IYv komentáře u knih

to byla celkem blbost...přitom zajímavé pojetí Olympu, které by mě moc zajímalo. BDSM a erotika...heh?

2 27.06.2023

Pocta knihám, pocta čtení a pocta čtenářům...
Zdánlivě chaotický děj je vlastně dost důmyslně vystavěný a čerpá z mnoha klasických děl (namátkou Doyle a Sherlok Holmes, Agatha Christie a Vražda v Orient Expresu, Verne a kapitán Nemo). Předčítání dělnicím v továrně na elektronické čtečky je výborný nápad: revoluce skrz čtení, vzdělání a poslech :-).
Knížka není pro každého, ale já zase jednou přečetla něco na jeden zátah a moc mě to bavilo.

2 01.06.2023

Jsem dost stará a únos si dobře pamatuji. Vím o některých lidech, kteří pochod absolvovali jako děti a tak mě letošní výročí (40 let) motivovalo vyhledat knížečky přímého účastníka pana Sazečka.
Jakkoliv je to událost zajímavá a drsná, knížky jsou pro mě velkým zklamáním. Je vidět, že to je amatérsky psané a vydané. Text postrádá interpunkci, obsahuje hrubky, opakování slovních spojení a větná stavba je často nesrozumitelná. Takřka pokaždé chybí čárka u slova "který" a mě to doslova rve srdce.
Celé se to moc špatně čte a je to moc velká škoda, mohl to být trhák.
Nijak nesnižuji zážitky pana Sazečka, jistě si tam všichni prožili své. Můj tchán pracoval v Africe v 70tých letech mockrát na podobně exotických destinacích - Ghana, Uganda, Libye, Egypt, JAR. Máme doma rozsáhlou dokumentaci, fotky, mapy a sbírky jak Náprstkovo muzeum. Myslím, že mám trochu vhled do prostředí i tehdejší situace. V první knize mě zarazila i tehdejší naivita pisatele...ale zpětně se to lehko soudí.

Na tuhle knížečku jsem natrefila v knihovně náhodou, původně jsem ji vzala mužovi kvůli pašeráckému názvu, ale zjistila jsem, že je z milovaného Sedlčanska. Moje rodina jezdí na tohle místo od r. 1936, já sama víc jak padesát let, před nedávnem jsme v jedné vesnici koupili domek.
Vím, že Sedlčansko bylo vysídleno za druhé světové války a mělo vždycky těžký osud, náš domek se nachází vedle bývalého SS-Hofu a kus od pracovního tábora. Vím o kolaborantských nálepkách sousedů, které přežívají dodnes. Ale tahle historie kolektivizace a temných padesátých let mi zůstala utajená. Musím se okamžitě zeptat táty, co tom ví. Je s podivem, jak rychle jsme zapomněli a jak některé věci stále zůstávají někde skryty.
Je to pro mne osobně moc důležitá a krásná knížka, byť se dost těžce čte.
František Slepička zůstal záhadou až do konce.

1 14.02.2023

jedna z nejlepších knih! Nutno číst u stolu, do postele je nebezpečná, nutno číst pozorně a víckrát. Krásný jazyk, hloubka a utřídění informací. Inu, pan profesor Hilský, odborník. Strašně mě bavily poznámky a jmenný rejstřík. Je to encyklopedie doby a přitom to není nijak akademicky suché.
Zařazeno v mých TOP.

4 13.09.2022

Pátý Elefant byla moje první pratchettovka. A zamilovala jsem se. Do Hlídky a do Čarodějek, do Smrtě...teď po letech jsem se dostala k audioverzi, kterou namluvil Jan Zadražil a nesmírně si to užívám. Jiný zážitek, než čtení. Objevuji zase úplně jiné roviny příběhů. Díky, Terry!

1 27.04.2022

Odložila, zjevně nejsem cílovka. Strašně mi vadily plytké dialogy a nelogičnost, jak se v tomto historickém období chovají hrdinové knihy...za mě nesmírně zbytečná kniha.

moc líbilo, můj šálek kávy. Škoda, že nejsou další díly trilogie přeložené, moc by mě zajímal přechod ke křesťanství na drsném severu. I když si myslím, že je to více romantické a přikrášlené, čte se to výborně.

20.04.2022

Posloucháno momentálně jako audiokniha a nestačím se divit, co aktuálních zážitků v tom nacházím. Skvělý Jan Zadražil!
Poslechla jsem si Soudné sestry i Noční hlídku a konstatuji, že zážitek je úplně jiný, než ze čtení. Ale musím říct, že jsem pratchettovky přečetla cca před 15 lety. Teď si užívám dramatizaci a to jsem si vždycky myslela, že nad knihy není...

7 12.04.2022

Čtu, protože mám ráda Cornwall a část popisované trasy znám. Čtu, protože mám dceru v Anglii a její partner je Angličan a čtu, protože hodně lezou po útesech a posílají mi spoustu fotek, kde jsou zavěšeni nad mořem...
Ale upřímně - nějak mě to nezasáhlo, spíš žasnu, do jak nepřipraveného dobrodružství se pustili. Fakt to asi muselo být zoufalství. K mému údivu jsem zjistila, že autorka sbírá jednu cenu za druhou a je označována za cestovatelku a spisovatelku.
Je obdivuhodné, co dokázali, držím jim palce a soucítím s jejich osudem. Ale až půjdu do Santiaga de Compostela, dám pozor, abych neopakovala jejich chyby.

2 07.01.2022

vtipná a krásná knížka, bohatý jazyk a zvučná čeština. Opravdová lahůdka.

1 24.08.2021

už tuším, proč mi můj chlap po návratu z mise v Bagdádu nic moc nevyprávěl...a proč tohle přečetl jedním dechem...a proč by se tam hned zas vrátil...

Knihu odkládám, nejlepší byl úvod, ale dál zklamání.
Jsem sice hltač všech knih o anglickém venkově a moc ráda zahradničím, ale tohle pro mě není přínosná kniha. Přijdou mi směšné rady jak si opatřit dříví, jak kosit louku a pořídit si slepice - ne snad, že by na tom bylo něco špatného. Všechno tohle dělám. Průměrného českého chataře a chalupáře nemusí nikdo nic učit.

28.06.2021

chvilkama mi přišlo, že je to o Agrofertu...
teď vážně - trochu zklamaná jsem z překladu, nechápu, proč Tobiáš ždímá ponožky a teče z nich šťáva a podobné nepřesnosti se dají najít v knize často.
ale jinak je to roztomilé.
čteno vnučce 9let.

4 23.03.2021

odloženo po pár stránkách. Je to tak prvoplánové, až to nejde číst. Slovo Gaťky mě tak iritovalo, že se mi chtělo nahlas křičet "copak tohle slovo někdo používá?!?"

Stříbrná hvězda na mě udělala dojem, že je určena pro kategorii "young adult". Jednoduše, přehledně a popisně napsaná poučná knížka.
O proti Skleněnému zámku mi přišlo, že to psal někdo úplně jiný. Byla jsem trochu zklamaná, protože zatím co Zámek byl takřka syrový a krutý, tohle byla taková americká selanka. S předvídatelným koncem...

22.05.2020

nevýslovné, neuchopitelné...ten stesk po domově...po hrobech předků, po domech a zahradách. To mě dostalo snad nejvíc. Čím jsem starší, tím víc tomu rozumím. Dřív jsem si říkala - radiace, hrůza, rychle pryč...proč tomu někdo nechtěl rozumět? Jenže teď mi to dává smysl o mnoho větší.
1.května 1986 jsem byla 14 dní vdaná, ještě jsem netušila, že jsem v jiném stavu a tak jsem stála na Letné povinně v prvomájovém průvodu a kolem se šeptalo o mraku radiace. Jestli jsme si tenkrát mysleli, že jsme v nebezpečí a nikdo to nechce přiznat, tak to byl čajíček proti tomu, co se dělo v okolí Černobylu. Peklo...

13 14.05.2020

dobrá oddechová četba ve stylu Obecné školy. Líbilo se to všem u nás doma.

1 13.05.2020

Paní Alexijevič jsem měla tu čest poznat během její pražské návštěvy, knihu mi věnovala a vepsala do ní milá slova. Já si ji uložila do knihovny jako raritku. Paní Alexijevič nebylo dobře, byla celkem nemluvná a i když jsme se viděly několikrát, přišla mi jako taková milá paní "teta". V tu chvíli jsem právě získanou Nobelovu cenu pokládala za trošku marketingovou objednávku proti Rusku...
Ovšem kniha mě naprosto ohromila a velmi lituji, že jsem jí to nestihla říct osobně, že jsem se ke čtení dostala až po shlédnutí seriálu Černobyl. Pochopila jsem, že sovětského člověka nemůže nikdo pochopit, že si prožili něco, co nemá v celém světě obdoby. Těch 70. let systematického ničení všech přirozených pochodů ve společnosti se podepsalo na ukrutných osudech celých rodin. Až je z toho jednomu úzko.
Formátu vyprávění jsem přišla na chuť a smekám! Další knihu (Válka nemá ženskou tvář) jsem četla na jeden zátah do 02.30. Nešlo přestat.
Omlouvám se autorce za počáteční nedůvěru a hluboce smekám!!

12 12.05.2020

tuhle knihu jsem četla prvně před 35 lety jako sedmnáctiletá a už tenkrát mě nebývale potěšila. Díky ní jsem hladce odmaturovala (kupodivu) z ruštiny, protože profesorka byla zároveň franštinářka a velká obdivovatelka Francie. Takže doplňková otázka "co právě čtete" se nebývale zvrhla v nadšené jásání, že její studenti čtou Pagnola...
Jeho knihy pro mě zůstaly stálicí, něco, jako vytahaný svetr, který si oblíknete, když je vám smutno, venku prší a vy potřebujete pochovat. "Tymián" i "Živá voda" jsou na pomyslné špici žebříčku.

10 06.05.2020