J.P.S.
komentáře u částí děl
Závěr povídky mi přišel trochu už moc skokový, ale jinak napětí od začátku do konce
Povídka o výpravě party kluků (vlastně dvou part), která skončí dramatickým vyústěním. Taková kombinace Foglarovky a thrilleru. Kromě samotného popisu výpravy jsou zde i popisy vnitřních pocitů chlapců a způsobu jejich myšlení. To bylo obecně fajn a do značné míry to dělá povídku jedinečnou, ale na mě ta hloubka líčení myšlenkových pochodů byla už trochu moc a děj na působil občas malinko rozbředle, za což ubírám hvězdičku. Naopak musím vyzdvihnout samotný závěr, který byl opravdu velmi silný a docela smutný...
(filmové zpracování jsem dosud neviděl)
Povídka skvělá, to podstatné již shrnuly komentáře níže. Za sebe však musím říct, že filmové zpracování hodnotím o dost zdařilejší (a to se nestává často).
Ve filmovém zpracování je několik odlišností, od těch v zásadě nepodstatných (jako že vypravěč je v knize zrzek, zatímco ve filmu černoch) až po ty výraznější (např. vrchní dozorce Byrons je na konci filmu zatčen, v knize je však postupně vystřídán různými dozorci; ve filmu vypravěč úspěšně překročí hranice a setká se s Duffersonem, v knize jen vyrazí na riskantní cestu k hranicím s vědomím, že jde o porušení podmínek předčasného propuštění). Celkově mi ale přijde filmové zpracování o dost působivější, klíčové momenty z knihy jsou více zvýrazněny.
Nicméně - a to je podstatné - nebýt této vynikající knižní předlohy, tak onen ještě ultravynikající film nikdy nevznikne.
Další příklad toho, kterak za třicetileté války obyvatelé dnešního bruntálska kolaborovali se Švédy. Akorát se divím, proč kovář na vyzrazení tajemství, jak Sovinec efektivně vyhladovět, vyčkával až do doby, když už frustrovaný švédský velitel začal uvažovat o stažení...
Nicméně pověst má zřejmě reálný základ, neboť v roce 1643 hrad Sovinec skutečně kapituloval švédským obléhatelům.
Jediná pověst z této knihy, kde Praděd působí jako moudrý vládce hor, a ne jako nelítostný sekerník. Pasáček z tohoto příběhu přežije :))
Hloupoučký pasáček vepřů najde v hoře modrý kámen a neprozřetelně ho ukáže sedlákovi, u kterého slouží. Ještě hloupější sedlák modrý kámen zabaví a ukáže ho klenotníkovi, který sedláka zmanipuluje, aby od města společně odkoupili horu, kde pasáček kámen našel. S tím, že se oba podělí s městským purkmistrem, který jim odkoupení hory posvětí. Prostě taková korupce v prostředí pozdně středověkého venkova :)) Pak se ale hoši začnou hádat o podíl z těžby, a do toho se vmísí hloupoučký pasáček, který zkusí zavolat Praděda, což se mu k jeho vlastní smůle podaří...
Vládce jesenických hor Praděd ukazuje svou krutou tvář (kam se na něj hrabe Krakonoš, který trestá jen boháče a chudákům pomáhá - to Praděd trestá všechny bez rozdílu!).
V této pověsti Praděd od místního bači vyloudí ovci pod příslibem, že ho bohatě odmění. A když si nebohý bača jde do jeskyně v nitru hory pro odměnu, tak je v ní pohřben zaživa, protože si vzal z pokladu víc věcí než jednu, čímž Praděda neskutečně naštval (Praděd si ovšem po zamordování ovčáka zabavenou ovci ponechá...).
Kterak si pastýř Gill, strážce Mechového jezírka, udělal krutý kanadský žert z chudého dřevorubce, který horko těžko živil rodinu. Na druhou stranu: Tahat něco ze začarovaného jezírka ve chvíli, kdy vidíte, že opodál sedí hrbatý rybář a sleduje vás (a vy přitom víte, že pastýř Gill je hrbáč!), tak to je opravdu nebetyčná blbost....
O tom, kterak místní hajný, jež se poutníkům a pocestným nabízel, že je provede lesem, je ve skutečnosti vodil do nachystané pasti.
Kterak se v dobách tuhého pobělohorského feudalismu pán z rodu Hodiců rozhodl ještě více zhoršit situaci svých poddaných tím, že je odvlekl z polí do svého zámku, tam je nechal navléct do černobílých hadrů, nahnal na kostkované nádvoří a přikázal jim, aby se dle jeho pokynů pohybovali jako šachové figurky. Přesně tuto šachovou partičku hrál proti stejně úchylně naladěnému panu baronovi. A když se náhodou někdo z poddaných ozval, že se mu to nelíbí (protože zatímco pobíhá jako maškara po nádvoří, tak mu hnije úroda na poli...), okamžitě naběhli drábové a domluvili mu karabáčem. Prostě dokonalý mechanismus pro ponížení prostého lidu!
Zvrat ovšem přichází v okamžiku, kdy jeden z poddaných pochopí pravidla šachů a rozhodne se svého pána vytrollit…
Další pověst, kde vládce hor Praděd ukázal svou krutost a nelítostnost. Jeho obětí se tentokrát stal chlapík, který se trmácel s naloženým vozem přes deštivé hory. Chudák zapadl s vozem do bahna, a tak se situaci pokusil vyřešit tím, že zapadlé kolo podložil několika bochníky chleba, který převážel a který byl určen pro hladovějící vesničany na druhé straně hor. Praděd to vyhodnotil jako plýtvání Božím darem, a tak nebohého vozku proměnil v kámen.
Už jako dítě jsem si při čtení této pověsti říkal, že obětování pár bochníků za cenu toho, že aspoň ty ostatní zvládne dovézt hladovějícím lidem, nemůže přece být nic špatného...leč vládce hor měl zjevně jiný názor, a tak zkamenělý vozka dodnes trčí na stejnojmenné hoře (1377 m. n. m.).
Je zajímavé, že úplně původní (německá) verze této pověsti má dost odlišné vyznění: Tam není jediný vozka vezoucí náklad chleba pro sousedy na severní straně hor, nýbrž celá kolona vozů převážejících potraviny pro obyvatele obcí na jižní (!) straně, která byla vyrabována tatarskými nájezdy. K obětování chleba nedojde kvůli zapadnutí kol, ale kvůli tomu, že předák kolony rozkáže z každého vozu vysypat několik bochníků jen proto, aby díky odhlečení nákladu dorazila kolona dřív na místo určení a on si mohl šplhnout u svého pána. V takovém případě se dal Pradědův hněv docela pochopit.
Proto mi hlava nebere, proč pan Šuleř v převyprávěné verzi pro děti udělal hlavního viníka z chudáka, který akorát jednal v krajní nouzi?
Zbloudilý oddíl švédských vojáků dá před zajetím raději přednost hromadné sebevraždě, předtím se ale všichni rozhodnou ožrat namol. Následnou popravu svých zkocovinovaných kamarádů má provést mladý důstojník, kterému se do toho vlastně ani moc nechce...
Pověst, která zřejmě není tak úplně pověstí. Z pohledu dětského čtenáře patrně nejdrsnější příběh.
Stačí, aby jeden vozka odmítl svézt dva opilce, kteří se nestíhají dostat za městské brány před setměním...a duch strašící celá staletí je na světě :)))
Kterak místní obyvatelé zkusili za třicetileté vojny kolaborovat se Švédy. Když zjistili, že se proti přesile císařských neubrání, tak všechno rozhodla dívka, která s pochodní vběhla do skladiště střelného prachu (a od té doby straší na troskách pevnosti až dodnes).
Proč by se něco takového nemohlo doopravdy stát ?
Poučení z tohoto příběhu: Když se náhodou pokoušíte vykopat poklad, a náhodou si přitom všimnete, že kousek od vás se najednou objevila šibenice, která tam ještě před chvílí určitě nestála, ale která je zaručeně určena pro vás, tak hlavně zkuste moc neřvat...
O tom, kterak se ďábel nebál vstoupit ani do biskupského zámku a tamního správce rozmáznout o zeď. Ten krvavý flek, co po něm zůstal, bylo možno spatřit ještě v době mého dětství, než zámek Jánský vrch prošel rekonstrukcí (to na památkovém úřadě opravdu neměli ani špetku smyslu pro romantiku?? :)).
Kterak zlá hraběnka těsně před smrtí instruovala svou služku, co má udělat, aby se jejího mrtvého těla nezmocnili ďáblové. Podařilo se, hraběnka unikla peklu, ale za to dodnes straší na Kaltenštejnu jako černá kočka .
(Pod ruinami Kaltenštejnu jsme kdysi i přespávali a v měsíčním světle to místo působí docela děsivě...zahlídnout tam tehdy černou kočku, tak asi dostanu infarkt :))
Pokud někdy navštívíte přírodní národní rezervaci Rejvíz, můžete po značené stezce vedoucí skrz vrchovištní rašeliniště doputovat až k Velkému mechovému jezírku, o němž se můžete na naučných tabulích nebo v místních průvodcích dočíst, že jde o chráněné rašeliništní jezírko. A pokud si přečtete tuto pověst, dozvíte se, že za jeho vznikem možná nebyly jen geologické procesy, ale že jde o zatopený vstup do zaniklého města Hunohrad, které možná dosud skrývá své poklady...schválně, zda při jasném dni skrz jezerní hladinu spatříte vršek zatopené radniční věže?
(Pozn.: Tato verze pro děti je dost zjemnělá, v originální verzi hunohradští prováděli i lidské oběti...tady se nešlo dál než k seřezání dvou dědků na pranýři :))
Pověst o tom, kterak se cestovatel z daleké Itálie nechal místním dřevorubcem doprovodit k vodám tajemného Mechového jezírka... a nakonec po něm zbyla jen rudá pěna na jezerní hladině. Nevím proč, ale tahle pověst mi jako dítěti přišla hrozně strašidelná.
Prequel k románové sérii o Bivojovi, ještě předtím, než se stal běsobijcem. Jak zjistíme děsivý kanec z kavčí hory nebyl zdaleka prvním netvorem, se kterým musel zápolit. Bájný hrdina, jehož známe především z Jiráskových pověstí, zde předvede kousek hodný Conana.
Velmi příjemná jednohubka, za mě mnohem lepší a svižnější než vlastní román.