Isew komentáře u knih

Když se bude Neotesánek dobře chovat, bude z něj opadávat kůra a piliny. Zajímavý nápad zvlášť pro malé děti. Mým dcerám se knížka líbila natolik, že jí chtějí koupit k narozeninám. Což samo o sobě o kvalitě knížky hodně vypovídá.

1 12.03.2015

Po Selském baroku a Zlodějích zelených koní, to bylo mé třetí setkání s autorem. A dostavilo se velké zklamání. Hlavní hrdinka je sebestředná, nesympatická postava, které bych se v reálném životě vyhnula velkým obloukem. Zrušili vesnice kvůli stavbě jaderné elektrárny. Nebylo to poprvé ani naposled. Kolik vesnic bylo zatopeno kvůli stavbě přehrad, kolik kvůli těžbě nerostných surovin a další kvůli jiným nekončícím lidským potřebám. A demonstrovala by kvůli tomu hlavní hrdinka? Asi těžko. Ale tady jde přece o její chalupu. Připomínala mi děcko, které leží před hračkářstvím, řve, kope nožičkama a dožaduje se hračky. U ní nešlo o to, že se stavěla elektrárna, jí šlo o to, že jí berou něco jejího. Sice vystudovala, ale protože nemohla učit ve vysněné jednotřídce, tak nebude učit vůbec. Zajímala se o to, jak je elektrárna stavěná, jestli je bezpečná a nebo opravdu stavěli druhý Černobyl? Zajímala se o ty tisíce dětí i dospělých na severu, kteří kvůli uhelným elektrárnám byli nemocní a dýchali nebezpečně zamořený vzduch? Ale hlavně, že si mohla rozsvítit. Přišla o chalupu, byl jí dán náhradní byt. Tragédie největší. Divím se, že s ní ten její kluk vydržel tak dlouho.
Příběh se vlekl, nechtělo se mi to ani dočíst.

7 11.03.2015

Žítkovské bohyně. Nikdy jsem o nich neslyšela. O to víc mě téma pohltilo. Několikrát se mi při četbě udělalo fyzicky zle - při popisech toho, co lidé lidem udělají ze strachu, mamonu, zloby ... A to napříč staletími. Bohyně vymřely v Kopanicích, ale vymřely i jinde? Vždyť bohyně (babky kořenářky) určitě nebyly jen v Kopanicích. Existuje tedy možnost, že se jejich moudrost předává dalším generacím?

9 06.03.2015

Knížka je i pro předškoláky velmi zajímavá a srozumitelná. Názorně jsou vysvětleny nejen značky, ale i křižovatky a pravidla chování na silnici i mimo ni. Dcerkám se knížka moc líbila. Když jedeme autem, nezapomenou mi hlásit všechny značky co míjíme a někdy i to, kdo má na křižovatce přednost. Kéž by takto byly psány všechny vzdělávací knížky pro děti.

1 03.03.2015

Další z povedených Vondruškovkých knih. Moc se mi líbila. S posledními slovy v knize jsem si říkala: "To bylo hezké". Ačkoli byl pachatel poměrně brzy jasný, bylo zajímavé sledovat, co udělá a koho bude chtít nastrčit místo sebe. A taky mi došlo, že se vlastně vůbec nic nezměnilo. I dnes sedí na nejvyšších místech ve městech prospěcháři, kteří myslí víc na svůj prospěch, než na dobro města. Čest výjimkám - stále doufám, že nějací takoví opravdu jsou. A je jedno, jestli vládne král nebo si své zastupitele volíme sami. Trpké.

2 03.03.2015

Asi po třetině knihy odkládám a uspěšně zapomínám. Mám pocit, že paní Freiové někdo zaplatil za to, aby udělala reklamu na jeden v názvu jmenovaný seznamovací server. Nebo je dokonce spolumajitelkou? Jak jinak si vysvětlit, že tento server je v knize zmiňován tolikrát? Nemám se seznamováním touto cestou zkušenosti, tak nedovedu posoudit, ale proč si hlavní hrdinka neudělala nějaký předvýběr, než se se všemi těmi individui sešla? Nebo o tom chtěla napsat knížku, tak sbírala to nejhorší, co se dalo?

2 01.03.2015

Nečekala jsem, že mě tato pohádka tak zaujme. Stejně jako mé děti. Vlci tady nejsou zlí. Ale za to beránek. Poradit chudáčkům vlkům, aby chytali v mrazu ryby na ocasy. A to zrovna, když přišli koledovat a prosit jako ti nejsmutnější tři králové. Nakonec to naštěstí dopadne dobře.No oddechla jsem si, když jsem je tak viděla přimrzlé v tom rybníku. Jsem ráda, že někdo také rehabilitoval vlky. Děti je znají jen jako zlé - no třeba Červená karkulka, Tři prasátka. V této pohádce vlci dokonce pláčí, ozdobí si stromeček, opečou rybu a zavyjí koledy "Dudlaj, dudlaj, pástýřkoovééé ..." Hezká pohádka, ale někde v Kanadě v lese bych je potkat nechtěla.

5 01.03.2015

Na malém prostoru vás tato kniha vtáhne do historie i současnosti vlaků. Odkývání obrázků děti moc bavilo a teď již víme mnoho zajímavých faktů o lokomotivách i životu na kolejích.

1 01.03.2015

Norwegian Wood je písnička od Beatles, kterou jsem nikdy neslyšela. Pustila jsem si jí a v hlavě mi stále rezonuje. Je v podstatě jednoduchá, ale nutí k zamyšlení. Jako tato kniha. Poklidně plynoucí děj, který ukazuje složitost a košatost života. Nic není jednoduché, natož život. A o tom je Norské dřevo.

10 01.03.2015

Druhá kniha od autora, která se mi dostala do rukou a nemohla jsem odolat - knížku jsem pohladila (také jste si sáhli na to plastické písmo?), otevřela, přičichla si k ní (ten křídový papír tak pěkně voní) a nechala se unášet málomluvným, ale o to víc fantazijním světem malého kluka, kterému se zrovna nechce do školy. Když jsem knihu dočetla bylo mi jako když jsem kdysi dávno dočetla nějakou verneovku. Bylo mi hezky na duši.

5 22.02.2015

Po prvních větách knihy jsem měla neodbytný pocit, že tu knihu znám. A taky ano. Kdysi dávno jsem ji četla. Přesto jsem ji neodložila. Nešlo to. Vtáhla mě jako kdysi. Byla jsem znovu napnutá. Snad jen. Kontrola členů probíhala jen pomocí přihlašování se náramky, které šlo obejít. Pořád jsem čekala důsledné odposlouchávání i vizuální a ono nic. Trochu paranoia (díky Georgi Orwelle), já vím. Velmi čtivé, nápadité s překvapivým koncem, který dal podnět k zamyšlení. Vůbec mi nevadilo přečíst si ji znovu. Stálo to za to.

3 22.02.2015

Bridget táhne na padesátku, ale chová se stále jako třicátnice. Neřeší téměř nic jiného než sebe a svůj milostný život. Do toho se jí čas od času přimotají její dvě děti. Pětiletá dcera, která šišlá a nikdo se nad tím nepozastaví, natož aby to řešil. Proč to taky řešit, když maminka má plnou hlavu svého milostného života. Stejně jako v jedničce se i zde objevuje nepříjemný a otravný chlápek, kterého Bridget nesnáší a do kterého se nakonec zamiluje. Déjà vu. Proč nezopakovat koncept, který skvěle fungoval v prvním díle, že. První díl fungoval skvěle, protože obsahoval humor. Ve třetím díle humor chybí. A to podstatně. Pokud si autorka myslí, že opakováním slova prd vyvolá salvy smíchu, tak u mne to tedy nefungovalo. Číst tuto knihu je ztráta času.

2 16.02.2015

Zpočátku byla kniha velmi roztříštěná. Příběh se věnoval mnoha různým liniím. Prokousat se první třetinou bylo poměrně náročné na pozornost. Mnoho jmen, postav, vazeb. Následně příběh dostal neuvěřitelný spád a četl se jedním dechem. Ke konci už knize začal docházet dech. Doslov byl zajímavý, až na jednu drobnost hned na jeho začátku - "Kniha měla být vlastně o Rudolfu II, který si zvolil sídlo v srdci Německé říše". Autor si dal hodně práce nastudovat dobové reálie a drobnosti té doby, ale že by Praha kdy srdcem Německé říše? Pokud tímto způsobem autor zachází s historickými fakty, možná by měl začít psát fikci a nevěnovat se historickým románům.

1 12.02.2015

Starosta Bodo, smolař Kuba, správňáci Puci, Muci a Ludva a spousta dalších trpaslíků, kteří žijí na veliké louce, zažívají dobrodružné příběhy, které jsou doplněny krásnými obrázky. Děti byly z knížky nadšené.

1 01.02.2015

Zajímavá knížečka o možných paralelních světech. Příběh byl poměrně krátký, nebyl nudný a násilně natahovaný.

1 01.02.2015

Co mají společného genialni matematička ze slumu v Jihoafrické republice, neexistující chytrý muž jménem Holger 2 ze Švédska, americký zběh z Vietnamu, tři Číňanky, pitomý Holger 1 a švédská revolucionářka? Jejich život ovlivnila jedna velká a těžká dřevěná bedna se zajímavým obsahem. Pobavil mě švédský král a jeho přístup k problémům - však ono se to nějak vyřeší, proč si s tím teď dělat starosti. (Musím si z něho vzít příklad). Nejvíc mě však bavily tři Číňanky. Někdy byl příběh trochu přitažený za vlasy, někdy třeskutě vtipný. Mám ráda severské romány. Mají jiný náboj a jsou příjemně osvěžující.

11 01.02.2015

Zajímalo vás někdy, jestli se Sněhurka po svatbě s princem ještě viděla se sedmi trpaslíky? Jaké šaty si přála mít Růženka na svatbě? Tyto a jestě jiné otázky zodpoví další z Disneyho knížek pro princezny. Jsou to velmi milé pohádky. Dcerám se knížka moc líbila a mně taky.

1 30.01.2015

Knížek, které jsou milé moc neni. A o to víc si takových knih vážím. Po přečtení ve mně zůstává velmi příjemný pocit naděje. Podobný jako u Muže, který sázel stromy. Kniha má poměrně málo textu. Některé věty jsou docela rozvité, zvlášť malý čtenář s tím může mít trochu problém. Ale to neubírá nic na síle příběhu, který nádherně dokreslují ilustrace. Čteme již čtvrtý den stále dokola. Zařazuji mezi knihy, ke kterým se budeme pravidelně vracet.

4 26.01.2015

Vondruška je můj oblíbený autor. Jeho detektivky vážně můžu. Píše poutavě a čtivě. Tuto recenzi píši s odstupem půl roku od přečtení knihy. A musím dát jen tři hvězdičky. Velmi zajímavý pohled na dobu, osobnosti a pravidla tehdejšího křesťanského světa (toto sousloví se v knize až neuvěřitelně často opakuje). Události jsou líčeny velmi podrobně, což na jednu stranu je klad, na druhou stranu zápor. Chvílemi to bylo zdlouhavé a někdy nudné, Často jsem se musela přinutit, abych pokračovala dál. Teď čtu druhý díl. A zjišťuji, že z prvního si toho až tolik nepamatuji. Musela jsem hledat souvislosti a postavy, a to je asi špatně, když jsem přečetla přece díl první. Možná méně by bylo více, ale to je otázka. Třeba mi chybělo častější časové určení. Ono je hezké říci, který se píše rok, ale kolik bylo v tu dobu hlavním postavám? Ale abych jen nekritizovala. Jsem za tuto knihu moc ráda, protože i když už mám zmatek ve jménech, zůstala ve mně nálada dé doby, co bylo tenkrát běžné a jak svět fungoval.

4 08.01.2015

Stephen Leacock je můj oblíbený humorista. Některé jeho povídky jsou naprosto brilantní. K mým nejoblíbenějším patří Paní Nashmelilová kupuje starožitonosti a Paní Trumberryová si dává hádat. Pak je ve výboru mnoho povídek, které jsou dobré. Např. Včasné vstávání Primuse Jonese. Pak je pár, které jsou, dle mého názoru, nudnější. Ale to se dá u takto rozsáhlého výběru čekat. Vždyť je tam téměř 40 povídek. A to už je pořádná porce.

1 08.01.2015