iluliacross komentáře u knih

Asi jsem měla zase veliká očekávání. Nedoporučuji slabším povahám, nebo lidem, co nemají rádi válečné a knihy narvané násilím, protože toho je tam opravdu dost. Ale já jsem podobných knih už pár přečetla a musím bohužel říct, že mě to moc neoslovilo. Snad kvůli způsobu, stylu , kterým je kniha napsaná, chyběla mi tam šťáva, nějaké kořeníčko. Občas mi přišly některé pasáže jako vatová výplň, studená jak psí čumák. Ale to může být třeba jen můj dojem.
Kniha ve mě vyvolala především vlnu nechuti k chování tehdejších (nejen japonských) vojáků. Nedokázala jsem pochopit (ani nikdy nepochopím), že rodina odvrhnout svou dceru, jen aby si nepošpinila před sousedy dobré jméno. Tohle mě akorát naštvalo. A to hodně. Nepochopím jejich kulturu, jejich chování. Jinak jsem asi pochopila hlavní myšlenku knihy. A sice, že na historii se nemá zapomínat.
Stát, který zapomene svou historii je odsouzen k tomu, aby si jí prožil znovu. Lidi, co si myslí, že utěšitelky jsou generace, na kterou se za pár let zapomene, tudíž nemá cenu to řešit, jsou neskutečně hloupí a nejraději bych je proklela k podobnému osudu. Ale takový je svět...

1 17.10.2014

Úchvatné. Mě to naprosto dostalo. Po delší době kniha, kterou jsem slupla a jeden den, nedokázala jsem se odtrhnout. Cítila jsem ten chlad, nemilosrdný vítr, sníh na tváři. V každé postavě bylo něco, co mi bylo blízké, v každé z tváří jsem něco našla. Každá postava byla něčím jedinečná, osobitá, jiná. A že tam nebyly uvozovky, mi vůbec nevadilo. Právě naopak. Byly by omezující.
Jsem nadšená... :-)

5 12.10.2014

Je na tom něco zvláštního, něco, co si tam musíte sami najít. A pokud to nenajdete, knížka se Vám nebude líbit. Nejde až tak moc o ten příběh, který je vlastně trošku přitažený za vlasy, ale o tu myšlenku, kterou tam Oscar Wilde schoval. Alespoň podle mě. V českém jazyce mě kniha nebavila. Odložila jsem jí po pár stránkách s nechutí a říkala jsem si: Proboha, co to je?! Ale v angličtině, musím říct, že mě čtení bavilo. Už kvůli těm citátům, nebo moudrům, kterými je příběh protkaný a ze kterých čiší taková pravda, že už to víc pravda být nemůže. Ale naprosto chápu, že tohle není kniha pro každého.

1 08.10.2014

Četla jsem už 4 knihy ze série Haryho Holea a bohužel, nějak mi tahle přišla zatím nejslabší. Je to asi tím, že mám porovnání, ale gradace na závěr knihy, akce, vraždy, to všechno tam bylo, přesně jak má být. A to je možná právě ten problém. Ty knihy mi připadají v něčem podobné. V určité konstrukci příběhu, v určité gradaci. Každá zápletka je o něčem jiné, ale stavba příběhu mi přijde stejná, jako v předešlých příbězích.
Ale nechci jen hanit. Byla to jízda. To nepopiratelně. Geniálně vymyšlený detektivní příběh. A to je to, co na tomto spisovateli obdivuji. Má mé uznání.

5 05.10.2014

Nevím, ale až tak mě to nevzalo. Nechce se mi to srovnávat s Šedými tóny, protože je to diametrálně jiné téma. Ale bohužel musím uznat, že prostě Šedé tóny byly lepší.
Potrhaná křídla byla hodně čtivá, slupla jsem to za 2 dny. Ale něco tam chybělo. Nějaká peprnost. Osud hlavní hrdinky mě až tak moc neoslovil a možná mě trošku zklamal. Přišlo mi to, jaké románky, co jsem četla ve třinácti letech. Ale za čtivost a za to, že Rutu Sepetys mám prostě ráda, dávám 4 hvězdičky... :-)

1 19.09.2014

Očekávala jsem trošku více toho wow. Psychologické romány si čtu ze všeho nejraději a tady mi to přišlo zajímavé a celkově poutavější až v druhé polovině příběhu. Přesto všechno mě knížka zasáhla a její chlad mě naprosto odrovnal. Vždycky si totiž klademe otázku: ,,Copak ti Němci byli naprosto bez citu? To byli opravdu tak drsní, ledový, bez emocí, nepřístupní?" a v této knížce je odpověď. Ano. Byly sníh a led, od hlavy k patě...Dodnes mi nejde do hlavy, jak to, že se povedlo takhle dokonale zablokovat, zastřít, poblouznit myšlení téměř celé německé populaci? Nepochopím to nikdy.

1 17.09.2014

Přiznám se bez mučení, jisté odstavce knihy jsem rychle přelétla očima, trošku jsem je odbyla. A mám takový pocit, že jsem o nic moc ani nepřišla. Ale cosi mě u knížky drželo a nedovolilo mi ji odložit. Jestli je David Sedaris jeden z nejpopulárnějších humoristů Ameriky, tak já jsem čínský bůh srandy. Asi jsem smysl pořádně nepochopila, nebo to prostě není humor pro mě. Párkrát jsem se zasmála (třeba když hlavní hrdina mluvil alžbětinskou angličtinou, moc vyvedené), to ano, ale že by pecka sranda? Bohužel.
Tohle rozhodně není kniha pro každého. Mě osobně se nejvíce líbila poslední kapitola. V příštím životě chci být nudistou!!! :-)

1 13.09.2014

Moc mě ta kniha nebavila. Ale přeci jen jsem se přinutila ji dočíst a nelituji. První polovina (jak už je tu předesíláno) není tak záživná jako druhá. Jde o to, že jsem o knížce dosti přemýšlela i po přečtení. A trošku mě to přepadlo. Jak strašně moc je to jiné. Jak strašně moc rozlišně vedou život.
Já osobně bych na mnohoženství nedokázala přistoupit. Nikdy. A proto mi celou dobu přišlo zvláštní, že se autorčina matka, jakožto evropanka, dokázala adaptovat do tak odlišné kultury a dokázala se přizpůsobit té mentalitě. To mě možná zaráželo víc, jak samotný osud hlavní hrdinky.

10.09.2014

Přišlo mi ze začátku, že je to autobiografické dílo (ale nejspíše to bylo tou přesvědčivou ICH formou). malinko mi v tom příběhu něco chybělo. Čekala jsem, že až paní Růženka umře, konečně dojde k vyvrcholení děje A NĚCO SE STANE! Ale ono nic...Takže pointa je jinde, než ji zase hledám já.
Tuhle knížku jsem dočetla kvůli spoustě jednoduchých, ale tak bolestivě pravdivých mouder a myšlenek, kterými se to jen hemžilo. Napadlo mě, že je to taková miniverze bídníků. Dělal to ta Francie, společenské vrstvy a náboženská rozmanitost.
Občas jsem až moc soucítila s paní Růženkou. Žena, která na světě zůstala dočista sama s dětma prostitutek. Smutné.

1 08.09.2014

Ten text mi přišel trošku průhledný. Hodnotím-li však obsah těch krátkých "sloupků", dokáži si zcela jasně vybavit atmosféru běhání. Jako mladší jsem běhala přespoláky, takže jsem s ubíhajícím textem pociťovala nervozitu před startem, všechny ty tretry a tenisky od bahna na stěžklých nohou...Ale po stylové stránce? Vůbec mě to neoslovilo. Občas mi přišlo, jako bych četla texty středoškolského studenta, sic zdařilé, ale trošku předvídatelné (víte, co myslím). Tím více mě překvapilo, že autor je novinář (?!).
Pro "běhavce" je to knížka motivující, nebo třeba úsměvná. Já nyní holduji trošku jiným sportům, takže jsem s některými názory v knize trošku nesouhlasila, avšak pohled autora na běh (jako takový) mi byl sympatický. Taková oddechovková knížka.

03.09.2014

Holá bolest. Holá tma. Holé utrpení. To všechno je v té knížce, naházené bez ladu a skladu, tak, aby si to čtenář v hlavě probral sám. Na můj vkus až moc otesaný, takový strohý text, avšak působivý. Na první pohled útlá, malá knížka, ale tak moc napěchovaná násilím a brutalitou fašistů v koncentračních táborech. Číst to, mě vyloženě bolelo.

31.08.2014

Je to kniha pekelně nadupaná nábojem a energií. Ke konci člověk nervózně dupe nohou, okusuje nehty. Netuším, jak dokázal Jo nacpat mezi slova a věty takovou energii. Jeho knihy rozhodně nepostrádají svižnost. Zápletka byla podle mě naprosto geniální. Ještě teď jsem z toho přejetá. Mě ta knížka nadchla. Rozhodně žádný slabý čajíček, ale povedený krimi příběh se vším, co krimi kniha má mít. "potlesk"

6 29.08.2014

Titul nejlepší horor, který byl kdy napsán? TO SAKRA JO! Rozhodně bych nikdy nehádala, že budu číst knihy podobného žánru, ale King, je prostě pán (nebo lépe král?) svého pera. Z textu jsem doslova cítila, jak dokáže s naprostou přesností volit ta správná slova a správné věty. A nejvíce se mi na něm líbí ty závorky (kde se o postavě jenom mimochodem zmíní ,že to je ten chlapec, jehož syn byl nalezen rozřezaný na hadry). King prostě vsadil na dobrou představivost čtenáře a já si myslím, že vsadil na správnou kartu.
(Jo, jenom tak mimochodem, četla jsem si To už hodně pozdě večer v posteli, když najednou zachrochtal z koupelny ve vaně odpad. Málem jsem se počůrala strachem :D.)

7 25.08.2014

Konečně něco severského a není to detektivka! Skoro se divím, že by Norové dokázali napsat i něco jiného než kriminální thriller?! Petterson mě mile překvapil. Kniha se četla jednoduše, je čtivá, příběh nijak složitý, nebo spletitý, takový oddech. Vyloženě na mě dýchla ledová severská krajina, drsné zimní počasí a vůně moře. To je na té knížce nejlepší. Jako by jste tam prostě byli.

27.07.2014

Jak tady někdo píše, že ho kniha naprosto rozválcovala....tak nevím nevím. Ano, je čtivá, hodně reálné situace, každý se v tom pozná. Lehké, pružné, svižné čtení. Sice mi vadila hovorová čeština, ale i ta svým způsobem napomohla autentičnosti knihy. Ke spisovatelce se nejspíš nevrátím, ale tato její kniha mě potěšila.

3 24.07.2014

Tohle-není-můj-šálek-kávy. Knihu jsem četla snad proto, že má hodnocení Magnesia litera (2011), ale skutečně nechápu PROČ?! Hledala jsem mezi řádky něco, co tam možná nebylo, možná bylo, změť autorových myšlenek vpletená do slabé dějové linky. Vadila mi i forma textu bez uvozovek v "přímé řeči", to se mi prostě strašně špatně čte. Bohužel mě to zklamalo. Bohužel je to asi kniha, kterou neumím číst.

3 19.07.2014

Malinko mi vadilo, že kniha měla v podstatě více hlavních hrdinů. Trochu to nemělo pevný kořen, nebo proud, za který by se dala dějová linka pevně zachytit. Kniha mě bohužel na lopatky nepoložila. Hrůzné popisy rozbombardovaných měst trošku postrádaly jiskru. Asi jsem měla na počátku velká očekávání (ostatně jako vždy). Příběh by se mi asi líbil více ve filmové podobě, což je paradox, většinou si raději přečtu knihu. Ale na plátně by byl příběh podle mě daleko působivější.
Jinak (jakožto členka dechového orchestru) jsem především ocenila silné citové spojení postav s hudbou, které autorka vystihla brilantně.

11.07.2014

Neholduji kriminálkám, snad pro jejich jednoduchý a bezcitný pohled na smrt (někdo umře a emoce žádné). Ale tenhle thriller mě pohltil. Úžasné, psychologické, brilantní popisy postav nemůžete přeskakovat, musíte si je zkrátka přečíst! Od začátku jsem doufala v nějaký silný, napínavý konec. Trošku jsem se do knihy nutila, ale ještě, že jsem ji neodložila. Překvapí Vás. Věřte mi. A autor si ta ocenění, která za tu knihu dostal, zaslouží.

2 01.07.2014

Malý princ je pro mě jako Bible...mám ho na nočním stolku, skoro každý večer náhodně nalistuji nějakou stránku a začtu se. Ta kniha je plná něčeho tajemného, hluboko ukrytého mezi řádky. Je tam moje dětství.

3 28.06.2014

Rowlingová je prostě a jednoduše královna vypravěčka. Tu knihu jsem si oblíbila hned mezi prvními řádky. Nejde o žádné dechberoucí, strhující zápletky. Naopak. Jde o lidskou duši, ať už dobrou, či ne. Ale jde zkrátka o lidské společenstvo jednoho městečka, plného různých lidí, kteří jsou úžasným způsobem vykresleni, jako by stáli přímo naproti Vám.
Protože Harryho Pottera zrovna nehltám, tak jsem si k Rowlingové našla cestu skrze tento její první román pro dospělé. Úžasná kniha. Jednoduchá a tak přesvědčivě vykreslená. Plesám :D

3 26.06.2014