anca-a-pepik-1-komiks-312928
Anča a Pepík 5 - komiks
Lucie Lomová
Tato knížka obsahuje příběhy ze sklonku devadesátých let a z počátku milénia, kdy jsem už Čtyřlístek neodebíral, takže šlo o příběhy pro mě dosud neznámé. Jsem rád, že jsem měl možnost poznat je nyní, po téměř dvaceti letech (za mě TOP je dvoudílný "Fantom Ušína").
Dále viz můj komentář k prvnímu dílu.
