IYv komentáře u knih

Slova, příliš mnoho slov, květnatých popisů, hlubokých úvah, někdy odnikud nikam, Boris, Pippa, Hobie...na bildungsromán trochu slabé, trochu přeceňované dílo.

Knihu jsem dostala a dlouho mi ležela v knihovně. Až v době karantény na ni přišla řada a velmi jsem se těšila, že budu mít dlouhou dobu co číst. Přiznám se ale, že mě to nadšení dlouho nevydrželo. Zpočátku jsem byla dost nadšená, i když jsem se musela několikrát vrátit k popisu katastrofy v muzeu a pořádně si přečíst, jak Theo přišel k obrazu a i tak mi to nebylo moc jasné. Weltyho monolog jsem ještě brala jako důsledek úrazu, ale podobně se to neslo v dalším pokračování knihy. Hodně často jsem se ptala " kde je obraz?".
Asi nejvíc mě bavila část u Barbourových, nakonec i ve Vegas. Ale konec - návrat Borise na scénu a Amsterdam byl pro mě zklamáním. Hodně, hodně slov o drogách, chlastu a nic mi to nevysvětlilo. Všude spousta náznaků, které se vinou celou knihou a spousta nakousnutých a naznačených odboček, volný prostor pro fantazii, ale zase až moc.
Nevím, nemůžu říct, jestli se mi to líbilo.
ještě mrknu na film, třeba se mi rozsvítí. Ale ten má podobně rozporuplné recenze.

9 23.04.2020

tak jo...tohle mě vůbec neurazilo, Terry zrovna tak dobrej, jako ostatní Heráci. Na Spuda nemá, ale bavil mě. Jo, hodně, to určo jo, určo!

23.03.2020

celkem zklamání, škoda.

1 02.03.2020

Minulý týden jsem dočetla Kalhoty po mrtvém. Trainspotting a Porno už mám pár let za sebou. Opět mě to neskutečně bavilo, sjela jsem oba filmy a klusala pro Héráky a musím začít to kolečko znova.
Pecka. Héráci za pět hvězd.

2 24.02.2020

odkládám už druhou autorovu knihu (moje chyba, jsem nepoučitelná)
moc americké, moc ukňourané, malá Anne je tak "dospělá" a všichni kolem ní tak uvědomělí...nic pro mě

5 19.02.2020

překvapivě svižná a příjemná fantasy.
líbilo

17.02.2020

kočičák jeden žíhanej...zas mě dostal!

17.02.2020

odvrácená tvář světa, kniha, která není nijak lehká (viz komentáře dole - konzumní čtenáře nenadchne).
když si ovšem vyhledáte něco o Ujgurech v Číně nebo máte přímou zkušenost z americké základny v Iráku, řeknete si, že u nás, v zaprděné české kotlince máme jako prasata v žitě.
mě se ta kniha dost líbila.

1 13.02.2020

mě to přišlo hrozně divné - dialogy, ten kněz, ty těžko uvěřitelné scény...nějak nemohu číst dál.

11.02.2020

no romantika! holčičí čtení na osamělý deštivý víkend.

3 10.02.2020

Pokračování příběhů z britského prostředí za první světové války. Potěší nenáročného romantického čtenáře stylem Panství Downton. Trochu moc jmen.

1 07.02.2020

nepříliš povedená kniha o zajímavém tématu.
Byla jsem poněkud rozezlena odfláknutou redakcí - jméno tahitského krále jednou Tinah, podruhé Tynah. Narození Williama Bligha jednou 6. září, jindy 9. září.
Autor se prezentuje jako novinář a autor literatury faktu, ale já už od něj nic číst nebudu. Věty typu " 3. září ještě nevyjeli, vyjeli až ve čtvrtek... způsobily, že celá kniha je poněkud nesrozumitelná. Další příklad - "hrozilo, že se suchary rozmočí v pytlích. Ukryli proto chleba do truhly".
Kniha je částečně přepis deníku a částečně zmatlané popisy lodí a výstroje. Čtenář se nedozví nic o tom, proč vzpoura na Bounty vypukla, nic o náladě na lodi, na Tahiti ani později na Pitcairnu.
Část o Pandoře už jsem nedočetla pro velké zklamání.
Miluji Tichomoří a dost se o něj zajímám, taktéž o anglické válečné námořnictvo, ale tohle moje obzory nijak nerozšířilo. Zmařená šance.

1 29.01.2020

Tohle je můj šálek kávy. Zase jednou jsem četla hluboko do noci...
Jsem už starší ročník (stejný jako Lotto a jeho žena), pracuji v divadelním prostředí a snad právě proto bylo pro mě setkání s touhle knihou velmi příjemné.
Rozumím komentářům dole. Není to snadné čtení, není lichotivé, není líbivé, vyžaduje myšlení, soustředění, vlastní úsudek a popravdě - taky zkušenosti. Kdo jsme, abychom soudili druhé?
Za mě největší překvapení knihy - vztah Mathilde a tchyně.

2 21.01.2020

velmi naivní a zamotaná kniha. Pohádka pro dospělé

15.01.2020

kniha, která není jednoduchá, prvoplánově humorná, plná absurdit...člověku, který má vhled do armádní mašinérie musí připadat částečně jako dokument.
Souhlasím, že v každém životním čase se čte a vyznívá jinak. Když jste na střední, je úžasně vtipná, plná odporu k autoritám a potřeby ze všeho si dělat srandu. Postupem času, jak vás potkávají životní útrapy, nespravedlivost nadřízených, těžkosti a absurdity všedního dne, začne vás ten smích přecházet.

6 14.01.2020

nádhera, četla do dvou do noci.

1 31.12.2019

ač mám velmi ráda Irsko, bigotnost katolíků je jeho temná stránka. Knih jsem o tom četla hodně a i tahle vyprávěla podobný příběh. Církev snad takřka záměrně udržovala lidi skoro zaostalé a ovládala jejich životy tak, že se za zdmi domů odehrávala dramata - potlačení přirozených věcí, které jinde na světě měly svůj vývoj (rozvody, antikoncepce) tady vyústilo ve spoustu tragédií. A málokdo tuší, že to trvalo až do devadesátých let.
Cyril nakonec svou lásku potkal, i když na krátký čas. Byla to zase jedna kniha, u které jsem nemohla přestat číst.

3 31.12.2019

Simmons mě baví, jen si neodpustím poznámku, že ač je budoucnost jakkoliv vzdálená, technicky zdatná a vyřeší každý problém (Hawkingův pohon, implantované komunikátory, oživování a regenerační nádrže atd. atd.) , poutníci kdesi neznámo uprostřed vesmíru mají k snídani pomerančový džus a k večeři rostbíf... jo jo, stará dobrá Země...
V tomhle směru jsem si vzpomněla na české komunistické Návštěvníky a amarouny. To bylo geniální :-).

Měla jsem na Kirké rezervaci v knihovně a než na mě přišla řada, dostal se mi do ruky Íllion od Dana Simmonse, takže to zvláštně korespondovalo. Odysseus v Kirké a Odysseus ve sci-fi. Jsem poučený čtenář, co se řeckých bohů a bájí týká, odchovaný Zamarovským a Robertem Gravesem. Způsob, jakým to uchopila tahle americká spisovatelka, mě baví. Vůbec mi nevadilo, že kniha plyne tak pomalu, bez dramat a bombastických dobrodružství. To ke Kirké, outsiderovi mezi bohy, tak nějak patřilo. Strávila jsem moc hezkou dobu v její společnosti!

3 25.11.2019

Dan Simmons...všechny knihy, které jsem dosud četla, mě vtáhly - Terror, Black Hills, Fáze gravitace... ale jeho sci-fi jsem četla prvně. Jsem velký milovník antiky a Zamarovského Bohové a hrdinové řeckých bájí jsou mojí biblí. Začátek Ílionu se mi strašně líbil, zhruba ve třetině jsem si to užívala, i když ne všemu jsem rozuměla (Planckovy teorie, kvantová fyzika atd.). Nijak mi nevadilo, že v knize je spousta technických věcí z říše čar a kouzel, ale když Savi přicestovala na prstence se svými společníky, začala jsem přeskakovat. Absolutně jsem nepobrala Kalibána, to pro mě bylo úplně marné a závěrečná bitva a vylodění dalších moravců už byla trochu moc překombinovaná. Myslím, že je vidět, že kniha vznikla před lety a dnešní technologie už jsou jinde. Dlaňové funkce omninet, proxnet a farnet nebo jak se to jmenovalo - představ si dva modré trojúhelníky nad zelenými kolečky a v červených čtvrečcích...to už mi přišlo směšné.
Přesto hodnotím vysoko, skvělý nápad, výborný překlad a mrknu na Olymp.

8 19.11.2019